30. června 2010

Ženy k plotně

Jan Macháček to napsal naprosto přesně: "Skutečnost, že ve vládě není žena, není podružnost na konec článku, ale nevkus a nehoráznost prvořadého významu. To, že se strany vymlouvají, že právě jejich adeptky se musely vzdát nějakého křesla, protože ho dostala nějaká jiná strana, moc neuspokojí. Stačilo přece hledat a přemýšlet o fous déle."

29. června 2010

Jak to chodilo v Osvětimi

Unikátní svědectví na svém blogu přetiskl Antonín Kostlán: "V další místnosti nám odebírají sponky z vlasů a hřebínky. Je tam několik žen s holícími aparáty. Myslíme, že nám ustřihnou část vlasů z hygienických důvodů. U okna stojí tlustá žena a baví se s jinou v uniformě esesáka. Vidíme poprvé v životě ženy – esesačky. Jedna ze zaměstnankyň se jí na něco ptá. Slyšíme: Alles herunter. A již vidíme, jak první z nás zajíždějí strojkem do vlasů, jak vlasy padají na zem. A za chvíli je z hezké a pěstěné ženy tvor podobný opici." + "Našli se dobrodinci, kteří byli ochotni opatřit té nebo jiné nějaké prádlo, ovšem za cenu, o které se zde nemohu rozepisovat. Bohužel se našly některé, které byly ochotny si to zaopatřit i za tuto cenu. A tak jsme byly svědky ošklivých scén, které se nám vryly snad doživotně do paměti. Za kousek chleba, za košili nebo kalhoty, za cigaretu, vše věci, které byly pro nás nedosažitelné, šlo se s chlapy na záchod, jehož dveře byly hlídány jedním ze zaměstnanců lázní. A ven vyšly ozbrojené kouskem chleba nebo nějakým prádlem. Stačilo nám to, abychom si udělaly obraz o situaci, v jaké jsme byly. Na kamenné podlaze, v zimě, špíně a prostituci jsme strávily naši první noc v Osvětimě."

Přituhuje

O tom, jak v ČR postupně vzniká svoboda jako řemen, napsal Tomáš Pecina: "Tak takovou obžalobu, jakou minulý týden podala státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1 Zdeňka Galková, jsem dlouho nečetl: není sice na Osla měsíce, spíš na čestnou stužku Věry Tydlitátové Nepřítel svobody II. stupně."

27. června 2010

Kommentářové harakiri

Miloslav Lešetický: "Ta bývá mnohdy předzvěstí definitivního zániku, a ve své nejsyrovější podobě znamená totální zákaz vkládání komentářů. Čtenář má sice smůlu, pravda ale je, že bloger samotný málokdy o něco hodnotného přichází. Harakiri v mírnější formě pak vyžaduje u každého spotu hlava nehlava mazat pitomé či nenávistné příspěvky (platí pravidlo, že z hlediska vyššího principu blogerského není vražda hloupého komentáře zločinem)."

K thematu též Martin Malý a jeho serie článků Trvale udržitelná kráva. Snad se po jejím přečtení některým rozsvítí.

Jak to bylo s Tomášem Pliskou

Andy napsala rozsáhlý, extrémně manipulativní kommentář: "On ten osmadvacetiletý "kluk" (proč mu vlastně neříkáte, pánové, třeba "chlapeček" nebo "ten náš malý popleta"?) také JEN nepořádal nějakou demošku, při té akci došlo k obrovské rvačce s policajty, neb odmítli (pod jeho vedením) demošku rozpustit a skončilo to zraněním sedmi policajtů, novináře a dvou koní. Pitomé výmluvy: "Nemůžu nést zodpovědnost za dav pěti set lidí," tvrdil, soud zcela právem shodil ze stolu. Ono je totiž dokázané, co tou podporou nácků myslel a co dělal. Není to nějaký chudák, co se připletl mezi rváče. No a co se těch CD týče, prostě osmadvacetiletý "kluk" porušil platný a užitečný zákon. Buď budeme zákony respektovat nebo ne."

Jak to bylo ve skutečnosti? Všechny zprávy o Tomáši Pliskovi mluví o organisaci demonstrace a propagaci nacismu: Právo – "Za organizování prvomájové demonstrace a výrobu neonacistických hudebních nosičů mu soudci uložili 3,5 roku souhrnného trestu." MFD 1: "Ze širšího kontextu a důkazů jasně vyplývá, že obžalovaní propagují fašismus. Před námi nestojí žádní dvacetiletí blouznivci, kteří ze svých názorů vyrostou, ale lidé, jimž není cizí násilí a nezůstávají jen u nenávisti." "Každému, kdo prožil nacismus, musí mrazit v zádech, když vidí, jak někdo toto hnutí adoruje." MFD 2: "Hlavní pořadatel demonstrace Tomáš Pliska půjde za propagaci nacismu na dva roky vězení." "Podle státní zástupkyně ale mladíci byli srozuměni s tím, že propagují hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka." Žádná o násilí; ono také přišít někomu jednání jiného je možné toliko v Andyních představách. Proto stále musím trvat na svém názoru: Zavírat za názor je svinstvo, které s demokracií nemá nic společného.

Co se týká CD, jak by se Andy líbilo toto: "Plastici prostě porušili platný a užitečný zákon. Buď budeme zákony respektovat nebo ne." Asi ne. Ona totiž zákony posuzuje podle toho, na koho dopadají. Pokud na naše nepřátele (neonacisty), je každý prostředek dobrý, i kdyby byl sebevíce amorální či protiústavní. Pokud na naše idoly (Plastiky), je každý zákon špatný. Jenže takový přístup je čistý kommunism: Účel světí prostředky. V právním státě platí: Padni, komu padni a zákony psané jen proti jedné skupině s ním nemají nic společného.

Jsem ten poslední, kdo by protestoval proti tomu, aby účastníci pouliční bitky s kameny, holemi a dělbuchy byli přísně potrestáni. Ale to nestalo. V tomhle státě jsou trestáni lidé za to, že mají nesprávné názory. Naproti tomu zabijáci, kteří si do ležící oběti ještě kopnou, vyváznou bez adekvátního trestu.

A co se týká Starého pána. Ano, všichni neonacisté mají alternativní názor na WW 2. Naoproti tomu ne každý, kdo má alternativní názor na WW 2, je neonacista. A to je ta podstata.

26. června 2010

Polemika se Starým pánem

Starý pán se vyjádřil jednak k autorisovanému násilí a jednak k neonacistům. Musím říci, že v obou případech jeho argumenty nechápu. Institut nutné obrany existuje na celém světě. Když vám hrozí násilí, nemusíte trpně čekat. Ale bavíme se o situaci, kdy, když žádné násilí nehrozilo – pachatel byl jen verbálně obtěžován – a zabiják si to pak šel s ním ještě vyřídit ven, kdy oběť odcházela domů. Jak toto někdo (soudce) může brát za polehčující okolnost, to je mimo mé chápání. Alex Juchelka to napsal naprosto jasně: "Když se po vás bude někdo ohánět nebo na vás někdo půjde s nožem a vy mu dáte první ránu (a budete na ty okolnosti mít svědky) je něco jiného, než když vás někdo slovně urazí a vy mu za to urazíte hlavu. To je pak myslím těžší dokazovat, že jste něčemu chtěl předejít." Čím to, že lidé žijící v USA mají zdravý smysl pro spravedlnost, zatímco v ČR ani soudci ne?

A co se týká neonacistů, tak si nemohu pomoci, ale je to šílená aplikace zákona příčiny a následku (officiální ideologie ČR: Byla druhá světová válka, a proto jsme museli vyhnat Sudetské Němce) dotažená ad absurdum. Tak někdo něco říká. Od toho je k činu ještě velice daleko. V trestním právu jsou tzv. vývojová stadia trestného činu. Úvodní se říká příprava. A pouhé řečnění přípravou není. Navíc, jak alternativní názor na druhou světovou válku souvisí s "touhou vyvraždit celé etnikum"? Vůbec nijak. Takové spojení je zkrat.

Spravedlnost po americku a po evropsku

Vodník na svém blogu informoval, že v jeden den dostal u českých soudů Tomáš Pliska souhrnný trest 3,5 roku žaláře za to, že pořádal neonacistickou demonstraci (2 roky) a vyrobil CD s neonacistickou hudbou (1,5 roku) a Karel Kučera 3 roky podmíněně odložené na 5 let za to, že usmrtil (sic!) člověka, který jej verbálně (sic!) napadal.

Nedávno před tím byl francouzský ministr vnitra, Brice Hortefeux, odsouzen za přestupek proti čl. 33 tiskového zákona. (Ve Francii o přestupcích rozhoduje soud, na druhou stranu za ně hrozí i vězení.) Za svůj neveřejný úrok byl udán hlídacím psem politické korrektnosti, inkvisičním Hnutím proti rasismu a za přátelství mezi národy (MRAP), které česká média z neznámého důvodu prohlašují za "organizaci na ochranu lidských práv". MRAP je známé tím, že se snažilo zakázat publikovat na wiki francouzský překlad knihy Протоколы сионских мудрецов, neboť francouzský ministr vnitra dne 26. května 1990 zakázal oběh, šíření a prodej této knihy na francouzském území pro rozpor s veřejným pořádkem. Wiki se však řídí floridským právem, a proto je pro ni francouzský Index zakázaných knih (Index librorum prohibitorum) právně bez významu.

Hortefeux se vskutku dopustil xenofobních výroků. Ale má být trestán podle orwellovsky nazvaného zákona o svobodě tisku? Když Šámal propagoval svůj nový trestní zákoník, tak sliboval, že budou zvýšeny tresty za násilné trestné činy. Nyní to vidíme v praxi: Karatista brutálně zkopal svou oběť: "poté, co poškozený odešel z pivnice ven a pokračoval v chůzi po pozemní komunikaci jej fyzicky napadl tak, že jej kopl do pravého boku, čímž mu způsobil okrouhlý podkožní krevní výron a v důsledku kopu poškozený upadl na zem, kde zůstal ležet, přestal komunikovat, přičemž uvedené poranění hlavy si vyžádalo jeho převoz ZZS Královéhradeckého kraje na oddělení urgentní medicíny fakultní nemocnice a následnou hospitalizaci na JIP neurochirurgické kliniky uvedené nemocnice, kde byl opakovaně operován a pro neuspokojivý zdravotní stav (karniotrauma s komplikacemi ve vigilním komatu) nadále sledován v LDN, kde dne 23. 11. 2009, v příčinné souvislosti se shora uvedeným poraněním mozku ze dne 16. 5. 2009, zemřel." Ale podle soudce: „Kučera je velmi fixovaný na své děti a mohl cítit velký strach z toho, že poškozený své výhrůžky splní. Soud proto využil možnosti, kterou poskytuje nový trestní zákoník a použil ustanovení o omluvitelné pohnutce. Věřím, že obžalovaný ocení dobrodiní zákona a napříště se vyvaruje dalších excesů“. Ano, soud doufá, že příště již karatista za výroky na svou adresu zabíjet nebude. To je přímo karikatura spravedlnosti.

Je zajímavé, že lidé s US zkušeností případ instinktivně posoudili správně: "dát někomu po verbální urážce pěstí by bylo právně jednoznačně hodnoceno jako eskalace a násilný čin", zatímto český přístup považuje násilí za normální, resp. tolerovatelné. Holt, když vás někdo za vaše nevhodné výroky zabije, proč by měl být potrestán žalářem? Zákon jungle. Za to rouhače je třeba zavřít, až zčernají. To by tak hrálo, aby veřejně říkali, co si myslí.

Victor Hugo: Sur une barricade, au milieu des pavés

Sur une barricade, au milieu des pavés
Souillés d'un sang coupable et d'un sang pur lavés,
Un enfant de douze ans est pris avec des hommes.
- Es-tu de ceux-là, toi ! - L'enfant dit : Nous en sommes.
- C'est bon, dit l'officier, on va te fusiller.
Attends ton tour. - L'enfant voit des éclairs briller,
Et tous ses compagnons tomber sous la muraille.
Il dit à l'officier: Permettez-vous que j'aille
Rapporter cette montre à ma mère chez nous ?
- Tu veux t'enfuir ? - Je vais revenir. - Ces voyous
Ont peur ! Où loges-tu ? - Là, près de la fontaine.
Et je vais revenir, monsieur le capitaine.
- Va-t'en, drôle ! - L'enfant s'en va. - Piège grossier !
Et les soldats riaient avec leur officier,
Et les mourants mêlaient à ce rire leur râle
Mais le rire cessa, car soudain l'enfant pâle,
Brusquement reparu, fier comme Viala,
Vint s'adosser au mur et leur dit: Me voilà.

La mort stupide eut honte, et l'officier fit grâce.

Enfant, je ne sais point, dans l'ouragan qui passse
Et confond tout, le bien, le mal, héros, bandits,
Ce qui dans ce combat te poussait, mais je dis
Que ton âme ignorante est une âme sublime.
Bon et brave, tu fais, dans le fond de l'abîme,
Deux pas, l'un vers ta mère et l'autre vers la mort ;
L'enfant a la candeur et l'homme a le remord,
Et tu ne réponds point de ce qu'on te fit faire ;
Mais l'enfant est superbe et vaillant qui préfère
A la fuite, à la vie, à l'aube, aux jeux permis,
Au printemps, le mur sombre où sont morts ses amis.
La gloire au front te baise, ô toi si jeune encore !
Doux ami, dans la Grèce antique, Stésichore
T'eût chargé de défendre une porte d'Argos ;
Cinégyre t'eût dit : Nous sommes deux égaux !
Et tu serais admis au rang des purs éphèbes
Par Tyrtée à Messène et par Eschyle à Thèbes.
On graverait ton nom sur des disques d'airain ;
Et tu serais de ceux qui, sous le ciel serein,
S'ils passent près du puits ombragé par le saule,
Font que la jeune fille ayant sur son épaule
L'urne où s'abreuveront les buffles haletants,
Pensive, se retourne et regarde longtemps.

—L'Année terrible (1872)

Let's talk about Revisionism

Israelité o rouhání

„Syn jisté izraelské ženy a jednoho Egypťana jednou vyšel mezi syny Izraele a popral se v táboře s jedním Izraelcem. Onen syn izraelské ženy se přitom rouhal Božímu jménu a klel, a tak ho přivedli k Mojžíši. (Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího z pokolení Dan.) Nechali jej hlídat, dokud se nevyjasní, co jim Hospodin přikáže.

Hospodin pak promluvil k Mojžíšovi: „Vyveď rouhače ven z tábora. Všichni, kdo to slyšeli, ať vloží ruce na jeho hlavu a celá obec ať ho ukamenuje. Potom promluv k synům Izraele: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích. Kdo by se rouhal jménu Hospodina, musí zemřít! Celá obec jej bez milosti ukamenuje. Bude-li se rouhat Božímu jménu, zemře, ať je to host anebo domácí.

Když někdo smrtelně udeří kteréhokoli člověka, musí zemřít. Kdo ubije dobytče, nahradí je kus za kus. Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on: zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno. Kdo ubije dobytče, nahradí je, ale kdo ubije člověka, zemře. Pro hosta i domácího budete mít stejný zákon. Já jsem Hospodin, váš Bůh!“

Když Mojžíš takto promluvil k synům Izraele, vyvedli onoho rouhače ven z tábora a ukamenovali ho. Synové Izraele učinili, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.“
—Lv 24, 10–23

Můžeme být tedy rádi, že za rouhání již není trest smrti, ale „pouze“ 3,5 roku natvrdo.

Juchelka o byzantské liturgii

Rozhovor s Cynikem.

24. června 2010

Zakázaná nostalgie

Věra Tydlitátová napsala obsáhlý článek, v němž výslovně pojmenovala škodlivé nostalgie: "germánské pohanství, tradiční katolictví Tridentského koncilu, německý nacismus či italský a španělský fašismus, ale i stalinismus či glorifikované ruské samoděržaví". Fascinuje mne účelovost toho seznamu. Kde je odsudek protestantství, např. adorace Kalvínovy Ženevy, husitských Čech, bratrské Moravy nebo USA otců zakladatelů? Kde je odsudek judaismu, např. adorace zélótů (קנאים) – sebevrahů z Masady (מצדה)? Kde je odsudek islámu, např. adorace Muhummada a jeho skupiny?

Rovněž samotný extrémism je vymezen krajně účelově: Jako návaznost na arbitrárně vymezené ideologie minulosti (je jím sionistický revisionism a jeho Etzel a Lehi?) nebo populism dneška. Jsou Kahane Chai a jeho čeští následovníci extrémisté? O tom Věra Tydlitátová cudně mlčí. Já bych extrémism vymezil úplně jinak, jako neutrální pojem – bez morálního hodnocení – pro hlasání názorů, proti jejichž nositelům většina považuje za nutné mocensky zakročit tím, že je nepřipustí do veřejné diskusse nebo je dokonce trestně stíhá, jako politologický/sociologický pojem – mimoprávní (extralegální).

Z neznámého důvodu se Tydlitátová považuje za nutné vypořádat s Neturej karta, ale opět mlčí o jiných předních židovských kriticích Israele, jak je zachychuje slavný SHIT list.

22. června 2010

Poučení pro trolla JK

Poučení pro trolla JK: "On December 17, 1997, Barger began posting daily entries on his Robot Wisdom Weblog featuring "links to articles about politics, culture, books and technology that he found interesting" and "amounted to something of a day-to-day log of his reading and intellectual pursuits"" + "In Barger's view, a weblog is edited rather than written, as personal expression is secondary to the task of providing links to good reading matter."

Vodníku, JK dělá trolla trollem to, že své texty zásadně postuje jen proto, aby vzbudil pozornost oběti. Pokud se dočká reakce, jako nyní, tak se tetelí blahem, jiný důvod jeho desinformace nemají. Doporučuji jeho texty mazat, informační hodnota je nullová. Sám se ho pokusím ignorovat: Pokud mu někdo skočí na lep a uvěří mu, jeho chyba, že si neprověří informace od někoho tak nedůvěryhodného jako je JK. A bez zpětné vazby každý troll končí, tedy i JK. Nic positivního vytvořit neumí, jen si provokacemi uvolňuje své tense. Ať si tedy po právu trpí v pekle zapomnění.

Update: Souhlasím s tím, že Gogo, Andy i Starý pán mají k trollingu sklony (koneckonců, vycvičili se jako Klan na Sprše), nicméně zásadní rozdíl od trolla JK je v tom, že nemají trolling v každém příspěvku.

Neustálé nepochopení

Nevím, čím to je, že jsem obklopen lidmi, kteří nechápou ani úplně triviální věci. Podle mne je to tím, že nechtějí pochopit. Jsou to bytostní realisté: Fakta roubují na hotová schemata, místo toho, aby závěry činili z faktů.

Tak Yamato. Snaží se mi vsugerovat, že jsem otevřel diskusse. Ne. Již dlouho je tady opět možnost kommentovat články. Kommentář se od diskussního příspěvku liší tím, že reaguje na článek. Diskussní příspěvek reaguje na jiný diskussní příspěvek. Proboha, vždyť je to tak triviální. Na druhou stranu nechci tady vytvářet nějaký terror, že když někdo postne diskussní příspěvek místo kommentáře, že bude automaticky smazán. Ale nemělo by to být pravidlo, nýbrž výjimka.

A komu to snad pořád ještě není jasné, tak takto vypadají kommentáře, takto diskusní plkání.

A Vodník. Tohle nemá co dělat s nominalismem, proboha. Uvedl jsem genesi slova blog proto, aby jasné, co je mým cílem, nikoliv proto, abych se hádal, co je ještě blog a co už není. Naopak je fatálním nepochopením myslet si, že zde nechci slušné kommentáře.

Obávám se, Vodníku, že pojem troll je pro Vás pouhou nálepkou. Kdo s Vámi souhlasí (JK) nebo Vás nenapadá, troll není, kdo nesouhlasí nebo Vás napadá (MM), troll je. Přitom si těžko představit typičtějšího trolla než je JK a typičtejšího netrolla než je MM. Trolling vůbec není o intelligenci. JK-ovy příspěvky mají hlavu a patu, přesto to trolling je. Danieliny příspěvky intelligentní nejsou, přesto je to trolling rovněž.

Když jsem použil titulek Ševče, drž se svého kopyta, tak jsem tím pouze uvodil, o čem článek bude. Jistě, mohl jsem jej nazvat Superhrubá mzda, ale to by byl ještě více sucharský, než je. Máte pravdu, že k pouhé informaci sedí více věcné titulky, ale mým cílem není zpravodajství (na to nestačí ani Blisty), nýbrž infotainment. Takový Reflex v malém.

Update: S Vámi je to, Vodníku, vážně těžké. Když odkazuji na celou diskussi, tak tím nemyslím úvodní kommentář. A tak je to se vším. Jinak si klidně diskutujte, ale já tady diskusse nechci.

Titulky a jiné

Protože Vodník & Kapitán pořád ještě vykazují mimořádné nepochopení toho, k čemu blog slouží, pokusím se jim to ještě jednou vyložit.

Blog, jak o tom vypovídá sám jeho název, je soubor záznamů o tom, co je kde na Internetu zajímavého. Protože je toho na Internetu mnoho, bez podobných pomůcek se neobejdeme. Druhá možnost je, že sjíždíme pouze servery, které produkují vlastní obsah, Vodník např. servery Eretz, Zvědavec, Neviditelný pes a Czech Free Press. Já myslím, že ta druhá možnost je málo, a proto informuji též o tom, co kde najdu na malých serverech. Vzorovým blogem jsou v tomto smyslu odkazy Malého čtenáře.

Jenže, jak jsem zjistil, drtivá většina čtenářů typu Kapitán na odkazy nekliká. Proč sem pak chodí, to jejich věc, ale míjejí se s cílem tohoto blogu. Tím rozhodně nejsou nějaké debaty, jak už opakuji do zblbnutí. Kommentáře jsem otevřel proto, že by čtenáři měli mít možnost přímo zde článek okommentovat, nikoliv proto, že bych chtěl přesunout plkání z blogu JzP a Vodníka sem.

DiscussionSpeed má spoustu vlastních článků. Proto je to blog jako každý jiný, na rozdíl od diskussní pomůcky Tomáše Peciny. Rovněž tak Vaše hodnocení dvojky trollů Daniely & JK nesdílím. Pokud nejsou trolly oni, tak kdo? Je pravda, že se oba liší. Daniela trolluje postováním chytlavých nesmyslů (typicky trollistický postup), JK trolluje osobními útoky, k nimž nepřidává žádnou přidanou hodnotu. Cítí se ukřivděn tím, že jeho nedomyšlený projekt Sprcha zkrachoval a že se od té doby na nic lepšího nebo i skromnějšího nezmohl, tak kope kolem sebe. Viděli jsme to v minulosti na jeho zápasu s Tomášem Pecinou (kdy nesnesl, že je lepší programátor než on) a Michaelou (kdy nesnesl, že je lepší diskutérka než on).

Titulky jsou dvojího typu:
  1. věcné, nebo
  2. imaginativní.
Já jsem dříve volil věcné, jak je na Internetu zvykem, protože dobře pasují do vyhledávačů a lákají tak čtenáře, ale nyní jsem se vrátil k imaginativním, jak bylo zvykem v printu, protože mne věcné již nudily. Plést si oba styly je znakem neporozumění, imaginativní nemá věcný obsah. Stejně tak Čulíkovi nevyčítáme, že má barnumské titulky, protože necílí na vyhledávače, nýbrž na pravidelné čtenáře Blistů, které chce přesvědčit, že si mají přečíst právě ten který článek.

Výsledky voleb

Zatím se zdá, že volby do Sněmovny v roce 2010 budou pro českou politiku znamenat skutečnou revoluci. Je to vítězství demokracie. Pouze levice zůstala jak opařená: Nějak nedokáže uvěřit, že negativism až nihilism, pokus o korrupci voličů populismem nezafungoval, když oni sami si v smrádku, ale teploučku tak libují. Průzkumy veřejného mínění přeci tvrdily něco jiného… Proto levicové blogy lkají a naříkají, přivolávají na nás Ἁρμαγεδών. Ze všeho je jim nejvíce líto, že oslabí etatism.

Avšak absolutním vrcholem v tomto kvílení jsou postkommunisté jako Gogo: "Já nad výsledkem taky nepláču, jen je mi líto, že místo nástupu nových figur se podařilo zrecyklovat staré bafuňáře v novém dresu. To by vlastně taky nebylo to nejhorší – vadí mi vlastně to, že se tento stav s velkou pompou označuje za zásadní změnu a nová vláda, kde bude hrát prim soukromý čmuchal, starý korupčník a maňásci podporovaní krajskými kmotry si hraje na vládu spasitelů rozpočtu. Budou stříhat ovce a nijak jim nepřekážejí kšefty za giga, do kterých se patrně chystají naskočit, pakliže bude munice." Pozoruhodné:
  1. Podle Goga, kdo byl jednou v politice, nebo v ní působí delší dobu, už se do ní nesmí vrátit, resp. by z ní měl vypadnout, jinak je to bafuňář. Přijde vám, že nyní je ve vrcholné politice málo nováčků? Mně tedy ne, ale podle Goga je jakákoliv změna menší než při změně régimu nedostatečná.
  2. Co je zásadní změna? Nastolení kommunismu? Putinisace ČR? Nebo co?
  3. Fascinující je rovněž třídní až kommunistická nenávist. Vlastník bezpečnostní agentury je "soukromý čmuchal", člověk, kterému nikdy nic nedokázali (kde je presumpce neviny?), "starý korupčník" a ostatní politici, na něž už jinou špínu hodit nejde, alespoň "maňásci podporovaní krajskými kmotry".
  4. Je nad slunce jasné, že pokud nová vláda neudělá něco s rozpočtem, ztratí svou raison d'être. Podle Goga však z neznámého důvodu svou snahu bude jen předstírat: "si hraje na vládu spasitelů rozpočtu".
  5. Dát rozpočet do pořádku bude samozřejmě něco stát. Najednou si vláda pouze "nehraje", ale "stříhá ovce". Gogo sám sobě odporuje v jednom odstavci, ale to mu nijak nepřekáží. Hlavně, když si může odplivnout.
  6. Státní rozpočet je nás všech. Nikdo jiný než my všichni ho zaplatit nemůžeme. Nemáme hodného strýčka někde v USA.
  7. Gogo automaticky předpokládá, že i nová vláda bude zkorrumpovaná: "kšefty za giga". Korrupce je velký problém, ale tehle apriorism ji nevyřeší.
Když si čtu podobné výrony postkommunismu, kterými se vyznačují zejména Moravané, tak si říkám, zda by nám bez Moravy nebylo líp.

Informační blog ještě jednou

Andy lká nad tím, že vinou trolla JK ustala debata o korrupci. Znovu opakuji, že mým cílem je informovat o tom, o čem informovat chci (nejen o tom, co mne zaujalo, jak symptomaticky chybně vykládá JK), nikoliv o tom, o čem chtějí být informováni jiní. Dělám to zdarma, nikdo mne za to neplatí, takže chci psát jen o tom, o čem mne baví psát. Debata o korrupci to není; reagoval jsem čistě na málo pochopitelnou poznámku, že korrupci ve veřejných zakázkách podporuje to, že jsou v régimu obchodního práva. Nepodporuje.

Semeniště trollů

Protože se ze společného blogu JzP a Vodníka, DiscussionSpeed, stalo semeniště trollů jako je Daniela či JK, oznamuji, že tam až do odvolání nebudu nic psát. Kdo chce kommentovat mé texty, může zde, ale upozorňuji, že trolling bude bez varování mazán, a to i v případě, že už na něj někdo reagoval. Kdo chce mou reakci, ať mi pošle e-mail.

Nový layout

S jistým zpožděním i v ČR došlo k obamovské změně. Ve volbách do Sněmovny si lid uvědomil svou moc a vyměnil většinu zdiskreditovaných politiků. Na kongressu ODS si straníci uvědomili svou moc a vyměnili zdiskreditované vedení.

Je tedy čas učinit nějaké změny i na LW. Začal jsem s layoutem, neboť ten starý byl široce kritisován. S novým to ale není jednoduché. Je sice graficky velice zdařilý, ale jeho transformace z WordPressu na Blogger je odfláknutá. Protože však oprava technických chyb vyžaduje pokročilou znalost CSS, kterou nemám, mějte prosím trpělivost s tím, že ne vše ještě funguje tak, jak má.

Updated.

Ševče, drž se svého kopyta

Fysik elementárních částic, Jiří Chýla, napsal článek, v němž odsoudil koncept superhrubé mzdy jako nesmysl. Nic proti, ale podobné texty vyžadují alespoň elementární erudici v oboru, o kterém píšu.

Chýla uvádí: "Připomínám ještě, že v zákoníku práce, zákoně o dani z příjmu ani žádném jiném zákoně nenajdeme často používaný, ale matoucí pojem „hrubá mzda“." Jak je to ve skutečnosti? Ustanovení § 353 odst. 1 NZP: "Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období." V zákoně o dani z příjmu sice pojem "hrubá mzda" opravdu není, ale to neznamená, že tam nepatří nebo že tam historicky nebyl. Ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 109/1947 Sb., o dani ze mzdy: "Mzdou srážce podléhající se rozumí dani podrobená hrubá mzda, počítajíc v to požitky v přírodninách, bez jakýchkoliv srážek." A to samé platí i pro další právní předpisy.

Proč je vlastně superhrubá mzda tak důležitá? Protože to je významné číslo. Zatímco hrubá mzda je z prstu vycucaný ukazatel, který neříká vůbec nic, superhrubá mzda je částka, kterou zaměstnavatel měsíčně vynaloží na zaměstnance. Pokud se rozhodne přijmout nového zaměstnance, bude ho stát přesně tolik, co říká superhrubá mzda. Význam má i čistá mzda, což je číslo, které říká, kolik zaměstnanec dostane na ruku.

Chýla dále ve svém článku tvrdí, že zdanění superhrubé mzdy je nesmysl. Nesuď tak ukvapeně, chtělo by se říci. Sociální pojistné není nic jiného než odložený příjem. Jeho zdanění je plně legitimní, byť za modernější se považuje až zdanění důchodů z něj plynoucích.

A konečně Chýla kritisuje degressivitu nynější daně z příjmu fysických osob. Na to lze mít různé náhledy, nicméně připomenu, že degressivita daně z příjmu byla základem velice úspěšné Reaganovy daňové reformy.

21. června 2010

Rozloučení s Juchelkou

Jak informuje Cynik, v neděli 27. června 2010 bude otec Juchelka v českobudějovickém kostele sloužit mši naposledy.

19. června 2010

Topolánkova analysa

v PDF. Pokud ji psal sám, potvrzuje, že je dobrý analytik a stratég. Ve své době podpořil TOP 09, aby pravicoví voliči, kteří nesnášejí ODS, měli koho volit. Tato strategie se mu povedla, Paroubek si žádnou takovou satelitní stranu nevytvořil a doplatil na to. Vzhledem k tomu, že se česká politika podobá italské, čekají nás do budoucna 2 velké volební bloky – pravicový a levicový.

Topolánek přiznal, že věděl, že s ním ODS nikdy nemůže přesáhnout 30 % hlasů, a proto se chystal odejít z čela ODS. Ve své zprávě Topolánek nejsilněji kritisuje Klause: Ať už jeho koncepci – "překročit přirozený volební potenciál pravicové liberálně konzervativní strany, maximálně se otevřít a rezignovat na rigidní, elitářské postavení à la Svobodní (SSO)" + "Jako liberálně konzervativní strana jsme se tehdy zkompromitovali opoziční smlouvou. Neměli jsme koaliční potenciál a měli jsme naopak silného konkurenta. Měli jsme vůdce, který zásadním způsobem ztratil důvěru pravicových voličů nesplněným slibem mobilizace proti levici." Jenže měl by čestně přiznat, že Klaus chtěl po Zemanovi prosadit změnu poměrného systému na většinový, tedy koaličních vlád na jednobarevné.

Topolánek ale kritisoval i konkrétní Klausovy kroky: "shození vlády bylo zásadní strategickou chybou Jiřího Paroubka, který hrál slepě podle Klausových not" + "Udělal jsem řadu vynucených i nevynucených chyb. Mezi ty vynucené patří tři personální přehmaty, kdy bylo nicméně velmi složité udělat jiné rozhodnutí. Buď pro zjevnou sebevražednost, nebo z důvodu popření vlastních instinktů, či preferování osobních ambicí, případně z neznalosti vazeb dané osoby. Těmito chybami je jednoznačně posazení Vlastimila Tlustého na post ministra financí, znovuzvolení Václava Klause prezidentem republiky a nominace Jana Fischera na post premiéra. Klaus se nepochybně mýlí, když bagatelizuje dopady pádu vlády během předsednictví. Stačí mluvit více s evropskými politiky a méně s těmi euroasijskými." + "ODS si nemůže dlouhodobě dovolit klausovskou politiku výkřiků a póz. Dost na tom, že si ji, i díky mně, dovoluje Václav Klaus. Tato politika vede do izolace venku i doma."

Update: Tak jej psal Martin Schmarcz.

Idiotské automatické texty

Podepisuji.

18. června 2010

Prokop Drtina o Radomíru Lužovi

Cynik záslužně připomněl odporný čs. zločin proti lidskosti, massakr na Švédských šancích. Já bych se vrátil k jinému českému výtečníkovi, Radomíru Lužovi. Nikdo soudný už nepochybuje, že to byl sprostý vrah. V diskussi o Cynikově článku jakýsi Jarcho odkázal na vystoupení Prokopa Drtiny ze dne 2. července 1947, který v něm narazil i na vraha Lužu a doslova řekl: "Já se dívám na věc tak, že je zcela možno a vlasteneckou válkou vysvětlitelno i omluvitelno, že mohl někdo přijít o život v rámci našeho boje, kdo nebyl nepřítelem ani zrádcem." Nemůže mi být líto, že  kommunisté persekuovali člověka s tak hrůzostrašnou, doslova bolševickou – když se kácí les, tak lítají třísky – morálkou. Dopadla na něj samotného.

13. června 2010

Pěkný vtip o Maďarech

Z konce druhé světové války: Počas II. svetovej vojny, v roku 1944, sa v Riu de Janeiro konala recepcia, na ktorú bol pozvaný aj maďarský veľvyslanec. Keď vstúpil do sály, oblečený do slávnostnej uniformy, pozdravil nacistickým pozdravom. Hostiteľ, vplyvný bankár, si to všimol a pri prvej príležitosti oslovil veľvyslanca: "Pán veľvyslanec, pozdravili ste Heil Hitler, ľud vašej krajiny patrí k nordickej rase?" - "Nie, my sme pôvodom z Mongolska," znela veľvyslancova odpoveď. "Aha, teda váš štát sa rozprestiera v Ázii?" vyzvedal ďalej hostiteľ. "Nie, naša krajina leží v strede Európy." - "Aha, ale tam je teraz vojna, aj vy ste do nej zapojení?" - "Áno, bojujeme proti Sovietskemu zväzu." - "A máte voči nemu územné požiadavky?" - "Nie, voči nemu územné požiadavky nemáme. Tie máme voči Rumunsku a Slovensku." - "Aj to sú vaši nepriatelia?" - "Nie, to sú naši spojenci." Hostiteľ bol tým trochu zmätený, ale potom uvidel, že veľvyslanec má na uniforme kráľovský znak a pokračoval vo vypytovaní: "Ako vidím, vaša krajina je kráľovstvo. Ako sa má váš kráľ?" - "My kráľa nemáme, nám vládne admirál." - "Admirál? Teda vaša krajina leží pri mori." - "Nie, my sme štát vnútrozemský." Po tomto ešte zmätenejší hostiteľ sa pýta: "A ako sa teda má váš admirál?" - "Zajali ho Nemci." - "To sú tiež vaši nepriatelia?" - "Nie, to sú naši najväčší priatelia a spojenci." - "Sakra chlape, ja už ničomu nerozumiem, ste kráľovstvo vo vnútrozemí Európy, ktorému vládne admirál, ktorého zajali jeho priatelia, bojujete s niekým, od koho nechcete ani aker zeme a naopak, chcete územia od svojich spojencov. Čo sú to tam u vás za čudné pomery?" - "Aby ste vedeli pán bankár, to je nový európsky poriadok!"

Orgie českého nacionalismu

Z neznámého důvodu se v poslední době neustále objevují akce, které mají podpořit český nacionalism. Nicméně, českým přístupem se z toho pokaždé stává fiasco. Tak i 7 divů Česka. Vynechám nesporné, ethnicky české zásluhy (Jára Cimrman a Otto Wichterle), a připomenu, jak je to hned s 5 "českými" divy:

Nesporně nejabsurdnější je umístění Jana Janského, "objevitele" (v roce 1907) krevních skupin. Ve skutečnosti skupiny A, B a 0 objevil v roce 1901 Karl Landsteiner, a skupinu AB v roce 1902 Alfred von Decastello-Rechtwehr a Adriano Sturli. Ačkoliv česká část původní wikipedie přiznává, že psychiatr Janský nečetl odbornou literaturu, protože fysiologie pro něj byl okrajové thema a už se jí potom nezabýval, Landsteiner je v ní presentován jako pouhý výzkumník typů lidské krve. Přitom objevil rovněž Rh faktor. Umístění Janského je tak dalším triumfem kommunistické progandy – barevného (sic!) filmu Tajemství krve (1953).

Stejnou hodnotu má umístění "českého" piva. Ve skutečnosti je plzeňské (Pilsner) – neboť o něj běží – pivem bavorským, neboť ho v roce 1842 vynalezl Němec Josef Groll.

"České" sklo. Drtivá většina skláren je v Sudetech, ale nikoho to netrkne. Karel IV. – po otci Lucemburčan, vychovaný na francouzském dvoře. Vskutku Čech jako poleno. A konečně Pražský hrad: Jeho hlavními architekty byli Francouz Mathieu d’Arras a Němec Peter Parler.

Blue Is The Colour

12. června 2010

Židokřesťanská tradice

O pojmu "žido-křesťanský" jsem opakovaně psal. Je stejně nesmyslný jako "řecko-křesťanský" nebo "anticko-křesťanský". Toto poznání se stále více šíří.

Závan zdravého rozumu

Dokonce i na blogu Věry Tydlitátové se občas objeví rozumný názor: To ovšem nepopírá skutečnost, že v Izraeli je početná arabská menšina, jejíž příslušníci např. nemají povinnou vojenskou službu v IDF. To, že je Izrael neustále označován jako židovský stát nebo že ho Židé považují výhradně za svůj stát, není v pořádku. Češi a Slováci taky považovali Československo výhradně za svůj stát a na Němce se dívali skrz prsty. Taky se jim to pak vymstilo. Ovšem pakliže Arabové v Izraeli stále jsou a ještě z něj nezdrhli do Sýrie nebo Jordánska, svědčí možná o tom, že to zas takový apartheid nebude, spíš to bude provokační rétorika poslankyně Soabi. Ale co chci říct: Média a vůbec všichni, ale především izraelští Židé, by měli brát na vědomí, že jejich stát je mnohonárodnostní a multietnický. Pokud ho berou jako výhradně židovskou věc, může se stát, že budou trnem v okům nejen svým sousedům, ale i svým vlastním občanům. (pravopisné chyby opraveny)

A pí Tydlitátovou bych chtěl upozornit, aby nám nezkoušela namluvit pohádky: Sousloví Židovský stát je spíš metafora, dobře, i pro politiky výhodná. Vyjadřuje hrdost na to, že si Židé dokázali svůj stát vybudovat a obhájit. Ale nevyjadřuje faktickou povahu toho státu.

Jak je to ve skutečnosti: These two goals of Israel as a Jewish and a democratic state must coexist and not contradict each other. So, what does that mean, a Jewish state? It is not only a matter of the number of Jews who live in Israel. It is not just a matter of numbers but a matter of values. The Jewish state is a matter of values, but it is not just a matter of religion, it is also a matter of nationality. And a Jewish state is not a monopoly of rabbis. It is not. It is about the nature of the State of Israel. It is about Jewish tradition. It is about Jewish history, regardless of the question of what each and every Israeli citizen does in his own home on Saturdays and what he does on the Jewish holidays. We need to maintain the nature of the State of Israel, the character of the State of Israel, because this is the raison d'être of the State of Israel.

Důsledky jsou jasné: Nežidé jsou občané druhé kategorie. Aby byli snadno rozpoznáni, jsou tak označkováni pomocí občanek.

9. června 2010

Vděk Čechů Srbům

S Vodníkem je jeden základní problém: Ze zásady ignoruje fakta, která se mu nehodí do krámu. O světě má jednou pro vždy jasno a takové věci by mu poškodily pracně předem narýsovaný obrázek.

Tak na DS s vážnou tváří tvrdí: "Ghassan Khaled asi neví, jak se Češi odvděčili Srbům za podporu na začátku Druhé světové války." Co na tom, že jsem mu už před rokem a půl vysvětlil, jak to bylo doopravdy: "Ve skutečnosti to byl právě žalář národů (zejména Chorvatů a Makedonců), Jugoslávie, který rozvrátil Malou dohodu. Způsobil to echtovní Srb, Milan Stojadinović. Britannica o něm píše: "On June 23, 1935, he became premier and, in foreign affairs, abandoned Yugoslavia’s principal allies, Czechoslovakia and France, in favour of Nazi Germany. In 1937, with German support, he negotiated treaties with Italy and Bulgaria, both traditional enemies of his country."" To Vodníka nezajímá.

A má v zásadě pravdu. I kdyby se totiž nemýlil, proč bychom se měli ohlížet na vztahy Československa a Jugoslávie před 70 lety? Vždyť oba státy již naštěstí neexistují. A jak dlouho ještě bychom měli brát v potaz události z 1930s? Do nekonečna?

Přemluv bábu

Byť se školným spíše souhlasím, tehle jízlivý políček Mádlovi a Issové je hodně vtipný.

7. června 2010

Velká ztráta

Předčasně zemřel Vladimír Nálevka, jeden z největších odborníků na soudobé dějiny a vedoucí mé diplomové práce (DOC; pro srovnání též právnická, rovněž v DOC).

Prof. Nálevka byl především hispanista; odborník na Španělsko a Kubu. Text o španělské občanské válce vycházel z jeho přednášek. Mrzí mne, že podzim jeho života byl znepříjemněn nechutnými tahanicemi na ústavu světových dějin FF UK.

6. června 2010

Алла Пугачёва - Миллион алых роз (1983)

SSO o Bilderbergu

Názorný důkaz, že čeští eurorealisté nemají s libertariány nic společného.

Český ráj

Původně byl Paradies von Böhmen Litoměřicko. Teprve Václav Durych se zasadil o přesun Českého ráje na Turnovsko.

We cannot forgive them for forcing us to kill their children

Ruské Židovce, Goldě "Meir" Mabovič, se připisuje, že v roce 1957 pronesla: "Nemůžeme jim odpustit, že nás nutí zabíjet jejich děti." Vzhledem k tomu, že není potvrzený, nebudu se na něm točit, ale myslím, že israelskou mentalitu vystihuje jako nic jiného.

Vrátím se k reflexi israelského zásahu v mezinárodních vodách v českých mediích. První vlaštovkou, že se cosi mění, bylo svědectví Pavlíny Reš. Následovala výprava 4 českých novinářů s Flotillou do Gazy. Jako první přeživší se vrátil do vlasti Jan Línek, který předpokládal, že celou akci bude nestranně monitorovat a neskrýval své proisraelské sympathie. Jenže krátkozrací Israelci hodili všechny do jednoho pytle: "Říkali, že jsme teroristi a zločinci. Mně nadávali, že jsem jako posranej Rusák," po zadržení ho týrali: "Zavřeli nás do auta s pěti extrémně malými buňkami a postavili ho na slunce, vypnuli klimatizaci a odešli" a upírali jim jejich základní práva: "On se mi na to vysmál a řekl, že nebude telefonát ani velvyslanec a zavřeli mě na dalších 20 hodin."

Není divu, že i tradičně proisraelská Česká televise otočila. Když se vrátil další přeživší, Petr Zavadil, israelské týrání unesených novinářů potvrdil. Zdeněk Lokaj navíc oznámil, že mu Israelci ukradli jeho majetek: "Měl jsem sebou fotoaparát, videokameru a počítač. Všechna data, zvukové i filmové záznamy, všechny fotky, všechno je pryč."

Co k tomu dodat? Česká diplomacie by měla chránit české zájmy, nikoliv nějaké cizí: "Dočkali jsme se jediné rady: podepište." Politik, který dá přednost zájmům svých sponsorů místo svých voličů, by měl v politice skončit a pro mne je zcela nevolitelný: "Očekával bych, že [Přemysl Sobotka] přijede do věznice a řekne Izraelcům: pánové, ruším svou návštěvu, protože tohle nebudete našim lidem dělat, a tady ty tři pány si odvezu s sebou do Prahy. Nic takového se nestalo. On místo toho vydal prohlášení, že celá akce byla provokací. To mě zděsilo." Mne také.

5. června 2010

Na připomínku

Israelské holčičky píší do Libanonu.

ČSSD a media

Přesná analysa.

Israelský zásah v mezinárodních vodách

Protože mi bylo vyčítáno, že jsem o volbách napsal jen triviality, v tomto článku bych chtěl o operaci Mořský vánek sepsat to, co česky ještě nevyšlo, i když, protože nečtu všechno, mohu se mýlit.

4. června 2010

"Dělníci" reagují na Langera a Mareše

"Dělníci" (na ně překvapivě rozumným způsobem) reagují na Ivana Langera a jeho bývalého kolegu z Mladých konzervativců Miroslava Mareše. Symptomatické je, že i Mareš měl v minulosti problémy s popěvováním nacistických písní.

3. června 2010

Illustrační foto

Není nad to vybrat správné illustrační foto. Toto + vysvětlivka pod ním je geniální.

Meine Ehre heißt Treue

Ivan Langer: Mám vlastnost, kterou bych charakterizoval slovy: věrnost je mou ctností.

Nový Zealand zakázal šchitu

Následoval tak Island, Norsko a Švédsko, neboť je nelidské usmrcovat savce bez omráčení.

2. června 2010

K volebnímu výsledku KDU-ČSL

Proč KDU-ČSL ve volbách dopadla, jak dopadla, vystihl již v červnu 2007 Vojtěch Belling, když napsal:

KDU-ČSL stojí na rozcestí. Spíše na něm přešlapuje, protože nejistotota kolem vlastního programového směřování a budoucnosti v ní trvá mnoho let. Jednou cestou je udržení klasického modelu strany relativně pevně vymezené skupiny voličů s tematickou preferencí v oblasti rodiny, etických otázek či venkova. Jinými slovy praktikujících křesťanů a lidí, slovy Petra Fialy, „přirozeně tíhnoucích k dobru“. Druhou možnou cestou je ona modernizace a snaha získat nové voliče. Zde je ovšem zmíněné riziko spočívající v možné ztrátě tradičního elektorátu. Záleží na tom, kterým směrem se křesťanští demokraté budou chtít otevírat. Pokud to bude směrem k levicově-liberálnímu spektru, mnoho šancí na úspěch nelze předpokládat.

1. června 2010

Ignoranti v Respektu

Když si člověk čte Respekt, nestačí někdy žasnout. Tak Tomáš Sacher napsal: "Spory související s loajalitou poslanců se vedou odjakživa a „diktát strany“ nikdy nezvítězil. Určující verdikt tu leží už od první republiky. Ve svém zásadním díle Budování státu jej popisuje i novinářský fenomén Ferdinand Peroutka a výsledek pře byl už tehdy nesporný: poslanecký mandát patří jednotlivci." A co takhle si o této věci něco nastudovat?

Například článek Martiny Lustigové: "Když v 90. letech minulého století poslanci za Sládkovo Sdružení pro republiku podepisovali nedatované prohlášení, že se vzdávají svého mandátu, mnozí na to ukazovali jako na nedemokratickou praktiku. Málokdo si však tehdy uvědomil, že podepisování obdobných reverzů bylo v éře první republiky naprostou samozřejmostí. Mandát nepatřil poslanci, nýbrž politické straně, kterou dotyčný pouze zastupoval. To ostatně potvrdil i volební soud, který vzpurné poslance zbavoval mandátů."

Nebo je možné jít ad fontes: "Volební soud zcela svémocně užil ve svém nálezu důvodu, o němž zákon vůbec nemluví, ba který ustanovení § 1, 22 a 23 ústavní listiny přímo vylučují, že totiž poslanci prý neuposlechli reversu a že se vlastně podepsáním reversu sami vzdali dobrovolně svých mandátů. Volební soud tedy rozhodnutím svým mění a doplňuje si volební zákon i ústavní listinu způsobem naprosto libovolným."