11. prosince 2008

Pro Kapitána

Člověka někdy udiví, jak skandální názory mohou někteří lidé mít. V diskussi o článku Pod svícnem tma Kapitán s vážnou tváří obhajoval dětskou práci, zejména když je zadarmo.

Kdysi jsem napsal článek o zaměstnávání mladistvých (S učni jednejte v rukavičkách. In Zaměstnávání dětí a mladistvých. Příloha týdeníku Ekonom 15/2003, pp. 6–8), tak ocituji z bohaté heuristiky k němu z 90 let staré zpravodajské zprávy k návrhu zákona o práci dětí (č. 420/1919 Sb. z. a n.) poslance a ředitele měšťanky Františka Housera: „Dětská práce jest zjev, který provází nynější způsob výrobní a zmizí s ním. Do té doby však, než kapitalismus bude vystřídán řádem novým, nemohou přátelé mládeže založiti ruce, naopak musí užíti každé příležitosti, by zmenšili zlo, které přináší práce dětem. V Praze jest každé sedmé dítě zaměstnáno na výdělek; ne prací příležitostnou, lehkou činností doma, nýbrž takovou prací, kterou koná každý den aspoň hodinu a proto, by vydělalo. … Dětská práce je choroba, kterou společnost těžce stůně. Mladá pokolení jsou zbavena her a radostí a připoutávána k činnosti, která je cizí jejich duchu, a při níž snášejí kruté násilí. Ve službách cizí moci vyčerpávají skrovné své síly, a když přijdou do školy, je jejich duch otupen a není schopen vzdělání. I mravním škodám propadávají. Ano stává se, že výdělečná práce přináší dětem těžké úrazy, i smrt. … Podniky po živnostensku provozované, o nichž jsem se zmínil, podniky horní, zemědělské a lesní, nesmějí zaměstnávati děti námezdně, mohou je však zaměstnávati zadarmo. Rozumí se, že to znamená v praksi, že děti nebudou pracovati zadarmo podnikateli cizímu, budou pracovati otcům, kteří budou vlastní děti zaměstnávati.“
Proti tomu promluvil poslanec Josef Schieszl, sekretář advokátní komory: „Kolik dítě snese, můžeme velmi dobře poznati na náhražce práce ve městech, totiž na sportu a to zejména na kopané. Kdo se dívá na naše děti, jak hrají kopanou, vidí, jak se tam často plýtvá silami až do vyčerpání. Přes to nesnažíme se o to, abychom tento nešvar zamezili.“

Pro Kapitána je zjevně tento jeden z prvních zákonů první republiky nesmyslným zákonem. Není se co divit. Za první republiky měli lidé rozum a cit (osnova byla schválena), který dnes mnohým chybí, stejně jako tehdy chyběl právníkovi Schieszlovi.

2 komentáře:

  1. Tak jsem se stal Herodesem:), který obhajuje dětskou práci. Připomínám, že jsem tak učinil těmito slovy:

    Stát chce kádrovat, s čím může dítě rodině pomoci a s čím ne. Rozumím, proč ne pracovní poměr, ale uvnitř rodiny po tom může být státu velké kulové, pokud dítě chodí do školy a nepůsobí mu to fyzické obtíže.

    Dále jsem byl dekonspirovaný jako marxista, protože jsem jemně připomněl, že ve fungující rodině nelze výsledky dětské výpomoci zpronevěřit, protože celý její výtěžek zůstává v rodině, která jen pak podle vlastních pravidel "rozdělí". Očekávám fundovanou "tržní" teorii, která vyvrátí výše uvedenou prostou úvahu.


    Z výše uvedeného článku jsem se dozvěděl:

    1. Mé názory jsou skandální
    2. Bylo to důležité téma, protože bylo projednáváno v roce 1919
    3. Za první republiky měli lidé rozum a cit

    To mě má přesvědčit, že jet ve 14 letech jednou týdně s otcem na burzu, pohlídat brášku a ořát večeři je kriminální čin. Prostě nepřesvědčí, pochybuji, že někoho jiného ano.


    Ale možná jste Petersi ten článek nedočetl až do konce:

    "Jsem rád, že pomáhám mamince a tatínkovi. Všechny děti musí vědět, že rodiče dělají všechno pro nás, abychom mohli jíst a učit se. Proto jim musím pomoct a dobře se učit."

    Jak je vidět, rušení školní docházky se nekoná, malý vykořisťovaný otrok ví, že je důležité chodit do školy a dobře se učit a také zdá, že to od něj rodiče očekávají. Otec tedy není lidožrout.

    Pokud je to upřímné, malý Viet Phuong se ve světě neztratí a vyroste z něj slušný člověk. Tedy pokud nepřijde nějaký právní terorista a jeho otce neodrovná stotisícovou pokutou, která bude z části financována z výsledku Vietovy práce. Může být pak s radostí použita na financování alkohohu, drog a automatů u jinak zbarvených rodičů. Vpřed k "právnímu" státu šílenců a nikdy jinak!

    OdpovědětVymazat
  2. Emoce, zas jen emoce. Četl jste tu rozpravu z roku 1919 vůbec?

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>