Ačkoliv media vytvářejí dojem, že rozsudek OS P-5 lid v. Bárta & Škárka (koncept v PDF) je mezník (angl. landmark case), ve skutečnosti je to jen slavný případ (fr. cause célèbre). Na celém případu je nejvíce zajímavé to, jak progressivistická media zoufale baží po hrdinech. To, že ho našla v Janu Šottovi je positivní, protože soudce nemá být jen úředník, ale i morální vůdce, na rozdíl od toho, kdy adorovala vandala Romana Smetanu. Zvláštní, jak Šottovi stačilo málo: učinit celé hlavní líčení plně veřejné stejně jako kdysi Vojtěchu Ceplovi Jr. ve Vesecká a spol. v. Benešová.
Co týká odsouzení Škárky, s tím plně souhlasím. Protestuje jen underclass a její mluvčí, neboť to, že hrdinný udavač dostal diametrálně vyšší trest než kapitalista Bárta, vidí jako nespravedlnost. Mám k tomu poznámku, že jak Respekt nedodržel své slovo, které Škárkovi dal, je hnus, který nelze omluvit veřejným zájmem, ani prospěchem Víta Bárty.
Mnohem větší problém mám s odsouzením Bárty. Několik let trvající morální panika nad korrupcí se promítla i do NTZ, v jehož novém pojetí skutková podstata podplácení v § 332 odst. 1 zní: „Kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, nebo kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.“ Alinea 2 v § 160 NTZ neexistovala. Je krajně sporné, zda je hlasování o právních předpisech obstarávání věcí obecného zájmu, když už se za úplatek považuje i výhodná půjčka. V takovém případě by úplatkem byla i kdejaká politická výhoda.
A co je nepřijatelné zcela, je technokratický a fachidiotský trest zákazu činnosti poslance podle § 73 NTZ, jehož odstavec 3 zní: „Trest zákazu činnosti spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis.“ Ze systematiky je zjevné, že se nemůže jednat o veřejnou funkci, zvláště pak ne o funkci člena zákonodárného sboru. Soudce Šott zde pošlapal dělbu moci, když standardní trestní řízení zaměnil s postupem pro zproštění z úřadu (angl. impeachment), který musí být upraven výslovně a ne ho dovozovat implicitně. Opačně Marek Antoš.
Nevím, čím Antoš přemýšlel, když to psal; hlava to tedy rozhodně nebyla. Případně svůj text zamýšlel jen jako provokaci.
OdpovědětVymazatPodle mého názoru je to intellektuální provokace. Spíš mne zaráží to, jak může být ústavní právník takový technokrat.
OdpovědětVymazatNo jo, Hugh Grant. :)
OdpovědětVymazatDík, zajímavý článek. Tedy - pro mne výpověď poskytující a se mnou ladící první dva odstavce - souhlas a tleskám, následně již mimo mou kompetenci relevantně soudit (tedy ještě - jak to bylo s tím Respektem?).
OdpovědětVymazatNení ani divu že je u nás baženo po hrdinech... :-( - to nepřekvapí
Zdraví Petr a.k. Reo On
Díky. S tím Respektem to bylo tak, že se Škárka mimo záznam prokec a Respekt to zveřejnil, ačkoliv to bylo mimo záznam. Tím porušil svůj slib, že to bude mimo záznam.
OdpovědětVymazatNejsem tedy právník, takže s Vaší analýzou nemohu disputovat. V principu však nevidím žádný spor v tom, že půjčka, a ano, i politická výhoda, mohou splnit funkci úplatku. Záleží na kontextu, v jakém je transakce provedena. I půjčka, dokonce i slib, vytváří přeci morální a/nebo hmotný závazek, který lze využít k vyvinutí nežádoucího tlaku na něčí rozhodování.
OdpovědětVymazatUvedu-li příklad z praxe, tak můj zaměstnavatel má výslovně zakázáno přijímání "dárečků" od zákazníků/dodavatelů, a to i drobností vyjma skutečných banalit jako propisek či hrnků. A v případě, že je dotyčný darovatel extrémně neodbytný, příslušný dárek má být odevzdán na personálním oddělení a jde do vánoční tomboly. Účel samozřejmě je zabránit střetu osobních zájmů se zájmy firmy, kdy by například nákupčí mohl preferovat dodavatele, který mu dal hodně velkou bonboniéru a lístky do opery před dodavatelem, který mu dal hrst propisek. Jde to ale i dál v tom smyslu, že je zakázáno i přijímat podloudné informace "jen tak mezi námi" a drobné službičky ve stylu " udělám vám cenu na opravu auta, když jsme obchodní partneři". A je výslovně nedoporučováno mít privátní závazky, jež by mohly kolidovat s firemními.
V principu však nevidím žádný spor v tom, že půjčka, a ano, i politická výhoda, mohou splnit funkci úplatku.
OdpovědětVymazatO to spor není. Jde o kontext. Zda je politická výhoda úplatkem. A já se domnívám, že není.
který lze využít k vyvinutí nežádoucího tlaku na něčí rozhodování.
Ale ne každý tlak je protiprávní nebo dokonce korrupcí.
Co se týká soukromého businessu, ano. Ale politika je na protislužbách postavena a musí být. Proto se taky říká, že politika je špinavost, ale jinak to nejde.
Ale ne každý tlak je protiprávní nebo dokonce korrupcí.
OdpovědětVymazatTo také netvrdím. Proto jsem napsal "nežádoucího" i.e. korupčního tlaku.
Coby laikovi mi nepřísluší zpochybňovat rozhodnutí soudce, a už vůbec ne v aféře, kterou jsem zas až tak orlím zrakem nesledoval. Řekl-li soudce, že v daném kontextu byla půjčka současně úplatkem, nemám bez dodání dalších informací důvod o tom pochybovat. Možná byste mi mohl tyto informace dodat vy, tento článek je ovšem nedodává.
Proto se taky říká, že politika je špinavost, ale jinak to nejde.
Přesto existuje i v politice určitá, flexibilní, kontextuální hranice špatností, jež by neměla být překračována. A současný společenský konsenzus tuto hranici posazuje poměrně nízko.
Současně - domnívám se, že Vám je známa "is/ought fallacy"? To, že něco nějak je, neznamená, že je současně žádoucí, aby to tak bylo. Politika je špinavá a její špinavost způsobuje, že jen špinavá politika má šanci uspět. To ale neznamená, že tento stav politiky je žádoucí a správný.
Coby laikovi mi nepřísluší zpochybňovat rozhodnutí soudce
OdpovědětVymazatPak ovšem nepotřebujeme soudce, ale stačili by nám pouzí úředníci.
Řekl-li soudce, že v daném kontextu byla půjčka současně úplatkem, nemám bez dodání dalších informací důvod o tom pochybovat. Možná byste mi mohl tyto informace dodat vy, tento článek je ovšem nedodává.
Právo není exaktní věda, je to něco mezi přírodními vědami a uměním. Smyslem práva je spravedlnost. A cit pro spravedlnost by měl mít každý, jinak to můžeme zabalit.
Přesto existuje i v politice určitá, flexibilní, kontextuální hranice špatností, jež by neměla být překračována.
Jistě. A ta tím podle mne překročena nebyla, zatímco Škárkovou akcí již ano.
Politika je špinavá a její špinavost způsobuje, že jen špinavá politika má šanci uspět.
To si nemyslím. To je IMHO klassický omyl poté, tedy proto. Je tady velká poptávka po čisté politice, takže se tomu přizpůsobí i nabídka. Problém je, že někteří jsou netrpělí a chtějí jít zkratkou jako byl tento soud. Ale zkratky vedou leda do pekel, jako třeba kommunism.
Abych pravdu řekl, tak nechápu, proč bychom nepotřebovali soudce? Nevidím nijak, jak by tato odpověď mohla vyplývat z mých komentářů? Jak to pasuje do kontextu debaty? Mám pocit, že jeden o voze, druhý o snad ani ne koze, ale rovnou nosorožci.
OdpovědětVymazatAno, cit pro spravedlnost by měl mít každý. Ale přesto ne každý ho má a ne každý ho má ve stejné míře. Ani v tomto ohledu, jako ostatně ve všem, nejsou a nemohou všichni být stejní a stejně dobří. A tak jako hudebníci by se měli rekrutovat z lidí s nadprůměrným citem pro hudbu, tak i soudci by se měli rekrutovat z lidi s nadprůměrným citem pro spravedlnost.
Nemám důvod domnívat se, že v tomto ohledu nebylo spravedlnosti učiněno zadost a nemám expertizu potřebnou na to, abych se mohl šťourat ve faktické stránce věci. Proto to nedělám. Ale na úrovni obecných principů a morálních zásad nevidím, že by rozsudek musel a priori být špatný. Možná je, možná není, ale nevidím prostě nikde nějakou do očí bijící záležitost jasně určující, že je něco špatně.
Co se morální stránky věci týče, tak možná jenom mám trochu přísnější metr než vy. Nebyl by jste jediný. A sice souhlasím s nežádoucími důsledky zkratek, současně ale existují i ve společenském kontextu zdokumentované ozdravné účinky radikálních změn a zákroků.
Ale jak jsem řekl, kauzu jsem nesledoval a ani teď se nedokáži vybičovat k tomu, abych četl tuny textu o lidech, jimiž pohrdám a kteří mne nezajímají, takže to nechme na tom.