Je pozoruhodné, jak se literatura stále ještě učí po jménech, nikoliv po dílech. Jako kdyby všechna díla jednoho autora byla geniální, zatímco autor jedné knihy nestál za zmínku. Přitom Nejkrásnější svět se určitě v pubertě dá číst.
Tak tady jsou knihy mého zárodečného českého kánonu:
- Karel Hynek Mácha: Máj
- Karel Jaromír Erben: Kytice
- Božena Němcová: Babička
- Jan Neruda: Povídky malostranské
- Alois Jirásek: Temno
- Petr Bezruč: Slezské písně
- Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha
- Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
- Jiří Wolker: Těžká hodina
- Rudolf Těsnohlídek: Liška Bystrouška
- Jaroslav Durych: Sedmikráska
- Vladislav Vančura: Rozmarné léto
- Karel Čapek: Povidky z jedné a druhé kapsy
- Karel Čapek: Ze života hmyzu
- Eduard Bass: Cirkus Humberto
- Vladimír Neff: Sňatky z rozumu
- Josef Škvorecký: Zbabělci
- Vladimír Holan: Noc s Hamletem
- Václav Havel: Zahradní slavnost
- Vladimír Páral: Milenci a vrazi
- Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále
- Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí
Holanův Hamlet je vynikající dílo, ale nikoli určující.
OdpovědětVymazatUrčující je naopak Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále. Možná nejdůležitější kniha celé české literatury.
OK, doplnil jsem. Myslím si stejně jako tamní diskutéři, že Hrabal je silně přeceňován, ale prosím.
OdpovědětVymazatNejdůležitejšími knihami české literatury jsou Babička a Švejk.
Hrabal je nepochopen, je (dodnes!) interpretován jako autor smířlivé, chápající prosy, knih "pro chvíle pohody". Nic nemůže být jeho drsnému a nelítostnému uměleckému poselství vzdálenější.
OdpovědětVymazatProč tam nemáte žádného Čapka? Jinak myslím, že v 19. stol. byla celá řada autorů důležitějších (Neruda, Jirásek, Světlá), ale nepovažuji se za odborníka.
OdpovědětVymazatProtože Čapek nevytvořil žádné skutečně hodnotné umělecké dílo. Nejlepší jsou zřejmě jeho Povidky z jedné a druhé kapsy, novější věci je třeba brát s rozpaky.
OdpovědětVymazatJinak souhlasím, že Malostranské povídky jsou svým významem Babičce blízké. Biedermeierovská jednoduchost je ale diskvalifikuje.
OdpovědětVymazatHordubal, Obyčejný život, R.U.R., Krakatit nejsou umělecká díla??? Zajímavé...
OdpovědětVymazatNe stejného významu jako třeba Švejk. Přemýšlím, nikoli poprvé, jaká je druhá nejdůležitější česká kniha období 1. republiky, a docházím k mírně šokujícímu závěru, že možná Rozmarné léto, možná Sedmikráska, ale to jsou věci z poloviny 20. let. Dobré knihy se paradoxně začaly znovu psát až za války.
OdpovědětVymazatOtázkou, je jak si "kánon české literatury" definovat. Zda jako nejhodnotnější díla či díla v nějakém směru určující. Svým způsobem je určující Jiráskovo Temno a umělecky hodnotná třeba Durychova Sedmikráska.
OdpovědětVymazatTu Sedmikrásku jsem napsal aniž abych četl předchozí příspěvek TP.
OdpovědětVymazatTo je velmi správná poznámka: aby nakonec nejvýznamnější nebyla Lucerna nebo Zpěv míru, což jsou obojí díla s enormním vlivem na populaci…
OdpovědětVymazatNo ten Vančura tam patří bezesporu, i Markéta Lazarová. A co třeba Poláček?
OdpovědětVymazatZáleží, jak široce to pojmem. Asi tu udělám vlastní seznam dvaceti knih, určitě v nich budou i Slezské písně.
OdpovědětVymazatPolitický motiv nebývá s kvalitou díla slučitelný, i když ze sociální poesie té doby je to zřejmě nejlepší.
OdpovědětVymazatNo, já osobně Babičku bytostně nenávidím.
OdpovědětVymazatKdyž tu padl Čapek, myslím, že jeho prózy takový přelomový dopad neměly. Spíš snad dramata (Matka asi největší, vyjadřujíc duchovní přeměnu podstatné části intelektuálních vrstev před válkou).
OdpovědětVymazatKdyž jsme u divadelních her, velký význam jistě mají Havlovy hry, i když pro mnohé nestravitelné. Nejspíš asi Zahradní slavnost. Ale nevím, jestli divadelní hry zařazujete automaticky do literárního kánonu.
Souhlasím se zařazením Babičky, Švejka a Hrabalova krále, to je myslím přesný výběr.
Máj je částečně problematický, protože je dílem, které se z tehdejší (a částečně i pozdější) literatury značně vymyká. Do kánonu by ale jistě měl patřit vahou své osobnosti nějaký Vrchlický (ale jaký?).
S Čapkem má Vrchlický to společného, že dopad na literární vývoj mělo spíš celé jeho dílo než díla jednotlivá. Podobně je na tom Seifert.
Do kánonu české literatury by měl patřit i nějaký ranější (tj. ještě český) Kundera. Nejspíš Žert, navzdory tomu, že byla psán ve francouzštině, mne to velmi láká zařadit do kánonu české literatury Nesnesitelnou lehkost bytí.
Pokud tedy Peters píše: "Je pozoruhodné, jak se literatura stále ještě učí po jménech, nikoliv po dílech. Jako kdyby všechna díla jednoho autora byla geniální, zatímco autor jedné knihy nestál za zmínku," tak s ním souhlasím jen částečně. Za prvé jsou různí učitelé a co pamatuji různé učebnice, které k literatuře přistupují různě, za druhé jsou autoři, u nichž jednotlivá díla radikálně nepřevyšují většinu ostatních, a přesto měla - a hlavně dosud mají - svůj význam jejich práce jako celek. Tedy správně by se mělo přistupovat k jednotlivým autorům i dílům tak, jak to jejich významu odpovídá, což myslím já ve svém studiu měl to štěstí...
To si pletete. Nesnesitelná lehkost bytí byla psána česky, první román, který Kundera napsal nejprve francouzsky, byla La lenteur.
OdpovědětVymazatVýznam Žertu je spíš okrajový, zdaleka nejvýznamnějším Kunderovým románem je Nesnesitelná lehkost bytí, o němž v prvních letech panovala představa, že je módní, ale ta se dosud nepotvrzuje.
Aha, tak to byl jen omyl - já si to tak nějak myslel, proto jsem ji chtěl zařadit do kánonu, ale nebyl jsem si jistej. Děkuji za opravu.
OdpovědětVymazatJasně, pokud je Lehkost česká, tak Žert nesnesitelně lehce přebije.
Můj český kánon byl dokonale rudimentární. Tak jsem ho na základě diskusse rozšířil.
OdpovědětVymazatJinak kánon není o významu knihy, ale o jejím přínosu. Cílem není mít rovnoměrně zastoupena všechna období. Byť se Světlá kdysi četla, nyní se již nečte, to se nedá nic dělat.
Čapka považuji za příšerně přeceňovaného. Jako patentovaný demokrat a režimní autor je ceněn spíše pro svůj život (či patetickou smrt) než dílo. Jenže ve skutečnosti má význam pouze dílo, nikoliv život.
Čapek – Vrchlický – Seifert. Pokud nedokážete jmenovat jedno jejich dílo, které přežije věky, ta to holt takoví velikáni nejsou. Nechci říci, že by v kontextu své doby neměli svůj význam, ale jaký mají dnes? Literatura <> literární historie.
Jinak Stanislav Kostka Neumann byl geniální básník, bez ohledu na to, že má význam toliko jako dekadent, méně už jeho Rudé zpěvy a už vůbec Zamořená léta.
No tak hledá-li se Absolutní kánon, pak by neměl chybět Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha a Lidská tragikomedie. Protože to je zjev v českých kulturních dějinách naprosto zřídkavý: originál.
OdpovědětVymazatPolitický motiv nebývá s kvalitou díla slučitelný. - Nemyslím. Proč by nebyl?
OdpovědětVymazatUž to vypadá zajímavěji, jen bych vyměnil Markétu Lazarovou za Rozmarné léto: filmová adaptace prvně jmenovanému dílu hodně přidala, kdežto druhé obstojí samo, byť v nezvykle sebeironickém postavení.
OdpovědětVymazatKlíma mě napadl jako první, ale hned jsem ho zavrhl: přes svou výjimečnost to není kánonický autor ani náhodou, je otázkou, jestli se to v průběhu nadcházejících desetiletí/staletí může změnit (buď se stane klassikou nebo upadne zcela do zapomnění) a nebo zůstane enfant terrible, pro hrstku excentriků.
OdpovědětVymazatPolitický motiv nebývá s kvalitou díla slučitelný. - Nemyslím. Proč by nebyl?
OdpovědětVymazatProtože vzniká zbeletrisovaná/zpoetisovaná ideologie, málokdy skutečné umění. Slezské písně jsou výjimečné tím, že autor se k nim určitou dobu nehlásil a jsou authentické, nejde o poetický suplement marxistického politického programu.
Ad TP: u Vančury těžko rozhodnout - on takový Kubula a Kuba Kubikula má taky něco do sebe!
OdpovědětVymazatJinak mi tam pořád chybí Karel Poláček, František Hrubín a možná i Ota Pavel.
Čapka považuji za příšerně přeceňovaného. Jako patentovaný demokrat a režimní autor je ceněn spíše pro svůj život (či patetickou smrt) než dílo. Jenže ve skutečnosti má význam pouze dílo, nikoliv život.
OdpovědětVymazatJednoznačně. Navíc byl politicky strašně naivní, nehledě na jeho politický oportunismus, který je i po desetiletích docela odpudivý.
Jinak mi tam pořád chybí Karel Poláček, František Hrubín a možná i Ota Pavel.
OdpovědětVymazatPoláček: Bylo nás pět je definitorické dílo, také díky kongeniálnímu Smyczkově seriálu (asi nejlepší český seriál všech dob, podle mého soudu). Ostatní věci se ale už nečtou.
Hrubín, mám dojem, byl jako člověk docela svině, čímž jeho dílo nezůstalo nepoznamenáno, a jeho knihy se dávno nečtou. Ten tedy ne, to už spíš Fráňa Šrámek.
Ota Pavel asi ano, podobně jako Kundera přežil test času.
Dále má velký význam Bass a Cirkus Humberto. Do 80. let se zdálo, že je to mrtvá věc, ale televisní serialisace vše změnila.
Nejsem si jist, zda Klíma přežije dalších 10 let.
OdpovědětVymazatA úplně jsme zapomněli na nádherně moravskou Těsnohlídkovu Lišku Bystroušku! Inu, pragocentristé…
OdpovědětVymazat:-) Liška Bystrouška není pro děti.
OdpovědětVymazatU Vančury se těžko rozhoduje, já bych třeba vybral spíš Útěk do Budína či Konec starých časů.
OdpovědětVymazatMám však dojem, že případě Vančury o jeho dílech rozhoduje do jisté míry i jejich zfilmování.
Jen pro zajímavost, co mě bez hlubšího přemýšlení dále napadá: Reportáž psaná na oprátce, Kytice, Němá barikáda, Broučci a Zbabělci, Milenci a vrazi a Těžká hodina.
Díla jako Plukovník Švec a Nepřítel z Atlantidy jsem i při té nepromyšlenosti rovnou vyloučil.
Pokud hodnotíte kánon pouze z hlediska současného významu těch děl (mne tam zmátla ta jednorázová úvaha jednoho z diskutujících o tom, zda tam nespadne najednou i Tyl...), tak je s Vrchlickým jistě problém, Seiferta neposoudím. U Čapka ale myslím divadelní hry mají dodnes velký význam jako díla (společenský ohlas se od toho těžko dá oddělit). Pokud jde o současný význam, asi by to spíš než ta Matka bylo spíš Ze života hmyzu. Naopak povídky z kapes mi tam moc nesednou, i když mi tam vyloženě nevyčnívají.
OdpovědětVymazatZ poezie asi Kytice také ano, myslím, že meziválečná i krátce poválečná poezie je pro běžné lehce nadprůměrné současné publikum ztracena (pro běžné průměrné publikum je k ničemu poezie celá kromě vulgárních veršovánek). Tak je to podle mne třeba s Nezvalem, který se jeví jaksi nečasově. Možná by tam z meziválečné poezie - poněkud analogicky s Máchou - mohl zapadnout i Wolker (Těžká hodina).
Pro současnou českou literaturu má beze sporu obrovský význam Michal Viewegh. Ale to sem asi taky nepatří...
Stejně tak - jestli jsme to rozšířili na divadlo - doletí nám tam asi nezbytně nejdřív Mrštíkovic Maryša a pak z jiného soudku V+W a cimrmani.
A to už jsme zase úplně daleko - třeba u Grossmannových povídek, a to se pořád držím u literárního mainstreamu.
A neměli by tam vlastně být i Černí baroni?
Tylův Švanda dudák, přes chabou uměleckou kvalitu, měl značný význam, nicméně hovořil-li jsem o Lucerně, jejím autorem není Tyl, nýbrž Jirásek.
OdpovědětVymazatHm, nedohledal jsem si (jak je na první pohled patrné, jinak bych napsal, čí to byla myšlenka) a zase spojil svou vlastní úvahu s příspěvkem, při kterém mne napadla. Jasně, že Lucernu nenapsal Tyl, ale je to svým způsobem podobný případ i s částečným dosahem k dnešku. Jak ta Lucerna, tak ten Švanda, a proto se mi spojili; i když Lucerna je opravdu umělecky výš.
OdpovědětVymazatVěřte mi, že jsem nechtěl říct, že Tyl napsal Lucernu, jestli chcete, nebo nevěřte, to je jedno...
Naopak Zpěv míru je jiná opera, myslím, že jeho dosah do současnosti je už mizivý.
Východiskem kánonu by zřejmě měl být současný význam děl, tj. jejich hodnota z hlediska soudobé percepce, historická významnost je záležitostí pro literární historiky. Zároveň je nutné hodnotit je i s přihlédnutím k předpokládanému budoucímu významu, takže Viewegh by do první padesátky zařazen být neměl, tak jako v ní není celá řada úspěšných předválečných autorů, Amálií Kutinovou počínaje a legionářskými autory konče.
OdpovědětVymazatShora naznačené omezení činí ovšem pochybným zařazení Sedmikrásky a Noci s Hamletem (Durycha ani Holana už dnes prakticky nikdo nečte) – je otázkou, zda pouhá kvalita, jakkoli nesporná, může vynesení díla na takto redefinovaný piedestal ospravedlnit.
Co se dopadu týče - pokud tím dopadem míníme např. citace a zlidovělé výroky - tak v dnešní době rozhodně Černí baroni nebo Tankový prapor a Svěrákův a Smoljakův Jára Cimrman. Je otázkou, do jaké míry tato díla a tato zlidovělá úsloví vydrží a stanou se nesmrtelnými. Zdá se např. že V+W upadají do zapomnění už teď - kdo ještě dnes cituje nějaké jejich hlášky?
OdpovědětVymazatCituje se to, co se učí ve škole (a co se k citování hodí): Němcová, Erben, Vančura.
OdpovědětVymazatDopadem rozumím spíš vliv na národní mentalitu, ve smyslu sebechvály (Cirkus Humberto a celá řada dalších děl: Češi se vůbec ve své literatuře hodně chválí), sebeomlouvání (raný Kundera, Kohout), potvrzování, resp. kreace národních mythů (Němcová, Čapek, Jirásek), kritická reflexe (Hrabal, pozdní Kundera).
Nejvic se cituje co? Nejvic se cituji napr. Cerni baroni: co bolo, to bolo, terazky som majorom. Nebo Cimrmani: tady vsude sedel, sprosty podezrely, muzes i podlezt, ale pak se musis zase narovnat, co to vidi me bystre oci atd.
OdpovědětVymazatNejsem znalec cizí dekandence natolik, abych to mohl posoudit, ale neinspiroval se Klíma například Francouzi?
OdpovědětVymazatad Vodník. Tak navrhněte díla; jak jsem již psal, neuznávám theorii, že některý autor je tak geniální, že co dílo, to skvost.
OdpovědětVymazatBasse tam nedám; kánon netvoří úspěšné seriály.
OdpovědětVymazatProč jsem zařidil Durycha i Holana, i když je nikdo nečte? Protože kánon není jen to, co se dnes čte, ale hlavně to, co se dnes čísti má.
OdpovědětVymazatBasse tam nedám; kánon netvoří úspěšné seriály.
OdpovědětVymazatNevím, téměř bych řekl, že děláte chybu: podobně jako Sňatky z rozumu (resp. celá Neffova pentalogie) je to dílo, které nemůžeme jen tak přejít mávnutím ruky.
Na Humbertu jsou důležité okolnosti vzniku (napsán byl za války), je tam snaha ukázat Čechy jako nositele úžasných, ideálních vlastností, jako chlapíky, před kterými ostatní zůstávají stát s pusou otevřenou obdivem, a zároveň, podobně jako ve Švandovi, vykreslit vnější svět jako nejisté, prekérní, "ne-naše" místo.
Mimochodem, kvalitě románu velmi pomohla téměř úplná absence otevřeného protiněmectví – válka zde paradoxně přispěla ke kvalitě knihy.
Ultralevičáci V&W byli neskutečně přeceněni. Do zapomenutí upadli právem; jejich popularita v 1960s byla způsobena kommunistickým régimem.
OdpovědětVymazatProtože kánon není jen to, co se dnes čte, ale hlavně to, co se dnes čísti má.
OdpovědětVymazatOvšem s risikem, že kánon začne připomínat literární mausoleum.
OK, přesvědčil jste mne. Basse ani Neffa neznám, budu si je musit přečíst.
OdpovědětVymazatUltralevičáci V&W byli neskutečně přeceněni. Do zapomenutí upadli právem; jejich popularita v 1960s byla způsobena kommunistickým régimem.
OdpovědětVymazatPřeháníte: dělali ve 20. a 30. letech dobré, inteligentní divadlo. Jejich politické názory byly naivní, další Werichův osud (až po podpis Anticharty) zahanbující a trapný, to jistě.
Werich s Voskovcem možná byli přeceněni, ale jistě se stali na dlouhá léta součástí kánonu české dramatické tvorby. Myslím, že se nedá oddiskutovat ani jejich vliv na cimrmany, ani na Suchého (toho tu taky nemáme!), a skrze je (ale i bezprostředně) na dnešní dramatiku. Ale celá ta divadelní oblast se hodně vymyká, jak jsem už psal několikrát.
OdpovědětVymazatDobrá připomínka s Neffem a Sňatky z rozumu, také dílo na hranici, ale přece jen jsem u něj na vážkách...
Suchý&Šlitr přece jen snad ne… Nicméně autorské divadlo tady na takové úrovni jako V&W v oné době nikdo jiný nedělal, a to ani zdaleka, to je těžko oddiskutovatelný fakt.
OdpovědětVymazatPoslední tři díly Neffovy pentalogie jsou o poznání horší než první dva, také bych se zařazením váhal.
No, já jsem si hry V&W zkoušel přečíst; ujišťuji Vás, že to nejde. Jsou to primitivní politické agitky.
OdpovědětVymazatJá jsem V+W přečetl komplet. Pravda, před 30 lety, ale u většiny jsem se výborně bavil a jejich tvořivou hru s češtinou považuji dodnes za bezkonkurenční. Politicky to bylo poplatné tehdejší době, resp. tehdejší avantgardě, ale to byl Jirásek, Beethoven nebo Nezval taky. Suchého význam byl v 60. letech obrovský, ale celkově si nejsem jistý, jestli patří do kánonu.
OdpovědětVymazatAd TP: Werich je složitá postava. Nesporně si s kommunisty zadal, ale zase z posice protěžovaného režimního umělce pomohl např. Gollové nebo Burianovi.
Tedy ještě za kommunismu? Tehdy se to číst dalo, pokud jste tedy nebyl přesvědčený antikommunista.
OdpovědětVymazatjejich tvořivou hru s češtinou považuji dodnes za bezkonkurenční.
To mne nikdy nebavilo ani u Čapka. Na to je lepší Vančura.
Jirásek, Beethoven nebo Nezval taky.
Je z nich děsivě cítit politika.
No, já jsem si hry V&W zkoušel přečíst; ujišťuji Vás, že to nejde. Jsou to primitivní politické agitky.
OdpovědětVymazatSkutečně zajímavé. Četl jsem je v polovině 80. let na gymnasiu, kdy vyšly (v censurované podobě, předpokládám) kompletní, ve dvou nebo třech svazcích. Menší část se číst opravdu nedala, ale většina byla slušná – jistě, tehdy byl výběr kvalitní literatury o dost užší než dnes…
Posuzováno relativně, k ostatním věcem, které se v té době hrály (autorské divadlo dělali, pokud vím, Vlasta a E. F. Burian, snad Andula Sedláčková, a tím to končilo), nevycházejí V+W z porovnání tak špatně.
Markétu Lazarovou bych vynechal, je napsaná dost těžkopádně. Ve skutečnosti je film ze tří čtvrtin Vláčilovo dílo a jen ze čtvrtiny je to ztvárnění Vančury. Např. fascinující scéna, kde se Drahuše – v Kristianově horečnaté vzpomínce – pokouší vbodnout nepříteli dýku do zad, a pak jsou vidět jen části jejího roztrhaného těla, je Vláčilův nápad. Podobně žebravý mnich souložící s ovečkou, kterého ve filmu zahrál Menšík, v knize vůbec není.
OdpovědětVymazatOK. Mylně jsem předpokládal opak.
OdpovědětVymazatTak se nám tam 2x probojoval jen ten Čapek.
OdpovědětVymazatA co byste říkali na to, že by do toho kánonu mělo patřit dílo (raději) dávno zapomenuté a málokým čtené, politicky a zvláštním způsobem umělecky významné, nevyvratitelně ovlivňující celou českou kulturu konce 19. a počátku 20. století - tj. Rukopis zelenohorský?
OdpovědětVymazatPostava mnicha Bernarda je z druhého dílu Obrazů z dějin národa českého. Jinak mi kniha nepřišla špatně napsaná, naopak.
OdpovědětVymazatČapek je tam dvakrát, ale jeho nejlepší díla (po mém soudu), Hordubal a Obyčejný život, tam chybí.