27. února 2009

Podvod fanatika Cynika

Jak známo, Cynik se ve svých článcích neštítí jakéhokoliv podvodu. Ve své kritice vědeckého pohledu na lidské embryo tvrdí: "Není snadné se k tomuto triku dopracovat, protože z hlediska přírodních věd je již zygota nepochybně lidským jedincem, tímtéž jedincem, který se později bude jmenovat Eva nebo Jindřich."

Náš malý Cynik nám zapomněl na jednovaječná dvojčata. (Siamská dvojčata jsou až 15 dní jen jedno embryo.) Z pohledu Ignáce jsou jednovaječná dvojčata tímtéž jedincem. Rovněž úmyslně zamlčuje rozdíl mezi zárodkem a plodem. Proč asi? Jaký je rozdíl mezi embryem a fétem, žáku Pospíšile?

Legalism a literalism

Chcete-li vědět, proč je české postkommunistické právo tak mizerné, jsou odpovědí 2 dětské nemoci: legalism a literalism.

Legalism je představa, že právo jsou toliko právní předpisy, že kromě nich není nic závazného. Právní obyčeje, literatura ani judikatura nemá příliš význam.

Literalism geniálně popsal Tomáš Pecina, a proto nebudu nosit sovy do Athén: "Celá tato diskuse, minimálně na jedné své straně (s čestnou výjimkou P.H.), je zatížena do krajnosti dovedeným textualismem a vírou, že Ústava, ZÚS, popř. i podzákonné předpisy týkající se procedurálních záležitostí ohledně mezinárodních smluv, jsou produktem Vyšší Inteligence, přičemž úkolem právníků je tento transcendentní záměr na základě jejich nedokonalého výronu do textu právních předpisů zjistit a vyložit.

Nesmysl: Ústavu psala horkou jehlou parta víceméně průměrných až podprůměrných právníků a jejím výkladovým látáním by se uživilo několik lidí na plný úvazek.

* * *

Rozdíl mezi našimi přístupy je, že Vy se pokoušíte najít Pravdu, věře, že to učinit lze, a opravdu upřímně věříte v text právního předpisu jako výron transendentna, jako v něco, co – dovolíte-li mi vyjádření cum grano salis, nebo spíš tongue-in-cheek, "právníka přesahuje".

Vy budete nad textem zákona/Ústavy a nad tím, proč se hovoří o souhlasu, nikoli např. o pověření k ratifikaci, dlouhé hodiny hloubat a theoretisovat (a možná o tom napíšete i podnětnou diplomku), já odpovím, že se ti truhlíci zřejmě nezamysleli, zneváživ tak hned několik současných i již nežijících profesorů právnických fakult zároveň."

Petice za záchranu stromů

Arnika.

26. února 2009

Benjamin Barber: kuponový bailout

Americký politolog Benjamin Barber (autor knih Jihad vs. McWorld a Strong Democracy) navrhuje způsob jak zajistit, aby se plánovaný $1,5 bilionový "bailout" Obamovy administrativy dostal do rukou podnikatelů. Dle Barberova návrhu by banky a finanční společnosti dostaly namísto přímé finanční injekce časově omezené kupony, které by mohly použít pouze na úvěry klientům, ne na odměny bankovním manažerům. Otázka je, jestli by nebylo lepší upustit od podobných stimulačních balíčků úplně.

25. února 2009

La Musique française des années soixante

La musique française des années soixante est très populaire par le style yé-yé. Il a reçu son nom dans l’article d’Edgar Morin paru dans Le Monde le 6 julliet 1963. Mais le même mouvement a commencé dans le programme de la radio Europe 1 Salut les copains. Cette programme présentait des chouchous de la semaine. La majorité d’entre d’eux ont commencé leur carrière comme mineurs. Dans ce temps les chanteurs chantaient dans des langues différentes. Les hits étrangers étaient traduits en français.

La première chanteuse, dont je veux parler, est Sheila (* 1945). Son hit Vous les copains (1964) est populaire jusqu’aujourd’hui. C’était une reprise d’une chanson de Manfred Mann Do Wah Diddy Diddy.

La deuxième chanteuse, plus populaire, est France Gall (* 1947). Son homme fatal a été Serge Gainsbourg (1928–1991). Gall a gagné le concours Eurovision de la chanson pour le Luxembourg en 1965 avec la chanson Poupée de cire, poupée de son. Sa carrière a été finie par une chanson scandaleuse, Les Sucettes (1966).

La dernière chanteuse est Vicky Léandros (* 1949) qui est étrangère comme Sylvie Vartan (épouse de Johnny Halliday) ; la première est Grecque, la deuxième est Bulgare. Elle a concouru pour Eurovision de la chanson pour le Luxembourg, aussi en 1967, avec la chanson L’Amour est bleu, mais elle a fini la seconde. La concours a été gagné par Sandie Shaw avec Puppet on a string.

24. února 2009

Role Francie

Bohumil Doležal: "Nyní se ministr Schwarzenberg dohodl s francouzským ministrem Kouchnerem na tom, že nejméně dvakrát týdně budou spolu koordinovat politické postoje obou zemí. Proč? Proč ne s Polskem, Slovenskem, Maďarskem? Proč ne s Velkou Británií? V čem je pro nás Francie výjimečná kromě toho, že ze sobeckých důvodů podporovala po roce 1918 to nejhorší v české politice, a pak tytéž české politiky, které hecovala k nejhoršímu, v roce 1938 ze zbabělosti a prohnilosti cynicky podrazila a ČSR prodala Hitlerovi? V Evropě není země, která by byla, zvlášť když projevuje směšné a nenáležité velmocenské ambice, méně vhodná k tomu, aby jí dnešní čeští politici věnovali důvěru."

Plně podepisuji. Český prvorepublikový establishment byl na stejně nízké úrovni jako je nynější. Francouzská politika měla v sobě vždycky něco zcela nepřijatelného. Paradoxně se mi zdá, že nejlepší byla za IV. republiky. Gaullism je něco klausism, ale mnohem silnější.

23. února 2009

AI volá po zbrojním embargu vůči Israeli

Amnesty International: "The Obama Administration should immediately suspend US military aid to Israel." Kritisuje českou politiku: "„Současné předsednictví razí nezodpovědný postoj, že takové porušování je v průběhu konfliktu v podstatě 'normální',“ prohlásil Nicolas Beger, ředitel Kanceláře AI pro Evropskou unii."

Jsme východní Evropa

Jan Čulík se dotkl zajímavého problému. "Schwarzenberg a česká média vymyslela problém, který neexistuje. Čeští novináři, stejně jako Schwarzenberg, vědí, že se nikde mezinárodně nehovoří o "střední Evropě" a všude o "východní Evropě". V angličtině patří ČR do východní Evropy. Neustále překládám výraz užívaný v americkém a britském tisku "Eastern Europe" do češtiny jako "střední Evropa". V angličtině se výraz "Central Europe" používá jen ve střední Evropě samotné... "

Obavy ohledně toho, že Lavrov zmínil Českou republiku jako součást východní Evropy, jsou liché. Bez ohledu na názor Ruska, českých neokonů, nebo komunistů, jedná se o mezinárodní úzus.

22. února 2009

Rok bez léta

Jedním z nejhorších omylů lidského poznání je technokratický redukcionism příčin komplexních jevů na jednu jedinou. Podle těchto falešných vysvětlení je jedinou příčinou revolucí bída, jedinou příčinou globálního oteplování lidmi generované CO2 a jedinou příčinou malé doby ledové pokles sluneční aktivity.

Malá doba ledová ve skutečnosti trvala v letech 1250–1850 a pokles sluneční aktivity byl pouze z jednou z příčin. Další příčinou byla sopečná aktivita. Nejtvrdší dopady měly výbuchy sopek v letech 1812–5, které způsobily, že rok 1816 byl rokem bez léta. V červnu 1816 byly v Severní Americe 2 rozsáhlé sněhové bouře. Ještě v srpnu 1816 byly zamrzlé řeky a jezera.

V té době sice vrcholilo Daltonovo minimum, avšak bezprostřední a hlavní příčinou ochlazení 1816 byly sopky, nikoliv Slunce.

21. února 2009

20. února 2009

Hon na čarodějnice

Na idnesu. Jakoby stranická minulost v Národní straně byla něco více, méně, horšího, nebo lepšího, než třeba členství v ODS, KDU-ČSL, nebo KSČM. Zajímalo by mě, kdy pro česká média přestává být přitažlivá minulost osoby v "extrémistické" straně. Po roce od ukončení členství, po deseti letech, po patnácti, nebo má taková osoba doživotní cejch?

Rozšířená verse textu.

Updated.

17. února 2009

Strana svobodných občanů

Dekonstrukce z pera Radima Lhotáka.

15. února 2009

Cynik ve válce s husity

Známý katholický fanatik Ignác Pospíšil vyhlásil válku husitům: "Zdá se, že se rozhodli neodpovídat. Jejich chyba, jestli si to nerozmyslí, tak já jim tu hru na mrtvýho brouka pěkně osladím...."

Jak Cynik kryje porušování pilířů původní wikipedie.

Smlouva z Björkö

Málo známou událostí z dějin světové politiky je spojenecká defensivní smlouva z Björkö mezi Německem a Ruskem z 24. července 1905. Ačkoliv ji uzavřeli přímo Vilém II. a Mikuláš II., Rusko ji věrolomně odmítlo považovat za závaznou, pokud se k ní nepřipojí Francie.

Polemika s Ondřejem Šlechtou

Ondřej Šlechta reagoval na Délském potápěči na dva výtahy LW. K tomu několik poznámek.

Někteří paleokonservativci vyčítají neokonservativcům trockistickou minulost. To ale není podstatné, stejně jako není podstatné, že někteří neokonservativci jsou dokonce bývalí stalinisté. Podstatná je struktura myšlení, kterou dal trockism neokonservativismu do vínku. Jak správně připomíná Ondřej Šlechta, je to dogma objektivity poznání. Neokonservativci se domnívají, že mají monopol na pravdu a všechny lidi dělí do dvou skupin: stoupence a nepřátele demokracie. Ty druhé se snaží všemožně potlačit. Je zvláštní, že v postkommunistických státech, kde s manichejským myšlením máme takovou zkušenost ("Kdo nejde s námi, jde proti nám."), má bránící se demokracie tolik stoupenců.

Naproti tomu tuto výlučnost bych neokonservativcům nevyčítal. Každá ideologie se domnívá, že má patent na rozum; jedinou výjimkou je postmoderna. Pojem "pravice" a "levice" není hodnotící; je deskriptivní. Jsou to právě neokonservativci, kteří nacism označují za levici, jako kdyby vše levicové bylo a priorně špatné a vše pravicové inherentně dobré.

Za důvod vzniku neokonservativismu nepovažuji židovství jeho zakladatelů. Podle mého názoru jsou kořeny v tom, že jeho autoři plně souhlasili s velkým manipulátorem FDR, ale LBJ už to podle nich přehnal. Na rozdíl od paleos považují neocons znásilňovatele ústavy Lincolna za velkého presidenta. Stejně positivně hodnotí Jeffersona, Roosevelta, Wilsona a JFK. Hrdinou paleos je naproti tomu Coolidge, Truman a Nixon.

Pojem "křesťansko-židovské dědictví" je prázdné ideologické cliché. Evropa nemá s judaismem bezprostředně nic společného; jediný judaismus, který má pro ni význam, je ten, který byl přefiltrován křesťanstvím. Všichni Židé, kteří mají evropskou roli (Freud, Einstein apod.), judaism opustili.

14. února 2009

Funkční gramotnost

Cílem vzdělávání není summa vědomostí (= "chodící encyklopedie"), nýbrž funkční gramotnost, tedy i interpretace statistických dat. Lze říci, že kommunistické školství v tomto úkolu u Kapitána i Kostase Dimelise zcela selhalo.

Oč jde? Každé 4 roky probíhá mezinárodní výzkum znalostí mathematiky a jiných přírodních věd žáků základních a středních škol Trends in International Mathematics and Science Study (TIMSS). V roce 2007 to byli pouze žáci 4. a 8. ročníku, nikoliv, jak lživě tvrdí Dimelis středních škol, a už vůbec, jak fantasíruje Kapitán, vysokých škol. Jeho poslední dostupné výsledky za rok 2007 shrnuje publikace ÚIV (PDF). Pro ty, co nechtějí přelouskávat 36 stránek, je tady tisková zpráva.

Co z výzkumu vyplývá? Podle ÚIV byly mathematické znalosti českých čtvrťáků v roce 2007 podprůměrné, oproti roku 1995 se prudce zhoršily a nejhorší jsou čtvrťáci v aplikaci znalostí. Na jakém místě ale jsou, to zpráva raději neuvádí. Čeští osmáci jsou v mathematice průměrní, i když i tam se oproti roku 1995 prudce zhoršili. Osmákům nejvíce nejde algebra.

Naproti tomu v ostatních přírodních vědách jsou čeští čtvrťáci nadprůměrní, i když i tam došlo za 12 let k silnému poklesu. České školství je egalitářské, protože rozdíl mezi vynikajícími žáky a slabými žáky není vysoký. Rovněž čeští osmáci jsou v ostatních přírodních vědách nadprůměrní, i když i tam došlo k poklesu, ale menšímu než v Norsku a Švédsku, a oproti roku 1999 se pokles (na rozdíl od mathematiky) zastavil.

Co k tomu dodat? České výsledky nejsou špatné, i když trend (zejména v mathematice) je varovný. Měli bychom s tím něco udělat, avšak se znalostí věci, nikoliv na základě přecenění osobní zkušenosti (Kapitán) či ideologie (Dimelis).

Neokonservativní obhajoba Trockého

Stephen Schwartz: "It is certainly true that Trotsky's role at Kronstadt was abominable. It is also true that very few people today know or care about Kronstadt, which may or may not be bad. But a great deal more people know about the Moscow purge trials of the 1930s. In that instance, Trotsky fearlessly denounced and exposed the totalitarian lies being purveyed by the Soviets and echoed by the leftist intellectuals around the world. Which, in the end, is more important today?"

Odpovídám: Zavraždění Kronstadtu. Je to proto, že ukazuje přetvářku establishmentu. Bolševici se tvářili jako levice, ale ve skutečnosti zavraždili autentickou levici. Neokonservativci se tváří jako demokraté, ale ve skutečnosti potlačují pluralitu.

Analysa zahraniční politiky neokonservativců

Foreign Affairs: "Many of the founders of neoconservatism, including The Public Interest founder Irving Kristol and coeditor Nathan Glazer, Sidney Hook, and Albert Wohlstetter, were either members of or close to the Trotskyist left in the late 1930s and early 1940s. Younger neoconservatives, including Penn Kemble, Joshua Muravchik, and Carl Gershman, came through the Socialist Party at a time when former Trotskyist Max Schachtman was still a commanding figure.
* * *
The neoconservatives who went through the Trotskyist and socialist movements came to see foreign policy as a crusade, the goal of which was first global socialism, then social democracy, and finally democratic capitalism. They never saw foreign policy in terms of national interest or balance of power. Neoconservatism was a kind of inverted Trotskyism, which sought to "export democracy," in Muravchik's words, in the same way that Trotsky originally envisaged exporting socialism. It saw its adversaries on the left as members or representatives of a public sector--based new class.
* * *
Neoconservatives scored their first important triumph challenging Nixon and Kissinger's realism.
* * *
After Gorbachev's accession and the initiation of serious negotiations between the United States and the Soviet Union, the neoconservatives entered, Ehrman notes, "a period of increased confusion.""

Pavel Šafr Reflex pohřbí

Poté, co Pavel Šafr úspěšně zbulvarisoval Mladou frontu, se po jistém mezidobí tento symbol úpadku české novinařiny stal šéfredaktorem Reflexu. Do funkce se uvedl karikaturou Davida Ratha a lhaním. Kromě toho se vyznačuje kádrováním: "Poslanec Marek Benda, jenž stojí u zrodu útoku na svobodu slova, rozhodně nepatří k těm politikům, kteří by se měli stydět za svoji minulost. Jeho otec Václav Benda přispěl jako významný disident nemalou měrou k návratu svobodných poměrů do naší země, a navíc na něm bylo velmi sympatické, že se lišil od mnoha chartistů tím, že nebyl reformní komunista." Nikdo neodpovídá za své rodiče, ať již v kladném (Benda) nebo záporném smyslu (Grebeníček). Individuální odpovědnost je znakem západní civilisace. Šafr nás vede do Ruska.

Jako levicový liberál říkám Pavlu Šafrovi ne.

Dekonstrukce Václava Klause

Oblíbenec Malého čtenáře, Jaromír Slomek, rozebral tři dopisy Václava Klause (1, 2 a 3). Jasně se ukázalo, jak je nevhodné, když se použije nástroj (literární kritika) na text, který plní úplně jiný účel (reskript).

Je zjevné, že si president mohl dát s texty větší práci, když věděl, že media je budou do nekonečna rozebírat. Nicméně i přesto se domnívám, že úředník není spisovatel a že nelze po něm spravedlivě chtít literární talent.

Jaromír Slomek se vyžívá ve slovech a stylistice, ale věcně píše bláboly: "Ve skutečnosti zákaz takovéto policejně-novinářské indiskrece znamená, že už se tu veřejně nesmí upozorňovat na hanebnosti." Ve skutečnosti se to jen znamená, že se Jaroslav Kmenta bude muset živit poctivě, jak ve skvělém článku napsal Štěpán Kotrba. Naproti tomu ŠOKův dodatek k vlastnímu článku je blábol, že mu není rovno, který má pouze ospravedlnit to, že Jan Čulík porušil svůj slib obnovit diskusse o článcích na Blistech.

AllFacebook.com Demographic Stats

12. února 2009

Teď to máme

Když jsem napsal článek Česká zahraniční politika spí, tak to nikdo nevzal vážně. Teď to máme: Lavrov zesměšnil našeho ministra zahraničí: "Lavrov mluvil o projektu protiraketového štítu ve východní Evropě, Schwarzenberg se ohradil s tím, že Polsko a ČR leží ve střední Evropě. Nato, jak Právo vítězně konstatuje, Lavrov „s jistou ironií“ vmetl českému ministru do tváře, že v OSN, kde jsou státy pro potřeby kandidatury do orgánů světové organizace rozděleny do zeměpisných skupin, figurují ČR i Polsko ve východoevropské skupině." A za toto ponížení si můžeme sami, nelze se do nekonečna vymlouvat na SSSR.

11. února 2009

Zmena dat Wikipedie

Nahodou, zrovna kdyz jsem hledal data o jiste osobe, uvedomil jsem si, ze tam chybi. Zaroven (uzasna nahoda) jsem dostal e-mail na stejne tema a odkaz na diskusi.

Prichazi doba, ze elita controluje svobodu tisku a skryva nepohodlne tema?

10. února 2009

Israelské volby

Podle posledních odhadů to zatím vypadá, že vyhraje Vpřed před Jednotou, což by byla tragédie. Na třetím místě je Náš domov před Prací, což je naopak dobře. Vrazi z Gazy musí být volebně potrestáni, aby se už nikdo nikdy nepoušel ovlinit volby podobnými massakry. Možná sekulární pravicová koalice má asi 44 mandátů, což je na potřebných 61 málo. Podle agentury náboženských osadníků však Netanjahu dokáže získat podporu 63 poslanců (tj. + 9 se Sefardskými strážci Tóry). Uvidíme.

Příprava na válku: "Izrael však nebral v úvahu, že je to Írán, kdo buďto přímo, nebo prostřednictvím Hizballáhu platí operativce Hamásu za každou odpálenou raketu." Ve skutečnosti jsou Peršané stejně jako Strana Boží šíité. Naproti tomu Elán jsou sunnitští ultras. Vztah mezi nimi je komplikovaný, ale válečným štváčům se každá špatnost proti Persii hodí do krámu.

"Prarodiče těchto "uprchlíků" byli před 60 lety přemístěni o vzdálenost rovnající se dvaceti minutám jízdy autem"
Stejně jako čeští Němci.

Updated.

Diktátoři a referenda

Karel Steigerwald je zjevně z psaní kommentářů pro Mladou frontu unaven a místo toho, aby šel dělat něco jiného, tak vyplodil poměrně neuvěřitelný text, jehož hlavním cílem je provokovat.

Nachytat se dal Bohumil Kartous na Blistech, který přispěchal s neuvěřitelně mělkou školáckou reakcí. Jeho ústřední thesí je: "Diktátoři nemohou milovat referenda, protože systém jejich vlády ze své podstaty neumožňuje žádné svobodné vyjádření lidu, neumožňuje nic jiného než dopředu prokalkulované, zorganizované a absolutizující sebepotvrzení své legitimity." Nuže, Kartous by si měl zopakovat historii. V Sársku snad v roce 1935 nebylo referendum? Pinochet snad v roce 1980 a 1988 neuspořádal referendum? Takže znovu a lépe, p. Kartousi.

iDNES a kultura

z pera Kláry Bresslerové. Myslet si, že Mladá fronta a umění mají něco společného, je naivism. Za přečtení stojí i vyjádření obou potrefených hus v diskussi.

Nový trestní zákoník II

Od včerejška je platný nový trestní zákoník (NTZ), zákon č. 40/2009 Sb. Šámal si sice splnil svůj životní sen, ale legislativně technická kvalita NTZ mohla být mnohem vyšší. Jakkoli lze positivně kvitovat formální pojetí trestného činu (§ 111 NTZ), obnovení přečinů a zločinů (§ 14 NTZ); kasuistika (např. celkem 5 druhů podvodů – §§ 209 až 213 NTZ) je vysoce negativní. Skvostem je stalinský trest za zajetí (§ 394 NTZ): "až dvacet let" nebo § 405 NTZ: "Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta."

9. února 2009

Hodiny s Obamou

Odkaz. "The GOP is what is right. The Dems are what is left."

Michal Semín o kampani masmédií

Michal Semín opět napsal zajímavý text. Když si jej člověk srovná s různými Štampachy a Putny, je vidět, že má daleko lepší schopnost popisu situace i mnohem zdravější názory.

8. února 2009

Ruská propaganda na Délském potápěči

od Oskara Krejčího. Ve skutečnosti Ukrajinci chtějí tržní ceny za transit (zatím tak činí za hubičku). Jednostranná ukrajinská deklarace nebyla nikdy součástí dohody (na rozdíl od tvrzení ruských vlivových agentů). Její nucené odvolání bylo pouze demonstrací ruské síly.

Cílem Západu musí být udržet na Ukrajině západní vliv a neutralisovat ruský, i za cenu massivních dotací.

Řeckokatolická církev za komunistické diktatury

z pera Rudolfa Vévody. Zatímco pravoslavní bezostyšně tvrdí: "O tomto sjednocení bylo rozhodnuto na sněmu v Prešově v r. 1950," řečtí katholíci správně připomínají: "Po administrativním inscenovaném “Prešovském soboru” z 28. dubna 1950 komunistický režim řeckokatolickou církev v Československu zakázal a postavil mimo zákon. Všichni její věřící byli úředně prohlášeni za pravoslavné. Řeckokatoličtí kněží byli uvězněni a odsouzeni, někteří z nich s rodinami deportováni. Biskup Petr Gojdič byl také uvězněn, mučen a odsouzen k doživotnímu žaláři, kde také zemřel."

Nemalou roli hrál SSSR, který s Ruskem neměl "nic" společného: "Bez vlivu ovšem nebyly ani důvody spočívající ve stalinském řešení národnostní otázky. Sovětizace Ukrajiny byla od 30. let provázena drastickou rusifikací, jejíž součástí byla likvidace všech projevů národní svébytnosti. Identifikace velké části rusínských elit s ukrajinskou kulturou pak nutně musela být sovětské moci trnem v oku. Argumentem pro zesílenou rusifikaci byla i aktivní účast mnoha ukrajinských řeckokatolíků v politických i vojenských nacionalistických organizacích, jakými byly Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) nebo Ukrajinská podzemní armáda (UPA), které se zapojily do boje proti sovětské moci."

Kdo za to může? "
Pravoslavná církev byla po své likvidaci během nacistické okupace početně velmi slabá: v únoru 1950 se k ní hlásilo 57 500 věřících. Její představitelé se už od roku 1946 začali intenzívně snažit o rozšíření svého vlivu. Arcibiskup Jerevferij navštívil východní Slovensko a zahájil agitaci pro návrat sjednocených do lůna pravoslavné církve … Jakkoli původní záměry počítaly s dlouhodobým procesem, na přelomu let 1949–1950, a zejména v lednu 1950, došlo k dramatické změně kursu, jejíž příčiny lze spatřovat mimo jiné i v naléhavých intervencích představitelů pravoslavné církve v Československu i v Sovětském svazu. Ti, ať už bezprostředně, či prostřednictvím sovětských diplomatických úřadů, naléhali na československé vedení, aby byl plán likvidace unie proveden co nejrychleji."

7. února 2009

Holocaust je součástí katholické věrouky

Vatikán: "Biskup Williamson se bude muset v souvislosti s přijetím biskupské funkce v církvi absolutně jednoznačně a veřejně vzdát svých postojů k Shoa, které Svatému otci v okamžiku zrušení exkomunikace nebyly známy."

Cynik v. kardinál

Cynik napsal: "Nikdo přece nemůže po papeži chtít, aby věděl, co se skrývá v archivech NEODVYSÍLANÝCH filmů švédské televize." Kardinál napsal: "Stejně tak zřejmě nikdo nevzal při tomto aktu v potaz názory biskupa Williamsona, které byly známé už daleko dříve."

Cynik: "Je neskutečně smutné, když kardinál Vlk zneužívá slov jednoho pitomce k tomu, aby ze všech lefébvristů udělal popírače holokaustu." (zdůrazněno mnou) Kardinál: "Řada členů i laiků tohoto bratrstva kromě svého církevního extremismu zaujímala také postoje extremismu politického, spojovala se například i s neonacisty, antisemity a popírateli holocaustu, jak se i u nás v tisku často objevovalo." (zdůrazněno mnou) (via PavelV)

Kdo nám tady lže? Soudím, že notorický lhář Nácek Pospíšil: "Spolupráci jsem ukončil 8. listopadu 2008 a obnovil 1. února 2009." "Ukončení" mu nevydrželo ani 3 měsíce, i když je to možná cynický rekord.

Cynik: "Od primase bych takovou podlost a zpronevěření se svému úřadu opravdu neočekával." A co lze čekat od Nácka Pospíšila?

Updated.

Blbec Ignác Pospíšil

Možná vám bylo záhadou, proč tak přední wikipedista jako je Cynik, který se na wiki může dopouštět libovolného svinstva a nikdy se mu nic nestane, nedokáže vystudovat libovolnou vysokou školu v ČR. Je to proto, že Nácek Pospíšil neumí česky.

Netuší, co je to logika a plete si ji se sémantikou. Netuší, že škrtnutí jedné věty není přepsání (= nahrazení jedněch slov jinými), a to ani částečné. Inu, kdo měl dříve pochybnosti, nyní už je nemá. Pravdivá Náckova charakteristika (zoufalec, maturant) není ani urážka, natož pomluva. Ignác Pospíšil je blbec, protože mu stejně jako jiným blbcům není jasný význam triviálních slov.

Update: Cynik uznal svou chybu: "přiznávám, že přesnější než přepsal je "opravil". Takže aktualizovaná verze: poté, co si to tady G. P. přečetl a uvědomil si, jakou pitomost napsal, tak svůj článek OPRAVIL. "

Ano, článek jsem opravil. Cynikovo vyjádření je šíleně neuctivé, ale uznávám sebekriticky, že jsem si měl ověřit fakta, na nichž jsem pak stavěl svůj právní rozbor.

On-line magazín Revue politika

Dovoluji si upozornit na nový on line politický magazín Revue politika, který od ledna 2009 vychází výhradně na internetu poté, co bylo zastaveno vydávání jeho tištěné verze. Tu má nahradit Revue Kontexty, kterou vydavatel Centrum pro studium demokracie a kultury plánuje jako nadčasový intelekutálně-kulturní dvouměsíčník.

Podivné kardinálovo vyjádření

Miloslav Vlk o papežově rozhodnutí napsal: "neudržitelný způsob uskutečnění tohoto gesta milosrdenství", "Dělá to dojem, že Vatikán bral příliš na lehkou váhu tento krok" a se sympathiemi informuje o postoji německých biskupů.

Dělá to dojem, že Miloslav Vlk bere na příliš na lehkou váhu svou povinnost poslušnosti vůči Svatému otci a vyjadřuje se neudržitelným způsobem. Jen více takových otců, jen více takových svatých.

Mýthus černého čtvrtku

Jak to bylo s velkou krisí? Článek jasně ukazuje, že finanční krise přicházejí a zase odcházejí. Podstatné jsou až hospodářské krise. V USA začala až v roce 1930.

Pavel Kohout v roce 2004: "Banky například ve velkém půjčovaly farmářům za zástavu jejich pozemků a budov. Nijak se přitom nestrachovaly o to, že by ceny nemovitostí mohly spadnout na zlomek původní hodnoty." Lidstvo je nepoučitelné, a to nejen ve svých chybách, ale i ve svém optimismu: "Bankovní sektor zůstal díky kvalitnímu risk managementu stabilním pilířem americké ekonomiky. Za zmínku stojí i reakce Federálního rezervního systému, který dnes nemá nic společného s onou nezkušenou a školácky chybující institucí, jakou byl koncem 20. let." "V současné době budí obavy obrovský nárůst cen nemovitostí zejména v USA a Velké Británii. Bude velmi zajímavé pozorovat budoucí vývoj těchto trhů." A na to jsme dojeli.

6. února 2009

Největší inflace v dějinách lidstva

motto: "No, ještě je možnost, že natištěné peníze jen zvýší inflaci a vytáhnou tak hodnoty z kont bohatých. Fungovalo by to, kdyby se zároveň valorizovaly platy, pak by došlo ke změně rozdělení bohatství." Cnemo

Jedním z dávných cílů marxistů bylo kromě zrušení dědictví (což bylo však příliš pomalé opatření), inflace. V praxi to vyzkoušeli v Maďarsku, mezi 4. dubnem 1945 až 1. srpnem 1946. Výsledkem byla stotrillionová bankovka (100 000 000 000 000 000 000 pengő) a plánovaná trilliardová (1 000 000 000 000 000 000 000 pengő). V červenci 1946 se ceny zdvojnásobovaly každých 15 hodin.

4. února 2009

V Bibli je všechno

O tom, jak se ve Starém zákoně i Novém zákoně dá najít prakticky všechno, stačí jen umět jonglovat se slovy. Dostal jsem z toho dojem strašlivé rozplizlosti.

Kdo za to může?

Analysa Milana Zeleného. Jak z toho ven? Názor Pavla Kohouta a reakce Jiřího Paroubka.

3. února 2009

Starý článek

Na žádost jednoho čtenáře připomínám svůj starý článek, o kterém by rád diskutoval.

Zrůdná strana feminismu

Kritikům feminismu se hodí jakýkoliv, i zcela nesmyslný argument. Bohumil Doležal napsal: "Nedovedu pochopit jedno: proč se v takovýchhle případech automaticky předpokládá, že když se natočí prasárna, nese za to zodpovědnost v první řadě ženská. Je to odvrácená, zrůdná strana feminismu, který zachvátil tuhle bohaprázdnou a mravně rozloženou společnost. Vůbec nechci učitelku vyviňovat. Jen si myslím, že v prefeministických společnostech, které nestaví na úplné rovnosti muže a ženy, nýbrž na tom, že ženu je třeba chránit, platí v tomhle případě pro ženu jakási presumpce neviny."

Ve skutečnosti ti, kteří dotyčnou učitelku odsuzují, tak nečiní pro to, že je žena, ale protože je starší. Myslí si, že "měla mít rozum". S feminismem to nijak nesouvisí, naopak ve feministické společnosti by dotyčná měla sexuální svobodu a nikdo by jí za toto video neodsuzoval. Na druhou stranu je pravda, že jsem nikdy neslyšel o ženě, která by se mstila zveřejněním choulostivých snímků.

2. února 2009

Facebook

Ačkoliv jsem dostal několik pozvánek do LinkedIn, dosud jsem odolal. Naproti tomu fenomén FB mne již dlouho lákal. Co na tom kdo vidí? O weekendu jsem to vyzkoušel a zde jsou výsledky mých pokusů.

Na FB je momentálně 99 784 (počet členů sítě "Czech Republic") až 228 320 Čechů (podle odhadu FB pro dosah reklamy). Smysluplnost v tom moc nevidím, ale stejně jako ostatní služby Web 2.0 je to silně návykové. Vtip je v používání pravého jména a fotky. Mulťáci se prý penalisují.

FB přesně vystihuje anglosaskou mentalitu soutěživosti. Stejně jako o Valentýnu máte dostat co nejvíce přání, na Sylvestra co nejvíce novoročenek, tak v FB je podstatné mít co nejvíce "přátel" (výraz FB pro kontakty). Šíleným úsilím jsem jich první den získal 15; nyní jich mám již bez větší snahy 26. Z toho je 17 mužů a 9 žen. Celkem 17 lidí znám z reálného života, 7 jen virtuálně a 2 vůbec. Celkem 5 lidí nemá portraitní fotku.

Podstatou FB je nekonečné sdělování toho, co právě děláte. To mne nebaví, vždy jsem byl spíš na názory než na činnosti. Je to však v přímém přenosu, takže je to docela poutavé.

Co na FB příliš nefunguje, jsou "applikace", tj. plugins zřejmě v Javě. Jsou hrozně pomalé a člověk jim musí upsat duši, když je chce nainstallovat.

Updated.

1. února 2009

Assimilace a integrace

Rozhovor s Alainem de Benoistem. Stanislas-Marie-Adélaïde, comte de Clermont-Tonnerre, zavražděný jakobíny, prohlásil: « Il faut tout refuser aux Juifs comme nation et tout accorder aux Juifs comme individus. »

"There are only two models for the construction of Europe: the empire and the nation-state. The latter, which became a political concept with the Revolution, is directly linked to individualism as a value (Louis Dumont). Too big to solve little problems, too small to solve big ones, it is especially incapable of controlling the trans-state expansion of an economic sphere which has become globalized. The empire, understood in the most traditional sense, seems to be the only model which can reconcile the one and the many: it is the polity which organizes the organic unity of its different components while respecting their autonomy. As a European citizen of French nationality, I am one of those "federalists" Le Pen denounces who believes it is possible to create a federal political unity in Europe on the basis of peoples and regions. What bothers me is that I do not see the Maastricht Treaty leading to an autonomous, politically sovereign Europe determined to acquire the equivalent of what the Monroe Doctrine was for the US, but rather a phantom of Europe, a Europe of the unemployed, the absent and the impotent, a free trade zone governed on the theoretical level by ultra-liberal monetary principles and, on the practical level, by administrators and bankers who neither have a political project nor democratic legitimacy … There is talk for example, of "transfers of sovereignty." I am not opposed to this. But what new sovereign entity do they benefit? They benefit no one, so that the so-called transfers really only represent the abandonment of sovereignty."

Fariseové

Debata o skandální 12. části Amidy sklouzla v metadebatu o tom, jak píšu. Bylo mi vyčteno, že nepíšu příliš holisticky, že pouze kommentuji jednotliviny. Ano, to je pravda a vůbec se za to nestydím. Abychom mohli vytvářet konstrukce musíme mít na čem stavět, mít solidní pramennou základnu, jinak jen reprodukujeme mýthy.

Další požadavek, který se často objevuje (zejména u p. Zemana) je ten, že bych měl psát vyváženě, tj. nejen o záporech, ale i kladech. Jenže já nepíšu vědeckou studii. Pouze svým kaménkem přispívám do obecné rozpravy. Ta je často poničena propagandou a vyvážený text nevznikne tak, že mechanicky spojím dvě propagandy do jednoho textu.

Nicméně jsem nyní dostal chuť napsat vyváženější text, a to o fariseích (Φαρισαιος, פרושים). Až do povstání makabejských (167–160 př. n. l.) byl judaism poměrně tuctové náboženství. Výjimečný byl sice monotheism a babylónské zajetí (606–536 př. n. l.), nicméně hinduistický kathenotheism se od něj zase tolik neliší. Saducejský judaism byl skrznaskrz tradiční: Zvláštní kasta kněží přinášela Bohu zvířecí oběti.

Situace se mění za povstání makabejských, což byl pokus vyrovnat židovství s výzvou hellénismu. Konflikt začal politicky: Judea byla ve sféře zájmu jak egyptské ptolemaiovské říše, tak syrské seleukovské říše. V 60. letech byla Judea autonomní součástí seleukovské říše, která podporovala hellénisaci. V občanské válce mezi tradicionalistou Oniášem III. (חוניו) a jeho hellenistickým bratrem Jásonem (יסון) hellénisté prohráli, přestože Judea zůstala pod svrchovaností seleukovské říše.

Občanská válka měla plno zvratů. Během ní byl veleknězem (כהן גדול) ustanoven proseleukovský héllenista Jáchym (אלקימוס), ačkoliv neměl rodové předpoklady. Oniášovci ztratili trpělivost a odešli do podzemí a do egyptského exilu, kde Oniáš IV. ustanovil alternativní chrám (zbořen v roce 73 n. l., současně s jerusalémským).

Hellénisté se však setkali s celonárodním odporem. Vítězná národní strana Hašmoneovců Jidáše a Jonáthána Makabejského se během let 159–153 př. n. l. zkonsolidovala a obsadila úřad velekněze, ačkoliv k tomu stejně jako Jáchym neměla rodové předpoklady. Legitimisté („zbožní“) se s tím nesmířili a zůstali v podzemí i exilu. Jejich vůdcem byl neznámý Učitel spravedlnosti, velekněz v letech 159–153 př. n. l.

V roce 136 př. n. l. se zbožní rozpadli na dvě skupiny. První část zůstala v podzemí – essejci. Druhá část vedená „Mužem lži“ (essejské označení) se vrátila do společnosti – „oddělení“ (farisejové) a kritisovala vládnoucí hašmoneovské saduceje. Bývají označováni za „lidovou“ sektu (v protikladu k saducejské sektě establishmentu), ale to je nepřesné. Pod vlivem kommunismu si pod pojmem „lid“ představíme obvykle plebs, nicméně fariseové byli především národním (populus) hnutím, tj. celostním, neuznávájícím odlišnost establishmentu a ostatních.

Fariseové modernisovali židovskou theologii. Zrušili zvláštní kastu kněží (stejně jako v novověku protestanti) a vyhlásili všeobecné kněžství všech židů, což znamenalo, že všichni židé musí dodržovat kašrut (כַּשְרוּת). Fariseové kritisovali imperiální politiku a nucenou konversi na judaism. Místo chrámu byla hlavní modlitebna (synogoga) s učitelem (rabínem); v protestantství analogicky s kazatelem. Fariesové byli odpůrci theokracie a trvali na oddělení světské a sakrální moci.

Ačkoliv zboření druhého chrámu (70 n. l.) je jistě mezník židovských dějin, jeho význam se přeceňuje. Pro židy bylo mnohem důležitější se vyrovnat s křesťanskou výzvou a teprve v letech 100–500 n. l. vzniká judaism v dnešní (orthodoxní) podobě. Židovství je tedy mladší než křesťanství.

Především zbořením druhého chrámu saduceové nezanikli. Byť bez opory v establishmentu trvali jako menšina dále a po roce 767 se změnili se Karaity. Židé nebyli z Judey vyhnáni Vespasiánem, ale až po Bar Kochbově povstání (132–135); ne přirozeně všichni. Centrem židovství se místo Jerusaléma stal Babylón v Mesopotámii a Tiberias v Galileji.