Zobrazují se příspěvky se štítkemKatholictví. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKatholictví. Zobrazit všechny příspěvky

10. července 2010

498 španělských mučedníků

Dne 28. října 2007 Benedikt XVI. blahořečil 498 španělských mučedníků zavražděných ultralevičáky. To přirozeně vyvolalo nevoli ultralevičáků.

21. června 2010

Rozloučení s Juchelkou

Jak informuje Cynik, v neděli 27. června 2010 bude otec Juchelka v českobudějovickém kostele sloužit mši naposledy.

2. června 2010

K volebnímu výsledku KDU-ČSL

Proč KDU-ČSL ve volbách dopadla, jak dopadla, vystihl již v červnu 2007 Vojtěch Belling, když napsal:

KDU-ČSL stojí na rozcestí. Spíše na něm přešlapuje, protože nejistotota kolem vlastního programového směřování a budoucnosti v ní trvá mnoho let. Jednou cestou je udržení klasického modelu strany relativně pevně vymezené skupiny voličů s tematickou preferencí v oblasti rodiny, etických otázek či venkova. Jinými slovy praktikujících křesťanů a lidí, slovy Petra Fialy, „přirozeně tíhnoucích k dobru“. Druhou možnou cestou je ona modernizace a snaha získat nové voliče. Zde je ovšem zmíněné riziko spočívající v možné ztrátě tradičního elektorátu. Záleží na tom, kterým směrem se křesťanští demokraté budou chtít otevírat. Pokud to bude směrem k levicově-liberálnímu spektru, mnoho šancí na úspěch nelze předpokládat.

27. dubna 2010

Počet skutečných katholíků

Cynik zveřejnil zajímavý článek o tom, kolik je v Čechách skutečných katholíků, tj. takových, kteří každou neděli chodí do kostela. V královéhradecké diecési jich je 3,111 %, v litoměřické diecési 0,8058 %, tedy necelé procento. Jiná aktuální data k disposici nejsou.

Opraveno.

7. dubna 2010

4. dubna 2010

Ne eas ibi

via Magnus Maximus. Otec Raniero Cantalamessa řekl toto:
"By a rare coincidence, this year our Easter falls on the same week of the Jewish Passover which is the ancestor and matrix within which it was formed. This pushes us to direct a thought to our Jewish brothers. They know from experience what it means to be victims of collective violence and also because of this they are quick to recognize the recurring symptoms. I received in this week the letter of a Jewish friend and, with his permission, I share here a part of it.

He said: “I am following with indignation the violent and concentric attacks against the Church, the Pope and all the faithful by the whole world. The use of stereotypes, the passing from personal responsibility and guilt to a collective guilt remind me of the more shameful aspects of anti-Semitism. Therefore I desire to express to you personally, to the Pope and to the whole Church my solidarity as Jew of dialogue and of all those that in the Jewish world (and there are many) share these sentiments of brotherhood. Our Passover and yours are undoubtedly different, but we both live with Messianic hope that surely will reunite us in the love of our common Father. I wish you and all Catholics a Good Easter.”"
To si dovolil mnoho. Citovat žida vyjadřujícího se solidárně k Církvi otřásané homosexuálními pedofilními skandály. A ještě naznačovat, že nynější církevní pašije by se mohly blížit židovským, alespoň v některých aspektech. "Generální tajemník Ústřední rady Židů v Německu Stephan Kramer řekl agentuře AP, že Cantalamessovy výroky jsou "odporné, nemravné a téměř urážlivé vůči obětem zneužívání i vůči obětem holokaustu"." New York Times: "It’s insulting to liken the tragic death of six million Jews with the appropriate outrage of Catholics at the decades-long cover-up of crimes against children by the very men who were supposed to be their moral guides." "Rabbi Marvin Hier of the Simon Wiesenthal Center, called the remarks "hurtful." They "were made in the presence of the pope and the pope himself should take responsibility and apologize for them," he said."

Jediným racionálním vyjádřením tak zůstává výrok londýnského rabína Davida Goldberga: "Velice mě zaráží, jak jsou někteří činitelé ve Vatikánu odtrženi od reality, což odráží i jejich neschopnost porozumět židovskému myšlení [zdůrazněno mnou] či neschopnost vypořádat se s vlnou kritiky, která se nyní proti církvi po celém světě zvedla." Ano, tak to je.

27. března 2010

Juchelka o celibátu

Napsal: "Zapomíná se na to, že čistota zavazuje i mimo stav kněžský, že ani lidé svobodní, ani manželé si nemohou se svou sexualitou dělat, co chtějí."

Juchelka často cituje sv. Jana Zlatoústého, ačkoliv pravoslavní kněží se, jak známo, ženit smějí. Z toho jasně vyplývá, jak jsou theologické citáty krajně účelové.

20. března 2010

Benediktýnské opatství Panny Marie na Athosu

Málo známá je téměř třísetletá existence benediktýnského kláštera na svaté hoře Athonské. Jeho historie nebyla nikdy sepsána a je zahalena řadou tajemství. Článek-studie z Eastern Church Review (1969), jejímž autorem je Dom Leo Bonsall, je dnes k disposici i na internetu. Mým dalším zdrojem je Kniha o svaté hoře Athonské z r.1911 od známého českého pravoslavného mnicha a vědce Sávy Chilandarce (jenž doposud nemá na Wikipedii ani pahýl).

V druhé polovině 10. stol. začal mnich sv. Athanasios s pomocí císaře Nikefora II. Foky (963-969) stavět na jihovýchodním výběžku poloostrova první velký athonský klášter, „císařskou“ Lavru (963-965). V r.970 přišel na Svatou horu jeho vrstevník, Gruzínec sv. Jan Iverský, a v letech 980-985 vystavěl se svým synem sv. Euthymiem na východním pobřeží gruzínský klášter Iveron. Benediktýnští mniši z Amalfi se usadili na svaté hoře v rámci amalfiánských obchodních námořních aktivit; kromě toho založili i latinský klášter Panny Marie v Jerusalémě a v Konstantinopoli. Někteří italští mniši, kteří byli Athanasiem přijati do Lavry, pojali stejnou myšlenku jako Jan Iverský. Odcestovali do Říma a vrátili se s prostředky na výstavbu kláštera. Jeho poloha se nikde neuvádí. Podle všeho to mohl být ale současný Karakalou (jeho možný stavitel Antonio Carracal byl nepochybně Latinec) nebo menší klášter latinského obřadu, stojící již dříve v jeho sousedství, obývaný mnichy z Amalfi ještě před příchodem Athanasiovým, od r.933 pod ochranou konstantinopolského patriarchy Theofylakta; z něj se zachovala polozbořená věž Morfino a zbytek vodovodu.

Za nejspolehlivější pramen k založení amalfitánského benediktýnského opatství na Athosu novodobí kommentátoři považují Život sv. Jana Iverona a jeho syna Euthymia, sepsaný gruzínským mnichem a národním světcem sv. Jiřím Hagioritou (=Svatohorcem) kolem r.1045. V něm se píše, že na Svatou horu přijel bratr vévody z Beneventa se šesti žáky. Když gruzínští otcové, žijící tehdy ještě na území Lavry sv. Athanasia, viděli výjimečnost jeho duchovního obdarování, přijali ho velmi přátelsky mezi sebe. Přes jejich naléhání si ale italští benediktýni vybudovali, s jejich pomocí, svůj vlastní klášter. A. Pertusi umisťuje tuto událost mezi roky 985-990. Připomeňme si, že v té době založili benediktýni také první kláštery v Čechách: ženský (967-973) na Pražském hradě a mužský (993) v Břevnově.

Italské prameny z té doby události spíš komplikují. Kronikář z Monte Cassina, Leo z Ostie, píše o Janu Beneventovi, který cestoval na východ do Jerusaléma, na Sinaj a nějaký čas žil jako poustevník na hoře Athos (snad 993-997). Žádný klášter tam ale nezaložil, nýbrž na radu svého igumena uposlechl vidění, ve kterém mu sv. Benedikt přikázal vrátit se na Monte Cassino, kde se stal převorem.

V Životě gruzínského poustevníka Gabriela je zmínka o svatém starci Lvu Římanovi, který Gruzínce navštěvoval. Neexistuje ovšem žádná další zpráva o nějakém bratru vévody beneventského té doby, Pandulfa II., jménem Lev, který by byl mnichem. Snad byl tento Lev oním zakladatelem amalfitského kláštera na Svaté hoře.

Latinské podpisy Jana z Amalfi (snad následníka Lva) jsou na listinách z let 991, 1012, 1016 a 1017. Druhý řád athonský od císaře Konstantina IX. Monomacha (1042-1055) z r. 1046 ve svém 5. článku povoluje klášteru Amalfiťanů „držet loď stožárovou“, ovšem nikoli k obchodu, ale k cestám do Cařihradu s přebytky a pro evt. dary. Je zvláštní, že schisma z r. 1054 se postavení benediktýnů na Athosu příliš nedotklo, naopak, klášter vzrostl na významu téměř na roveň největších a nejstarších athonských monastýrů. Podpis opata císařského amalfiánského kláštera se nachází na listinách z r. 1081, 1083 (opat Demetrios) a 1097 (opat Vitus). Velmi citelně se však kláštera Amalfiťanů dotkl úpadek rodného města, které bylo zpustošeno v letech 1135-1137. Klášter živořil, od Jana II. Komnena (1118-1143) obdržel ještě darem dvě vesnice a poslední podpis jeho opata Tomáše se nachází na darovací listině klášteru Russikon v r. 1169. Pak zašel a jeho pozemky připadly Lavře sv. Athanasia, jak o tom svědčí listiny kol. r. 1287 a dokument ze 14. stol.

3. března 2010

Cynické lži

Bojovníci proti potratům, jako je Ignác "Cynik" Pospíšil se neštítí jakékoliv lži jen proto, aby kladli rovnítko mezi shluk buněk (zárodek, embryo) bez jakékoliv nervového vnímání a dítě. Tak ve svém nejnovějším článku odkazuje na příběh Gianny Jessen, která přežila pokus o potrat v 16. týdnu těhotenství. Co na tom, že v ČR je podle § 4 zákona ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, zakázáno přerušovat těhotenství po 12. týdnu. To tyhle lháře nezajímá.

11. února 2010

K problematice zvrhlého umění

Zajímavá reakce Jiří Stodoly na článek Branislava Michalky.

6. února 2010

Oběť katholického fanatismu

Sv. Gianna Beretta Molla je patronka hnutí pro život. Když v roce 1961 čekala své 4. dítě, dostala rakovinu dělohy. Lékaři jí dali na výběr: potrat, vynětí dělohy nebo odoperování nádoru. V posledním případě byla prognosa chabá; lepší řešení bylo odnětí dělohy. Mollaová se, aby "nezavraždila" dítě, které čekala, rozhodla pro operaci nádoru.

Operace sice byla úspěšná, ale dítě pak muselo být porozeno císařským řezem. Mollaová z něj dostala zánět pobřišnice, na který do týdne zemřela. V roce 2004 byla svatořečena (na snímku její dcera–pohrobek).

27. ledna 2010

Kant a thomisté

Richard Williamson poskytl rozhovor v bravurní francouzštině (pro nefrankofonní je tam i anglický přepis) a odpověděl na mnoho otázek. Vyjímám:

Panet: How do you argue that one can intellectually conceive God but not feel his profound existence? It’s my body. Intellectually I can conceive God.

Williamson: Religion is not a question of feeling. It’s a question of intelligence and will. You have just said that your intelligence can conceive God, therefore your intelligence is the most important part. The feelings/emotions will follow at the end. You are perfectly entitled to say: ‘Lord I do not feel you in anything. I understand with my intelligence that you exist and that you are listening and I pray to you, without feeling it, but I pray.’

Panet: What about “numen” and “phenomenon”?

Williamson: The distinction that Kant makes is very dangerous because he concludes that we can only know appearances. Beyond that we cannot know anything. It’s the destruction of reason, theology, the destruction of knowledge and the destruction of the human spirit. And that is the disaster that surrounds us the whole world over. Kant: he’s a criminal of the first order. A criminal.

Místní příslušnost

Zajímal jsem se o to, proč je v Německu stíhán anglický biskup Richard Williamson za rozhovor, který poskytl švédské televisi. Vysvětlit to samozřejmě naše novináře ani nenapadne.

Ukázalo se, že ten šílenec popíral holocaust v Řezně. Nečekal bych, že někdo bude takto ignorovat princip territoriality § 3 německého trestního zákona: "Das deutsche Strafrecht gilt für Taten, die im Inland begangen werden." Inu, každý svého štěstí strůjcem.

14. ledna 2010

ANATHEMA!

Slovenský arcibiskup Stanislav Zvolenský vyhlásil exkommunikaci 3 kněží a jednoho diákona za heresi. Jedná se o ultrakatholíky semínsko-lefébvristického typu, s některými z jejich bodů bych dokonce souhlasil.

20. prosince 2009

Sv. Irenaeus o primátu

Sv. Irenaeus se v roce 189 ve své knize ἔλεγχος και άνατροπή της ψευδωνύμου γνώσεως vyjádřil jasně: "Since, however, it would be very tedious, in such a volume as this, to reckon up the successions of all the Churches, we do put to confusion all those who, in whatever manner, whether by an evil self-pleasing, by vainglory, or by blindness and perverse opinion, assemble in unauthorized meetings; [we do this, I say,] by indicating that tradition derived from the apostles, of the very great, the very ancient, and universally known Church founded and organized at Rome by the two most glorious apostles, Peter and Paul; as also [by pointing out] the faith preached to men, which comes down to our time by means of the successions of the bishops. For it is a matter of necessity that every Church should agree with this Church, on account of its preeminent authority, that is, the faithful everywhere, inasmuch as the tradition has been preserved continuously by those [faithful men] who exist everywhere." (zdůrazněno mnou)

5. prosince 2009

Nekvašený chléb

Ve svém předchozím příspěvku jsem ukázal, jak fótiovská sekta vznikla. Nyní nám zbývá ukázat, jak po 180 letech uspěla.

Je třeba odlišovat věrouku (dogmata) od pouhé liturgie. Zatímco věrouka nám říká, co je pravda, liturgie je symbolická a nemá pravdivostní hodnotu. Proto je spor o filioque zásadní. Jak je to s nekvašeným chlebem?

Vodník naprosto překvapivě píše: "Jinak to, že tak rajtujete na nekvašených chlebech (které nejsou to nejdůležitější, byť mnohem závažnější než se to jeví Vám)…" To by bylo pochopitelné pro nějakého kalvinistu s jeho symbolickou remanencí, zatímco u pravoslavného/katholíka/lutherána s jejich transsubstanciací to logiku nemá (V úzkém slova smyslu nejde v pravoslaví nebo lutheránství o transubstanciaci, protože se nemění podstata; Bůh pouze přistupuje k původní podstatě – konsubstanciace).

Jaké jsou možné věroučné posice?
  1. Kristovo Tělo je pouze v nekvašeném chlebu.
  2. Kristovo Tělo je pouze v kvašeném chlebu.
  3. Kristovo Tělo je v nekvašeném chlebu i v kvašeném chlebu.
Pravdivá je pouze jedna z těchto tří možností (4., že Kristovo Tělo není nikde, neuvažuji). Pokud je pravdivá 2., tak smířlivost s 3. je smířlivost s heresí.

Východní pravoslavné společenství a římští katholíci (na rozdíl od řeckých katholíků) uživají stejně jako židé nekvašeného chleba na základě 1K 5, 8: "Proto slavme Velikonoce bez starého kvasu, bez kvasu špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy," nicméně uznávají i přípustnost kvašeného chleba. Katholíci dokonce opustili svou gothickou praxi malých, v ústech rozpustných, hostií ve prospěch lámaného chleba.

Co pravoslavní? Zatímco věroučný spor o filioque nikoho nezajímal, kvašený chleba byla pro pravoslavné kruciální otázka. Kvašený chleba byl jeden ze znaků, kterým se odlišovali od židů. Chléb bez kvašení není živý. Neživý chléb je Kristus bez duše, katholíci jsou tedy apollinarští heretici. Konstantin, kalvinisticky fanatický stoupenec Michaela Caerularia, dokonce v roce 1053 hodil z jeho pohledu neplatně vysvěcenou hostii na zem.

Nicméně officiální pravoslavná posice je 3., tj. oba druhy chleba jsou možné.

Updated.

1. prosince 2009

Marmarošský process

Guy Peters nezřídka poukazuje na Villágos jako na důkaz rozpínavého ruského imperialismu. Tento článek z r.1934 referuje o málo známém zásahu pokrokových okcidentálních uherských úřadů proti záludným stepním bestiím v hávu pravoslavných Karpatorusů z doby před 1. světovou válkou.

30. října 2009

Zpytákům a neznabohům

Kapitánovi, gogovi, Petersovi a dalším hmotařům doporučuji k přečtení pozoruhodnou stať známého enfant terrible, českého Brazilce Josefa Mikovce "V nejednoho boha věřiti (ne)budeš". Text je reakcí na dvě kritiky (1 a 2) Tomáše Hříbka.

Josef Mikovec je mi blízký svými sympathiemi k pravoslaví a "levicovostí" (které ovšem na mé gusto míchá příliš nadšeně), zejména pak extatickým slohem a květnatým vyjadřováním, připomínajícím místy Mistra JaroSlava Krátkého; na rozdíl od něj mají ovšem texty Josefa Mikovce - pokud si člověk dá tu práci je přelouskat - naprosto jasnou hlavu a patu.

Několik citátů, které mne zaujaly, buď obsahem nebo formou:
V simplifikaci a redukcionismu je síla pro množství a předžvýkané argumenty z výprodeje se opouzdří nejrychleji. Proto je úroveň i filosofického a vědeckého ateismu povětšinou krajně ubohá a spíše posvícenecká. A nikterak nově osvícenecká.

Ani Gagarin nic neviděl. Soudružky Blabláčkové měly tuto Vědu v malíčku. Dnes se přidává podučitelský existencialismus desítkařské úrovně pro sebevědomí hrdých a statečných duší. Neznalost análů hagiografie, dějin a monotónní zaměňování náboženství s pouhou částí pouze západního křestanství, tedy takzvaně katolickou církví, která je má reprezentovat, je odstrašující.

Epidemie mythomemes je šťastnou nákazou pro deprivované masy a sladkou smrtí pro dlouhodobou frustrací vyhublá Ega.

Prokrustovo lože, zplošťující apriorní přístup a "one way only", této theorie mají svůj důvod, křiklavý záměr, ideologickou účelnost a předem daný, určený výsledek.

Věřit, že jsme morálně stále lepší, je jednoduše hloupé, samo o sobě tragikomické, v těch případech, kdy nejde o zlý cynismus.

Ta řada darwinistů, diletujících ve filosofii výše uvedeným postojem k tomu, co považují za metafyzické "pravdy", podřezává větev na které sedí a spí.

Sloganem „Takže si přestaňte dělat starosti a užívejte si života“ vrcholí intelektuální nabídka a poptávka jedné trouchnivějící podtřídy, která už na víc nestačí a znehodnocuje ty osvobozující, etické, o integrální humanismus usilující formy atheismu, to jest ty, které nemohou být zužitkovány ve prospěch držby moci.