Zobrazují se příspěvky se štítkemČR. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemČR. Zobrazit všechny příspěvky

15. února 2016

Příběh iráckých křesťanů

Kateřina Sienská napsala nesmírně důležitý článek o mediální manipulaci. Zatímco většinou jsme svědky manipulace neúspěšné, např. rvačky v Thunovské ulici, kde vysvětlení BIS o slávistických hooligans věří jen establishment, zde ostudným reportážím FTV Prima (první a druhá) uvěřili i plebejci, včetně jejich tribunů jako je Markéta Šichtařová.

V čem je rozdíl? V předporozumění publika. Jak říkal TGM, některé stinné stránky máme v sobě všichni; jedná se theologickým výrazem o dědičný hřích. Patří k tomu i xenofobie. Jak se s ní vyrovnáváme, se liší. Sluníčkáři ji přeměňují na pocit viny a ten pocit viny transformují do chování, které ohrožuje nás všechny strategií Nahrazení (angl. Replacement). Většina lidí však xenofobii vytlačí do nevědomí. A pokud na ni manipulátor citlivě udeří, má vyhráno.

Proto musím Kateřině Sienské poděkovat, že sepsala fakta, která manipulaci jasně dokládají. Je teď na svědomí každého z nás, zda dá přednost racionalitě, anebo tomu temnějšímu v sobě.

2. března 2014

Idealisté a realisté

Protože podporuji program rigorosní terminologie, trápilo mě, že u klassifikace politických směrů jsem si musel vypomoci neologismy: binární a pluralitní politika. Uvědomil jsem si však, že tyto neologismy vůbec nejsou nutné, že plně postačí starý dobrý idealism a realism. Jejich vymezení však zůstávává stejné jako dosud: idealism je černobílý a intolerantní ke Zlu, realism je pluralistický, tolerantní a s pojmem Zlo v politice vůbec nepracuje.

politický směrheslorealistickýidealistický
praviceřádpaleokonservativismneokonservativism
středsvobodaliberalismprogressivism
levicerovnoststará levicenová levice

Pojem Pravda a láska pak v širším nepřesném pojetí označuje idealistickou politiku, nebo v užším a vhodnějším pojetí idealistický střed.

Je zvláštní, že zatímco v umění je idealism dávno passé a prim hraje realism v podobě autenticity, v politice je naopak ve flóru idealism. Osobně se však hrdě hlásím k realistickému středu, tedy liberalismu.

Updated.

2. ledna 2014

Přežitky kommunismu

Jednou z největších výhod Miloše Zemana je, že na rozdíl od Karla Schwarzenberga není konformista. V protikladu s ním umí totiž jít nejen proti vkusu obyčejných lidí (vyhnání Sudetských Němců), ale i proti vkusu elit (vánoční poselství místo novoročního projevu).

Díky Zemanovi tak slavíme výročí osvobození od nacismu (ne od fascismu, jak to označují zastydlí marxisté a rusofilové) 8. května jako na Západě a ne 9. května jako v Rusku. Rovněž senátní a krajské volby byly za Zemana v roce 2000 v jeden den a ne ve dva, jak zní postkommunistická tradice.

Přiznám se, že nebýt Zemana, tak jsem netušil, že Masaryk i Beneš měli vánoční poselství. Tak se podívejme na další kommunistické přežitky, které nám otravují život:

1. Soudní trojky
Zatímco vyšší soudy mají rozhodovat v plénu nebo alespoň v početných panelech, v ČR vrcholné soudy (NSČR, NSS a ÚS) pravidelně rozhodují v trojčlenných senátech. Ustanovení § 23 zákona č. 66/1952 Sb., o organisaci soudů, totiž soudní soustavu plně sovětisovalo: „Trestní a občanskoprávní kolegium rozhoduje jako soud druhé stolice v senátech složených ze tří soudců příslušného kolegia a dvou soudců z lidu, vojenské kolegium v senátech složených ze tří vojenských soudců vojenského kolegia a dvou soudců z lidu; jinak rozhoduje trestní a občanskoprávní kolegium v senátech složených ze tří soudců příslušného kolegia, vojenské kolegium v senátech složených ze tří vojenských soudců.“ Od té doby jsou sovětská tříčlenná soudní oddělení v českých zemích dodnes.

2. Zrušení porot
Poroty byly zrušeny dne 22. prosince 1948 zákonem č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví. Důvodová zpráva to tehdy přešla pouze tímto konstatováním: „Porotní soudy se zrušují, účast lidu při rozhodování ve věcech trestních je zajištěna složením senátů.“ Nahradili ji soudci z lidu, což je orgán, který se neosvědčil.

3. Zastaralé processní předpisy
Zatímco hmotné právo je od 1. 1. 2014 plně rekodifikováno novými kodexy, byť NZP i NTZ jsou mentálně závislé na svých kommunistických vzorech (ZP 1965 a TZ 1961), processní právo je zatím koncepčně plně kommunistické: OSŘ 1963 i TŘ 1961.

4. Výtržnictví
Ačkoliv příživnictví bylo článkem I částí B bodem 70 novely č. 175/1990 Sb. s účinností od 1. července 1990 zrušeno; výtržnictví, které bylo zavedeno stejnou novelou č. 63/1956 Sb., hyzdí český právní řád dodnes.

5. Čestné prohlášení
Bylo zavedeno zákonem č. 173/1948 Sb., o čestném prohlášení ve správním řízení. Důvodová zpráva to odůvodnila takto: „Zjednodušuje styk mezi občanem a orgány veřejné správy a přispívá k prohloubení vzájemné důvěry v duchu lidové demokracie, která jednak klade zvýšené požadavky na mravní kvalitu a smysl pro odpovědnost každého jednotlivce, jednak požaduje, aby orgány veřejné správy využily mravních hodnot našeho lidu k rychlejšímu a jednoduššímu úřadování.“

6. Excessivní užití presidentských fanfár
Ačkoliv fanfáry z Libuše používal už Masaryk, jejich abusus při každé možné příležitosti, je kommunistická innovace. Např. ještě ani Gottwalda nenapadlo, že by je mohl používat při příchodu do zákonodárného sboru: „Schůze přerušena v 11 hod. 27 minut. V 11 hod. 40 min. vchází do zasedací síně nově zvolený president republiky Klement Gottwald, uváděn náměstkem gen. tajemníka NS dr Ramajzlem a provázen úřadujícím náměstkem předsedy vlády Zápotockým, šéfem protokolu velvyslancem dr Skalickým, kancléřem Smutným a vedoucím úředníkem předsednictva vlády inž. Reimanem. - Členové Národního shromáždění, diplomatický sbor a obecenstvo povstávají a vítají presidenta bouřlivým potleskem a voláním: "Ať žije president Gottwald!" President republiky zaujal své místo na presidiální tribuně. - Schůze opět zahájena v 11 hod. 42 min.“ S tím začal až Zápotocký: „Schůze přerušena ve 12 hod. 18 min. - Ve 12 hod. 31 min. za zvuků fanfár z Libuše, vchází do zasedací síně nově zvolený president republiky Antonín Zápotocký, uváděn gen. tajemníkem NS Kováčikem a šéfem protokolu Šedivým a provázen náměstkem předsedy vlády dr. Mouralem a přednostou kanceláře presidenta republiky Červíčkem. - Členové Národního shromáždění, diplomatický sbor a přítomní hosté povstávají a vítají presidenta bouřlivým potleskem a voláním: "Ať žije president Zápotocký!" President republiky zaujal své místo na presidiální tribuně. - Schůze zahájena ve 12hod. 33 min.“

A určitě existují i další kommunistické přežitky.

27. srpna 2013

Volební prognosa

Ačkoliv ve svých volebních prognosách nejsem úspěšný (vyhodnocení Tomáše Peciny + ), přesto si dovolím v této bouřlivé době sepsat svou vlastní. Jde o odhady počtu mandátů:
  1. ČSSD: 50
  2. TOP 09: 31
  3. KSČM: 29
  4. ANO: 24
  5. ODS: 19
  6. SBB: 14
  7. UPD: 12
  8. KDU-ČSL: 11
  9. SPOZ: 10

13. srpna 2013

Binární a pluralitní politika

Protože dělení na pravici a levici se neustále používá jako nálepka (naposledy Hájek), je vhodné si připomenout, co tato dichotomie (později tripartice pravice – střed – levice) vlastně znamená. Dělení na pravici a levici vzniklo za Velké francouzské revoluce, kdy pravicí byli konservativci, kteří usilovali o zachování co největší moci krále, a levicí byli liberálové, kteří usilovali o zvýšení moci lidu. Když se legitimním politickým směrem stali socialisté, zabrali místo na levici a liberály vytlačili do středu. Ve 20. století přibyli extrémní konservativci, tedy ultrapravice: fascisté a nacisté, kteří usilují o absolutní moc státu. Extrémními socialisty jsou anarchisté a kommunisté, tedy ultralevice, která usiluje o absolutní rovnost. Na této tripartici nemá cenu nic měnit a jsou pošetilé scholastické spory o to, kdo je levicovější a kdo je pravicovější.

Mnohem zajímavějším je zabývat se dělítkem, které je, přes všechny snahy staré levice o zdůraznění sociálního konfliktu, v ČR určující: spor mezi pluralitním (politika je střet zájmů) a binárním konceptem politiky (politika je souboj Dobra a Zla).

Politický směr Pluralitní Binární
pravice paleokonservativism neokonservativism
střed liberalism progressivism
levice stará levice nová levice

Zástupci – paleokonservativism: Klaus, Hájek; neokonservativism: TOP 09: Schwarzenberg, Kalousek, část ODS: Benda, Pospíšil; Joch; liberalism: SSO: Mach, ČPS: Bartoš; část ODS: Zahradil; Jakl, Macek; progressivism: SZ: Liška; Šídlo, Tabery; stará levice: většina ČSSD: Škromach, Křeček, LEV 21: Paroubek; nová levice: menšina ČSSD: Dienstbier, Špidla; Patočka.

Nicméně je třeba si uvědomit, že to jsou jen ideální typy. Takový Joch tenduje k paleokonservativismu, ČPS k nové levici. Bohuslav Sobotka je zástupce nové levice, ale kvůli své funkci dělá velké kompromisy se starou levicí. Konservativci v ODS jako fusionistické straně tendují k liberalismu.

Updated.

29. března 2013

Bartoš a Krupkovi

Ačkoliv již v roce 2007 pobouřil české chauvinisty snímek Operace Silver A, teprve díky článku Tomáše Krystlíka jsem se seznámil s romantickým osudem velitele všech britských parašutistů v protektorátu, npor. Alfrédem Bartošem, a odbojáři, manželi Hanou a Václavem Krupkovými, kteří vedle Čurdy jako jediní přežili protektorát. Zachránilo je, že se Hana Krupková několikrát vyspala s radou pražského gestapa Wilhelmem Schultzem.

Kromě knihy Jiřího Kotyka k thematu vyšly dva články. Miroslava Šišky na základě informací Jaroslava Čvančary, který z neznámého důvodu odmítá věci nazývat pravými jmény, a Josefa Konáše, který si nebere servítky. Šiškův článek je doprovázen unikátními fotografiemi.

17. února 2013

Populism

V sérii článků o terminologii budu pokračovat pojmem, který je v ČR extrémně zneužíván jako nálepka pro líbivou politiku – populism. Znamená však něco úplně jiného.

Když se na tento termín podíváme etymogicky, vidíme, že není zvolen právě šťastně. Latina má dva výrazy pro lid:
  1. populus = národ (ne však ethnikum!, synonymum anglického nation)/lid 
  2. plebs = (s)prostý lid
A populism není nic jiného než zastupování zájmu plebsu, tedy politika proti establishmentu, proti elitě. Ve francouzštině se tento pojem jako nálepka nepoužívá, v angličtině převážně rovněž ne. Je velkou chybou Miloše Zemana, že tento pojem nerehabilitoval pro svou politikou. Kdyby přímo prohlásil: „Jsem populista,“ vzal by svým kritikům vítr z plachet.

28. ledna 2012

Hospodářský blahobyt v 60. letech

Vždycky mne zaujme, když nějaký zastydlý reformní kommunista začně bájit o 60. letech: „J. J., zejména hospodářsky jsem byli někde jinde. Ve spoustě oborů na technologické špičce. Katastrofa byl rok 68, kdy byli odstraněni odborníci podle ideologického klíče.“ Kdo to dobu zažil, tak si snadno vzpomene na všeobecný nedostatek a slogany typu: „Maso bude vbrzku“, kdy se naplno projevil výsledek rozdílu mezi hospospodářským rozkvětem Západu a hospodářským úpadkem Východu v 50. letech, takže byl viditelný prostým okem.

Kdo by to chtěl zkratkou: Zatímco III. pětiletka (1961–5) zkrachovala, IV. pětiletka (1966–70) žila z podstaty.

Updated.

4. července 2011

Zemřel český král

Jak informoval Tomáš Pecina, dne 4. 7. 2011 zemřel český král Otto I. (1922–2011). Jeho nástupcem se stal Karel IV. Starší rozhovor s novým českým králem (německy). Stejně jako Tomáš Pecina se domnívám, že na rozdíl od mnohých československých presidentů, byl život Jeho Výsosti bez poskvrnky.

Updated.

30. dubna 2011

Oslava formalismu

Václav Žák, jak má ve zvyku, napsal výtečnou analysu české společnosti. Tomáš Pecina si z ní vybral problém infantilismu, mne více zaujala oslava formalismu:
Ale formální vztahy jsou předpokladem vzniku řádu. Existují česká ministerstva, kde ministři nepodepisují dokumenty, které z ministerstva odcházejí. Jsou ministerstva, kde se nedělají zápisy z porad, kde nejsou písemně předávané úkoly a pokud ano, pak nejsou podepsané.

Že je vám to úplně jedno? Dovedu si představit. Ale pak se nedivte, že se vám chce zvracet z politiky. Ten chaos generují party lidí, které se nejdříve milují, pak se začnou nenávidět. A v příšeří, které se rozhostí všude tam, kde se nedodržují formální pravidla, se korupci daří jak v pařeništi.

* * *

K bláznivým paradoxům českého vnímání světa patří anarchistické nesnášení státu a současně podlézavé dovolávání se státní autority místo vlastního úsudku.
Ano, přesně. Faktické nerespektování formálních pravidel je velice orientální a znamená, že Češi patří na Západ jen napůl.

Updated.

10. února 2011

Binbir Gece

Českým Internetem hýbe turecký TV seriál Binbir Gece (doslova Arabské noci, tedy v tradičním překladu Tisíc a jedna noc). TV nemaje, uchýlil jsem se k YouTube, kam nějaký dobrák seriál umístil ve slovenském překladu. Po zhlédnutí ukázky, na niž odkazuji, jsem dospěl k názoru, že se tento seriál nijak neliší od obdobných veleděl; napadá mne Esmeralda (příběh slepé mexické krásky). Prousta tam tedy nehledejte, je to romantická dávka emocí.

Proč tedy vyvolává tolik pobouření? Nevěřím tomu, že je to tím, že ho TV Nova nasadila každý den v hlavním vysílacím čase. Příčinu vidím ve sporu o to, co Tomáš Pecina kdysi pregnantně pojmenoval, zda jsme součástí Německa nebo nejsevernější výspou Balkánu. Protože Binbir Gece byly vysílány toliko v Azerbajdžánu, Bulharsku, Chorvatsku, Rumunsku, Makedonii, Srbsku, Řecku, Černé Hoře, Bosně a Hercegovině, Slovinsku a Slovensku, je to jasný důkaz toho, že tou nejsevernější výspou Balkánu skutečně jsme. To mnoha lidem vadí, protože se cítí být výše než ti muslimští špinavci z Turecka. Co na tom, že ve skutečnosti je Turecko mnohem vyspělejší než ČR, materiálně i duchovně.

Updated.

6. února 2011

Krátká paměť kommunistů

Debata o nálezu ÚS Tomáš Pecina v. vrchní soud v Olomouci nekončí. V rozhovoru pro Mladou frontu jej opětovně odsoudil předseda ÚS, Pavel Rychetský. Při té příležitosti řekl:
Litujete osobně vstupu do KSČ v roce 1966?
Já se nestydím, že jsem vstoupil do komunistické strany, když mě oslovili v době sjezdu spisovatelů, v době, kdy to bylo jediné místo, kde se reálně mohlo proti systému zvůle a bezpráví něco činit, kdy těmi mými vzory byli členové strany jako spisovatelé Vaculík, Klíma, Janek Skácel a řada dalších.
Této lži si všiml Bohumil Doležal. Svaz československých spisovatelů měl celkem 5 sjezdů. První 3 byly řádné, po 7 letech: 4. března 1949, 22. – 29. dubna 1956 (spisovatelé jsou svědomím národa), 22. – 24. května 1963; poslední 2 mimořádné: 27. – 29. června 1967 (návrat do Evropy) a 10. – 12. června 1969. Rychetský tedy vstoupil do Novotného KSČ nejméně půl roku před IV. sjezdem Svazu československých spisovatelů, tedy v době, kdy o něm, natož o tom, jaká tam budou vystoupení, nebylo slechu dechu. Navíc je o něm známo, že byl velice aktivní svazák, tedy dávno před Pražským jarem.

Podobnou ztrátou paměti trpí Jiřina Šiklová, která o sobě nechává uvádět: „V roce 1968 vstoupila do KSČ z přesvědčení, že jedině uvnitř strany se dá něco změnit. […] V letech 1968-1969 byla členkou KSČ, po porážce tzv. obrodného proudu ze strany vystoupila.“ Ve skutečnosti byla kommunistkou celých 12 let déle, od roku 1956.

Co z toho vyplývá? Délka členství v KSČ je samozřejmě prkotina. Ale pokud bývalí kommunisté lžou v takovéto maličkosti, aby se v očích nezasvěcených posluchačů učinili lepšími, jasně ukazují svůj postoj k morálce. Není náhodou, že nejsou schopni jakéhokoliv pokání za aktivní participaci na zločinném, nelegitimním a zavrženímhodném régimu, ba jsou dokonce na něj hrdi. Lidé s takovým chováním by soudci být neměli, natož soudními funkcionáři. Nemají k tomu totiž ani ty nejzákladnější morální předpoklady.

Updated.

14. ledna 2011

Věčný boj kommunistů a antikommunistů

Tomáš Pecina shrnul diskussi, kterou vyvolal, když mu I. senát ústavního soudu vyhověl nálezem Tomáš Pecina v. vrchní soud v Olomouci z 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10.

I já jsem byl překvapen, jak živá debata o tomto nálezu vznikla, a v práci se jím musím dost často zabývat. Na rozdíl od Tomáše Peciny si však nemyslím, že se jedná o spor levice a pravice. Sám jsem byl překvapen, že je to daleko více generační střet. Lidé, kteří se narodili zhruba před rokem 1968 jsou vesměs proti nálezu, lidé mladší naopak. Tak i 67letý Pavel Rychetský ostře nesouhlasí s 32letým Stanislavem Balíkem, přičemž mi připadá vedlejší, že Rychetský je bývalý kommunista, zatímco Balík je offensivní katholík. Jiné právo, které vedou lidé střední generace, je sice vesměs proti nálezu, ale to přičítám tomu, že redakci tvoří příslušníci vysokého justičního establishmentu.

Osobně jsem byl k nálezu spíše kritický, ale když vidím, jak kommunistickému establishmentu otrnulo, říkám si, že jim není stydno.

26. listopadu 2010

Skandál v Novém Bydžově

Akce a reakce. Vzdělanostní úroveň Šiklové se od Loudy nijak neliší. Naproti tomu Růžičkovi převyprávěním jeho sdělení Kostlán uškodil; doporučuji číst toliko nezkrácený text. Gál opět potvrdil, že v této skupině stojí nejvýše.

17. listopadu 2010

Polemika s Kreutzfeldem

Leon Kreutzfeld napsal na DS polemiku s mým článkem. Toto je má reakce:

Nepřímo označil mou podporu pražské koalici ODS–ČSSD („Ať ukáží, co umí.“) za politikaření bez ducha. Jenže politika není o morálce, není o hledání ducha. Politika není nedělní škola. Je to dosti přízemní vyvažování zájmů. Hledat slušnost v politice je jako hledat slušnost v obchodu a hodnotit něčí podnikání podle toho, jak je morální.

Opět se ukazuje zhoubnost českého něcařství. Čechům bytostně chybí religiosita, tak si ji nahrazují planým moralisováním tam, kam to nepatří. Všichni ti ohniví kazatelé proti zkaženosti ODS a ČSSD si spetli povolání. Měli by se nechat zaměstnat nějakou drobnou evangelickou církví. Tam by jejich kázání bylo smysluplnější.

A krajně urážlivé je na tom ten dvojí metr. Jako kdyby kmotři TOP 09 byli něco lepšího jen proto, že mají přímou linku na média a ODS i ČSSD ne. Jako kdyby byl takový rozdíl, zda se udržují staré penězovody nebo naváží nové typu „ekologický supertendr, privatizace části financí na důchodovém účtu, církevní restituce, respektování zájmů farmaceutických firem, neprůhledné armádní zakázky“. Nebo ten poukaz na to, že „Praze vladne dlouho porad ta sama parta“. Když to tak lidé chtějí, který povýšenec si je troufne mistrovat? Radnice se vymění, pokud si to lidé přejí. Ve volbách. Ne, když to pár falešných kazatelů křičí v mediích.

UK se od zbytku Evropy odlišuje, protože má jednokolový jednomandátový relativní většinový systém. Až budeme mít podobný systém v ČR, budeme se UK blížit více než dnes. Ale obávám se, že francouzský stín dvou kol nebudeme schopni mentálně překročit.

A proč ČR hned přepjatě přirovnávat k Střední Africe? Mnohem více se podobáme třeba Itálii. A květnová konservativní revoluce ukázala, že demokracie má v ČR cenu. Pokud máme špatný systém voleb do obecních zastupitelstev, nemůžeme čekat zázraky. ODS se strategicky rozhodla, že nepřipustí v Praze etablování TOP 09. Tomu se žádný analytik nemůže divit, protože by tím oslabila své posice na hodně dlouho.

Doufám, že Pravda a láska bude poražena, stejně jako byla poražena v televisní revoluci. Jak by řekl radikální kritik: V opačném případě elitářství diskrétních elit NWO opět zvítězí nad demokracií prostých neprivilegovaných lidí.

Pravda a láska znovu zasahuje

motto: „Dřív vládnul Praze Bém. Byl to psychiatr a bylo to na hlavu. Teď vládne Praze Bohuslav Svoboda. Je to gynekolog. A je to na píču.“

Nikdy jsem nebyl stoupenec pravo-levých koalic. Avšak to, co momentálně předvádí Pravda a láska, je už trochu moc. Pražská koalice ODS–ČSSD je stejně legitimní jako koalice ODS–TOP 09 nebo koalice ČSSD–TOP 09.

Přední kommentátor Pravdy a lásky, Jindřich Šídlo, píše: „Praha bude mít koalici, kterou si nezvolila. Jak to? Copak v zastupitelstvu snad nemá většinu? „A bez mimořádných pražských výsledků na úrovni 40 procent nemá ODS fakticky šanci nikdy vyhrát sněmovní volby v celé zemi.“ Při vší úctě k Praze, je to jen desetina republiky. Vládnout zemi pomocí Prahy je vrcholem odporného pragocentrismu; rozumnější je mít podporu rovnoměrně rozloženou všude.

Pravda a láska tedy opět, jako před 10 lety za televisní krise, vyhlásila demokracii válku. Od 4 hodin se dnes bude konat demonstrace proti koalici ODS–ČSSD v Praze. Což takhle pro jednou respektovat výsledky voleb? Věra Tydlitátová má pravdu: „Ale voliči ODS a ČSSD jsou naštvaní neprávem. Mají, co chtěli. Pozdě chodit ke svatému Václavu demonstrovat a volat o pomoc. Krleš! Krleš! Kreleš!“ Ano, když někdo volí radniční strany, nemůže očekávat, že se radnice promění. To je elementární zákonitost politiky.

V mediálním jednorozměrném šílenství je příjemným osvěžením hlas Jiřího Paroubka. Po krachu Zelených ve sněmovních a krachu nových stran (VV a TOP 09) v senátních volbách chce Pravda a láska zase hlavní politický konflikt mezi pravicí v. levicí nahradit pseudonáboženským sporem mezi „slušnými“ a „neslušnými“. Tohle štěpení se jí daří, jde napříč stranami, v ČSSD je např. Paroubek a Vyvadil pro opposiční smlouvu, Sobotka a Rath pro Pravdu a lásku. Ale politika není neumělá náhražka náboženského života. Politika je o zájmech.

Nejstarší používaný zákon

Jeden mladý advokát objevil, že nejstarší používaný zákon v ČR je zákon č. 255/1921 Sb. z. a n., kterým se zavádí 24 hodinové počítání času (původní návrh, usnesení senátních výborů, rozprava v poslanecké sněmovně, wiki):

    Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

    Pro službu vojenskou a pro podniky sloužící veřejné dopravě (železnice, paroplavbu, poštu, telegrafy, telefony a pod.) zavádí se počínaje dnem 1. června 1921 24hodinové počítání času tím způsobem, že hodiny počítají se od půlnoci k půlnoci.
 

§ 2.

    Vláda se zmocňuje zavésti nařízením toto počítání času i v ostatních oborech života ve státě.
 

§ 3.

    Zákon tento stává se ihned účinným a provedou jej všichni členové vlády.

T. G. Masaryk v. r.

Černý v. r.

Dr. Burger v. r.

Dr. Gruber v. r.

Dr. Brdlík v. r.

Dr. Popelka v. r.

Dr. Procházka v. r.

Dr. Kovařík v. r.

Dr. Šusta v. r.

Dr. Fatka v. r.

Dr. Beneš v. r.

Husák v. r.

Dr. Hotowetz v. r.,

též za ministra Hanačíka.

Dr. Fajnor v. r.,

též za ministra Dra Mičuru.

„Posl. inž. Jung (pokračuje): To je právě příznačno pro poměry, že se teď zabýváme zavedením 24hodinového počítání času, když již od 1. června bylo zavedeno na drahách. Jen sněm pokulhává vzadu. Hodiny, jež nám tu bijí, neukazují ještě 24 hodiny. Snad vůbec neodbíjejí hodin, jsme zde, jak se zdá, velmi šťastnými lidmi, alespoň v tomto sále.

Ptáme-li se po příčině, proč toho bylo třeba, aby bylo zavedeno 24 hodinové počítání času, zda toho je tak naléhavá potřeba, tu, jak se zdá, spočívá nejnaléhavější potřeba i při této věci v napodobování velkého bratra na Seině. Protože má Francie 24 hodinový den, musí jej přirozeně míti i Československý stát. Když ten francouzský kohout kokrhá na kulturním smetišti, nemůže přece český lev zůstati pozadu.“

Pokud někdo nalezne ještě starší používaný zákon, budu rád.

14. listopadu 2010

Demografická katastrofa

Zatímco k výronům špatného zažívání z pera Miroslav "Tarase" Kodeta nemá sebemenšího smyslu se jakkoliv vyjdřovat, Kapitánův alarmism si kommentář zaslouží. Nejprve suchá fakta z ČSÚ:

Porodnost v českých zemích:
1919 : 189 675
1920 : 244 668
1921 : 257 281
1922 : 248 728
1923 : 241 230
1924 : 228 894
1925 : 225 555
1926 : 219 802
1927 : 208 711
1928 : 208 942
1929 : 203 064
1930 : 207 224
1931 : 196 214
1932 : 190 397
1933 : 176 201
1934 : 171 042
1935 : 161 748
1936 : 157 992
1937 : 155 996
1938 : 163 525
1939 : 192 344
1940 : 218 043
1941 : 208 913
1942 : 199 259
1943 : 225 379
1944 : 230 183
1945 : 194 182
1946 : 210 454
1947 : 206 745
1948 : 197 837
1949 : 185 484
1950 : 188 341
1951 : 185 570
1952 : 180 143
1953 : 172 547
1954 : 168 402
1955 : 165 874
1956 : 162 509
1957 : 155 429
1958 : 141 762
1959 : 128 982
1960 : 128 879
1961 : 131 019
1962 : 133 557
1963 : 148 840
1964 : 154 420
1965 : 147 438
1966 : 141 162
1967 : 138 448
1968 : 137 437
1969 : 143 165
1970 : 147 865
1971 : 154 180
1972 : 163 661
1973 : 181 750
1974 : 194 215
1975 : 191 776
1976 : 187 378
1977 : 181 763
1978 : 178 901
1979 : 172 112
1980 : 153 801
1981 : 144 438
1982 : 141 738
1983 : 137 431
1984 : 136 941
1985 : 135 881
1986 : 133 356
1987 : 130 921
1988 : 132 667
1989 : 128 356
1990 : 130 564
1991 : 129 354
1992 : 121 705
1993 : 121 025
1994 : 106 579
1995 : 96 097
1996 : 90 446
1997 : 90 657
1998 : 90 535
1999 : 89 471
2000 : 90 910
2001 : 90 715
2002 : 92 786
2003 : 93 685
2004 : 97 664
2005 : 102 211
2006 : 105 831
2007 : 114 632
2008 : 119 570
2009 : 118 348

Z toho jasně vidíme, že žádná demografická katastrofa, jak nás alarmisté straší, se jednoduše nekoná. Dalším nesmyslem je tvrzení, že porodnost v českých zemích jakkoliv ovlivnila antikoncepční pilulka. První hormonální antikoncepcí na světě byl, jak známo, Enovid v roce 1960. Jenže ten nebyl v ČSSR k dostání. První čs. antikoncepční pilulkou byl až Antigest v roce 1965. A jak každý vidí prostým okem, v polovině 60. let k žádnému demografickému zlomu nedošlo.

Největší počet obyvatel v historii tak české země měly v roce 1944: 11 109 341. A nacistická okupace je tak zřejmě ideálem sociálních darwinistů dodnes. Husákovské překonání 10 millionové laťky nebylo způsobeno ničím jiným než zopakováním sociální korrupce z dob německé okupace. K 1. 7. 2010 měla ČR 10 515 818 obyvatel, tedy více než kdykoliv za kommunismu, včetně normalisace, a téměř tolik jako v roce 1945, před vyhnáním Němců. Chce to méně blábolení a více faktů.

23. října 2010

Maturitní testy z češtiny

Na základě článku Tomáše Peciny jsem si stáhnul oba vzorové testy z češtiny – základní i vyšší. Základní test mi přišel spíš jako testování porozumění textu než češtiny, ale budiž. Soustředil jsem se na průzkum toho, co testy testují z literatury:

Základní test. Fascinovalo mne protežování jedné soudobé české autorky. R[adka] (úděsný český zvyk zkracovat křestní jméno na pouhou iniciálu) Denemarková a její Peníze od Hitlera jsou použity hned 2x. Proč? Pak je použit Z[deněk] Svěrák a jeho Povídky. Nic proti, ale patří tato kniha k tomu nejlepšímu, co soudobá literatura nabízí? Následuje klassik, H[onoré] de Balzac a jeho Gobseck. Chybějící hudební výchova se na středních školách dohání v češtině, zde Spirituál kvintetem. Přijde mi to podivné; proč se stejně nedohání třeba filmová věda?

Poznámka mimo literaturu: Vysvoveně mne irritovala otázka č. 29. V zadání byla věta: „Neznáte evropskou legislativu?“ a správná odpověď na: „Která z následujících možností nejlépe vystihuje význam slova legislativu ve výchozím textu?“ má být: „platné zákony a jiné právní předpisy“. Proč se studentům vnucuje nesprávné použití odborných termínů? To je zločin.

Vyšší test. Začíná ostře: odbornou knihou The Maestro Myth (1991) a románem The Song of Names (2002) Normana Lebrechta. Chválím, to je soudobá kvalitní světová literatura. Následuje brutálně zkrácený M[arcus] T[ullius] Cicero (Ti ignoranti by měli vědět, že stejně jako ve španělštině je nedůležitější prostřední jméno, u Římanů nomen gentile. Nicméně je vidět, že neznalost římských reálií se šíří jako mor.) a jeho De officiis.

Další odbočka: Pikantností jsou nyní již neexistující webovské stránky Bertoni.cz. Holt by se to s těmi nejmodernějšími technologiemi nemělo přehánět.

V úloze č. 23 jsem se snažil vygooglovat ukázky, ale A se nepodařilo. B je Příloha k daňovému přiznání od Jiřího Žáčka, C je Pantoum babího léta Jaroslava Vrchlického, D je Legenda o Jidášovi, E je 1964 (zima) Václava Hraběte z Blues v modré a bílé (1977). Následuje G[uillaume] Apollinaire a jeho La Loreley, Vergiliova Aeneis, V[áclav] Havel, Prosím stručně, Miloš Urban: Lord Mord. Ukázku č. 34 se mi nepodařilo identifikovat.

V ukázce č. 35 je výchozí text F. X. Šalda – České medailony, doplněný A) Vítězslavem Hálkem – Večerní písně 5, B) Jaroslav Seifert – Svatební cesta, C) Otokar Březina – Slyším v duši, D) Jan Skácel – Co zbylo z anděla. Následuje Charles Baudelaire: Sonnet d'automne. Otázkou je, proč byl zvolen překlad právě Svatopluka Kadlece. Odborný text z Úvodu do literární vědy pojednává o ruských formalistech. Následuje Christian Morgenstern a jeho Das Hemmed v překladu Egona Bondyho, V[ladislav] Vančura – Markéta Lazarová a Emily Dickinson[ová] 781 – To wait an Hour—is long v překladu Evy Klimentové.

Karel Jaromír Erben – Dceřina kletba – uvozuje okruh těchto básní: A) Karel Havlíček – Borovský: Král Lávra, B) Karel Jaromír Erben – Svatební košile, C) František Gellner – Po nás ať přijde potopa a D) François VillonLe Lais XXXII v překladu Otokara Fischera. Text ukončuje Karel Teige: Ultrafialové obrazy čili artificielismus. Poznámky k obrazům Štyrského & Toyen. In ReD — Revue Svazu moderní kultury „Devětsil“ I, č. 9, Praha, červen 1928, pp. 315–7.

Závěr: Názor Tomáše Peciny o ustrnutí českého školství v 50. letech nepotvrzuji. Bylo by ale dobré, kdyby maturita nebyla tak prostoupena reklamou (na Hospodářské noviny, na nakladatelství Bertoni).