22. března 2009

Jsme na cestě k post-materialistickému světu?

Jiří Pehe napsal brilantní analýzu současného tržního materialismu. Opět uvádím pár vyňatků:
Není divu, že stále větší množství lidí podlehlo iluzi, že hlavním smyslem života je spotřebovávat. Že ve světě, v němž může lidský rozum zajistit více méně bezstarostnou existenci pro stále větší množství lidí, je nakonec hlavním smyslem spotřebovat—pokud možno co nejpříjemněji a co nejbezstarostněji—i náš život.

(...)

Zdá se, že se tak cosi zásadního mění i ve společensko-psychologických předpokladech, na nichž stojí celý náš systém bezuzdného konzumu, jenž zdánlivě nepotřebuje vyšší hodnoty. Modla růstu dává jistý smysl pouze v případě, že hospodářství—a tím i naše osobní bohatství—neustále roste na základě racionálních faktorů.

13 komentářů:

  1. Jo, ten tón teď zaznívá. Čím to asi bude. Postkonsumerismus je launa toho, kdo má dost, jeho sociální pozice není nijak ohrožená, a nemá sebemenší potřebu si něco dokazovat tím, že by si koupil nový model auta. Posty, které sem posíláte, plní ovšem jinou funkci, apologetové kapitalismu jím chtějí sdělit masám, které dosud přemlouvali k podpoře systému slibem konzumu, že ten konsum není zas až tak důležitý. Čímpak to asi bude, v dnešní době, prostě není pravděpodobné, že by se v nejbližší době měla nějaká konsumní společnost rozvíjet, lidé budou rádi když se nažerou. Uvidíme jak se jim tyto texty budou líbit.

    OdpovědětVymazat
  2. Hm, to je docela zajímavá úvaha, i když ten otevřený konec ústí spíš do černé díry než do něčeho jiného. Jestli Západ/moderní svět nadobro ztratí své současné paradigma, nemá žádné jiné, resp. ty, co jsou po ruce (islám, křesťanství) odmítá. Návrat k pohanství, který tak lechtá vaše uši na Délském počítači, považuji nejen za nereálný, ale i nežádoucí. To je ovšem na dlouhou debatu...

    OdpovědětVymazat
  3. Návrat k pohanství, který tak lechtá vaše uši na Délském počítači, považuji nejen za nereálný, ale i nežádoucí.

    Já myslím, že potíž je v tom, že ono "pohanství" Nouvelle Droite na Délském potápěči nikdy pořádně vysvětleno nebylo. Když se o něm hovoří v díle ND, nejedná se v žádném případě o jakýsi obskurní návrat Odina nebo Persefoné, ale o myšlenkový postoj ("stav mysli") legitimizující náboženský-metafyzický pluralismus a odpor k snahám vysvětlit svět na základě jednoho absolutního příběhu.

    Nicméně z mého pohledu je jednoznačnou chybou ND zamítání dědictví křesťanství jako celku. To pak zastírá fakt, že křesťanství interakcí s řecko-římskou tradicí mnoho jevů pohanství převzalo (uctívání svatých, přítomnost ducha svatého v křesťanských relikviích). Pravda, v jiných zůstalo věrné "semitské tradici" (vyhrocený racionalismus, jeden absolutní Bůh-otec).

    Já osobně bych se klaněl k názorům personalisty Denise de Rougemonta: k historické identitě Evropy patří jak řecká tradice, založená na demokracii a úctě k společenským normám (Hegelův Sittlichkeit), tak římský konstitucionalismus, tak křesťanská úcta k člověku jako takovému, nehledě na místo z kterého pochází (Hegelův Moralität).

    Personalisté de Rougemont nebo Alexandre Marc chtěli vědomě přijmout syntézu výše uvedeného (Řecko-Řím-křesťanství) v koncepci "osobnosti" namísto pouhého jedince, vytaženého z etického prostředí tradičních komunit. Tak by se vyhnuli jak kolektivismu (dominance tradice nad jedincem - tedy "řecká" část naší identity, reprezentovaná pro personalisty Sovětským svazem a Nacisty) i individualismu (dominance té universální, křesťanské části evropské identity, pro personalisty byla reprezentantem Amerika divokého kapitalismu). Prakticky by to pro Evropu znamenalo konstituční federalismus postavený co nejvíce na principu subsidiarity, za předpokladu, že by tyto komunity respektovaly pluralitní stránka lidské existence (tedy zajistily každému jedinci základní práva jako svoboda slova, pohybu, asociace...).

    OdpovědětVymazat
  4. Btw - vynikající dílo k výše uvedenému, na které se již dlouho chystám, by mělo být dílo "Pagan Christianity" od Franka Violy a George Barna.

    OdpovědětVymazat
  5. Ad Alkibiades: jak by řekl poručík Troník, Vám to myslí politicky. ;-) Tím chci říct, že Vy to řešíte na rovině politického systému, kdežto já spíš na rovině obecné metafysiky. Jistě, můžete namítnout, že to Vaše řešení je praktické, kdežto to moje je plkání k ničemu. Já si ale myslím, že základ všeho toho děni je v té metafysické rovině a že pokud se to nevyřeší tam, tak jsou nám sebe-elegantnější modely na hovno.

    Otázkou je, zda se vůbec na té rovině dá něco "řešit" a popř. tedy "jak". Je-li nesmyslem sociální inženýrství, pak o mnoho absurdnější je představa nějakého inženýrství metafysického.

    Nevěřím na nějaký náboženský pluralismus. Jediný model, který stojí za úvahu (a myslím, že do budoucnosti asi jediný možný, aspoň v Evropě), je politicko-společenský model, ve kterém koexistují universalistické monokultury pokojně vedle sebe. To ovšem předpokládá i u řadových věřících neobyčejnou duchovní vyspělost, takže bych to neviděl nijak růžově. A o ochotě k pokání a návratu k pravému křesťanství si u Evropanů nedělám už vůbec žádné illuse.

    OdpovědětVymazat
  6. Ad Pagan Christianity: nepochybně zajímavé, ovšem pro křesťana je to nepřijatelný oxymoron.

    OdpovědětVymazat
  7. Já si ale myslím, že základ všeho toho děni je v té metafysické rovině

    Přesně. Proto je otázka historické identity Evropy naprosto klíčová. Implicitně jsou výše uvedené tradice v našem běžném diskursu vždy přítomny (demokracie-konstitucionalismus-práva člověka). Jinými slovy, když je někdo vyvolá v diskusi, většina z nás je chápe do větší či menší míry jako vázající, protože jsou již součástí našeho prvotního metafyzického pohledu na svět.

    T.j. metafyzické základy víry jsou již zde, je jen potřeba je vědomě uchopit (resp. některé z nich) - t.j. politicky adoptovat.

    Universalistická monokultura je něco jiného než víra s universálním záběrem. Ta první chce všechny překonvertovat na svou stranu (ND věří, že je taková snaha implicitně přítomna v křesťanství, což se při pohledu na historii a na současný koncept "humanitární intervence" příliš nedá vyvrátit), ta druhá, ačkoliv má universální koncepci světa, akceptuje existenci více takových universálních koncepcí vedle sebe.

    OdpovědětVymazat
  8. politicko-společenský model, ve kterém koexistují universalistické monokultury pokojně vedle sebe. To ovšem předpokládá i u řadových věřících neobyčejnou duchovní vyspělost, takže bych to neviděl nijak růžově

    Ono to předpokládá mnohem více, především tuhou centrální autoritu bez jakékoli stopy demokracie. Povšimněte si, že zde vlastně přejímáte islámský recept na koexistenci separátních monoteistických obcí, který potom při vpádu moderních proudů (nacionalismu a demokracie) vedl k vytvoření moderního Balkánu, oblasti, o níž Churchill napsal, že produkuje více dějin než je schopna lokálně spotřebovat.

    OdpovědětVymazat
  9. Jen oprava. Křesťanství je produkt synkrese judaismu a řecko-římské tradice (spíše tedy jen řecké). Proto křesťanství řecko-římskou tradicí interagovat nemohlo, jsouc jejím produktem.

    OdpovědětVymazat
  10. Peters: Vida, opravdu, to jsem ve víru diskuse nějak přehlédl :)

    OdpovědětVymazat
  11. Ad Alkibiades: máte pravdu, že křesťanství je takovou universalistickou monokulturou, stejně jako islám. Ta Vaše "víra s universálním záběrem" je IMHO jen na vyšší úrovni reflektovaná universalistická monokultura, která jen resignovala (díky duchovní vyspělosti svých nositelů) na to "přetahování", aniž by opustila koncept vlastní výjimečnosti a jedinečnosti. Chápu ale, že "běžnému člověku" to na rovině všedního dne zní jako protimluv...

    OdpovědětVymazat
  12. Ad GP: to máte sice pravdu, ale myslím, že to bylo dialektické působení oběma směry: neoplatonická optika se spolupodílela na formování křesťanských dogmat, ale křesťanství do sebe později integrovalo některé pohanské svátky, sám princip císařství jako obraz nebeské hierarchie apod.

    OdpovědětVymazat
  13. Brilantní??? a Analýza??? Nenašla jsem tam nic brilantního, jen příjemně rozumnou, byť nepůvodní myšlenku, kterou si krom toho delší dobu štěbetají už i vrabci na střeše. Aby dala na pidičlánek je alespoň různými způsoby opakováno totéž v podstatě v každém z odstavců. A na to co znamená analýza se snad raději znovu podívejte do slovníku. Ale jinak díky za odkaz, rozhodně nikoho nezabije, když si to přečte.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>