Maturitní testy z češtiny

Na základě článku Tomáše Peciny jsem si stáhnul oba vzorové testy z češtiny – základní i vyšší. Základní test mi přišel spíš jako testování porozumění textu než češtiny, ale budiž. Soustředil jsem se na průzkum toho, co testy testují z literatury:

Základní test. Fascinovalo mne protežování jedné soudobé české autorky. R[adka] (úděsný český zvyk zkracovat křestní jméno na pouhou iniciálu) Denemarková a její Peníze od Hitlera jsou použity hned 2x. Proč? Pak je použit Z[deněk] Svěrák a jeho Povídky. Nic proti, ale patří tato kniha k tomu nejlepšímu, co soudobá literatura nabízí? Následuje klassik, H[onoré] de Balzac a jeho Gobseck. Chybějící hudební výchova se na středních školách dohání v češtině, zde Spirituál kvintetem. Přijde mi to podivné; proč se stejně nedohání třeba filmová věda?

Poznámka mimo literaturu: Vysvoveně mne irritovala otázka č. 29. V zadání byla věta: „Neznáte evropskou legislativu?“ a správná odpověď na: „Která z následujících možností nejlépe vystihuje význam slova legislativu ve výchozím textu?“ má být: „platné zákony a jiné právní předpisy“. Proč se studentům vnucuje nesprávné použití odborných termínů? To je zločin.

Vyšší test. Začíná ostře: odbornou knihou The Maestro Myth (1991) a románem The Song of Names (2002) Normana Lebrechta. Chválím, to je soudobá kvalitní světová literatura. Následuje brutálně zkrácený M[arcus] T[ullius] Cicero (Ti ignoranti by měli vědět, že stejně jako ve španělštině je nedůležitější prostřední jméno, u Římanů nomen gentile. Nicméně je vidět, že neznalost římských reálií se šíří jako mor.) a jeho De officiis.

Další odbočka: Pikantností jsou nyní již neexistující webovské stránky Bertoni.cz. Holt by se to s těmi nejmodernějšími technologiemi nemělo přehánět.

V úloze č. 23 jsem se snažil vygooglovat ukázky, ale A se nepodařilo. B je Příloha k daňovému přiznání od Jiřího Žáčka, C je Pantoum babího léta Jaroslava Vrchlického, D je Legenda o Jidášovi, E je 1964 (zima) Václava Hraběte z Blues v modré a bílé (1977). Následuje G[uillaume] Apollinaire a jeho La Loreley, Vergiliova Aeneis, V[áclav] Havel, Prosím stručně, Miloš Urban: Lord Mord. Ukázku č. 34 se mi nepodařilo identifikovat.

V ukázce č. 35 je výchozí text F. X. Šalda – České medailony, doplněný A) Vítězslavem Hálkem – Večerní písně 5, B) Jaroslav Seifert – Svatební cesta, C) Otokar Březina – Slyším v duši, D) Jan Skácel – Co zbylo z anděla. Následuje Charles Baudelaire: Sonnet d'automne. Otázkou je, proč byl zvolen překlad právě Svatopluka Kadlece. Odborný text z Úvodu do literární vědy pojednává o ruských formalistech. Následuje Christian Morgenstern a jeho Das Hemmed v překladu Egona Bondyho, V[ladislav] Vančura – Markéta Lazarová a Emily Dickinson[ová] 781 – To wait an Hour—is long v překladu Evy Klimentové.

Karel Jaromír Erben – Dceřina kletba – uvozuje okruh těchto básní: A) Karel Havlíček – Borovský: Král Lávra, B) Karel Jaromír Erben – Svatební košile, C) František Gellner – Po nás ať přijde potopa a D) François Villon – Le Lais XXXII v překladu Otokara Fischera. Text ukončuje Karel Teige: Ultrafialové obrazy čili artificielismus. Poznámky k obrazům Štyrského & Toyen. In ReD — Revue Svazu moderní kultury „Devětsil“ I, č. 9, Praha, červen 1928, pp. 315–7.

Závěr: Názor Tomáše Peciny o ustrnutí českého školství v 50. letech nepotvrzuji. Bylo by ale dobré, kdyby maturita nebyla tak prostoupena reklamou (na Hospodářské noviny, na nakladatelství Bertoni).