18. července 2011

Rudá Dvořáková

Svérázné názory Vladimíry Dvořákové jsem dříve přičítal pouze její spolupráci s Miloslavem Ransdorfem. Nyní se ukázalo, že byla členkou KSČ. Kommunista zůstane kommunistou, i kdyby trakaře padaly.

17. července 2011

Pravda a láska – definice

Poté, co Adam B. Bartoš sepsal svou analysu Pravdy a lásky, která byla velkým zklamáním, jsem naznačil, že uvažuji o vlastní. Ale protože dům nelze stavět od střechy, musí mu předcházet spousta studií. Skvěle mi teď nahrál přední kommentátor Pravdy a lásky, Jindřich Šídlo, který její existenci přiznal: „Jen pro vyjasnění pojmů: „pravdoláskaři“ jsou lidé, kteří stále cítí sympatie k Václavu Havlovi, mají vcelku liberální pohled na svět, občas nezvládají svůj patos, coby voliči se posunují po trati ODA - Unie svobody - zelení - kníže, často čtou týdeník Respekt“. S touto definicí lze vcelku souhlasit, až na ten liberalism, k němuž lze Pravdu a lásku řadit jen v rámci velice širokého proudu, asi jako kommunism do socialismu.

Pro dobrou definici je nutno identifikovat historické kořeny. Historicky prvním hlasatelem Pravdy a lásky byl Girolamo Savonarola (1452–1498). Pokud najdete někoho staršího, budu vám v diskussi vděčen, nicméně upozorňuji, že Jana Husa za hlasatele Pravdy a lásky nepovažuji, stejně jako pozdějšího Martina Luthera. Tím je až Jean Calvin (1509–1564) a Pravda a láska není nic jiného než kalvinism zbavený náboženského obsahu.

Ve světě se Pravdě a lásce říká progressivism nebo reformism (to je pravicová část sociální demokracie), přičemž nejvýznamnějším zástupcem je pokrokové hnutí v USA na přelomu 19. a 20. století, včetně investigativních muckrakers. V Čechách se v dnešním slova smyslu Pravda a láska konstituuje rovněž na konci 19. století, když byl v létě 1893 Tomáš Garrigue Masaryk vykopnut z liberální, byť nacionalistické, mladočeské strany. Masarykovi realisté (lidovci) pak tvořili úzkou sektu, která ve veřejném mínění příliš neresonovala. Za první republiky se však zmocnili moci a přepsali učebnice. Na základě kultu první republiky je to tak officiální názor dodnes.

Čím se tedy liberalism v užším slova smyslu a progressivism liší? Pro liberalism je hlavním cílem Svoboda, pro progressivism je to Dobro. Nejlépe je rozdíl mezi liberály a progressivisty vidět na přístupu k politickým svobodám. Liberálové prosazují svobodu projevu i pro kommunisty a neonacisty. Pro progressivisty neexistuje nic horšího než politická práva pro extrémisty.

V poslanecké směmovně nejsou liberálové ani progressivisté zastoupeni. ODS je catch-all party po vzoru CDU, kde vedle sebe volně působí liberál Zahradil a konservativec Benda. Věci veřejné jsou populistické, TOP 09 je zatím nevyhraněná, ale tenduje k neokonservativismu à la Newt Gingrich. Po zániku LiRA tak hlavní liberální stranou zůstává eurorealistická (nacionalistická) Strana svobodných občanů. Pravda a láska i nadále kolonisuje Stranu zelených.

Der Computer Nr. 3 (1968)

V roce 1968 France Gall nazpívala německý hit Der Computer Nr. 3. Pokud je mi známo, francouzská verse neexistuje, ačkoliv mi rodilá mluvčí sdělila, že Gallové výslovnost němčiny není právě nejlepší.

Protože kromě Tomáše Peciny nikdo neumí německy, tak nás triviální text nerozptyluje a můžeme se soustředit na hudbu. Ačkoliv Starý pán bude zuřivě nesouhlasit, myslím, že tyhle jednoduché rythmické melodie jsou vlastní podstatou hudby. Der Computer Nr. 3 úspěšně ztělesňuje 60. léta v hudbě.

Německé sklony ke kitschi lze pozorovat na cover versi skupiny B. I. O. S. Další cover verse je elektropop Kontrastu. Naproti tomu zajímavá je verse od nizozemské revivalové skupiny De Biet (bohužel v bídné obrazové i zvukové kvalitě).

9. července 2011

Google Plus hype

Google se celkem podařil rozproudit hype kolem jeho kopie Facebooku. Do Google Plus se nemůže přihlásit každý, je to jen na pozvánky. Pokud by však někdo přesto chtěl vědět, jak to vypadá v praxi, stačí si najít vhodný otevřený profil. Asi nejlepší má Daniel Dočekal, který jej aktualisuje poměrně často, takže dává dobrou představu.

8. července 2011

Řecko-israelské líbánky

Zatímco Vodník pýthicky pravil: "Pravoslavni Rekove nejsou tak docela pany ve sve zemi, zda se," ve skutečnosti řecko-israelské námluvy trvaly přes rok. Výsledek je příznačný: "Desperate for new friends in the region, Israel reached out to Greece, offering generous military assistance to the debt-ridden state." Svůj k svému.

7. července 2011

Primitivní Vodníkův troll bait

Na DS Vodník umístil odkaz na neumělý (neumí si ani zjistit, jak se recensovaný autor jmenuje, a místo toho ho přepisuje rusky, jako kdyby čeština byla latinkou psaná ruština) Zajochův překlad recense knihy specialisty na jižní Asii, Manuela Sarkisyanze, Adolf Hitlers englische Vorbilder (1997), od ukrajinského Rusa Vladislava Guleviče; též v anglickém překladu.

Není to poprvé, co nám Vodník vnucuje Putinovu propagandu. Není náhodou, že je opět stejné provenience. Knihou levicového emeritního heidelberského professora nemá cenu se zabývat. Nepřináší nic nového. To, že nacisty inspiroval nejúspěšnější stát na světě a ne primitivní pravoslavné despocie, není nic divného. Těžko nacistům vyčítat, že jejich cílem nebyla výstavba zemjanek a převzetí ideálu "šťastného" mužika. Ani to, že někteří Britové vzhlíželi k nacistickému Německu, není nic překvapivého; vždyť se podívejme, kolik je u nás zase rusofilů.

Horší jsou nestydaté lži a manipulace, kterých se dopustil patentní ruský lhář, Vladislav Gulevič. Jeho tvrzení: "В Англии эта книга под запретом", je z prstu vycucaná lež. Rusákovo upozornění: "В Англии книга М. Саркисянца никогда не публиковалась," nemá logiku. Když ta kniha vyšla anglicky v Irsku, proč by ji měl ještě někdo vydávat anglicky v Anglii? Irské knihy jsou ve Spojeném království běžně prodávány a zase taková bomba to nebyla, aby ji někdo musel vydávat znova, když ani po 8 letech není vyprodána.

Zkrátka a dobře, zase jsem se nechal nachytat. Věnoval jsem svůj čas na reakci na Vodníkův trolling, ačkoliv to nestálo za to. Anglický vliv na nacism nepopírám (bylo by vrcholně divné, kdyby nebyl), na rozdíl od Vodníka, který reaguje jako uštknutý zmijí pokaždé, když připomenu vliv samoděržaví a ostatních ruských tradic na kommunism.

Zajímavé tedy zůstává jediné: "советскую Россию". Ani Putinův propagandista tedy nepopírá existenci Ruska za kommunismu, na rozdíl od Vodníka. Vodník tedy i mezi svými zůstal sám jako kůl v plotě.

4. července 2011

Čoko Voko - Monogamie

Zemřel český král

Jak informoval Tomáš Pecina, dne 4. 7. 2011 zemřel český král Otto I. (1922–2011). Jeho nástupcem se stal Karel IV. Starší rozhovor s novým českým králem (německy). Stejně jako Tomáš Pecina se domnívám, že na rozdíl od mnohých československých presidentů, byl život Jeho Výsosti bez poskvrnky.

Updated.

3. července 2011

Pravoslavné Řecko se opět vyznamenalo

Zablokovalo Flotillu svobody II – Zůstaňte lidmi, aniž by k tomu mělo jakékoliv oprávnění; čistý akt svévole, pro Řecko tak typický: "Dimitris Plionis, a spokesman for the flotilla, called the ban "preposterous". "Any ship can leave a Greek port legally without declaring their final destination," he said."

2. července 2011

Konspirační theorie

Skandální odhalení Jindřicha Šídla.

Co s ústavním soudem?

Pavel Hasenkopf na svém blogu zahájil diskussi, co s ústavním soudem. Na to jsou možné dvě odpovědi: maximalistická a minimalistická.

Podle maximalistické by ústavní soud měl být zrušen. Rakouský model koncentrovaného ústavního soudnictví se neosvědčil; v civilisovaných státech mají diffusní ústavní soudnictví, tj. že každý soud je oprávněn přezkoumat soulad zákona s ústavou.

V minimalistické by stačilo:
  1. Zrušit abstraktní kontrolu norem – zrušování právních předpisů. Pokud nějaký úřad smí zrušit právní předpis, tak to není soud, ale zákonodárce. Soud smí toliko vyslovit neplatnost právního předpisu.
  2. S tím souvisí odebrání aktivní legitimace presidentu republiky, poslancům a senátorům. K soudu má mít přístup pouze ten, jehož oprávnění bylo poškozeno.
  3. Stejně tak je nezbytné zrušit francouzský model předběžné otázky (angl. preliminary ruling) podle čl. 95 odst. 2 ústavy a § 64 odst. 3 zákona o ústavním soudu. K soudu má mít přístup pouze ten, jehož oprávnění bylo poškozeno.
  4. Zrušit přezkum jiných rozhodnutí než nejvyšších soudů: NS ČR a nejvyššího správního soudu. ÚS není nějaká odvolačka, natož okresní soud.
  5. Negativistické odmítání podání nahradit positivním přijímáním podání.
  6. Zrušit senáty bez náhrady a počet členů plena omezit z 15 na 9 soudců.
Updated.

Miroslav Brož a další blokádisti potrestáni

Plný text příkazu je na V Ústí neonacisty nechceme, anonymisovaný u Tomáše Peciny. Z formálního hlediska je vše jasné: Příkaz je nezákonný (porušuje § 13 odst. 2 přestupkového zákona), a proto musí být zrušen. Když si člověk čte podobné správní akty, tak má pocit, že české justici křivdí, tam se obvykle formální nedostatky nevyskytují.

Podívejme se na toto rozhodnutí z materiálního hlediska. Podle § 47 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona: Přestupku se dopustí ten, kdo neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. Za přestupek lze uložit pokutu do 5000 Kč.

Vina

Blokádisté (v odporu proti příkazu) argumentují, že se zúčastnili jiného shromáždění (náboženského), a proto se deliktu nedopustili. Jenže znakem jiného shromáždění je to, že se koná buď a) na jiném místě, anebo b) v jiném čase. Toto údajné náboženské shromáždění se konalo na stejném místě a ve stejném čase. Šlo tudíž o protishromáždění, které nesmí zcela vyloučit konání hlavního shromáždění. Formální rozpuštění kontrademonstrace není nutné. Blokádisté proto blábolí, když tvrdí, že čl. 16 Listiny jim zaručuje neomezená protishromáždění.

Trest

Podle Tomáše Peciny byli pachatelé v negativním právním omylu, takže měli dostat nižší tresty. Co říká § 19 NTZ? „Kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat. Omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží.“ Z analogického použití § 19 NTZ lze dovodit, že pachatelé nebyli v uznatelném negativním právním omylu, neboť protiprávnost činu mohli rozpoznat bez zřejmých obtíží. Porušili totiž zásadu neminem laedere (nikomu neškodit), která je inherentní všem právním řádům.

Má být excess z negativního právního omylu polehčující okolnost? Domnívám se, že nikoliv, protože by to vedlo k rozpadu hodnot, na nichž je naše společnost založena. Vezměme si třeba příklad člověka, který bude vraždit domnělé čarodějnice na základě Božího příkazu: „Čarodějnici nenech naživu.“ (Ex 22, 17) Odmítám, že by měl dostat nižší trest než vrah, který náboženským fanatikem není.

Naopak lze zcela souhlasit s odůvodněním výše trestu: „Při ukládání druhu a výše sankce přihlédla komise k tomu, že popsané jednání pachatelů se stává produktem společenských nepokojů, vážně narušuje vztahy mezi lidmi a zasluhuje uložení sankce, která se stane odpovídajícím zdrojem převýchovy pachatelů.“ Přihlédl bych totiž k tomu, že jejich jednání se blíží přečinu porušování svobody shromažďování podle § 179 odst. 1 NTZ a rovněž bych jim udělil maximální trest, tj. v případě příkazu 4 000 Kč, v případě standardního správního řízení 5 000 Kč.

Právní erudice blokádistů

Vůdce blokádistů, Miroslav Brož, tvrdí: „proti příkazu podali odpor. Možná jsme to ani dělat nemuseli, protože příkaz je s největší pravděpodobností neplatný.“ Tento právní gigant ani netuší, že veškeré správní akty mají presumpci správnosti. Neplatnost je tedy nutno formálně napadnout opravným prostředkem, zde odporem. Jinak správní akt nabyde právní moci a s ohledem na právní jistotu by to nešlo nijak zhojit.

Jiná výtečnice, Romana Vlčková, dodala: „[P]rotestovat proti pochodům nacistů je právem a snad dokonce i povinností každého člověka“. Protestovat ano, ale nikoliv zbavovat neonacisty lidských práv. Ač to blokádistům může přijít divné, i neonacisté jsou lidé, takže mají lidská práva, včetně svobody shromažďovací.

ČBCE tvrdí: „V obou případech pochod budil zřetelný dojem, že jeho cílem je m.j. přiřknout obyvatelům těchto lokalit kolektivní vinu za trestné činy“. Demonstranti nejsou veřejným úřadem, aby mohli komukoliv přiřknout vinu za cokoliv.

Role náboženských společností

Za pozoruhodný považuji výrok: „[C]írkve spolupracují s policií a dalšími iniciativami (na vysoké úrovni – biskupů a ředitelství policie) a díky této spolupráci v předchozích dvou letech zabránily pochodům neonacistů – a to nenásilnými, bohoslužebnými shromážděními.“ Pokud církve chtějí navázat na tradice Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, nikdo jim v tom nemůže bránit, ale úctu pak budou požívat zákonitě takovou, jakou měla PS VB.