6. listopadu 2009

Jak je to s vysokoškolskými tituly

Tomáš Pecina napsal úvahu, s níž nemohu souhlasit. Předně není příliš poučen v církevním právu. Podle can. 290 odst. 1 CIC: "Svěcení jednou platně přijaté se nikdy nestává neplatným. Přesto klerik ztrácí duchovní stav: soudním rozhodnutím nebo administrativním opatřením, kterým se prohlašuje neplatnost svěcení". Aby tedy svěcení bylo trvalé, musí být platné. Neplatné svěcení nikdy nelze zhojit. T. P. si zřejmě plete platnost a dovolenost. Nedovolenost sanovat lze.

Udělení VŠ titulu inženýra, bakaláře, magistra či doktora je konstitutivní správní akt. I ve správním právu samozřejmě existuje obnova řízení. Její podmínky jsou dány v § 100 nového správního řádu a spáchání přečinu či zločinu mezi ně přirozeně patří.

These: "Jednou doktor, navždy doktor," by byla absurdní, a proto v platném právním řádu nemá místo.

20 komentářů:

  1. Měl byste se více zamyslet. Citace can. 290 et seq. totiž jen potvrzuje to, co jsem napsal: platné svěcení nelze nijak zrušit ani odejmout, lze jen suspendovat ty kanonickoprávní důsledky, které jsou s ním normálně spojeny.

    Rozhodnutí o udělení akademické hodnosti je správním aktem sui generis a opakuji, že není-li v ZoVŠ obsažen postup pro odebrání (platně uděleného) titulu, prostě ho odebrat nelze. Počkejte si na rozhodnutí soudů a uvidíte sám.

    OdpovědětVymazat
  2. Vtip je v tom slově "platné". Tak jako neplatné svěcení nemá právních účinků, tak ani neplatné udělení VŠ titulu (např. z důvodu přečinu) nemá právních účinků.

    OdpovědětVymazat
  3. Neplatné svěcení je např. takové, které neudělil biskup (řešilo se to v souvislosti s podzemní církví na Moravě, jak jistě víte, a Řím trval na tom, aby se takto vysvěcení kněží nechali přesvětit; někteří to odmítli, což bylo církví tacite ackeptováno).

    Pokud byste setrval na (mylném) názoru, že udělení titulu Bendovi bylo neplatné, musel byste dovodit, že se Benda nikdy doktorem práv nestal a svůj titul tudíž užívat neoprávněně, se všemi důsledky. Celkem snadno nahlédnete, že je to nesmysl a odebrání titulu, pokud by vůbec bylo myslitelné, by muselo být s účinky ex nunc.

    OdpovědětVymazat
  4. Ano a nedovolené svěcení biskupa je takové, k němuž papež neudělil souhlas.

    Pokud se prokáže, že Řápková získala svůj titul na základě trestného činu, bude jí v obnově řízení odebrán, a to se všemi důsledky ex tunc.

    Naproti Bendův titul byl pouze nedovolený, protože jeho práce nesplňovala toliko formální podmínky (rozsah), materiální splňovala. Pokud mu byl přesto odebrán, bylo to rovněž ex tunc, protože ex nunc je u neplatnosti nemyslitelné, odmyslíme-li si postkommunistické podivnosti typu zrušení neústavního právního předpisu ústavním soudem.

    OdpovědětVymazat
  5. Toto rozlišování je sice sofistikované, ale neudržitelné. Máte pravdu, že rozhodnutí by muselo být zrušeno s účinky ex tunc, protože ex nunc se ruší pouze podle zvláštního ustanovení (např. rozvod manželství, na rozdíl od vyslovení jeho neplatnosti – podle Vaší theorie by děti vzešlé z rozvedeného manželství musely být buď popraveny, anebo přinejmenším pokládány za nemanželské).

    Představte si případ, že by nešlo o právo, ale o architekturu. Kdyby se měl titul odebrat ex tunc, staly by se všechny stavby postavené podle projektu daného lžiarchitekta nepovolenými a muselo by být z moci úřední zahájeno řízení o jejich odstranění. V právu vzniká tentýž problém u rozsudků vydaných lžidoktorem-soudcem, ale i u všech řízení, kde zastupoval lžimagistr-advokát.

    OdpovědětVymazat
  6. To rozlišování je jediné možné. Není představitelné, aby pouhý nedostatek formalit způsoboval neplatnost, která už z definice má vždy účinky ex tunc.

    Manželství je smlouva jako každá jiná. Proto ji lze zrušit a zrušení má pochopitelně vždy účinky ex nunc. Děti vzešlé z rozvedeného manželství proto pochopitelně zůstavají manželské, na rozdíl od dětí z neplatného manželství.

    Kdyby se měl titul odebrat ex tunc, staly by se všechny stavby postavené podle projektu daného lžiarchitekta nepovolenými a muselo by být z moci úřední zahájeno řízení o jejich odstranění.
    Ano, tak to je. Neplatnost není žádná sranda. Nebo Vy byste snad chtěl chodit po mostě, který navrhl člověk, který neumí ani trojčlenku a titul mu udělil nějaký uplacený zločinec?

    V právu vzniká tentýž problém u rozsudků vydaných lžidoktorem-soudcem, ale i u všech řízení, kde zastupoval lžimagistr-advokát.
    To samé. Pokud někdo neudělal zkoušku z občanského práva, jak může soudit či zastupovat?

    OdpovědětVymazat
  7. Rozvod manželství není soukromoprávní, nýbrž veřejnooprávní akt, aspoň de lega lata. K vůli účastníků se přihlíží, ale k dosažení rozvodu nepostačuje.

    Vaše úvahy vedou k nesmyslným závěrům: jestliže měl soudce při zkoušce z marxismu-leninismu v r. 1975 tahák, a teď se na to přijde, podle vás je nutno pohlížet na všechna jeho rozhodnutí jako na neplatná, protože mu byl titul udělen neoprávněně.

    Moje these "semel doctor, semper doctor" je co do absurdity jen slabým odvarem.

    OdpovědětVymazat
  8. Charakter rozvodu (lépe: rozluky) manželství je nerozhodný. Podstatné je, že je to zrušení soukromoprávního poměru.

    Ne každá vada způsobuje hned neplatnost. Tahák je sice smutný, ale není to trestný čin. Navíc je zde promlčení.

    Musíte rozlišovat mezi nicotností, neplatností a naříkatelností.

    OdpovědětVymazat
  9. Naříkatelnost nemá u obnovy ex officio význam, a o nicotnost se zde rovněž nejedná.

    Kdybych for the sake of argument připustil, že udělení titulu je správním rozhodnutím, které lze zrušit (a titul odebrat) v řízení o obnově, byla by tu tříletá lhůta podle § 100 odst. 3 SprŘ a lhůty dané trestním zákonem v případě rozhodnutí podle odst. 4. Což by prakticky znamenalo "po tři roky doktor, navždy doktor" (prokázat trestný čin může být nemožné).

    Jsem nicméně přesvědčen, že udělení titulu je pouhým osvědčením, nikoli rozhodnutím.

    OdpovědětVymazat
  10. Ano, lhůty jsou krátké. Nicméně opak by nebyl dobrý rovněž: Prohlásit za neplatný titul člověka, který ho získal trestným činem třeba v roce 1969, by mělo nepředstavitelné důsledky.

    OdpovědětVymazat
  11. Co se týká osvědčení, považuji za ostudnou nynější legislativní módu, která prohlašuje prakticky všechny správní akty k dobru adresáta za pouhé osvědčení. Nechápu smysluplnost takových právních úprav.

    OdpovědětVymazat
  12. Co se vám líbí nebo nelíbí, je málo významné. Důležité je, že ZoVŠ odnětí titulu neupravuje a dovozovat tuto možnost ze správního řádu je krajně riskantní, už proto, že zcela pomíjíte práva třetích osob. Dokážete si představit, co by znamenalo odnětí magisterského titulu rozvodovému nebo konkursnímu soudci, anebo třeba jen obhájci?

    Je jistý rozdíl mezi vysokou školou a svářečským kursem, a ZoVŠ zcela správně pojímá tituly statusově.

    OdpovědětVymazat
  13. Tomu, komu se ve stanovené lhůtě prokáže, že titul získal na základě přečinu či zločinu, nechť je mu odebrán ex tunc, neboť je to tak po právu. NSŘ k tomu poskytuje nástroj, stejně jako u kteréhokoliv konstitutivního správního aktu. Ponechání titulu čerstvému zločinci by bylo v rozporu se všemi principy morálky.

    OdpovědětVymazat
  14. SprŘ/2004 sice takový nástroj poskytuje, je však otázkou, zda je aplikovatelný v případech upravených komplexně lex specialis. Odborné názory na to se rozcházejí, a kdyby novináři tolik nelačnili po Bendově krvi (v odplatu za náhubkový zákon), jistě by svou jistotu v tomto směru rovněž mírnili.

    OdpovědětVymazat
  15. Neexistuje žádný "komplexní lex specialis", to je postkommunistická doktrína. Ve skutečnosti lze lex generalis použít vždy, ledaže má lex specialis výslovně jinou úpravu. A to zákon o vysokých školách nemá.

    OdpovědětVymazat
  16. Podle takového výkladu by musela existovat řad redundantních právních norem, např. že president soudce jmenuje, ale neodvolává. Jejich neexistence vás usvědčuje z omylu.

    OdpovědětVymazat
  17. To jsem nějak nepochopil. Výklad ÚS, že kdo jmenuje, neodvolává, je jeden z možných, ale nemyslím, že je správný.

    Pelikánová: "Velmi brzy po schválení obchodního zákoníku se v naší právní praxi rozšířilo přesvědčení, že některé části úpravy obchodního zákoníku jsou tzv. komplexními úpravami. Ustanovení § 1 ObchZ ani žádné jiné zákonné ustanovení nedává takovým názorům argumenty. Naopak - tvrzení, že určité skupiny ustanovení nemohou být aplikovány v kombinaci s ustanoveními občanského zákoníku § 1 ObchZ přímo odporuje. Přesto jde o tezi obecně přijatou. To je o to zajímavější, že v jiných směrech můžeme v našem soudním rozhodování velmi často pozorovat přílišnou závislost na zákonném textu, která je v řadě případů uplatňována proti duchu zákona a základním právním principům. Pokud jde o komplexní právní úpravy, je najednou český soudce schopen argumentovat bez jakékoli opory v zákonném textu. Budeme-li pátrat po příčině, zřejmě narazíme na tendenci ke způsobu aplikace zákoníku, jaká se u nás vžila od šedesátých let a která byla založena na vzájemné izolovanosti jednotlivých kodexů. V žádném případě nelze považovat takovou interpretaci za správnou."

    OdpovědětVymazat
  18. Názor ÚS je nicméně předzvěstí, jak asi tento soud posoudí ministerstvem chystané democe.

    Pelikánová se v tomto případě mýlí. Právní předpis je obvykle připravován a schvalován jako celek, nelze počítat se všemi možnými výklady ve vztahu k leges speciales, která později nějakého pomateného právníka napadnou. Proto musí být k subsidiární aplikaci obecným předpisů přistupováno se značnou dávkou zdrženlivosti, jinak vyjdou absurdity typu president odvolávající soudce nebo dejudrisovaný JUDr. Benda.

    OdpovědětVymazat
  19. ÚS postrádá elementární konsistenci v rozhodování: Jednou rozhodne hot, podruhé čehý, takže bych na to nespoléhal.

    Pelikánová se v tomto případě mýlí.
    Naopak má plnou pravdu. V opačném případě vzniknou naprosto zbytečné mezery v zákoně, jako zde – údajná nemožnost zbavit zločince VŠ titulu.

    Právní předpis je obvykle připravován a schvalován jako celek
    Ano, mohu potvrdit, že kommunistického marasmu "komplexních" úprav jsme se dosud nezbavili. To však neznamená, že doktrína má postupovat stejným způsobem.

    nelze počítat se všemi možnými výklady ve vztahu k leges speciales, která později nějakého pomateného právníka napadnou.
    Naopak: Výklad obecného zákona je vždy standardní. Je to zvláštní zákon, který tento standardní výklad modifikuje.

    OdpovědětVymazat
  20. To je cesta do pekel, protože nikdy nevíte, co kdo může uplatnit. Názorně to ukázal Klaus s odvoláváním soudních funkcionářů.

    Nejsem stoupencem toho, aby patnáct různých zákonů upravovalo např. počítání času, ale vy prosazujete druhý extrem.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>