Zdá se, že rok 2013 bude v ČR rokem překreslení veřejného prostoru. Staré konflikty, definované zhruba po konci opposiční smlouvy v roce 2002, přestávají lidi zajímat a objevují se nové. Viditelným znakem je změna Hradu z bašty paleokonservatismu na baštu staré levice.
Pravice se cítí v ohrožení pod náporem levice, čehož výsledkem jsou hned 3 nové pravicové magaziny: číslované kommentáře Institutu Václava Klause, mainstreamový Pravý břeh a alternativní paleokonservativní Protiproud. Upřímně, neoslovilo mne nic z toho: IVK je kromě VK moc upachtěný (asi jako D-FENS bez D-FENSe), PB moc mainstreamový a PP moc spiklenecký. Nejlepší by byla synthesa toho všeho.
Jako nový hlavní konflikt se rýsuje Old Left v. New Left. Nezastírám, že v tomto sporu jsem plně na straně staré levice. Personálně je to Miloš Zeman, Zdeněk Škromach a Stanislav Křeček v. Jiří Dienstbier a Jakub Patočka. Stará levice hájí zájmy nižší třídy, obecně zaměstnanců, nová levice všechny možné menšiny, od žen po homosexuály.
A co na to česká media, tedy print? Je zoufale jednobarevný, progressivistický, s tolerancí neokonservativismu. Charakterisují jej jména jako Jiří Pehe (reformista), Karel Hvížďala (progressivista) a Tomáš Klvaňa (neokonservativec). Na Facebooku o tom byla zajímavá debata. Petr Kamberský, ač z progressivistických Hospodářských novin, to vidí stejně jako já. Lidové noviny jsou proti EU, ale protože o ní skoro nepíšou, tak to nemá význam. Jinak se od ostatního printu neliší. Jan Čulík přišel s metakritikou: Česká media jsou ideologická a intolerantní. V porovnání s UK jim zcela chybí smysl pro pluralitu, vždy prosazují jen jediná správná řešení. Čtenáře to ale přestalo bavit.
A konečně Jakub Patočka. Ten má natolik odlišný pohled než já, že ho musím citovat doslova: „Krajně pravicové: LN, Reflex, komentářová strana MF Dnes. Pravicový je veškerý zbytek včetně [N]ovinek. Právo sice není pravicové, ale je národně socialistické s takovým národně socialistickým maloměšťackým odérem, kvůli němuž vedle nich i HN občas vypadají vlastně progresivně.“ Nerozumím tam mnoha věcem: Jak se v tomto pojetí liší „pravice“ a „krajní pravice“? Ano, Právo je Old Left, ale proč hned národně socialistické? Copak nějak prosazuje nacionalism? Snad jen ve vztahu k Sudetským Němcům. A maloměšťáctví je pro novou levici zřejmě všechno, co se netýká menšin.
Hájek mě dost zklamal. Jeho texty jsou zatím vesměs povrchní, málo analytické, kvantita těžce zvítězila nad kvalitou.
OdpovědětVymazatJe to do značné míry klon Te Deum a Národní myšlenky.
OdpovědětVymazatJste si jist, že Zeman patří k Old Left? Z pohledu hospodářské politiky těžko. S lidmi jako je Ken Livingston nemá nic společného. A s lidmi jako jsou Schmidt a Brandt už vůbec nic. Škromach a Zeman mi přijdou spíš jako postkomunistická levice - nacionalismus a xenofobie. Zatímco Dienstbier má snahu navázat na levici na Západě. Old Left je možná tak Špidla. Zeman ani náhodou.
OdpovědětVymazathttp://www.penize.cz/ekonomika/249027-milos-reagan-ohlednuti-za-jednou-erou
to Pepa: Co je proboha na Zemanovi nacionalistického a xenofobního? Když dojde na EU je ukázkově internacionalistický, co se týče mez. politiky ukázkově poslušně následuje Američany a Izraelce, hájení českých národních zájmů proti Bruselu/Berlínu/Wahingtonu nula nula nic.
OdpovědětVymazatHans. Například jeho vztah k Němcům, Islámu a Cikánům.
OdpovědětVymazatNěmci: myslíte toho Zemana, který si ani nevydechnul, když pomocí "investičních pobídek" předával Němcům kontrolu nad ekonomikou? Za jeho vlády byly vztahy s Němci dobré, ne?
OdpovědětVymazatIslám: Nebyl v chartě, nemá "zásluhy", tak se v záležitostech islámu přizpůsobil chování západních mocných. To není důkaz jeho xenofobie, ale lokajství.
Cikáni: teď si nevzpomínám co můžete mít na mysli