Známý katholický fundamentalista, Radomír Malý, na Semínově blogu napsal: "Lze snad čekat od socialisty Zapatera, který se chlubí tím, že jeho dědeček padl v boji proti Frankovi, tedy na straně komunistů, že bude vstřícný vůči obětem komunismu, tentokrát pro změnu kubánského?" Jak vyplývá ze španělské verse původní wikipedie, bylo to poněkud jinak.
Juan Rodríguez Lozano (1893–1936) byl z vojenské rodiny a celý život byl vojákem. Po vyhlášení II. španělské republiky se z něho stal tajný socialista: Voják tehdy musel být naprosto apolitický, a proto tajný. Přesto v únoru 1934 důvěrně nabídl své služby hlavním socialistickým novinám El Socialista. Dne 5. října 1934 však vypuklo na protest proti vstupu CEDA do vlády socialistické povstání. Armáda ho potlačila (Rodríguez se na tom take podílel), list El Socialista byl zastaven a jeho majetek zabaven. Tak byl zajištěn i Rodríguezův dopis.
Process s Rodríguezem skončil tak, že byl pro "jednání neslučitelné s postavením vojáka" uvolněn do záloh. V roce 1936 vyhrála volby Lidová fronta. Za 2 měsíce byl Rodríguez amnestován.
Jenže v noci z pátku 17. na sobotu 18. 7. 1936 začalo vojenské povstání. Rodríguez byl ve své posádce v Leónu zatčen. Vojenský stanný soud ho odsoudil k smrti a dne 18. 8. 1936 byl popraven. Záznamy o jeho processu se nedochovaly, takže není známo odůvodnění rozsudku smrti. Lze se domnívat, že nějaké hlubší opodstatnění neměl, že šlo o typickou frankistickou brutalitu vůči nepřátelům povstaleckého régimu.
Co z toho vyplývá? Nepoučitelní pravičáci jako Malý dávají socialisty a kommunisty do jednoho pytle, jako kdyby mezi nimi nebyl zásadní rozdíl. Pak se diví tomu, že ostatní nerozlišují zase na ultrapravici.
Frankistická diktatura byl nelidský régime, který zavraždil desítky tisíc lidí jen proto, že měly jiný názor. Poučení pro dnešní bojující demokracii, která rovněž pronásleduje lidi s odlišným názorem: Skutečná demokracie je něco úplně jiného, jejím znakem je tolerance.
Zobrazují se příspěvky se štítkemCarl Schmitt. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCarl Schmitt. Zobrazit všechny příspěvky
24. července 2010
17. července 2010
Horší než za kommunismu
Boj s extrémisty se nyní v ČR dostal do stádia, kdy je zde větší bezpráví než za normalisace, jak píše Tomáš Pecina. Za kommunismu: "Přesto bylo těsně před počátkem líčení oznámeno, že přístup mají pouze osoby se vstupenkami a osm přímých rodinných příslušníků obžalovaných. Poté se skutečně dostavilo asi třicet osob, vesměs příslušníků StB, které se vykázaly vstupenkami a zaplnily soudní síň. Přímí příbuzní byli též vpuštěni, když se nejprve legitimovaly a byli zapsáni." Nyní: "Jak stěžovatel, resp. jeho obhájce, zjistil, v jednací síni bylo již před vyvoláním věci v části určené pro veřejnost přítomno cca 10 osob, mezi nimiž poznal občanského aktivistu Marka Papeho a několik příslušníků Policie České republiky v civilu. Veřejnost, která měla o účast na hlavním líčení velký zájem, nebyla do jednací síně vpuštěna s výjimkou několika novinářů vůbec, a to včetně rodinných příslušníků obžalovaných."
27. června 2010
Jak to bylo s Tomášem Pliskou
Andy napsala rozsáhlý, extrémně manipulativní kommentář: "On ten osmadvacetiletý "kluk" (proč mu vlastně neříkáte, pánové, třeba "chlapeček" nebo "ten náš malý popleta"?) také JEN nepořádal nějakou demošku, při té akci došlo k obrovské rvačce s policajty, neb odmítli (pod jeho vedením) demošku rozpustit a skončilo to zraněním sedmi policajtů, novináře a dvou koní. Pitomé výmluvy: "Nemůžu nést zodpovědnost za dav pěti set lidí," tvrdil, soud zcela právem shodil ze stolu. Ono je totiž dokázané, co tou podporou nácků myslel a co dělal. Není to nějaký chudák, co se připletl mezi rváče. No a co se těch CD týče, prostě osmadvacetiletý "kluk" porušil platný a užitečný zákon. Buď budeme zákony respektovat nebo ne."
Jak to bylo ve skutečnosti? Všechny zprávy o Tomáši Pliskovi mluví o organisaci demonstrace a propagaci nacismu: Právo – "Za organizování prvomájové demonstrace a výrobu neonacistických hudebních nosičů mu soudci uložili 3,5 roku souhrnného trestu." MFD 1: "Ze širšího kontextu a důkazů jasně vyplývá, že obžalovaní propagují fašismus. Před námi nestojí žádní dvacetiletí blouznivci, kteří ze svých názorů vyrostou, ale lidé, jimž není cizí násilí a nezůstávají jen u nenávisti." "Každému, kdo prožil nacismus, musí mrazit v zádech, když vidí, jak někdo toto hnutí adoruje." MFD 2: "Hlavní pořadatel demonstrace Tomáš Pliska půjde za propagaci nacismu na dva roky vězení." "Podle státní zástupkyně ale mladíci byli srozuměni s tím, že propagují hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka." Žádná o násilí; ono také přišít někomu jednání jiného je možné toliko v Andyních představách. Proto stále musím trvat na svém názoru: Zavírat za názor je svinstvo, které s demokracií nemá nic společného.
Co se týká CD, jak by se Andy líbilo toto: "Plastici prostě porušili platný a užitečný zákon. Buď budeme zákony respektovat nebo ne." Asi ne. Ona totiž zákony posuzuje podle toho, na koho dopadají. Pokud na naše nepřátele (neonacisty), je každý prostředek dobrý, i kdyby byl sebevíce amorální či protiústavní. Pokud na naše idoly (Plastiky), je každý zákon špatný. Jenže takový přístup je čistý kommunism: Účel světí prostředky. V právním státě platí: Padni, komu padni a zákony psané jen proti jedné skupině s ním nemají nic společného.
Jsem ten poslední, kdo by protestoval proti tomu, aby účastníci pouliční bitky s kameny, holemi a dělbuchy byli přísně potrestáni. Ale to nestalo. V tomhle státě jsou trestáni lidé za to, že mají nesprávné názory. Naproti tomu zabijáci, kteří si do ležící oběti ještě kopnou, vyváznou bez adekvátního trestu.
A co se týká Starého pána. Ano, všichni neonacisté mají alternativní názor na WW 2. Naoproti tomu ne každý, kdo má alternativní názor na WW 2, je neonacista. A to je ta podstata.
Jak to bylo ve skutečnosti? Všechny zprávy o Tomáši Pliskovi mluví o organisaci demonstrace a propagaci nacismu: Právo – "Za organizování prvomájové demonstrace a výrobu neonacistických hudebních nosičů mu soudci uložili 3,5 roku souhrnného trestu." MFD 1: "Ze širšího kontextu a důkazů jasně vyplývá, že obžalovaní propagují fašismus. Před námi nestojí žádní dvacetiletí blouznivci, kteří ze svých názorů vyrostou, ale lidé, jimž není cizí násilí a nezůstávají jen u nenávisti." "Každému, kdo prožil nacismus, musí mrazit v zádech, když vidí, jak někdo toto hnutí adoruje." MFD 2: "Hlavní pořadatel demonstrace Tomáš Pliska půjde za propagaci nacismu na dva roky vězení." "Podle státní zástupkyně ale mladíci byli srozuměni s tím, že propagují hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka." Žádná o násilí; ono také přišít někomu jednání jiného je možné toliko v Andyních představách. Proto stále musím trvat na svém názoru: Zavírat za názor je svinstvo, které s demokracií nemá nic společného.
Co se týká CD, jak by se Andy líbilo toto: "Plastici prostě porušili platný a užitečný zákon. Buď budeme zákony respektovat nebo ne." Asi ne. Ona totiž zákony posuzuje podle toho, na koho dopadají. Pokud na naše nepřátele (neonacisty), je každý prostředek dobrý, i kdyby byl sebevíce amorální či protiústavní. Pokud na naše idoly (Plastiky), je každý zákon špatný. Jenže takový přístup je čistý kommunism: Účel světí prostředky. V právním státě platí: Padni, komu padni a zákony psané jen proti jedné skupině s ním nemají nic společného.
Jsem ten poslední, kdo by protestoval proti tomu, aby účastníci pouliční bitky s kameny, holemi a dělbuchy byli přísně potrestáni. Ale to nestalo. V tomhle státě jsou trestáni lidé za to, že mají nesprávné názory. Naproti tomu zabijáci, kteří si do ležící oběti ještě kopnou, vyváznou bez adekvátního trestu.
A co se týká Starého pána. Ano, všichni neonacisté mají alternativní názor na WW 2. Naoproti tomu ne každý, kdo má alternativní názor na WW 2, je neonacista. A to je ta podstata.
2. května 2010
Svoboda shromažďovací v ohrožení
S tradičními katholíky nemám mnoho společného. Jsem aktivní odpůrce diskriminace a na nové české antidikriminační legislativě jsem se osobně podílel. Jenže kromě zákazu diskriminace jsou i jiná lidská práva, např. politická. Slova Ney Mare Brkičové podepisuji:
Projevy „narušování“ byly ostatně ohlášeny na webu www.feminismus.cz:Podstatou demokracie je, že lidská práva svědčí všem, včetně extrémistů. S akcí DOST naprosto nemohu souhlasit, ale rozbíjení jejího shromáždění dělá ze Strany zelených novodobé SA. Zelené jsem dříve volil, ale stranu s takovou neúctou k lidským právům už volit nemohu.
„Protiakce bude založená na narušení shromáždění a projevů účastníků a účastnic (píšťalkami, řehtačkami apod.) a na demonstraci opačného názoru prostřednictvím transparentů a symbolického černého oblečení (příp. alespoň černé pásky).“
Tento citát zcela jednoznačně vyjadřuje vůli po nesvobodě slova a touhu umlčet opačný názor, nedat mu ani šanci, aby zazněl – přímý opak snahy o antidiskriminaci.
14. dubna 2010
Popíračství zleva
Věra Tydlitátová ostouzí Kommunistický svaz mládeže, protože měl tu drzost, že napsal:
Je strašlivé, že těch pár slov je myšlenkový zločin, za který by měl být někdo potrestán, a to dokonce žalářem. Zároveň je to ironie, protože nacističtí váleční zločinci byli v Norimberku z jeho spáchání skutečně obviněni.
tzv. Katyňského masakru, který, jak známo, nespáchala sovětská strana, jak se nyní neustále předhazuje veřejnosti, ale nacistická, tedy reakční armáda kapitalistického světa…
Je strašlivé, že těch pár slov je myšlenkový zločin, za který by měl být někdo potrestán, a to dokonce žalářem. Zároveň je to ironie, protože nacističtí váleční zločinci byli v Norimberku z jeho spáchání skutečně obviněni.
26. března 2010
Malý český rasism
Martin Šimáček otevřeně píše o tristní situaci. To by však tady nesměli být fascisté bojující demokracie, aby toho nezneužili: "Na internetu se nyní objevují silně xenofobní a rasistické výroky. Z tohoto důvodu by se existencí skupiny mohla zabývat i policie, napsaly LN. Kriminalisté všechny podobné stránky a skupiny sledují. "Pokud je zveřejňovaný obsah v rozporu s naším právním řádem, hrozí postih i lidem, kteří přispívají na stránky," uvedla policejní mluvčí Pavla Kopecká." Ještě několik podobných zásahů a lidé raději budou držet hubu a krok jako za kommunismu. Kdy konečně fascisté pochopí, že repressí s rasismem a xenofobií bojovat nejde?
14. března 2010
Námět k diskussi
Předkládám k diskussi tento postulát:
„Ustanovení § 261a zákona č. 141/1961 Sb., trestního zákona, je pouze na ochranu proti nacistům. Vsuvka, zmiňující „komunistické genocidium nebo jiné zločiny… komunistů“, má zákonu dodat objektivity a celosti, ale není míněna vážně.“
Usoudil jsem tak na základě této zprávy.
Updated.
„Ustanovení § 261a zákona č. 141/1961 Sb., trestního zákona, je pouze na ochranu proti nacistům. Vsuvka, zmiňující „komunistické genocidium nebo jiné zločiny… komunistů“, má zákonu dodat objektivity a celosti, ale není míněna vážně.“
Usoudil jsem tak na základě této zprávy.
Updated.
13. března 2010
Válka s demokracií
Věra Tydlitátová zveřejnila nesmírně cenný text, který odhaluje, proč tak válčí s demokracií. Je to potvrzení toho, že v bojující "demokracii" jsou na řadě sociální demokraté: "Restrikce práva vyslovit a propagovat potenciálně ohavné myšlenky omezuje nezadatelné a pro demokracii esenciální právo nesouhlasit. Přijmeme-li takový princip, jaký byl aplikován v kause DS, řetězec úředních zákazů lze pak už těžko přerušit: když dnes DS, pak logicky zítra KSČM, a když zítra KSČM, proč ne pozítří ČSSD? Ve vidění pravicového voliče není přece sociální demokracie ničím jiným než stranou pobertů, kteří své voliče uplácejí dárky z cizích kapes. Vyhovme těmto hlasům, a máme tu – vládu jedné strany, a cca 60 % voličů, kteří nesmějí své přesvědčení vyjádřit u volební urny."
Tydlitátová: "Lidé jako by nechtěli chápat, že jeho sliby jsou nereálné a nebudou splněny, že jeho nenávistné výlevy s oprášenými klišé bolševické éry jsou znamením budoucích represí." Ve skutečnosti vidíme, jak to jsou neokonservativci, kteří aktivně omezují politická práva v ČR: svobodu projevu (kritika homosexuálů, zpěv neonacistických písní nebo popírání holocaustu), svobodu spolčovací (působení Dělnické strany) nebo svobodu shromažďovací (demonstrace "extrémistů"). Demokracii tedy ohrožují nejvíce ti, kteří svými skutky pošlapávají lidská práva.
Závěrem bych chtěl Věru Tydlitátovou upozornit na to, že byť jsou arabština i hebrejština semitské jazyky, ḥet (ح) se v arabštině vyslovuje tradičně, tj. jako neznělá faryngální (hltanová) frikatíva (ħ), což se podobá českému [h], zatímco v hebrejštině rusky, tj. jako neznělá uvulární (čípková) frikatíva (χ), což se podobá českému [ch]. حماس tedy není žádný *Chamás, neboť čeština není hebrejština.
Tydlitátová: "Lidé jako by nechtěli chápat, že jeho sliby jsou nereálné a nebudou splněny, že jeho nenávistné výlevy s oprášenými klišé bolševické éry jsou znamením budoucích represí." Ve skutečnosti vidíme, jak to jsou neokonservativci, kteří aktivně omezují politická práva v ČR: svobodu projevu (kritika homosexuálů, zpěv neonacistických písní nebo popírání holocaustu), svobodu spolčovací (působení Dělnické strany) nebo svobodu shromažďovací (demonstrace "extrémistů"). Demokracii tedy ohrožují nejvíce ti, kteří svými skutky pošlapávají lidská práva.
Závěrem bych chtěl Věru Tydlitátovou upozornit na to, že byť jsou arabština i hebrejština semitské jazyky, ḥet (ح) se v arabštině vyslovuje tradičně, tj. jako neznělá faryngální (hltanová) frikatíva (ħ), což se podobá českému [h], zatímco v hebrejštině rusky, tj. jako neznělá uvulární (čípková) frikatíva (χ), což se podobá českému [ch]. حماس tedy není žádný *Chamás, neboť čeština není hebrejština.
27. února 2010
Na řadě je KSČM
Výtečná analysa Tomáše Peciny. Stejně jako on se domnívám, že bojující demokracie neskončí jinak než zákonem proti obecně nebezpečným snahám sociální demokracie II, protože sociální demokraté jsou zloději, kteří své voliče uplácejí z výnosů státem organisované krádeže – daní.
17. února 2010
Vláda v. Dělnická strana II
Ačkoliv první rozbor rozsudku vláda v. Dělnická strana II již přinesl Tomáš Pecina, po mé úvodní poznámce na okraj si ten přelomový rozsudek zaslouží širší rozbor.
Předně musím poctivě přiznat, že jsem výsledek neodhadl. Myslel jsem, že většina bude liberální. Bohužel vinou českého zákonodárství se nedozvíme poměr hlasů v senátu a ani nebudou žádné dissenty. Na ty se můžeme těšit pouze v případě, že DS podá opravný prostředek k ústavnímu soudu.
Proč jsem se mýlil? NSS podlehl charmu Tomáše Sokola, což je u českých soudů pravidlem. Jeho nekvalitní podání bylo mentálním východiskem i celého rozsudku. Ten je na české poměry extrémně dlouhý. (Typický český rozsudek má 4 strany, tento má 122 stran a 669 odstavců. Nicméně, anglo-amerických poměrů přesto nedosahuje.)
Rozsudek nemá cenu číst celý. V §§ 1–195 je přebujelá rekapitulace, v §§ 237–612 je výtah ze spisu – dokazování skutkového stavu. Čtenáři bych tedy doporučil jen §§ 196–236 a §§ 613–667.
V první řadě je nutno pochválit formální úroveň rozsudku. Ušlechtilé písmo, číslované odstavce a citace kursivou. Tak má moderní rozsudek vypadat. Pouze drobnou chybou na kráse je chybná náhrada spojky "od" slovem "Odpůrce:" a anglo-americké legislativní zkratky s majuskulí na počátku slova: "Zákon", "Soud" apod.
Po právní stránce je rozsudek mizerný. Kromě nepřijatelného výroku, který zcela zbytečně omezuje demokracii a lidská práva v ČR, právní kvalita odůvodnění není tak vysoká, jak je člověk u NSS zvyklý. Celkem 375 odstavců je popis skutkového stavu (jako kdyby čtenáře nějak zvlášť zajímal) a pouze 94 odstavců je právní kvalifikace. Poměr měl být přesně opačný. Sice je dobře, že NSS nepodlehl literalismu, ale rozsudek jen málo cituje judikaturu ESLP a vůbec cizozemská či prvorepubliková rozhodnutí. Přitom články v monothematické Jurisprudenci 7/2009 byly dosti objevné a tamní výsledky komparace šly převzít.
Na druhou stranu je možné, že soudce Šimíček a jeho kollegové vycházeli z koncepce, že strana je pánem sporu. Vandasův výkon byl naprosto tristní, ale ve své sebestřednosti si to nejspíše neuvědomoval. Byl několikrát přistižen při lži, jeho výroky byly často zjevně účelové a nedokázané. Moderní soudci pak logicky takovou stranu nemohou nechat vyhrát.
Myslím, že si NSS mohl odpustit ideologisující passage typu "Soud ani nepochybuje, že některá z témat, jichž se Dělnická strana chopila, odráží skutečné a hluboké společenské problémy. Problémy, jejichž řešení, a mnohdy i jen diskuse o nich, jsou často vytěsňovány z veřejné debaty a haleny jazykem politické korektnosti až do ztráty jejich obrysů. Na tomto místě proto Soud zdůrazňuje, že pojmenování palčivých a bolestivých problémů společnosti je bytostným právem každého jednotlivce i politické strany. Limitem nemůže být ani používání politicky korektního jazyka, které může být vnímáno toliko jako dělítko mezi „společensky slušnými“ a „společensky neslušnými“, nikoliv však již jako kritérium určení protiprávnosti, tím méně pak kritérium pro rozpuštění politické strany." (§ 633) a více se věnovat právu. Takto přinesl jen hluboké zklamání z nepřesvědčivosti rozsudku, kdy přičitatelné bylo DS prakticky vše, kolem čeho se DS byť jen mihla.
Na rozdíl od Dánska tak v ČR opět zvítězila německá doktrína bojující demokracie. Je to překvapivé: V ČR málokdo umí německy a anglo-americké vzory byly v 90. letech určující. Nicméně, svoboda hlásat nepohodlné názory nám zjevně nevoní. Neonacism je tak na rozdíl od zemí s vyšší úrovní lidských práv (jako je třeba právě Dánsko) a priori postaven mimo zákon.
Předně musím poctivě přiznat, že jsem výsledek neodhadl. Myslel jsem, že většina bude liberální. Bohužel vinou českého zákonodárství se nedozvíme poměr hlasů v senátu a ani nebudou žádné dissenty. Na ty se můžeme těšit pouze v případě, že DS podá opravný prostředek k ústavnímu soudu.
Proč jsem se mýlil? NSS podlehl charmu Tomáše Sokola, což je u českých soudů pravidlem. Jeho nekvalitní podání bylo mentálním východiskem i celého rozsudku. Ten je na české poměry extrémně dlouhý. (Typický český rozsudek má 4 strany, tento má 122 stran a 669 odstavců. Nicméně, anglo-amerických poměrů přesto nedosahuje.)
Rozsudek nemá cenu číst celý. V §§ 1–195 je přebujelá rekapitulace, v §§ 237–612 je výtah ze spisu – dokazování skutkového stavu. Čtenáři bych tedy doporučil jen §§ 196–236 a §§ 613–667.
V první řadě je nutno pochválit formální úroveň rozsudku. Ušlechtilé písmo, číslované odstavce a citace kursivou. Tak má moderní rozsudek vypadat. Pouze drobnou chybou na kráse je chybná náhrada spojky "od" slovem "Odpůrce:" a anglo-americké legislativní zkratky s majuskulí na počátku slova: "Zákon", "Soud" apod.
Po právní stránce je rozsudek mizerný. Kromě nepřijatelného výroku, který zcela zbytečně omezuje demokracii a lidská práva v ČR, právní kvalita odůvodnění není tak vysoká, jak je člověk u NSS zvyklý. Celkem 375 odstavců je popis skutkového stavu (jako kdyby čtenáře nějak zvlášť zajímal) a pouze 94 odstavců je právní kvalifikace. Poměr měl být přesně opačný. Sice je dobře, že NSS nepodlehl literalismu, ale rozsudek jen málo cituje judikaturu ESLP a vůbec cizozemská či prvorepubliková rozhodnutí. Přitom články v monothematické Jurisprudenci 7/2009 byly dosti objevné a tamní výsledky komparace šly převzít.
Na druhou stranu je možné, že soudce Šimíček a jeho kollegové vycházeli z koncepce, že strana je pánem sporu. Vandasův výkon byl naprosto tristní, ale ve své sebestřednosti si to nejspíše neuvědomoval. Byl několikrát přistižen při lži, jeho výroky byly často zjevně účelové a nedokázané. Moderní soudci pak logicky takovou stranu nemohou nechat vyhrát.
Myslím, že si NSS mohl odpustit ideologisující passage typu "Soud ani nepochybuje, že některá z témat, jichž se Dělnická strana chopila, odráží skutečné a hluboké společenské problémy. Problémy, jejichž řešení, a mnohdy i jen diskuse o nich, jsou často vytěsňovány z veřejné debaty a haleny jazykem politické korektnosti až do ztráty jejich obrysů. Na tomto místě proto Soud zdůrazňuje, že pojmenování palčivých a bolestivých problémů společnosti je bytostným právem každého jednotlivce i politické strany. Limitem nemůže být ani používání politicky korektního jazyka, které může být vnímáno toliko jako dělítko mezi „společensky slušnými“ a „společensky neslušnými“, nikoliv však již jako kritérium určení protiprávnosti, tím méně pak kritérium pro rozpuštění politické strany." (§ 633) a více se věnovat právu. Takto přinesl jen hluboké zklamání z nepřesvědčivosti rozsudku, kdy přičitatelné bylo DS prakticky vše, kolem čeho se DS byť jen mihla.
Na rozdíl od Dánska tak v ČR opět zvítězila německá doktrína bojující demokracie. Je to překvapivé: V ČR málokdo umí německy a anglo-americké vzory byly v 90. letech určující. Nicméně, svoboda hlásat nepohodlné názory nám zjevně nevoní. Neonacism je tak na rozdíl od zemí s vyšší úrovní lidských práv (jako je třeba právě Dánsko) a priori postaven mimo zákon.
18. ledna 2010
Leibniz v. Voltaire
V dosti primitivním odsudku význačného, 79letého baptistického (tedy kalvinistického) kazatele a stoupence spikleneckých theorií, Pata Robertsona, jsme se kromě hlučných nadávek na kazatelovu adresu dozvěděli, že katastrofální zemětřesení na Haiti není Boží trest. Tak co to tedy je? Banalita v porovnání s dosud neznámým větším dobrem podle Božího úradku? Také jsme se dozvěděli, že Vodník čte OutsiderMedia, která přebírají články z katholických Umlaufovin. Trochu málo.
Každá katastrofa, ať již je to holocaust nebo zemětřesení na Haiti, vždy neomylně znovu otevře otázku theodicie. Věřící se totiž nedokáží vyrovnat se základním argumentem Davida Humea, který říká: „Chce Bůh předejít zlu, ale nemůže? Pak je bezmocný. Může, ale nechce? Pak je zlovolný.“
Leibnizovou odpovědí na problém zla v Essais de Théodicée sur la bonté de Dieu, la liberté de l'homme et l'origine du mal (1710) je, že žijeme v nejlepším z možných světů, protože nejvýše dobrý Bůh by ani jiný nestvořil. To odmítl Voltaire v Candide, ou l'Optimisme (1759). Poctivým věřícím, kteří nechtějí obětovat tradiční Boží přívlastky (vše-…), tak nezbývá než noetická skepse (agnosticism) z Talmudu: „Není nám dáno vědět, proč se bezbožným vede dobře a spravedliví trpí.“ Ostatní mohou společně s Dorothee Sölleovou odmítnout Boží všemohoucnost: Bůh nemá jiné ruce než ty naše. Proto není ani nutný Štampachův ještě primitivnější odsudek. Fascisující volání po omezení Robertsonovy svobody projevu v "nejlepších" tradicích bojující demokracie totiž odpovědí není.
Závěrem bych chtěl dodat, že odstranění posledních kommentářů z hlavní stránky ničemu nebrání. Pouze ubylo nekonečného žvanění o názorech a přibylo informací, i když se musím přiznat, že bych dal přednost faktům před nadávkami katholíků a pravoslavných na adresu kalvinistů.
Každá katastrofa, ať již je to holocaust nebo zemětřesení na Haiti, vždy neomylně znovu otevře otázku theodicie. Věřící se totiž nedokáží vyrovnat se základním argumentem Davida Humea, který říká: „Chce Bůh předejít zlu, ale nemůže? Pak je bezmocný. Může, ale nechce? Pak je zlovolný.“
Leibnizovou odpovědí na problém zla v Essais de Théodicée sur la bonté de Dieu, la liberté de l'homme et l'origine du mal (1710) je, že žijeme v nejlepším z možných světů, protože nejvýše dobrý Bůh by ani jiný nestvořil. To odmítl Voltaire v Candide, ou l'Optimisme (1759). Poctivým věřícím, kteří nechtějí obětovat tradiční Boží přívlastky (vše-…), tak nezbývá než noetická skepse (agnosticism) z Talmudu: „Není nám dáno vědět, proč se bezbožným vede dobře a spravedliví trpí.“ Ostatní mohou společně s Dorothee Sölleovou odmítnout Boží všemohoucnost: Bůh nemá jiné ruce než ty naše. Proto není ani nutný Štampachův ještě primitivnější odsudek. Fascisující volání po omezení Robertsonovy svobody projevu v "nejlepších" tradicích bojující demokracie totiž odpovědí není.
Závěrem bych chtěl dodat, že odstranění posledních kommentářů z hlavní stránky ničemu nebrání. Pouze ubylo nekonečného žvanění o názorech a přibylo informací, i když se musím přiznat, že bych dal přednost faktům před nadávkami katholíků a pravoslavných na adresu kalvinistů.
13. ledna 2010
Absurdní ideozločin
via Yamato-san. Soukup & Mach nebyli schopni upřesnit, zda dostal obyčejnou výpověď nebo výpověď na hodinu. Podle citace odboráře: "nebylo to ani tak hrubé porušení kázně, aby se muselo přistoupit na okamžité propuštění", zřejmě to druhé.
Ačkoliv použití § 316 NZP: "zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele", je poměrně kreativní, soudím, že ani v podmínkách zostřující se demokracie nemá chanci uspět.
Ačkoliv použití § 316 NZP: "zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele", je poměrně kreativní, soudím, že ani v podmínkách zostřující se demokracie nemá chanci uspět.
10. října 2009
II. vládní návrh na rozpuštění Dělnické strany
Čekal jsem, že po fiascu I. vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany, že vláda buď od podobných antidemokratických snah upustí zcela (v USA, opravdové demokracii, politické strany nikdo nerozpouští, ani když se jejich členové dopouštějí odporných vražd, protože tam princip individuální odpovědnosti ještě berou vážně, na rozdíl od schmittovské bojující "demokracie"), anebo alespoň předloží erudovaný návrh. To se však nestalo.
II. vládní návrh na rozpuštění Dělnické strany není ničím jiným než výtahem policejních svodek z monitoringu "povolených" shromáždění a spisů vedených na "závadové" osoby. Místy obsahuje skutečné perly:
"Přitom ovšem ti, kteří posmrtným potleskem ocenily [sic!] zmíněný projev, současně osvědčili až neuvěřitelnou ideologickou věrnost. Tleskali totiž člověku, jehož záměrem bylo jejich předky dílem vyhubit a pouze ty, co budou vypadat germanisovatelně [sic!], přemístit za Ural." (A § 7, 1. 5. 2009, Brno - 1. máj, oslava svátku práce)
"Dělnická strana ve svém programu dále slibuje Prošetření privatizačních podvodů a důsledné potrestání všech viníků z tzv. malé a velké privatizace z počátku devadesátých let bez ohledu na promlčecí lhůty jejich trestných činů. Viníci, kteří tehdy umožnili obrovské rozkrádání státního majetku, musejí být odhaleni a po zásluze potrestáni včetně zabavení osobního majetku a opětného zestátnění podniku. Zjevně tedy pro případ získání moci slibuje porušování trestního zákona a znárodňování. Jde o záměr, který by znamenal odstranění některých podstatných náležitostí právního státu. Jednak by zřejmě muselo jít o zpětné zrušení promlčecí lhůty, tedy retroaktivitu. Zákaz retroaktivity trestních předpisů jako náležitostí právního státu vymezil Ústavní soud i právní doktrína. Ústavní soud dovozuje zákaz retroaktivity ze samé podstaty demokratického právního státu (viz nález III. ÚS 611/01, Sb. n.u. ÚS, Svazek č. 26, nález č. 75, str. č. 253). Kromě toho je záměrem Dělnické strany vyvlastnění. Zcela jistě ovšem nikoliv vyvlastnění ve veřejném zájmu. Muselo by jít o postup, který je v rozporu s ustanovením čl. 11 odst. 4 Listiny." (B § 11)
"Na nepovoleném shromáždění došlo k zásahu Policie a bylo zadrženo 30 osob, včetně L. Šlégrové." (B § 29)
Závěr: Čekal jsem, že součástí podání budou zprávy agentů BIS z vedení DS. Ale buď je vláda nemá, nebo si je šetří pro strýčka Příhodu. Doufám, že to nepovedené Sokolovo slohové cvičení bez větší právní hodnoty NSS zamítne. V opačném případě poruší zásadu Ne bis in idem.
Updated.
II. vládní návrh na rozpuštění Dělnické strany není ničím jiným než výtahem policejních svodek z monitoringu "povolených" shromáždění a spisů vedených na "závadové" osoby. Místy obsahuje skutečné perly:
"Přitom ovšem ti, kteří posmrtným potleskem ocenily [sic!] zmíněný projev, současně osvědčili až neuvěřitelnou ideologickou věrnost. Tleskali totiž člověku, jehož záměrem bylo jejich předky dílem vyhubit a pouze ty, co budou vypadat germanisovatelně [sic!], přemístit za Ural." (A § 7, 1. 5. 2009, Brno - 1. máj, oslava svátku práce)
"Dělnická strana ve svém programu dále slibuje Prošetření privatizačních podvodů a důsledné potrestání všech viníků z tzv. malé a velké privatizace z počátku devadesátých let bez ohledu na promlčecí lhůty jejich trestných činů. Viníci, kteří tehdy umožnili obrovské rozkrádání státního majetku, musejí být odhaleni a po zásluze potrestáni včetně zabavení osobního majetku a opětného zestátnění podniku. Zjevně tedy pro případ získání moci slibuje porušování trestního zákona a znárodňování. Jde o záměr, který by znamenal odstranění některých podstatných náležitostí právního státu. Jednak by zřejmě muselo jít o zpětné zrušení promlčecí lhůty, tedy retroaktivitu. Zákaz retroaktivity trestních předpisů jako náležitostí právního státu vymezil Ústavní soud i právní doktrína. Ústavní soud dovozuje zákaz retroaktivity ze samé podstaty demokratického právního státu (viz nález III. ÚS 611/01, Sb. n.u. ÚS, Svazek č. 26, nález č. 75, str. č. 253). Kromě toho je záměrem Dělnické strany vyvlastnění. Zcela jistě ovšem nikoliv vyvlastnění ve veřejném zájmu. Muselo by jít o postup, který je v rozporu s ustanovením čl. 11 odst. 4 Listiny." (B § 11)
"Na nepovoleném shromáždění došlo k zásahu Policie a bylo zadrženo 30 osob, včetně L. Šlégrové." (B § 29)
Závěr: Čekal jsem, že součástí podání budou zprávy agentů BIS z vedení DS. Ale buď je vláda nemá, nebo si je šetří pro strýčka Příhodu. Doufám, že to nepovedené Sokolovo slohové cvičení bez větší právní hodnoty NSS zamítne. V opačném případě poruší zásadu Ne bis in idem.
Updated.
Methody carské Ochranky znovu na scéně
Poté, co se vlastní trestnou činností Mladé frontě podařilo politicky zlikvidovat hned 3 politiky, aniž by kdokoliv z Mladé fronty za svůj přečin nesl trestní odpovědnost, inspiroval tento bezpracný nástroj i politiky. Není divu, že sociálně demokratické; byl to ministr vnitra Stanislav Gross, který uzákonění provokace navrhoval již v roce 2004. Tehdy jsem prosadil, že můj tehdejší zaměstnavatel řekl podobným úvahám jasné ne: "Ostře však protestuje proti jakýkoliv pokusům tento institut zneužívat k provokaci korrupce. Boj s korrupcí by neměl používat method policejního státu, známé z praxe carské Ochranky, byť by se takové methody jevily jako effektivní … Jakákoliv provokace trestné činnosti je v zásadním rozporu na požadavky právního státu."
Dnešní ministr vnitra Martin Pecina: "Policie by podle něj měla mít možnost využívat agenta-provokatéra, pokud má podezření na zkorumpovaného politika či úředníka. "Byl by to preventivní krok. Nikdo by si nemohl být jistý."" Doufám, že můj nynější zaměstnavatel se postaví podobným snahám budovat demokracii jako řemen opět čelem.
Nicméně nelze nevidět, že podobné úvahy jsou součástí širšího trendu, kdy je právní stát a demokracie stále více nahrazována fascisujícím schmittovským régimem. Novelou č. 294/2009 Sb. prosadil Michael Kocáb quasipovolování shromáždění, takže slova II. vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany již nejsou tak absurdní: "Na nepovoleném shromáždění došlo k zásahu Policie a bylo zadrženo 30 osob, včetně L. Šlégrové." (B § 29) 13 samozvanců z ústavního soudu zrušilo volby. Nejhorší vláda od roku 1993, Fischerova, s osobnostmi typu Peciny, Kovářové a Kocába se nenamáhá požádat o důvěru, ačkoliv se zásadním způsobem změnil její mandát. Co nás čeká ještě?
Dokud budou našimi vzory poloviční diktátoři jako je Lincoln, Roosevelt nebo Churchill, lepší to nebude. Měli bychom se vrátit k opravdovým státníkům jako byli Taaffe, Salisbury nebo Coolidge.
Dnešní ministr vnitra Martin Pecina: "Policie by podle něj měla mít možnost využívat agenta-provokatéra, pokud má podezření na zkorumpovaného politika či úředníka. "Byl by to preventivní krok. Nikdo by si nemohl být jistý."" Doufám, že můj nynější zaměstnavatel se postaví podobným snahám budovat demokracii jako řemen opět čelem.
Nicméně nelze nevidět, že podobné úvahy jsou součástí širšího trendu, kdy je právní stát a demokracie stále více nahrazována fascisujícím schmittovským régimem. Novelou č. 294/2009 Sb. prosadil Michael Kocáb quasipovolování shromáždění, takže slova II. vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany již nejsou tak absurdní: "Na nepovoleném shromáždění došlo k zásahu Policie a bylo zadrženo 30 osob, včetně L. Šlégrové." (B § 29) 13 samozvanců z ústavního soudu zrušilo volby. Nejhorší vláda od roku 1993, Fischerova, s osobnostmi typu Peciny, Kovářové a Kocába se nenamáhá požádat o důvěru, ačkoliv se zásadním způsobem změnil její mandát. Co nás čeká ještě?
Dokud budou našimi vzory poloviční diktátoři jako je Lincoln, Roosevelt nebo Churchill, lepší to nebude. Měli bychom se vrátit k opravdovým státníkům jako byli Taaffe, Salisbury nebo Coolidge.
12. září 2009
Demokracie dostala na frak
O skandálním rozhodnutí ústavního soudu ve věci Melčák v. Parlament ze dne 10. září 2009, sp. zn. Pl. ÚS 27/09, č. 318/2009 Sb. [PDF, bez dissentů], NALUS: 63462, by šel napsat celý traktát, na který bohužel nemám čas. Tak jen několik poznámek.
Melčákova údajná "ústavní stížnost", kterou se mocichtivý ÚS meritorně vůbec nezabýval a jal se rovnou přezkoumávat ústavnost ústavního zákona v akcesorickém řízení o návrhu na zrušení právního předpisu, byla na ÚS doručena 26. srpna 2009 a již 10. září 2009 byl vydán nález, tj. po 15 dnech. Podobné stachanovské rychlosti byl schopen jen NSS v podobně neuvěřitelném rozsudku ve věci Sedláček a MND v. MHMP ze dne 5. listopadu 2007, čj. 8 As 51/2007-67, NSS: 13566, kdy o napadeném rozsudku ze dne 19. října 2007 rozhodl již 5. listopadu 2007. Pak již jen nechvalně známý soudce Berka. Ne nadarmo se říká: "Festina lente" či "Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest." (Jan Ámos Komenský)
Na rozdíl od dissentů, které jsou kvalitní obsahově i formálně, stanovisko většiny opět postrádá číslování odstavců. Kdy už konečně ÚS tuto vymoženost zavede? Do té doby bude možnost odkazování velice stížena.
Celý nález není ničím jiným než další výronem koncepce bojující demokracie, která je v rozporu s čl. 2 odst. 1 Listiny: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání," (zdůrazněno mnou) neboť tato ústavní norma stanoví povinnost procedurální demokracie, na rozdíl od obsahové.
Nikoliv náhodou se ÚS proto opět odvolává na předního nacistu a antisemitu Carla Schmitta, byť spíše jako ornament: „U prolomení není ústavně-zákonné ustanovení změněno, nýbrž v jedinečném případě – za zachování jeho obecné platnosti pro ostatní – učiněno odchylující se nařízení. … Takováto prolomení jsou svojí povahou opatřeními a nikoli normami, pročež nejsou zákony v právněstátním smyslu slova a v důsledku toho též ústavními zákony. … Zákonodárce jako zákonodárce může vydávat toliko zákony, nemůže je ale prolamovat; otázka se týká nikoli zákonodárství, nýbrž suverenity.“ C. Schmitt, Verfassungslehre. (1928), 8. Aufl., Berlin 1993, s. 103–105, 109–110.
Podstatou nálezu je konstatování, že ústavní zákon č. 195/2009 Sb. je protiústavní pro svou jednorázovost a retroaktivnost. U jednorázovosti ÚS sám připomíná, že je možná: "Případnými výjimkami jsou buď případy přijetí aktu aplikace práva ve formě zákona (kupř. zákona o státním rozpočtu), dále případy výslovného zmocnění k vydání zákona ad hoc (kupř. ústavních zákonů vydaných dle čl. 11 a čl. 100 odst. 3 Ústavy) anebo zákony ad hoc, pro jejichž přijetí vypovídají výjimečné důvody splňující podmínky testu proporcionality (kupř. „výčtové“ restituční zákony)."
U retroaktivnosti je neuvěřitelné za protiústavní považovat nepravou retroaktivitu per se. Proč by Sněmovna nemohla rozhodnout sama o sobě? Od kdy není oprávněna k autonomii? O ústavním zákonu ČNR č. 64/1990 Sb., o volebním období České národní rady, jehož § 1 zní: "Volební období České národní rady zvolené ve volbách v roce 1990 trvá 24 měsíců," ÚS s klidem prohlásí, že protiústavní není, ačkoliv je stejně jednorázový jako ústavní zákon č. 195/2009 Sb., jen proto, že není retroaktivní. A s naprostým klidem ÚS pominul zkrácení volebního období o celý rok ČNR zvolené 23. a 24. května 1986 na 5 let usnesením předsednictva ČNR ze dne 6. března 1990, o vyhlášení voleb do ČNR, na základě § 23 odst. 2 téhož dne (sic!) schváleného zákona ČNR č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady.
Co se týká komedie s ústním jednáním dne 10. září 2009, ÚS lakonicky konstatoval: "U ústního jednání nebyly předneseny žádné návrhy na doplnění dokazování a z vystoupení účastníků řízení a z jejich odpovědí na dotazy soudců nevyplynuly žádné nové skutečnosti nad rámec návrhu a písemných vyjádření k němu." (zdůrazněno mnou)
Přímo nevolený ÚS se postavil nad ústavodárce, tj. lid. Z ÚS se tak stala elitářská Rada dohlížitelů po vzoru Íránu. Souverainitu lidu nahradili souverainitou ústavního soudu. Je proto na čase na záchranu demokracie se zamyslet nad novou rolí ÚS, jak radí president republiky. V opačném případě hrozí, že ÚS zruší i právě schválený ústavní zákon o rozpouštění Sněmovny, protože se týká i té nynější, nikoliv až příští.
Navrhuji proto ÚS odebrat abstraktní kontrolu norem, aby místo politikaření měli více času na ústavní stížnosti prosťáčků. SCOTUS také nemůže zrušit právní předpisy, tahle kompetence je úlitba legalistům.
Jako druhé opatření bych zamezil ÚS, aby si hrál na první instanci tím, že bych zavedl právní normu, že přípustná je pouze ta ústavní stížnost, která brojí proti rozhodnutí NS ČR nebo NSS.
Updated.
Melčákova údajná "ústavní stížnost", kterou se mocichtivý ÚS meritorně vůbec nezabýval a jal se rovnou přezkoumávat ústavnost ústavního zákona v akcesorickém řízení o návrhu na zrušení právního předpisu, byla na ÚS doručena 26. srpna 2009 a již 10. září 2009 byl vydán nález, tj. po 15 dnech. Podobné stachanovské rychlosti byl schopen jen NSS v podobně neuvěřitelném rozsudku ve věci Sedláček a MND v. MHMP ze dne 5. listopadu 2007, čj. 8 As 51/2007-67, NSS: 13566, kdy o napadeném rozsudku ze dne 19. října 2007 rozhodl již 5. listopadu 2007. Pak již jen nechvalně známý soudce Berka. Ne nadarmo se říká: "Festina lente" či "Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest." (Jan Ámos Komenský)
Na rozdíl od dissentů, které jsou kvalitní obsahově i formálně, stanovisko většiny opět postrádá číslování odstavců. Kdy už konečně ÚS tuto vymoženost zavede? Do té doby bude možnost odkazování velice stížena.
Celý nález není ničím jiným než další výronem koncepce bojující demokracie, která je v rozporu s čl. 2 odst. 1 Listiny: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání," (zdůrazněno mnou) neboť tato ústavní norma stanoví povinnost procedurální demokracie, na rozdíl od obsahové.
Nikoliv náhodou se ÚS proto opět odvolává na předního nacistu a antisemitu Carla Schmitta, byť spíše jako ornament: „U prolomení není ústavně-zákonné ustanovení změněno, nýbrž v jedinečném případě – za zachování jeho obecné platnosti pro ostatní – učiněno odchylující se nařízení. … Takováto prolomení jsou svojí povahou opatřeními a nikoli normami, pročež nejsou zákony v právněstátním smyslu slova a v důsledku toho též ústavními zákony. … Zákonodárce jako zákonodárce může vydávat toliko zákony, nemůže je ale prolamovat; otázka se týká nikoli zákonodárství, nýbrž suverenity.“ C. Schmitt, Verfassungslehre. (1928), 8. Aufl., Berlin 1993, s. 103–105, 109–110.
Podstatou nálezu je konstatování, že ústavní zákon č. 195/2009 Sb. je protiústavní pro svou jednorázovost a retroaktivnost. U jednorázovosti ÚS sám připomíná, že je možná: "Případnými výjimkami jsou buď případy přijetí aktu aplikace práva ve formě zákona (kupř. zákona o státním rozpočtu), dále případy výslovného zmocnění k vydání zákona ad hoc (kupř. ústavních zákonů vydaných dle čl. 11 a čl. 100 odst. 3 Ústavy) anebo zákony ad hoc, pro jejichž přijetí vypovídají výjimečné důvody splňující podmínky testu proporcionality (kupř. „výčtové“ restituční zákony)."
U retroaktivnosti je neuvěřitelné za protiústavní považovat nepravou retroaktivitu per se. Proč by Sněmovna nemohla rozhodnout sama o sobě? Od kdy není oprávněna k autonomii? O ústavním zákonu ČNR č. 64/1990 Sb., o volebním období České národní rady, jehož § 1 zní: "Volební období České národní rady zvolené ve volbách v roce 1990 trvá 24 měsíců," ÚS s klidem prohlásí, že protiústavní není, ačkoliv je stejně jednorázový jako ústavní zákon č. 195/2009 Sb., jen proto, že není retroaktivní. A s naprostým klidem ÚS pominul zkrácení volebního období o celý rok ČNR zvolené 23. a 24. května 1986 na 5 let usnesením předsednictva ČNR ze dne 6. března 1990, o vyhlášení voleb do ČNR, na základě § 23 odst. 2 téhož dne (sic!) schváleného zákona ČNR č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady.
Co se týká komedie s ústním jednáním dne 10. září 2009, ÚS lakonicky konstatoval: "U ústního jednání nebyly předneseny žádné návrhy na doplnění dokazování a z vystoupení účastníků řízení a z jejich odpovědí na dotazy soudců nevyplynuly žádné nové skutečnosti nad rámec návrhu a písemných vyjádření k němu." (zdůrazněno mnou)
Přímo nevolený ÚS se postavil nad ústavodárce, tj. lid. Z ÚS se tak stala elitářská Rada dohlížitelů po vzoru Íránu. Souverainitu lidu nahradili souverainitou ústavního soudu. Je proto na čase na záchranu demokracie se zamyslet nad novou rolí ÚS, jak radí president republiky. V opačném případě hrozí, že ÚS zruší i právě schválený ústavní zákon o rozpouštění Sněmovny, protože se týká i té nynější, nikoliv až příští.
Navrhuji proto ÚS odebrat abstraktní kontrolu norem, aby místo politikaření měli více času na ústavní stížnosti prosťáčků. SCOTUS také nemůže zrušit právní předpisy, tahle kompetence je úlitba legalistům.
Jako druhé opatření bych zamezil ÚS, aby si hrál na první instanci tím, že bych zavedl právní normu, že přípustná je pouze ta ústavní stížnost, která brojí proti rozhodnutí NS ČR nebo NSS.
Updated.
6. září 2009
Ústavní krise
K nynější válce mezi Ústavním soudem a Parlamentem, kterou čeští novináři se svou typickou neschopností uměřenosti nazvali "ústavní krisí", již bylo napsáno velice mnoho a je proto otázkou, zda něco dodávat.
Osobně jsem na straně demokracie proti elitářské soudcokracii, i když exekutiva mohla a měla ve svých vyjádřeních volit mnohem uměřejnější slovník. Ale to je ta permanentní studená občanská válka, v níž od roku 1997 neustále jsme.
Soudcovský aktivism je obecně nežádoucí, k zákonodárství totiž lid povolal úplně jinou moc, i když nesouhlasím s Robespierrovou thesí, že soud nemá tvořit právo. Co s tím? Východiska naznačil David Kosař. Stejně jako on považuji za nejvíce alarmující, jak si ÚS hraje na první instanci: "ÚS mohl tuto otázku elegantně smést ze stolu např. tím, že pan Melčák „nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje“, neb se vůbec neobtěžoval jít nejprve k obecným soudům (ostatně nechápu, proč se touto podmínkou ÚS vůbec nezabýval)".
Když už máme rakouské koncentrované ústavní soudnictví, místo mnohem lepšího angloamerického difusního ústavního soudnictví, tak by se ÚS měl soustředit primárně na ústavní stížnosti, místo hypertrofie abstraktního přezkumu norem. Proto by měl být snížen počet ústavních soudců na 9 a senáty zrušeny bez náhrady. Nedůstojné odmítání podání by mělo být nahrazeno certiorari.
Ale to by znamenalo odvrhnout německou doktrínu bojující demokracie, jejímž autorem je nacista Carl Schmitt, ve prospěch procedurální demokracie a soudcovského minimalismu. "Žádná instituce, ani prezident, ani vláda, ani parlament není nad Ústavním soudem" – tento Svobodův výrok patří do Persie (شورای نگهبان قانون اساسی), nikoliv do ČR.
Osobně jsem na straně demokracie proti elitářské soudcokracii, i když exekutiva mohla a měla ve svých vyjádřeních volit mnohem uměřejnější slovník. Ale to je ta permanentní studená občanská válka, v níž od roku 1997 neustále jsme.
Soudcovský aktivism je obecně nežádoucí, k zákonodárství totiž lid povolal úplně jinou moc, i když nesouhlasím s Robespierrovou thesí, že soud nemá tvořit právo. Co s tím? Východiska naznačil David Kosař. Stejně jako on považuji za nejvíce alarmující, jak si ÚS hraje na první instanci: "ÚS mohl tuto otázku elegantně smést ze stolu např. tím, že pan Melčák „nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje“, neb se vůbec neobtěžoval jít nejprve k obecným soudům (ostatně nechápu, proč se touto podmínkou ÚS vůbec nezabýval)".
Když už máme rakouské koncentrované ústavní soudnictví, místo mnohem lepšího angloamerického difusního ústavního soudnictví, tak by se ÚS měl soustředit primárně na ústavní stížnosti, místo hypertrofie abstraktního přezkumu norem. Proto by měl být snížen počet ústavních soudců na 9 a senáty zrušeny bez náhrady. Nedůstojné odmítání podání by mělo být nahrazeno certiorari.
Ale to by znamenalo odvrhnout německou doktrínu bojující demokracie, jejímž autorem je nacista Carl Schmitt, ve prospěch procedurální demokracie a soudcovského minimalismu. "Žádná instituce, ani prezident, ani vláda, ani parlament není nad Ústavním soudem" – tento Svobodův výrok patří do Persie (شورای نگهبان قانون اساسی), nikoliv do ČR.
16. srpna 2009
Fanatický sionista Jan Schneider
Ve svém minulém příspěvku jsem napsal své formální výhrady k názorům Jana Schneidera. Nyní je na čase okommentovat jeho názory obsahově. Je přitom fascinující, jak se potvrzuje, že neokonservativci jsou pouhou trockistickou sektou (tedy ultralevicí :-) s inspirací v nacistovi Carlu Schmittovi ("společnost také chce vymezit jisté hranice, kdy začne své občany aktivně bránit před těmi, kteří si na jejich konto (i na konto historie) chtějí posunout své hranice "svobody"").
Schneider napsal: "Svoboda je neoddělitelná od odpovědnosti, a jistě nejsem sám, kdo si ji vykládá ve smyslu neurážení druhých…" Svoboda je tedy pro něj poznaná nutnost v engelsovském smyslu slova a stejně jako všichni levičáci není schopen odlišit individuum od kolektivu. Zatímco svoboda skutečně končí u svobody jiného individua, kolektiv žádná práva nemá. Tam svoboda individua nekončí.
Jedním z největších výsledků osvícenství je, že povýšilo politiku nad morálku. Není divu. Nejstrašnějších sto let dějin (1550–1650) nebyly jen úděsné náboženské války, včetně tak ohavných massakrů, jako je bartolomějská noc (23./24. 8. 1572). Bylo to i sto let zabíjení čarodějnic.
K dokonalosti byl princip povýšení politiky nad morálku doveden v USA. Ačkoliv jsou Američané silně věřící, je to nejvíce sekulární stát na světě. Důvodem je, že ve sporu o státní církev by se navzájem pozabíjeli.
Ovšem moralisté všeho druhu se s tím nesmířili. Moralistickou reakcí byl nejen jakobínský terror, ale též nacism a kommunism.
Společné těmto moralistům je aggressivní universalism: vývoz revoluce/demokracie (definiční znak trockismu). Aby nebylo mýlky, já jsem také universalista, protože se domnívám, že západní hodnoty jsou superiorní ostatním. Avšak na rozdíl od neokonservativních trockistů je nehodlám nikomu nutit.
Společné pro neokonservativce je rovněž neutuchající sobectví. Aby neutrpěla kolektivní mythologie bývalých vězňů koncentračních táborů, zavřeme její bořitele. Ale Προμηθεύς bohům oheň nakonec ukradl. Dále jsou ovládáni morální panikou. Trpí kolektivní paranoiou: "A v případě, že se začnou kumulovat příznaky, které vedly k šoa, mám dokonce povinnost konat." Ve skutečnosti antisemitism již byl po vzoru Lenina prohlášen za těžký zločin.
Nový je zákaz blasfémie: "situace, kdy se bude v přítomnosti přeživších šoa diskutovat o tom, zdali byly plynové komory, či nikoliv. Taková situace však vyžaduje, aby diskutující byli nejen "prosti morálky", ale aby jejich sociální inteligence byla pod bodem mrazu". Rouhač je prohlášen za netvora a vyobcován ze společnosti slušných lidí. Ale o tom jsme debatovali mnohokrát.
Jak známo, k semitským tradicím patří zákaz zobrazovat Boha a člověka, vyslovovat tabuisovaná slova, jako je Bůh či sprostá slova. Nově do toho okruhu patří i samo slovo semitský. Je to zcela logické. Je to proto, že když zakážeme pojem, tak vyloučíme i předmět bádání, byť bychom hledali třeba jen positiva. Můžeme snadno totiž najít i negativa. Proto je hledání společných znaků Židů a Arabů krajně nevhodné.
Neokonservativci mají dvojí morálku. Pro oprávněnost kritiky neokonservativismu vyžadují konstruktivnost (tj. neodmítat fenomén jako celek) a vyváženost (tj. uvést i positivní stránky). Pro ně samotné tento tvrdý požadavek neplatí. Palestince je možno kritisovat bez toho, aniž by se uvedlo, co je k jejich zoufalému chování vede.
Konečně posledním znakem neokonservativismu je neschopnost sebereflexe. Schneider uvádí: "Civilizace je třeba snaha zkvalitnit život, nikoliv ovšem na úkor druhého. Je to uměřenost, nikoliv agrese. Je to poznání, nikoliv arogance. Je to pokora, nikoliv urážení." Ano. Ale to vše neokonservativism silně postrádá, jak vidíme v postavení nebohých Palestinců v rukách ruských kolonistů.
Schneider píše, že je "otázka, zda by svět byl k žití, kdyby se takto chovali všichni." To je vskutku ústřední otázka. Kdyby zvítězili nepřátelé svobody a nepřátelé lidských práv jako je Schneider, svět by k žití nebyl. Mohli bychom jen vegetovat jako za vlády Trockého.
Update: Schneider se od neokonservativismu distancoval.
Schneider napsal: "Svoboda je neoddělitelná od odpovědnosti, a jistě nejsem sám, kdo si ji vykládá ve smyslu neurážení druhých…" Svoboda je tedy pro něj poznaná nutnost v engelsovském smyslu slova a stejně jako všichni levičáci není schopen odlišit individuum od kolektivu. Zatímco svoboda skutečně končí u svobody jiného individua, kolektiv žádná práva nemá. Tam svoboda individua nekončí.
Jedním z největších výsledků osvícenství je, že povýšilo politiku nad morálku. Není divu. Nejstrašnějších sto let dějin (1550–1650) nebyly jen úděsné náboženské války, včetně tak ohavných massakrů, jako je bartolomějská noc (23./24. 8. 1572). Bylo to i sto let zabíjení čarodějnic.
K dokonalosti byl princip povýšení politiky nad morálku doveden v USA. Ačkoliv jsou Američané silně věřící, je to nejvíce sekulární stát na světě. Důvodem je, že ve sporu o státní církev by se navzájem pozabíjeli.
Ovšem moralisté všeho druhu se s tím nesmířili. Moralistickou reakcí byl nejen jakobínský terror, ale též nacism a kommunism.
"Je sporné, jaký význam v celém processu sehrály totalitní režimy 20. století. Ve své úvodní fasi (těsně po revoluci) právo odhodily jako nepotřebný balast a morálku (svérázně chápanou, např. jako "revoluční právní vědomí") povýšily nad právo. To vedlo tak enormnímu porušování lidských práv, že to bylo neúnosné i pro diktaturu, s omezenou zpětnou vazbou. Ve fasi konsolidace ("normalisace") régimu proto dochází k opačnému extrému, hypertrofii a nadvládě psaného práva nad mravností. Totalitní stát se navenek tváří jako právní, v němž se úzkostlivě dbá na dodržování zákonnosti, ve skutečnosti je však prosazována vůle diktátora (i kollektivního – oligarchie) pseudoprávními prostředky bez korrektivu v přirozeném právu. Tradice je odhozena jako stará veteš bránící a brzdící pokrok. Tím došlo ve jménu objektivisace k definitivnímu odosobnění práva: úředník nebo soudce je tu chápan jako stroj na aplikaci právní normy, jeho rozhodovací prostor je positivním právem silně omezen a nesmí být ovlivněn ani subjektivním pocitem, že rozhoduje nespravedlivě a v rozporu s dobrými mravy."
Společné těmto moralistům je aggressivní universalism: vývoz revoluce/demokracie (definiční znak trockismu). Aby nebylo mýlky, já jsem také universalista, protože se domnívám, že západní hodnoty jsou superiorní ostatním. Avšak na rozdíl od neokonservativních trockistů je nehodlám nikomu nutit.
Společné pro neokonservativce je rovněž neutuchající sobectví. Aby neutrpěla kolektivní mythologie bývalých vězňů koncentračních táborů, zavřeme její bořitele. Ale Προμηθεύς bohům oheň nakonec ukradl. Dále jsou ovládáni morální panikou. Trpí kolektivní paranoiou: "A v případě, že se začnou kumulovat příznaky, které vedly k šoa, mám dokonce povinnost konat." Ve skutečnosti antisemitism již byl po vzoru Lenina prohlášen za těžký zločin.
Nový je zákaz blasfémie: "situace, kdy se bude v přítomnosti přeživších šoa diskutovat o tom, zdali byly plynové komory, či nikoliv. Taková situace však vyžaduje, aby diskutující byli nejen "prosti morálky", ale aby jejich sociální inteligence byla pod bodem mrazu". Rouhač je prohlášen za netvora a vyobcován ze společnosti slušných lidí. Ale o tom jsme debatovali mnohokrát.
Jak známo, k semitským tradicím patří zákaz zobrazovat Boha a člověka, vyslovovat tabuisovaná slova, jako je Bůh či sprostá slova. Nově do toho okruhu patří i samo slovo semitský. Je to zcela logické. Je to proto, že když zakážeme pojem, tak vyloučíme i předmět bádání, byť bychom hledali třeba jen positiva. Můžeme snadno totiž najít i negativa. Proto je hledání společných znaků Židů a Arabů krajně nevhodné.
Neokonservativci mají dvojí morálku. Pro oprávněnost kritiky neokonservativismu vyžadují konstruktivnost (tj. neodmítat fenomén jako celek) a vyváženost (tj. uvést i positivní stránky). Pro ně samotné tento tvrdý požadavek neplatí. Palestince je možno kritisovat bez toho, aniž by se uvedlo, co je k jejich zoufalému chování vede.
Konečně posledním znakem neokonservativismu je neschopnost sebereflexe. Schneider uvádí: "Civilizace je třeba snaha zkvalitnit život, nikoliv ovšem na úkor druhého. Je to uměřenost, nikoliv agrese. Je to poznání, nikoliv arogance. Je to pokora, nikoliv urážení." Ano. Ale to vše neokonservativism silně postrádá, jak vidíme v postavení nebohých Palestinců v rukách ruských kolonistů.
Schneider píše, že je "otázka, zda by svět byl k žití, kdyby se takto chovali všichni." To je vskutku ústřední otázka. Kdyby zvítězili nepřátelé svobody a nepřátelé lidských práv jako je Schneider, svět by k žití nebyl. Mohli bychom jen vegetovat jako za vlády Trockého.
Update: Schneider se od neokonservativismu distancoval.
1. července 2009
Malý český fascista
Odpůrce lidských práv, Karel Dolejší, na Britských listech publikoval článek, jímž se přihlásil k přednímu nacistovi, Carlu Schmittovi, a jímž odmítá svobodu slova v České republice. Ačkoliv s ním nesouhlasím, je určitě cenným příspěvkem do diskusse, protože umožňuje se zamyslit nad vlastními argumenty. Když však Fabiano Golgo zveřejnil jeho zajímavou kritiku, tak se Dolejší překvapivě odkopal jako malý český fascista.
Nejprve odbočka ke Golgovi. Jeho problém je, že ač tady žije tak dlouho, stále nechápe některé typicky české instituty, např. české pojetí ethnicity. Češi zastávají německé pojetí národa (od dob Herdera), zatímco na Západě převažuje starší státní pojetí. Pojem národ a nation proto nejen, že nejsou synonyma, ale znamenají něco úplně jiného, což jsem se marně pokoušel vysvětlovat již na Sprše. Ius sanguinis a ius soli nijak s národností nesouvisí. Osobně považuji ius sanguinis za mnohem lepší koncept než anglosaské ius soli, které vede k pochybné snaze porodit na území USA.
Čech v ethnickém slova smyslu není odvozen od státní příslušnosti. Domnívám se, že převažující pojetí je, že Čechem je ten, kdo umí dokonale česky a vypadá jako Čech, pokud se jako Čech i cítí. To z češství vylučuje Romy a Vietnamce, ačkoliv mohou mluvit i psát lépe česky než většina Čechů, protože nevypadají jako normální Češi, a sudetské Němce, kteří se Čechy být necítí. Ethnicitu lze bez problémů změnit do puberty; od plnoletosti je to prakticky vyloučené.
Podiven ve svých Češi v dějinách nové doby (recense od české chauvinistky) toto Jungmannovo pojetí kritisoval a vyzdvihl Bolzanovo západní pojetí. Jak však ukázal největší žijící český historik, Miroslav Hroch, v Na prahu národní existence, v českém národním probuzení/obrození takové dilemma neexistovalo. Pokud by se Češi nedefinovali ethnicky, tak by nebyli vůbec, resp. by to byli německy hovořící Češi. Ethnická sebedefinice byla conditio sine qua non každého nacionalismu na východ od Rýna.
Nicméně zpět k Dolejšímu. Fascinujeme mne, že když se nějaký cizinec dotkne čecháčka, tak ten okamžitě začne útočit na jeho vlast. Ano, Brasilie jistě není ideální, ale řeč je o svobodě slova v ČR, nikoliv o brasilských favelách. S tímhle "A vy zase bijete černochy" daleko nedojdete, p. Dolejší. Vaše úsilí kriminalisovat myšlenku antisemitismu a neonacismu je totiž ničím nezpochybnitelný fakt. Antisemitism a neonacism je v dnešní PC společnosti jinakostí, ať se to Dolejšímu líbí čili nic.
Dolejší za "důkaz" toho, že není typicky čecháčkovsky intolerantní, vydává to, že "pracoval v "podezřele cizáckých" nevládních organizacích", měl za manželku sudetskou Němku a že bydlí v romské lokalitě a že nechodí "s Čechy" do hospody na pivo. To myslí vážně? Neonacisté také pracují pro zahraniční NGOs, Němce milují a bydlí v romských lokalitách, protože je to lacinější. Zbývá tedy jen nechození do hospody, ale to je záležitosti osobního vkusu, nikoliv znak tolerance k jinakosti.
Co se týká Koestlerovy chazarské theorie, nelze s vaničkou vylévat i dítě. Není sebemenšího sporu o tom, že nějaká část dnešních Židů má chazarský původ; spor je pouze o tom, jaká. Tato část bude větší v Israeli, což jsou v drtivé většině ruští Židé, než v západní Evropě. Zvědavec je sice postaven na spikleneckých theoriích; to však není žádný důvod pro to, aby ČR pronásledovala jeho šéfredaktora.
Fascinující rovněž je, jak Dolejší bez dalšího přijímá tvrzení bílých supremacistů. Jak víte, kolik bělošských hlasů Duke dostal, p. Dolejší? Ono se v USA hlasuje segregovaně? Ve skutečnosti byl Duke 2 roky louisianským poslancem a to je všechno. Republikánské primárky vyhrál proto, že slíbil nižší daně než jeho protikandidát. Sládek byl poslancem 3x déle. Rovněž Dolejšího loyalita k nelegitimním zákonům je pod vší kritiku. Jak by se tento člověk choval za nacismu či kommunismu? Také by otročil norimberským zákonům?
Lze uzavřít, že největším nebezpečím pro českou demokracii nejsou nepočetní neonacisté (podle odhadu Kalibové, který považuji za nadsazený, je jich nejvýše 7 000), nýbrž modří fascisté, kteří označují socialisty za extrémisty, a také čecháčkové typu Dolejšího, kteří jsou intolerantní k jinakosti.
Update: Golgova reakce a reakce Filipa Sklenáře.
Nejprve odbočka ke Golgovi. Jeho problém je, že ač tady žije tak dlouho, stále nechápe některé typicky české instituty, např. české pojetí ethnicity. Češi zastávají německé pojetí národa (od dob Herdera), zatímco na Západě převažuje starší státní pojetí. Pojem národ a nation proto nejen, že nejsou synonyma, ale znamenají něco úplně jiného, což jsem se marně pokoušel vysvětlovat již na Sprše. Ius sanguinis a ius soli nijak s národností nesouvisí. Osobně považuji ius sanguinis za mnohem lepší koncept než anglosaské ius soli, které vede k pochybné snaze porodit na území USA.
Čech v ethnickém slova smyslu není odvozen od státní příslušnosti. Domnívám se, že převažující pojetí je, že Čechem je ten, kdo umí dokonale česky a vypadá jako Čech, pokud se jako Čech i cítí. To z češství vylučuje Romy a Vietnamce, ačkoliv mohou mluvit i psát lépe česky než většina Čechů, protože nevypadají jako normální Češi, a sudetské Němce, kteří se Čechy být necítí. Ethnicitu lze bez problémů změnit do puberty; od plnoletosti je to prakticky vyloučené.
Podiven ve svých Češi v dějinách nové doby (recense od české chauvinistky) toto Jungmannovo pojetí kritisoval a vyzdvihl Bolzanovo západní pojetí. Jak však ukázal největší žijící český historik, Miroslav Hroch, v Na prahu národní existence, v českém národním probuzení/obrození takové dilemma neexistovalo. Pokud by se Češi nedefinovali ethnicky, tak by nebyli vůbec, resp. by to byli německy hovořící Češi. Ethnická sebedefinice byla conditio sine qua non každého nacionalismu na východ od Rýna.
Nicméně zpět k Dolejšímu. Fascinujeme mne, že když se nějaký cizinec dotkne čecháčka, tak ten okamžitě začne útočit na jeho vlast. Ano, Brasilie jistě není ideální, ale řeč je o svobodě slova v ČR, nikoliv o brasilských favelách. S tímhle "A vy zase bijete černochy" daleko nedojdete, p. Dolejší. Vaše úsilí kriminalisovat myšlenku antisemitismu a neonacismu je totiž ničím nezpochybnitelný fakt. Antisemitism a neonacism je v dnešní PC společnosti jinakostí, ať se to Dolejšímu líbí čili nic.
Dolejší za "důkaz" toho, že není typicky čecháčkovsky intolerantní, vydává to, že "pracoval v "podezřele cizáckých" nevládních organizacích", měl za manželku sudetskou Němku a že bydlí v romské lokalitě a že nechodí "s Čechy" do hospody na pivo. To myslí vážně? Neonacisté také pracují pro zahraniční NGOs, Němce milují a bydlí v romských lokalitách, protože je to lacinější. Zbývá tedy jen nechození do hospody, ale to je záležitosti osobního vkusu, nikoliv znak tolerance k jinakosti.
Co se týká Koestlerovy chazarské theorie, nelze s vaničkou vylévat i dítě. Není sebemenšího sporu o tom, že nějaká část dnešních Židů má chazarský původ; spor je pouze o tom, jaká. Tato část bude větší v Israeli, což jsou v drtivé většině ruští Židé, než v západní Evropě. Zvědavec je sice postaven na spikleneckých theoriích; to však není žádný důvod pro to, aby ČR pronásledovala jeho šéfredaktora.
Fascinující rovněž je, jak Dolejší bez dalšího přijímá tvrzení bílých supremacistů. Jak víte, kolik bělošských hlasů Duke dostal, p. Dolejší? Ono se v USA hlasuje segregovaně? Ve skutečnosti byl Duke 2 roky louisianským poslancem a to je všechno. Republikánské primárky vyhrál proto, že slíbil nižší daně než jeho protikandidát. Sládek byl poslancem 3x déle. Rovněž Dolejšího loyalita k nelegitimním zákonům je pod vší kritiku. Jak by se tento člověk choval za nacismu či kommunismu? Také by otročil norimberským zákonům?
Lze uzavřít, že největším nebezpečím pro českou demokracii nejsou nepočetní neonacisté (podle odhadu Kalibové, který považuji za nadsazený, je jich nejvýše 7 000), nýbrž modří fascisté, kteří označují socialisty za extrémisty, a také čecháčkové typu Dolejšího, kteří jsou intolerantní k jinakosti.
Update: Golgova reakce a reakce Filipa Sklenáře.
29. června 2009
Řekněme fascistům ne
To, co se dlouho čekalo, nyní začalo: Vladimír Stwora je stíhán za osvětimskou lež – popírání holocaustu. Je to další ze série skutků, kdy ministr vnitra Pecina v ČR buduje svobodu jako řemen.
Jak vyplývá z líčení Vladimíra Stwory, udání Petra Jakeše (nomen omen) bylo celkem 2x odloženo. Nyní je však ministrem vnitra Pecina a to by tak hrálo, aby si každý o tom, co se stalo před 60 lety za druhé světové války, mohl myslet a psát, co uzná za vhodné.
V této těžké chvíli, kdy bránící se demokracie vystrkuje růžky, jsme všichni Vladimírem Stworou. A musím říci, že jsem hrdý na to, že je tady celá řada lidí, která říká fascistům ne: nejen Jan Čulík ze Skotska a Jiří Drašnar z Kalifornie, ale i Petr Koubský, Martin Malý, Petr Staníček a další.
A "bývalý" bolševik Kotrba naopak potvrzuje úsloví, že kommunista zůstane kommunistou, i kdyby trakaře padaly.
Update: Svobodu slova podporuje i Yamato-san, který si však plete žalobu, obvinění a udání. Skvělý rozbor Tomáše Peciny.
Jak vyplývá z líčení Vladimíra Stwory, udání Petra Jakeše (nomen omen) bylo celkem 2x odloženo. Nyní je však ministrem vnitra Pecina a to by tak hrálo, aby si každý o tom, co se stalo před 60 lety za druhé světové války, mohl myslet a psát, co uzná za vhodné.
V této těžké chvíli, kdy bránící se demokracie vystrkuje růžky, jsme všichni Vladimírem Stworou. A musím říci, že jsem hrdý na to, že je tady celá řada lidí, která říká fascistům ne: nejen Jan Čulík ze Skotska a Jiří Drašnar z Kalifornie, ale i Petr Koubský, Martin Malý, Petr Staníček a další.
A "bývalý" bolševik Kotrba naopak potvrzuje úsloví, že kommunista zůstane kommunistou, i kdyby trakaře padaly.
Update: Svobodu slova podporuje i Yamato-san, který si však plete žalobu, obvinění a udání. Skvělý rozbor Tomáše Peciny.
15. června 2009
Persekuce kommunistů
Začalo to persekucí neonacistů, pokračuje to persekucí kommunistů: na snímku je uprostřed "zakázaný" prapor. Kdy už konečně fašisté "bránící demokracii" přestanou omezovat svobodu v ČR?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)