30. prosince 2007

Zakázané ovoce II.

Německý film Kolberg, dokončený v r. 1945, se ostatním dílům goebbelsovské propagandy vymyká a je opředen aurou určité legendárnosti; s rozpočtem cca 8,8 milionů říšských marek zůstává dodnes nejdražším filmovým projektem vytvořeným na německém území. Pro jeho natáčení byly přemístěny z fronty celé bojové jednotky jako statisté, což v posledních letech války bylo bezesporu velkou zátěží. Přesto Kolberg očekávání nenaplnil, a to nejen proto, že do kin – či do toho, co z nich v té době zbývalo – přišel příliš pozdě (slavnostní premiéra se odehrála 30. ledna 1945). Kolberg je totiž umělecké dílo, byť nikoli vynikající, a jeho základní poselství není s nacistickou ideologií a německou válečnou politikou slučitelné.

Nesporné umělecké kvality Kolbergu byly tím, proč tento film směl opustit tresor již dvacet let po válce, v r. 1965, a i dnes je tu a tam reprisován německými televisemi.

Režisérem filmu byl Veit Harlan (1899–1964), tvůrce Žida Süße, a hudbu zkomponoval Norbert Schultze (1911–2002).

Kolberg (dnes Kołobrzeg) je malé přístavní město v Zadním Pomořansku (Hinterpommern), v části Pruska zabrané po 2. světové válce Polskem. V době napoléonského tažení v r. 1806 bylo město po několik měsíců marně dobýváno francouzskou armádou, které jinak nečinilo potíže odpor slabé a špatně organisované pruské armády překonávat. Na obraně města se významně podílely jednotky domobrany zorganisované kolberským starostou Joachimem Nettelbeckem a k úspěchu přispěl energický, charismatický velitel městské posádky August von Gneisenau (1760–1831).

Film začíná scénou, v níž se – o sedm let později, v r. 1813 – Gneisenau ve Vratislavi pokouší přesvědčit pruského krále Bedřicha Viléma III., aby stejně jako v Kolbergu využil nadšení místních obyvatel a učinil provolání k národu. Král k tomu není ochoten, je přesvědčen, že válka je Sache der Armee, věcí armády, a civilisté jsou nepřítelem války. Gneisenau, aby jej přesvědčil o opaku, králi vypráví příběh Kolbergu, který se podařilo zachránit před Francouzi právě jen díky nadšení místních obyvatel. Když je příběh odvyprávěn, král se podvoluje, bere do ruky brk a sepisuje provolání An mein Volk (Mému národu).

Historicky poměrně, byť nikoli zcela, věrný popis obrany Kolbergu je založen na osudech několika postav. Starostu města (Bürgerrepräsentant) Nettlebecka ztvárnil Heinrich George (1893–1946), známý mj. jako představitel württemberského vévody ze Žida Süße. Jeho civilní herectví patří k vrcholům filmu. Jeho neteř, dceru sedláka Marii, zahrála Kristina Söderbaum (1912–2001), manželka režiséra Harlana, avšak toto obsazení lze pokládat za nešťastné: Söderbaum, která své postavě neodpovídala už ani věkem, nedokázala roli naivní venkovské dívky ztvárnit přesvědčivě a výsledkem je povrchní, plochá a málo věrohodná postava. Podobně nepřesvědčivý je Gustav Dießl (1913–1952) jako Ferdinand von Schill, voják, do něhož se Maria zamilovala, ale který si ji odmítne vzít za ženu: jak říká, voják se nikdy nemůže oženit, protože jeho ženou je válka.

Velmi působivý je naopak Horst Caspar (1913–1952) v roli von Gneisenau; jeho dialogy s Nettelbeckem jsou tím, co film zachraňuje před šedí průměrnosti, a zaznamenáníhodný je i Paul Wegener (1874–1948) jako plukovník von Loucadou, indolentní a demoralisovaný předchozí velitel kolberské posádky, který nechal zrezivět kanóny a s obranou města vážně ani nepočítal.

Trikové ani davové scény filmu dnešního diváka asi už nezaujmou, jejich použití je naštěstí střídmé. Hlavním poselstvím filmu je apel na lásku k rodnému místu, jehož obranu nelze ponechat armádě a musí se o ni přičinit každý. Jak říká Nettelbeck uprostřed hořícího Kolbergu, "die Häuser können sie uns verbrennen, aber die Erde nicht" (domy nám vypálit mohou, ale zemi ne).

Hodnotíme-li Kolberg v perspektivě předchozích filmů goebbelsovské propagandy, vychází z nich jako nejuměřenější, nejcivilnější a nejméně zatížený nacistickou ideologií; nejsou tu téměř přítomny národní stereotypy, i francouzští generálové jsou zobrazeni věrně a víceméně positivně, naopak kritikou film nešetří vůči nerozhodnému pruskému králi.

Vyznění Kolbergu je do značné míry universální, a tím se výsledek staví proti záměru svých tvůrců: Němci se měli identifikovat s hrdinnými obránci Kolbergu, ale fakticky jim byla blíž Napoléonova expediční vojska. Válka byla od počátku vedena jako agresivní dobývání německého "životního prostoru", a v této situaci se nelze dost dobře odvolávat na ty hodnoty, které Kolberg adoruje.

Odkazy:
- Kolberg na video.google.com
- článek o filmu Kolberg na německé wikipedii

14 komentářů:

  1. Podle mne je postava Gneisenaua postavou typického ideálního nacisty.

    Davové scény naopak shledávám úchvatné; obrovský rozpočet je holt vidět. Dav se nicméně opět chová jako na shromáždění NSDAP.

    OdpovědětVymazat
  2. Jinak Der Untergang (2004) stál asi 350 000 000 Kč. Kolik by to představovalo říšských marek, to netuším.

    OdpovědětVymazat
  3. Podle mne je postava Gneisenaua postavou typického ideálního nacisty.

    No, nevím, něco společného s Reinhardem Heydrichem mít bude. Král mu říká: "Sie sind ein Fantast, Poet, deutscher Träumer". Na druhé straně se mi nezdá, že by insubordinace, kterou se vyznačují oba kladní hrdinové, byla nacistickou ctností.

    Davové scény naopak shledávám úchvatné; obrovský rozpočet je holt vidět. Dav se nicméně opět chová jako na shromáždění NSDAP.

    Nelze rozumně čekat, že se bude chovat jako na prvomájovém shromáždění v Praze v 80. letech...

    Fakt je, že úvodní scéna z vratislavských ulic je imposantní: das Volk steht auf, der Sturm bricht los!

    OdpovědětVymazat
  4. Jinak Der Untergang (2004) stál asi 350 000 000 Kč. Kolik by to představovalo říšských marek, to netuším.

    Říšská marka byla cca 3,5 euro, takže je to stále ani ne polovina rozopčtu Kolbergu.

    OdpovědětVymazat
  5. Spíše mi vytanul na mysli samotný Goebbels.

    O nacistické každodennosti se toho obecně mnoho neví. Myslím, že bezpodmídnečná poslušnost nebyla nacistickou ctností, nýbrž poslušnost aktivní, loyalita k vyššímu cíli. Domnívám se, že podle nacistické morálky bylo správné udat nadřízeného, pokud zradil lid.

    Říšská marka byla cca 3,5 euro, takže je to stále ani ne polovina rozopčtu Kolbergu.
    Takže na dnešní peníze by Kolberg stál milliardu korun?

    OdpovědětVymazat
  6. Spíše mi vytanul na mysli samotný Goebbels.

    To je nesmysl, Goebbels byl těžký intelektuál.

    Myslím, že bezpodmídnečná poslušnost nebyla nacistickou ctností, nýbrž poslušnost aktivní, loyalita k vyššímu cíli.

    Neomylný instinkt německého lidu sice v té ideologii hraje velkou roli, ale ten je ničím, není-li tu Vůle, vtělená do Vůdce. Polemisovat s králem jste mohl, s Vůdcem nikdy.

    Je tam hezká scéna na toto thema uprostřed filmu, když Nettelbeck přijde za Loucadou a rozčiluje se, proč byl vydán rozkaz rozkopat ulice.

    Takže na dnešní peníze by Kolberg stál milliardu korun?

    To není nic výjimečného, Titanic stál před deseti lety 200 milionů dolarů, a i relativně nevýpravné Casino Royale vloni 150 mil. USD.

    OdpovědětVymazat
  7. Myslím, že Goebbels byl hlavně playboy.

    Polemisovat s králem jste mohl, s Vůdcem nikdy.
    To ano, ale Vůdce je jen jeden. Neposlouchat ostatní pičmundy tedy bylo možné.

    OK.

    OdpovědětVymazat
  8. Myslím, že Goebbels byl hlavně playboy.

    K tomu neměl fysické předpoklady. Přitažlivý byl hlavně svým intelektem, vzdělání a mocí (což je, jak známo, nejsilnější afrodisiakum).

    OdpovědětVymazat
  9. Jeho hlavní zbraní byly večírky, nikoliv publikované texty.

    OdpovědětVymazat
  10. Jeho hlavní zbraní byly večírky, nikoliv publikované texty.

    Nemluvím o publikovaných textech, ale o intelektu a kulturním rozhledu.

    OdpovědětVymazat
  11. V tom ho, myslím, Goering převyšoval.

    OdpovědětVymazat
  12. To si ho asi s někým pletete: Göring a intelekt?

    OdpovědětVymazat
  13. Ale ano. Je autorem mnoha wisecracků, např.: "Když slyším slovo kultura, sahám po revolveru."

    OdpovědětVymazat
  14. "Když slyším slovo kultura, sahám po revolveru."

    No to ano. Asi jste se měl vyjádřil přesněji, co míníte kulturním rozhledem...

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>