Český nacionalism

Jiří Gruša: "Problém české společnosti je v neustálé, téměř libovolné limitaci. Ještě se úplně nevzpamatovala. Je to dosud stále do velké míry společnost, která je schopná prohlásit, převedeme-li to do atletiky, že u nás se stovka teď běhá za třináct šest a běda tomu, kdo ji umí za deset. To je nepřítel. 13.06 je sociálně pohodlnější, když nemáte nikoho, kdo běhá za devět devět nebo za deset jedna. Pak je pro společnost opravdu užitečné vytvořit taková kritéria. A mohou vám to okolnosti vnutit také zvenku. Když ale přistoupite i uvnitř na takovou redukci, bude postupně víc špindírů než krasosmutnitelů. Můj celý život byl v tom, že když jsem něco uběhl rychleji, přišel za mnou kdosi a řekl, že se to tak neběhá. Mám s tím krásy prosté, čistě smutné zkušenosti. Pořád se bohužel ještě neměří v dostatečné míře mezinárodními stopkami. V tomto případě je zcela pochopitelné, že ti, co běhají za deset jedna, odejdou tam, kde budou mít větší možnost realizace a vážnosti. Stále cítím stanovování limitů podle kritérií, pro nás příjemnějších a snadnějších. S pocitem domácího usnadnění jde ruku v ruce strach z otevřeného světa. Jenomže u nás je to životní způsob. Český komunismus měl v poslední fázi tento speciální rys. Držet lidi v šedé zóně a pouze její překročení trestat. Tak ale nevznikla žádná mlčící většina, nýbrž pomlouvačná."