Zobrazují se příspěvky se štítkemPrávní ignorance. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPrávní ignorance. Zobrazit všechny příspěvky

6. října 2013

Vzbuzení veřejného pohoršení

Většina skutkových podstat přestupkového zákona není široce známa ani právníkům. Ustanovení § 47 odst. 1 písm. c) („Přestupku se dopustí ten, kdo vzbudí veřejné pohoršení.“) k nim však nepatří, to by měli znát i laici. Podrobně bylo popsáno v rozsudku NSS čj. 2 As 69/2003–50 (PDF).

Čeští novináři jsou však ignoranti, takže neznají ani to. Výraz „atteinte à la pudeur publique“ tak „přeložili“ jako „porušování dobrých mravů“, což je naprostý nesmysl, protože dobré mravy jsou pouhý korrektiv v soukromém právu. Přitom výraz atteinte à la pudeur publique, doslova ohrožení veřejného studu, není nic jiného než opis starého známého outrage public à la pudeur. Jediný rozdíl je, že v Maroku to není jen přestupek, ale přečin.

Je zajímavé, že v jiných zemích takoví ignoranti nejsou, tento delikt umějí přeložit správně: violating public decency nebo Erregung öffentlichen Ärgernisses.

18. ledna 2012

Z Deníku Referendum vane duch 40. let

Je to duch nesmiřitelného boje s Němci, Maďary, zrádci a kollaboranty, jak zní dobový výčet. V čele tohoho úsilí stojí František Kostlán, představitel nepřátel svobody a vůdce extrémistů mezi progressivisty. Jeho poslední obětí je Petr Kočí, který měl tu drzost, že stejně jako kdysi Kamill Resler si troufnul dodržovat advokátní ethiku a opravdu hájit svého klienta. Něco podobného tito inkvisitoři neodpouští. Resler hájil K. H. Franka, takže byl obhájce nacistických zločinců a vyloučen z Advokátní komory. Kočí hájí Lucii Šlégrovou, takže je podle Tomáše Němečka advokát nácků a podle předsedy ústavního soudu (sic!) má být doživotně vyškrtnut ze seznamu advokátů. Nihil novi sub sole.

Kde se vlastně bere nenávist ke všemu odlišnému, ať jsou to neonacisté (u progressivistů obecně), jejich obhájci (u Jeronýma Janíčka) nebo dokonce obhájci obhájců (u Tomáše Němečka)? Je to především vinou totální intolerance k jinakosti. A na Františku Kostlánovi si můžeme demonstrovat další aspekty, především ignoranci.

Petr Jedlička napsal text o Maďarsku, který je plný nepřesností. Platnost nebo účinnost, Maďar nebo Maďaři, dodatek nebo organický zákon, vše je jedno. Je to jen essay, tak nač se namáhat s náležitými pojmy. Jenže plést si hodiny a holínky se nevyplácí. Tak i František Kostlán naprosto netuší, co je to námitka podjatosti, přestože v obou svých textech (Naši civilizaci ohrožuje ztráta kritického rozumu a stádnost a Soudní znalec Mazel skončil. Atmosféra ve společnosti se kvapem blíží extremismu) o ní píše.

Tak buďme světlem v temnotách a osvětleme Kostlánovi to, co by měl znát už ze střední školy. Podjatost není urážka; být nepodjatý neznamená vyznamenání. Podjatost je pouhý processní institut, který vyjadřuje, že dotyčný oprávněný rozhodovat má v konkrétní věci poměr k osobě či k věci, takže není nezávislý nebo nestranný. Co z toho vyplývá? To, že podjatost se uplatní toliko v právu. Kostlánovy bláboly o historicích, politolozích či sociolozích jsou tudíž zcela mimo mísu. Podjatý může být pouze ten, kdo rozhoduje, tedy soudce či soudní znalec. Kostlánovy nesmysly o podjatých advokátech svědčí jen o tom, že není schopen pochopit rozdíl mezi podjatostí a konfliktem zájmů. Podjatost není obecná, nýbrž v posuzované věci. A konečně vyloučení podjatého soudce či znalce, není rozhodnutí, ale pouhé opatření. Jeho smyslem je fairness processu, tedy opět věc, která je nepřátelům svobody zcela cizí, protože vyloučení znalce Mazla, sekáče, který pomohl usvědčit vítkovské vrahy, berou úkorně. Co na tom, že znalec má být zcela neutrální a nikoliv spolupracovník obžaloby?

Na druhou stranu má Kostlán pravdu, že podjatí jsou všichni. Nicméně, vyloučen pro podjatost je toliko ten, u něhož zájem na nepodjatosti převáží jiné zájmy. Takže vzhledem k tomu, že ve vztahu k nacismu jsou podjatí všichni Češi, nelze je u českého soudu vyloučit. Stejně tak u znásilnění nelze zohledňovat pohlavní solidaritu, protože neexistuje nestranné třetí pohlaví. Ve sporných případech se hodnotí míra podjatosti. Je-li nízká, např. věková solidarita, dá se přednost zákonnému soudci před zohledněním podjatosti.

Jak se uplatňuje námitka podjatosti? Vznese se podezření, že dotyčný orgán je podjatý a jaké indicie (tedy nikoliv důkazy, které jsou nutné pro rozhodnutí) tomu nasvědčují. Vzhledem k tomu, že nic nebrání jednoho znalce nahradit kterýmkoliv jiným, mělo by se námitce podjatosti spíše vyhovět než nevyhovět. Zatímco být znalcem v konkrétním processu není lidské právo, právo na spravedlivý process, tj. nebýt posuzován podjatým orgánem, jím je. Proto je lepší, když je vyloučen nepodjatý, než když rozhoduje podjatý.

Zjišťovat, zda je někdo Židem, nejde, jak si Kostlán plete, protože národnost není objektivní, ale subjektivní. Proto soudce nemá zjišťovat, zda u námitky podjatosti z ethnických důvodů v případě řízení o ethnické záležitosti je znalec příslušníkem ethnika, ale zda se jím cítí být nebo zda jsou zde okolnosti, které tomu nasvědčují. Pokud ethnicitu zjistí, je podjatost v případě antisemitismu automatická s ohledem na studie na dodnes trvající traumatisaci Židů holocaustem (např. V. D. Volkan, G. Ast, W. F. Greer: Third Reich in the Unconscious. Brunner-Routledge, New York 2002 nebo H. Epstein: Children of the Holocaust. G. P. Putnam's Sons, New York 1979).

Stokrát opakovaná lež se nestává pravdou. Mazel nebyl nezávislý, protože měl zvláštní poměr k policii. Nebyl nestranný, protože jeho posudek vykazoval závažné vady: Spetl si vyvolenost jako označení establismentu s vyvoleností jako označení židů. Kdyby nebyl podjatý, tak by si ho najímali i lidé obvinění z verbálních trestných činů. To se, pokud vím, nikdy nestalo.

Zjišťování ethnicity neodporuje Listině. Proč by mělo? Halacha, včetně jejího konceptu dědění židovství po matce, není protiústavní. Patentní hloupostí je proto Kostlánovo tvrzení: "Vylučovat z něčeho či odněkud lidi na základě jejich národnosti, rasy či náboženského vyznání je pochopitelně protiústavní." Kostlán si přečetl Listinu a nepochopil ji. Nekatholík nemá možnost stát se katholickým knězem a nikomu a ničemu to nevadí. To jen Kostlán zbožšťuje ethnicitu a religiositu. Ale není tady člověk pro sobotu, nýbrž sobota pro člověka. Navíc ano, Listina zaručuje lidská práva bez ohledu na politické smýšlení, zda je dotyčný neonacista či progressivista. Ale nezaručuje tak všechna oprávnění. Diskriminovat v soukromých vztazích je plně legální, jinak by si Kostlán musel povinně vzít za manželku třeba neonacistku nebo přestat nenávidět Hrad.

Na závěr můžeme souhlasit s Františkem Kostlánem: V celé nahotě se ukázalo, že lidská práva pro mnoho lidí neznamenají nic. A nejsmutnější na tom je, že lidská práva upírá neonacistům i předseda ústavního soudu, který, kdyby svou funkci vykonával řádně, měl být jejich prvořadým ochráncem.

Update: Kostlánův recyklovaný článek

2. července 2011

Miroslav Brož a další blokádisti potrestáni

Plný text příkazu je na V Ústí neonacisty nechceme, anonymisovaný u Tomáše Peciny. Z formálního hlediska je vše jasné: Příkaz je nezákonný (porušuje § 13 odst. 2 přestupkového zákona), a proto musí být zrušen. Když si člověk čte podobné správní akty, tak má pocit, že české justici křivdí, tam se obvykle formální nedostatky nevyskytují.

Podívejme se na toto rozhodnutí z materiálního hlediska. Podle § 47 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona: Přestupku se dopustí ten, kdo neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. Za přestupek lze uložit pokutu do 5000 Kč.

Vina

Blokádisté (v odporu proti příkazu) argumentují, že se zúčastnili jiného shromáždění (náboženského), a proto se deliktu nedopustili. Jenže znakem jiného shromáždění je to, že se koná buď a) na jiném místě, anebo b) v jiném čase. Toto údajné náboženské shromáždění se konalo na stejném místě a ve stejném čase. Šlo tudíž o protishromáždění, které nesmí zcela vyloučit konání hlavního shromáždění. Formální rozpuštění kontrademonstrace není nutné. Blokádisté proto blábolí, když tvrdí, že čl. 16 Listiny jim zaručuje neomezená protishromáždění.

Trest

Podle Tomáše Peciny byli pachatelé v negativním právním omylu, takže měli dostat nižší tresty. Co říká § 19 NTZ? „Kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat. Omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží.“ Z analogického použití § 19 NTZ lze dovodit, že pachatelé nebyli v uznatelném negativním právním omylu, neboť protiprávnost činu mohli rozpoznat bez zřejmých obtíží. Porušili totiž zásadu neminem laedere (nikomu neškodit), která je inherentní všem právním řádům.

Má být excess z negativního právního omylu polehčující okolnost? Domnívám se, že nikoliv, protože by to vedlo k rozpadu hodnot, na nichž je naše společnost založena. Vezměme si třeba příklad člověka, který bude vraždit domnělé čarodějnice na základě Božího příkazu: „Čarodějnici nenech naživu.“ (Ex 22, 17) Odmítám, že by měl dostat nižší trest než vrah, který náboženským fanatikem není.

Naopak lze zcela souhlasit s odůvodněním výše trestu: „Při ukládání druhu a výše sankce přihlédla komise k tomu, že popsané jednání pachatelů se stává produktem společenských nepokojů, vážně narušuje vztahy mezi lidmi a zasluhuje uložení sankce, která se stane odpovídajícím zdrojem převýchovy pachatelů.“ Přihlédl bych totiž k tomu, že jejich jednání se blíží přečinu porušování svobody shromažďování podle § 179 odst. 1 NTZ a rovněž bych jim udělil maximální trest, tj. v případě příkazu 4 000 Kč, v případě standardního správního řízení 5 000 Kč.

Právní erudice blokádistů

Vůdce blokádistů, Miroslav Brož, tvrdí: „proti příkazu podali odpor. Možná jsme to ani dělat nemuseli, protože příkaz je s největší pravděpodobností neplatný.“ Tento právní gigant ani netuší, že veškeré správní akty mají presumpci správnosti. Neplatnost je tedy nutno formálně napadnout opravným prostředkem, zde odporem. Jinak správní akt nabyde právní moci a s ohledem na právní jistotu by to nešlo nijak zhojit.

Jiná výtečnice, Romana Vlčková, dodala: „[P]rotestovat proti pochodům nacistů je právem a snad dokonce i povinností každého člověka“. Protestovat ano, ale nikoliv zbavovat neonacisty lidských práv. Ač to blokádistům může přijít divné, i neonacisté jsou lidé, takže mají lidská práva, včetně svobody shromažďovací.

ČBCE tvrdí: „V obou případech pochod budil zřetelný dojem, že jeho cílem je m.j. přiřknout obyvatelům těchto lokalit kolektivní vinu za trestné činy“. Demonstranti nejsou veřejným úřadem, aby mohli komukoliv přiřknout vinu za cokoliv.

Role náboženských společností

Za pozoruhodný považuji výrok: „[C]írkve spolupracují s policií a dalšími iniciativami (na vysoké úrovni – biskupů a ředitelství policie) a díky této spolupráci v předchozích dvou letech zabránily pochodům neonacistů – a to nenásilnými, bohoslužebnými shromážděními.“ Pokud církve chtějí navázat na tradice Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, nikdo jim v tom nemůže bránit, ale úctu pak budou požívat zákonitě takovou, jakou měla PS VB.

30. dubna 2011

Pseudonovinář Fabiano Golgo

Ačkoliv je Fabiano Golgo původem Brasilec, velice rychle se přizpůsobil českým standardům. Nedávno napsal: „Minulý týden chtěl Terry Jones zorganizovat protestní akci na Velký pátek před jednou mešitou v Michiganu. Jenže soudce ho nechal preventivně uvěznit po dobu několika hodin se slovy: „Říkat můžete, co chcete, ale ne kde chcete.“ Soudce svůj verdikt též zdůvodnil tím, že pastor Terry Jones odmítal zaplatit za nadstandardní policejní ochranu tohoto protestu.“

Kvalita této „informace“ je extrémně nízká i na české poměry. Napravme tedy selhání redakce Deníku Referendum: Ano, je pravda, že pastor Terry Jones chtěl před mešitou v Dearborn uspořádat shromáždění. Proto to oznámil dearbornským úřadům. (V originále podal žádost o permit to assemble. Anglosaské právo nerozlišuje mezi pouhým oznámením a žádostí o vydání povolení.)  Oznámené shromáždění bylo zakázáno (v originále: „odepřít povolení“ – deny the permit), protože by poškodilo veřejný mír (breach of the peace).

Jones se se odvolal k soudu. Porota potvrdila zákaz shromáždění a soudce navíc vydal usnesení o povinnosti složit kauci (peace bond) 1 dollar pro případ porušení zákazu. Když ji Jones odmítl z principiálního důvodu složit, byl poslán do vězení za neuposlechnutí úředního rozhodnutí. Tam si to po hodině rozmyslel a kauci složil. Proti uložení kauce se postavili ochránci lidských práv (ACLU).

Co se týká údajné platby za „nadstandardní policejní ochranu tohoto protestu“, ta je v USA protiústavní od Forsyth County v. Nationalist Movement (1992). A verdikt vynáší porota. Soudce vydává rozsudek.

Závěr: Čeští novináři opět potvrdili svou nevalnou úroveň. To, co píší o americkém právu, jsou často naprosté nesmysly.

8. dubna 2011

Pseudoprávník Rychetský

To, že předseda českého ústavního soudu, JUDr. Pavel Rychetský, má jen nekvalitní kommunistické právní vzdělání, je obecně známo. Přesto míra jeho neznalostí někdy opravdu překvapí.

Rychetský se největší část svého professního života živil soukromým právem. Člověk by tedy očekával, že smlouvy zná, jako když bičem mrská. Jenže v pořadu České televise Hyde park dne 6. 4. 2011 (na začátku druhé části pořadu) výslovně prohlásil: „Stačilo ukázat smlouvu o půjčce, nebo je snad možné, že úspěšný podnikatel půjčuje částky bez řádné smlouvy?“

Jak je to doopravdy? Ustanovení § 40 odst. 1 občanského zákoníku zní: „Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.“ Ustanovení § 657 občanského zákoníku zní: „Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“ Zákon tedy u půjčky formu nestanoví a dohoda stran na formě zde nebyla. Ústní půjčka je proto naprosto řádná smlouva.

Autor nového občanského zákoníku, prof. Karel Eliáš, k tomu dodává: „Pokud jde o formu smluv a projevů vůle vůbec, poznamenává zdejší právo kult kogentních nařízení písemné formy v míře v evropském kulturním kontextu naprosto nebývalé. Osnova [NOZ] tuto přebujelost odklizuje a povinnost zachovat písemnou formu zachovává jen pro nejnutnější případy (např. zřizování věcných práv k nemovitým věcem, ručitelské prohlášení, uznání dluhu).“

Bývalí kommunisté by měli z justice odejít. Jejich erudice a morálka novým poměrům nestačí.

11. prosince 2010

Žhářství v Bedřišce

Na rozdíl od případu Vítkov, kde soud podlehl brutálnímu mediálnímu nátlaku, zde Lenka Čechová postupovala podle práva a překvalifikovala pokus vraždy na pokus obecného ohrožení: „On nechtěl nikoho zabít. Chtěl způsobit požár.“

Proč vlastně to evidentní žhářství bylo kvalifikováno jako pokus o vraždu? To osvětluje ROMEA: „Případ převzala ostravská okresní policie a sestavila tým vyšetřovatelů. Hned zpočátku však odborníci z oblasti lidských práv upozornili na to, že okresní policejní složky měly v minulosti velmi špatné výsledky při objasňování žhářských útoků. […] Změna právní kvalifikace - na první pohled pouhá formalita - měla pro policii i pachatele zásadní význam.“ Takže zatímco obecné ohrožení je z pohledu policie banalita, kterou není schopna vyšetřit, teprve vražda je něco, co českou policii přiměje konat.

Co se týká trestu, prima facie mi připadá mírný, ale neznám jeho odůvodnění, tj. všechny polehčující okolnosti, takže jeho výši nelze kvalifikovaně posoudit.

A na závěr bych chtěl upozornit právního ignoranta z Práva, že odsouzený je dávno dospělý, jinak by nemohl dostat žádný trest.

7. prosince 2010

Idioti na Novinkách

Ignoranti „překládají“: „Hlavní žalobkyně Assange spolupracovala s řadou proticastrovských skupin, z nichž nejméně jedna je sponzorována Spojenými státy a podporuje ji bývalý agent CIA Luis Posada Carriles“. Ve skutečnosti Fire Dog Lake píše: „Julian Assange’s chief accuser in Sweden has a significant history of work with anti-Castro groups.“ Jen člověk s naprostým právním bezvědomím může v tomto kontextu „přeložit“ chief accuser jako hlavní žalobkyně. Ve skutečnosti je to hlavní udavačka.

Stejně tak „O tři měsíce a tři státní žalobce později“ pro „Now, three months on and three prosecutors later“. Vědí pitomci na Novinkách, že prosecutor je prokurátor a žádný státní žalobce?

9. října 2010

Poturčenec horší Turka

motto: „It has been argued that because the majority of Americans have had no personal experience with the legal system, and because the majority of Americans get their information about the world solely from television, the portrayal of justice on television is extremely important to the continued viability of the legal system and to the individual's understanding of that system.“

Na Janu Čulíkovi je nejhorší jeho omezené vzdělání a rozhled, kombinované s povýšenectvím. Praxe Anglie je posvátná a to, co píše Gurdian, je ztělesněná pravda. Co na tom, že v Anglii jsou někdy těžko pochopitelné zvláštnosti, které mají krajně negativní důsledky, a že Gurdian je levicový deník, takže jeho socialistické názory nejsou jediné možné. Nepochybuji o tom, že Čulík hájil last orders v době, kdy byly zavedeny (jejichž krajně negativním důsledkem je binge drinking) a nyní stejně vehementně hájí pravý opak.

Tak nyní píše: „V Británii má televize zákaz vstupu do soudní místnosti, a případ Natálka ukazuje, že naprosto právem. […] Zajímavé, že tento princip férovosti, tak přísně dodržovaný v jiných zemích, nikomu v ČR ani nepřijde na mysl.“ Jak je to doopravdy?

Absurdní anglický (ve Skotsku neplatí) zákaz fotografovat (a tedy logicky i filmovat) soudní jednání byl v Anglii zaveden v roce 1925. Důsledkem je, že media si najímají zručné hyperrealistické kreslíře. Smysl v tom žádný nevidím.

Advokátka Monica Bhogal svůj článek uzavírá: „The blanket ban that has stood since 1925 contravenes the concept of open justice and fails to take into account that television is now relied on as the source of much information.“ S tím by se měl seznámit i Jan Čulík, aby neprosazoval bigotní neinformované pitomosti. V ČR, kde je obecné právní vědomí prakticky nullové, ho každý televisní process zvyšuje.

22. září 2010

Jiří J. Stodola zabloudil na pole práva

Ačkoliv se fundamentalista Jiří J. Stodola těší, že theologicky rozeberu jeho nejnovější článek, bohužel ho budu muset zklamat. Vše podstatné již přede mnou jasně a správně řekli Martin R. Čejka: "Prvním z nich vyplývá z chybého výkladu slov „spravedlivý veřejný řád“, kterým je ona svoboda podmíněna. Vždy se tím myslel světský veřejný pořádek, nicméně Jiří to chápe jinak. Tradiční nauka učí, že některá falešná náboženství, byť jim nepřísluší PRÁVA pravého náboženství, lze TOLEROVAT pokud nenarušují veřejný pořádek. Jiří tím, že chybně vykládá onen „spravedlivý pořádek“ dochází paradoxně k novému, ještě restriktivnějšímu závěru, že tyto falešné kulty nemohou být ani tolerovány, neboť vždy tento spravedlivý veřejný pořádek narušují." a Michal Semín: "Koncilový dokument jasně říká, že nekatolík má právo na veřejnou propagaci svého vyznání. Jediným omezením této svobody je pak „veřejný pořádek“. Z čeho plyne, že koncilem blíže nedefinovaný „veřejný pořádek“ tímže koncilem přiznané PŘIROZENÉ PRÁVO (nikoli jen občanské!) odnímá? To je přeci absurdní. A proč se asi s odvoláním se na DH po koncilu rušily konkordáty, v nichž stát uznával výhradnou podporu toliko katolickému vyznání?"

Ačkoliv pojem "veřejný pořádek" zná každý student právnické fakulty, Stodola raději marxisticky fantasíruje: "Spravedlivý společenský řád je takový, který zachovává spravedlnost, nakolik je to možné." Přitom § 2 al. 2 i. f. Dignitatis humanae o žádném společenském řádu nemluví, to má Stodola nejspíše z VUMLu. "Jejímu uplatňování se nesmí bránit, pokud se zachovává spravedlivý veřejný řád." Anglicky je to "public order", francouzsky "ordre public", německy "öffentliche Ordnung".

Tak skončí všichni, kteří přestanou být katholíci a stanou se fundamentalisty. Ševče, drž se svého kopyta.

21. července 2010

Bezmozci v Plzni

Plzeňský soud vyzval: „Adolf Weiner, nar. 18. 2. 1869, nechť se do 1 roku od vyvěšení vyhlášky přihlásí soudu.“ To není překlep, ale vážně míněná výzva: "Podle místopředsedy soudu Karla Svobody je výzva i vůči 131letému muži běžnou praxí, bez níž by soud nemohl jeho smrt fakticky uznat." Poznámka: Ve skutečnosti 141letému.

Pokud takovou bezmyšlenkovitou pitomost udělá správní úředník, je to smutné, ale dá se to snad ještě pochopit. Pokud soudce, je to známka toho, že na svém místě nemá co pohledávat. Jak chce spravedlivě rozhodovat, když není schopen zákon vyložit tak, aby to neuráželo zdravý rozum?

Tomáš Sobek: "Charles Montesquieu (1689-1755) ve svém díle De l’esprit des lois (1748) napsal, že zákony mají být uvažovány tak, aby nebyly v rozporu s povahou věcí, což je formulace, kterou převzal Portalis v tom smyslu, že obsah práva pramení z požadavků reality a výklad zákonů by to měl respektovat. Portalis prezentoval Code civil tak, že jeho funkcí je stanovit obecné maximy, které budou mít mnoho implikací, a že jeho účelem není detailní úprava, která odpoví na každou právní otázku. Zákon nemá být podrobný návod, ale má poskytnout soudci obecnou ideu, která ho nasměřuje ke konkrétní aplikaci. Portalis nechápal kodex jako revoluční dokument, v jeho koncepci právo nemá vytvářet novou společnost, ale má být v harmonii se stávající společností. Právo se má přizpůsobit lidem, jejich zvyklostem a potřebám, právo tu je pro lidi a ne lidé pro právo. Právo má respektovat zavedenou společenskou praxi, ovšem pokud není nemravná. Potřeby a zájmy lidí jsou ale tak rozmanité, proměnlivé a nepředvídatelné, a proto zákon nemá, ani nemůže nahradit právo jako přirozený rozum."

14. července 2010

České právo a jiné mýthy

Neexistuje nic jako "české právo", stejně jako neexistuje "česká mathematika" nebo "česká chemie". Právo je jen jedno.

Pro jednoduchost jsem napsal, jak se na věc dívá český právní řád, ale kalifornský se na to bude dívat obdobně. Znásilnění a pohlavní zneužívání jsou z hmotněprávního hlediska triviální delikty, které jsou všude na světě upraveny plus minus stejně. Otázkou je, jak to mají v Kalifornii s promlčením, ale to bych musel celou záležitost studovat více do hloubky, což se mi nechce.

Zarážející na celém příběhu je něco jiného. Nesmiřitelnost fundamentalistů (Vodníka & Cynika). Oběť se s pachatelem smíří, odpustí mu, ale fundamentalisté by přesto chtěli pachatele zavřít, až zčerná. Proč? Co je tedy křesťanské odpuštění, když ne to, že oběť nechce pronásledovat člověka, který ji kdysi ublížil? Ono taky mstít se po 33 letech může jen šílenec nebo fundamentalista, který neodpustí nikdy nic nikomu.

Stejně je zarážející etatism člověka, který tak dlouho žije ve svobodném světě. Předně nejde o žádné znásilnění, protože k žádnému násilí nedošlo. Stejně tak stát nikoho nežaluje (nejde o civilní process), nýbrž obžalovává, protože cílem obžaloby není peněžité nebo jiné obdobné plnění, nýbrž snaha uvrhnout někoho do žaláře. Zde 33 let od skutku. Každý moderní právní řád má diversion & mediation, tak věřím, že i kalifornský. Pokud se poškozený s pachatelem vyrovná, tak státu do toho nic není – zde pachatel poskytl million dollarů, což není právě málo. To věděli už ve středověku, až hrabivý absolutistický stát, který chtěl pomocí prokurátorů pokutovat zločince a vydělat tak na zločinu, to změnil. A nakonec se žaloba změnila v obžalobu, jenže do vědomí dilettantů to dosud neproniklo.

22. června 2010

Ševče, drž se svého kopyta

Fysik elementárních částic, Jiří Chýla, napsal článek, v němž odsoudil koncept superhrubé mzdy jako nesmysl. Nic proti, ale podobné texty vyžadují alespoň elementární erudici v oboru, o kterém píšu.

Chýla uvádí: "Připomínám ještě, že v zákoníku práce, zákoně o dani z příjmu ani žádném jiném zákoně nenajdeme často používaný, ale matoucí pojem „hrubá mzda“." Jak je to ve skutečnosti? Ustanovení § 353 odst. 1 NZP: "Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období." V zákoně o dani z příjmu sice pojem "hrubá mzda" opravdu není, ale to neznamená, že tam nepatří nebo že tam historicky nebyl. Ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 109/1947 Sb., o dani ze mzdy: "Mzdou srážce podléhající se rozumí dani podrobená hrubá mzda, počítajíc v to požitky v přírodninách, bez jakýchkoliv srážek." A to samé platí i pro další právní předpisy.

Proč je vlastně superhrubá mzda tak důležitá? Protože to je významné číslo. Zatímco hrubá mzda je z prstu vycucaný ukazatel, který neříká vůbec nic, superhrubá mzda je částka, kterou zaměstnavatel měsíčně vynaloží na zaměstnance. Pokud se rozhodne přijmout nového zaměstnance, bude ho stát přesně tolik, co říká superhrubá mzda. Význam má i čistá mzda, což je číslo, které říká, kolik zaměstnanec dostane na ruku.

Chýla dále ve svém článku tvrdí, že zdanění superhrubé mzdy je nesmysl. Nesuď tak ukvapeně, chtělo by se říci. Sociální pojistné není nic jiného než odložený příjem. Jeho zdanění je plně legitimní, byť za modernější se považuje až zdanění důchodů z něj plynoucích.

A konečně Chýla kritisuje degressivitu nynější daně z příjmu fysických osob. Na to lze mít různé náhledy, nicméně připomenu, že degressivita daně z příjmu byla základem velice úspěšné Reaganovy daňové reformy.

1. června 2010

Ignoranti v Respektu

Když si člověk čte Respekt, nestačí někdy žasnout. Tak Tomáš Sacher napsal: "Spory související s loajalitou poslanců se vedou odjakživa a „diktát strany“ nikdy nezvítězil. Určující verdikt tu leží už od první republiky. Ve svém zásadním díle Budování státu jej popisuje i novinářský fenomén Ferdinand Peroutka a výsledek pře byl už tehdy nesporný: poslanecký mandát patří jednotlivci." A co takhle si o této věci něco nastudovat?

Například článek Martiny Lustigové: "Když v 90. letech minulého století poslanci za Sládkovo Sdružení pro republiku podepisovali nedatované prohlášení, že se vzdávají svého mandátu, mnozí na to ukazovali jako na nedemokratickou praktiku. Málokdo si však tehdy uvědomil, že podepisování obdobných reverzů bylo v éře první republiky naprostou samozřejmostí. Mandát nepatřil poslanci, nýbrž politické straně, kterou dotyčný pouze zastupoval. To ostatně potvrdil i volební soud, který vzpurné poslance zbavoval mandátů."

Nebo je možné jít ad fontes: "Volební soud zcela svémocně užil ve svém nálezu důvodu, o němž zákon vůbec nemluví, ba který ustanovení § 1, 22 a 23 ústavní listiny přímo vylučují, že totiž poslanci prý neuposlechli reversu a že se vlastně podepsáním reversu sami vzdali dobrovolně svých mandátů. Volební soud tedy rozhodnutím svým mění a doplňuje si volební zákon i ústavní listinu způsobem naprosto libovolným."

12. května 2010

Testování Řápkové

Mladá fronta je posedlá testováním. Tak vymyslila na Řápkovou test, jak umí právo. Protože jsem od fochu, tak jsem se otestoval taky.

1. V jakých městech sídlí vrchní soudy?
To je pro každého praktika ta nejvíce triviální otázka. Avšak pokud právo neděláte, chápu, že se vám to vykouří z hlavy.

2. Kolik činí lhůta pro odvolání v trestní věci?
Přiznám se, že toto jsem nevěděl ani já, ačkoliv jsem se kdysi trestním právem živil. Ale jen na prvním stupni (přesněji řečeno přípravným řízením) a lhůty jsou v trestním právu dosti nestandardně krátké.

3. Co znamená věta ignorantia iuris neminem excusat?
To je triviální pro toho, koho baví latina. Normální právník to ale moc neužije.

4. Kdo byli Gaius, Ulpinianus a Papinianus?
dtto

5. Jaké jsou druhy zavinění?
Tady "správná" odpověď míchá hrušky s jablky a je tedy sama špatně. Spíše theoretická otázka.

6. Co znamená "účinná lítost"?
Správnou odpověď bych nedal, v praxi se účinná lítost prakticky nevyskytuje.

7. Kde je upraveno právo na spravedlivý proces?
To je triviální, ale pro toho, kdo se zajímá o ústavní právo. To opět drtivá většina praktiků není.

8. Kolik činí poplatek za podání ústavní stížnosti?
Klassický chyták. Ale právník by to znát měl.

9. Kde sídlí Právnická fakulta v Plzni?
Nevěděl jsem.

Lze tedy říci, že ty otázky nezkoumaly to, zda je právník, ale snažily se najít to, co neví. Typicky český přístup. A Sokol, který nikdy nedělal nic jiného než trestní právo, by si měl uvědomit, že trestní právo není alfa a omega práva. Jak říkali Gaius, Ulpinianus a Papinianus, trestní právo není právo, ale politika.

A ještě bych chtěl dodat, že z té totální neznalosti latiny u Tachecí bolí uši.

4. dubna 2010

Mitgefangen, mitgehangen

Problémem různých velkých protestních hnutí je to, že se na ně napojují extrémisté, což pak establishment využívá k jejich diskreditaci. Na Hnutí proti základnám se napojili kommunisté, DOST podporují neonacisté (žádní nacisté, ti už 65 let neexistují). Myslím, že žádné hnutí nediskredituje to, kdo ho podporuje; každou věc je nutno posuzovat podle obsahu.

A pí Tydlitátovou si dovoluji upozornit, že žádné ministerstvo pro lidská práva neexistuje a nikdy neexistovalo.

9. ledna 2010

Žoldák a žoldák

Marxisté typu Kapitána jsou v koncích: Jejich nenávist k professionálním vojákům nesprávného typu (v nekommunistických armádách) jim znemožňuje effektivně popsat, co se vlastně stalo: Bývalý professionální voják AČR se stal žoldnéřem. Věta krátká, jasná a stručná. Marxisticky to však jednoduše popsat nejde. A nic na tom nezmění ani falešné Kapitánovo moralisování.

3. ledna 2010

Bláznivý eurorealista

via Kapitán. To, že čeští novináři nejsou schopni rozlišit mezi Evropskou unií (27 států) a Radou Evropy (47 států, včetně Ruska), že je jim utajen rozdíl mezi brusselským (ESD) a štrasburským (ESLP) soudem, na to už jsem si dávno zvykl. To, že toho není schopen britský kommentátor (slovenský překlad), je pro mne překvapivá novinka.

Nechápu, že nezná německé Solange I, Solange II („Dokud Evropská společenství, a zejména judikatura Soudního dvora ES, bude obecně zajišťovat ochranu základních práv ve vztahu k suverénní moci Společenství … a pokud bude obecně chránit základní obsah lidských práv, Spolkový ústavní soud nebude vykonávat svou jurisdikci rozhodovat o aplikovatelnosti sekundárních aktů Společenství před německými soudy … a nebude přezkoumávat soulad takovéto legislativy s požadavky základních práv obsažených v Základním zákoně …“) a další rozhodnutí německého ústavního soudu. Holt fanatici (zde eurorealisté) vždy skončí jako blábolisté.

Na lisabonské smlouvě je zajímavější to, že EU dává lidskoprávní rozměr, který jí dosud chyběl (a o který ČR připraví Klaus svou aktivitou při ratifikaci). Bude zajímavé pozorovat, jak se vyvine vztah ESD a ESLP, jejichž jurisdikce se dosud nepřekrývala. Domnívám se, že z ESD bude muset být pouhý nejvyšší soud EU, zatímco ESLP bude sloužit jako její ústavní soud v přenesené působnosti.

6. prosince 2009

Válka v Iráku byla porušením mezinárodního práva

Jak možná již mnozí čtenáři Lucerny wikipedie vědí, nedávno "vyšlo najevo, že britský generální prokurátor Lord Goldsmith, nejvýznamnější právní odborník Blairovy vlády, varoval Blaira, že svržení Saddáma Husajna by bylo porušením mezinárodního práva". To uvádí Britské listy ve svém článku převzatém z britského deníku The Independent.

To je dobré si připomenout i z toho důvodu, že zde administrátor LW, Guy Peters, nesčetněkrát urputně tvrdil o opaku: 1, 2, 3 i 4. Celé vyšetřování pochopitelně ještě neskončilo, takže se brzy jistě dočkáme dalších podrobností o porušování mezinárodního práva renegáty Georgem W. Bushem a jeho věrným přítelem, Tony Blairem.

4. prosince 2009

Poučení pro Kapitána

Kapitán soustavně označuje professionální vojáky jako žoldáky, jako kdyby v době, kdy byl žoldákem ČSLA, nedostával žádný žold. Tak se podívejme na mezinárodní právo, kterým se rusofilové tak ohánějí. Mezinárodní úmluva proti náboru, používání, financování a cvičení žoldnéřů z roku 1989 je definuje takto:

1. A mercenary is any person who:

(a) Is specially recruited locally or abroad in order to fight in an armed conflict;

(b) Is motivated to take part in the hostilities essentially by the desire for private gain and, in fact, is promised, by or on behalf of a party to the conflict, material compensation substantially in excess of that promised or paid to combatants of similar rank and functions in the armed forces of that party;

(c) Is neither a national of a party to the conflict nor a resident of territory controlled by a party to the conflict;

(d) Is not a member of the armed forces of a party to the conflict; and

(e) Has not been sent by a State which is not a party to the conflict on official duty as a member of its armed forces.

2. A mercenary is also any person who, in any other situation:

(a) Is specially recruited locally or abroad for the purpose of participating in a concerted act of violence aimed at:

(i) Overthrowing a Government or otherwise undermining the constitutional order of a State; or

(ii) Undermining the territorial integrity of a State;

(b) Is motivated to take part therein essentially by the desire for significant private gain and is prompted by the promise or payment of material compensation;

(c) Is neither a national nor a resident of the State against which such an act is directed;

(d) Has not been sent by a State on official duty; and

(e) Is not a member of the armed forces of the State on whose territory the act is undertaken.

17. října 2009

Chabá erudice Vladimíry Dvořákové

Vladimíra Dvořáková dnes Mladé frontě řekla: "Podání žaloby na mě je logické, cílem je znedůvěryhodnit mě. Není podstatné, jestli vyhrají, nebo ne. Je-li člověk vyšetřován, už je mravně divný." Paní politoložka evidentně netuší, že v občanskoprávním sporu se žádné vyšetřování nekoná. A tahle paní je předsedkyní akreditační komise. Je zjevné, svým nynějším rozdmýcháváním mediálního lynche se pokouší zakrýt své vlastní selhání, kdy akreditační komise nedělala nic nebo skoro nic, stejně jako vedení právnické fakulty Západočeské university.

A právní ignoranti Mladé fronty tomu dávají korunu: "Práva v Plzni šla vystudovat i za dva měsíce, fakultě hrozí trestní stíhání". Ti blbci zjevně netuší, že právnické osoby nemají v ČR trestní odpovědnost.