Zobrazují se příspěvky se štítkemRusko. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRusko. Zobrazit všechny příspěvky

4. srpna 2010

Vyšetřování polské tragédie

Nová fakta. A k tomu vtip: "Putin svolá státní dumu a rozčiluje se: Musíme něco udělat s těmi časovými pásmy. Člověk telefonuje do Pekingu, chce blahopřát k narozeninám a tam mu řeknou, že byly včera, potom telefonuju do Varšavy, chci kondolovat a tam mi řeknou, že ještě neodletěli!"

4. května 2010

Pravoslavné dědictví

Ruský pohled na vlastní dějiny.

2. května 2010

Pozoruhodný článek

Z pera Dana Drápala.

23. dubna 2010

Ruská koloniální expanse

Pěkná mapka a text k tomu.

22. dubna 2010

Jak to vypadá v Rusku

Povinné čtení pro všechny rusofily.

18. dubna 2010

Ad usum Delphini

64svazková sbírka klassiků (1670–98) pro potřeby syna Ludvíka XIV. byla očištěna od nevhodných výrazů. Např. Racineova Esther byla očištěna takto: Místo Lorsque le roi, contre elle enflammé de dépit / La chassa de son trône ainsi que de son lit bylo Lorsque le roi, contre elle enflammé de dépit / La chassa de son trône ainsi que de sa court. Největším expertem na podobnou očistu byl Thomas Bowdler (1754–1825), který purifikoval Shakespearea.

Nová doba přináší nové problémy. Ruští spisovatelé adaptovali/plagiovali pro potřeby kommunistické výchovy Le avventure di Pinocchio (1883) Carlo Collodiho jako Золотой ключик, или Приключения Буратино (1936) Alexeje Tolského, The Wonderful Wizard of Oz (1900) L. Franka Bauma jako Волшебник Изумрудного города (1939) Alexandra Volkova a The Story of Doctor Dolittle, Being the History of His Peculiar Life at Home and Astonishing Adventures in Foreign Parts (1920) Hugha Loftinga jako Айболит (1929) Korneje Čukovského.

Opačný osud potkal Honzíkovu cestu (1954) Bohumila Říhy (1907–1987). Myslím, že tato bowdlerisace byla zcela zbytečná. Jiná je otázka rasových a interethnických vztahů. Uncle Tom's Cabin; or, Life Among the Lowly (1852) Harriet Beecher Stoweové utvrzuje v rasových stereotypech. To samé Doctor Dolittle: For the Prince's face had turned as white as snow, and his eyes, which had been mud-colored, were a manly gray!

A tím se dostáváme k Josefu Ladovi (1887–1957), který žil v době, kdy byl rasism (v animované versi (kolem 3. minuty) není ethnicita zmíněna) a antisemitism naprosto běžný. Když byl v roce 2005 Kocour Mikeš (1936) vyřazen ze seznamu doporučené četby, příliš pozornosti to nevyvolalo. Opak nastal prohlášením Roma Realia. To byla megaudálost, která na Facebooku i jinde vyvolala poprask. Václava Miku nepodpořil prakticky žádný romský spolek, od svých nejasných slov se nakonec distancoval i sám autor. MŠMT navrhuje Mikeše používat pouze jako studijní pomůcku pro xenofobii.

Nemá však Miko pravdu? Samozřejmě, že má. Kocour Mikeš utvrzuje české děti v stereotypech o Romech naprosto stejně jako Chaloupka strýčka Toma americké děti v stereotypech o Afroameričanech. Řešení? Nečíst Kocoura Mikeše mi přijde jako ochuzení. Proto se mi zdá lepší postupovat jako kommunisté v roce 1972 při natáčení večerníčku: Rasistickou větu škrnout.

Na celé affaiře tak zůstává překvapivá pouze síla odporu k Mikově iniciativě. Zřejmě je xenofobie v Češích zakořeněna více, než by nám bylo libo. Saša Uhlová to pojmenovala přesně: Absurdní mediální kauza „Kocour Mikeš“ mohla vzniknout jen proto, že představuje přesně to, po čem mnozí lidé touží. Možnost prezentovat beztrestně své předsudky a spolu s ostatními se utvrzovat v tom, že je to normální.

Updated.

11. dubna 2010

Všeobecná paranoia

Žijeme ve irracionální době, kde se to jen hemží nejrůznějšími spikleneckými theoriemi na všech stranách – nejsmutnější dědictví antinominalismu, víry ve sv. Trojici. Rusofobové naznačují, že v polské tragédii mají prsty Rusové. Rusofilové ji používají jako důkaz mírumilovnosti Ruska.

Kde se bere tolik blátivého myšlení, Bůh suď. Osobně se domnívám, že za tím vězí nechuť k faktům, že tihle lidé sledují zprávy jen proto, aby si potvrdili svou ideologii. Nepohodlná fakta, která se jim nehodí do krámu, okamžitě vytěsňují. Příčinou (následkem?) je lenost myslet.

K rusofobii. Neexistuje stát, kde by místo smrti 100 lidí bylo v průběhu vyšetřování volně přístupné. Je více než triviální úvahou, že je to proto, aby tam nikdo nemohl podvrhnout falešné stopy. O žádném informačním embargu nevím, zprávy jsou uvolňovány, jak vznikají – nikdo neví od počátku všechno. Letadlo ruské nebylo; pouze bylo v Rusku vyrobeno.

K rusofilii. Tuto událost by mohl zneužít jedině blázen. Za prvé s ní nikdo nepočítal a za druhé, mezinárodní komunita by se okamžitě postavila na protiruskou stranu. Chcete-li rozpoutat válku, musíte dlouhodobě eskalovat napětí, aby bylo možné poukázat na domnělé či skutečné křivdy ze strany napadeného. To, že dvojka Medveděv & Putin blázni nejsou, není důkazem toho, že nejsou aggressivní. To je typické non sequitur.

23. března 2010

Svérázné pojetí dějin

Intelektuální výzvou jsou toliko texty, které nejsou prvoplánové. Takový je i text Františka Řeky, byť (nebo právě proto) jeho pojetí je více než bizzarrní.

21. března 2010

19. března 2010

Rusko do EU nebo EU do Ruska?

"Vždyť je to totéž!" Tento smutný Zemanův bonmot na konci kvalitního Šlechtova článku zde.

14. března 2010

Ruský poklad

Officiální čs. verse + moderní česká journalistická verse.

Updated.

1. března 2010

Chorvatsko zrazuje Českou republiku

Chorvatsko si evidentně neváží podpory, kterou mu v 90. letech poskytovala Česká republika spolu s dalšími zeměmi superiorní západní demokratická civilisace v processu osvobození se od pravoslavných srbských hrdlořezů. Hoteliéři se rouhají neslýchaným způsobem: „Rus a jeho babuška utratí víc než sto Čechů“. Napravuje to pouze výrok „jeden Němec je lepší než dva Češi“. Nicméně indicie, že utrácející mongolský stepní primitiv je mu milejší než 100 Téměřněmců, je znepokojující!

28. února 2010

Svoboda projevu v Rusku

Můj post o ruském officiosním videu Год молодежи vyvolal velkou diskussi. Tak přidávám další reakci – ruský hip hop.

Poučení pro Vodníka: Год молодежи

Vodník neustále mluví o Rusku tak, jak si ho vysnil ve svých představách: Vyprojektoval promítnutí 19. století do současnosti, přičemž celé 20. století škrtnul jako nikdy neexistující. Fakta ignoruje, protože jen hloupě narušují krásný ideál.

Jak je to ve skutečnosti? Podívejte se na ruské vládní propagandistické video. To je pravé Rusko.

Update: Český překlad. JzP upozornil na prozápadní hodnocení této propagandy. Názor Rusů na Putinův régime + údernější Наш ответ Чемберлену. Zelená agitka.

25. února 2010

Zemanův nový bonmot

Rusko je součástí euroatlantické civilizace a jednou – v horizontu dvaceti let – vstoupí do EU, domnívá se Miloš Zeman. Podle George Robertsona je zase Rusko stále blíže vstupu do NATO. Nedivme se, že Doležalovi z toho šíbe. Ještě by se měli ozvat Fištejn, Klvaňa a Václav Havel, ve jménu západní superiorní civilisace! Jinak stepní poloopi učiní konec všemu lidskému, vyspělému, vše, za co jsme u Kábulu a Baghdadu bojovali!

14. února 2010

Příběh ze studené války

Dne 26. září 1983 málem došlo k III. světové válce. Rusové právě zavedli satellitní systém včasného hlášení, Oko. Byl však nedoladěný a trpěl falešně positivními poplachy, tj. hlásil, že USA útočí na Rusko, ačkoliv k žádnému útoku ve skutečnosti nedošlo.

Ten den Oko hlásilo, že na Rusko letí 5 jaderných hlavic. Podplukovník ruské armády, Станислав Евграфович Петров, naštěstí věděl, že kdyby USA zaútočily, tak všemi svými hlavicemi, nikoliv pouhými 5. Proto na svou odpovědnost nehlásil jaderné napadení Ruska nahoru. Kdyby tak učinil, bylo by vysoce pravděpodobné, že politbyro by v té době mezinárodně vyhrocené situace vydalo příkaz k massivnímu protiútoku. A pak už by se nedalo nic dělat.

Petrov se poté nervově zhroutil a byl přeřazen na méně odpovědný post. Nakonec odešel do předčasného důchodu. A proč to všechno povídám? Protože JK opět cosi blábolí o "
K čemu by bylo dobré vědět o útoku, když by jej nebylo možné odvrátit?!" Ve skutečnosti ještě i nyní antirakety SDI nefungují. Jediné řešení v případě jaderného útoku je tedy massivní odplata. A radar jako čistě obranné zařízení je prostředkem minimalisace podobně vyhrocených situací jako 26. září 1983.

Updated.

Demagogie rusofilů

Na třetím blogu Tomáše Peciny vypukla další z nekonečných flame war o "radaru". Proč ty uvozovky? Protože ve skutečnosti ta "diskusse" není o radaru. Zručný manipulátor JK totiž vždy převede debatu o radaru na debatu o zbraňových systémech, jejichž radar může (ale nemusí) být součástí.

JK ztrátka míchá jablka a hrušky. Místo toho, aby konečně uznal, že radar je čistě obranné zařízení, protože nemá ničící účinek, tak pořád do debaty motá, že zbraňový systém, jehož je součástí, ničit a zabíjet může. Ale koho to zajímá? Bavíme se čistě o radaru.

JK by v analogii za dalekohled připevněný ke střelné zbrani (AKA zaměřovač) byl schopen prohlásit i školu, protože bez vzdělaného vojáka moderní útočný systém rovněž fungovat nemůže.

Jsem rád, že JK-ovy orwellovské manipulace typu "válka je mír" už nezaplevují LW.

11. února 2010

Zhoubné dědictví antinominalismu II

motto: "Starý vtip o BDSM říká: Masochista nabízí sadistovi nůžky, aby ho mučil. Sadista si je vezme a … nic nedělá, protože tím masochistu mučí nejvíc. Tenhle vtip vymyslil nějaký realista. V praxi je totiž pár sadista – masochista to nejlepší, co může být, protože si navzájem uspokojují své potřeby: sadisty dominovat, masochisty být v područí. Odkud se tedy vzal ten vtip? Nepochopením funkce pojmů a dotažením logiky ad absurdum."
Zhoubné dědictví realismu I

Musím přiznat, že máloco mi jde tak nervy jako české antinominalistické myšlení. Setkávám se s tím doslova na každém kroku. Češi jsou schopni se hádat o pojmy doslova až do zblbnutí; ty nejhorší wikipedické války byly právě o ně.

Antinominalisté si něco usmyslí a kolem toho si vymyslí sofistikovanou theorii, jejíž podstatným znakem je, že není žádným způsobem verifikovatelná. 2 příklady:

Prvním je puncovaný heretik Jiří Stodola, který zastává výstřední formu thomismu. Podle něj má každá věc nehmotnou substanci (podstatu) a hmotný akcident (případek). Např. Boží tělo je svou substancí Bůh; chléb je to pouhým akcidentem. Stejně dobře lze říci, že Jiří Stodola je svou podstatou mimozemšťan; člověk je pouhým případkem.

Vodník se křečovitě snaží, doslova za každou cenu, dokázat, že SSSR není Rusko. Proč, to ví jen on sám, a nezviklá ho žádný argument. Osobně se domnívám, že odmítá připustit, že by pravoslavný národ mohl klesnout tak hluboko a stát se kommunistickým. Dokonce si kolem neruskosti SSSR vymyslel velice sofistikovanou theorii:

Každý národ, i Rusové a Židé, má své zdravé jádro, které je od přirozenosti kladné. Bohužel se může stát, že národ jako celek ovládnou cizí vetřelci s umnou zvrácenou ideologií, kommunismem nebo sionismem, čímž národ ztratí svou pravou podstatu (100% positivní ideologii pravoslaví nebo judaism) s kladným potenciálem a přestane být tímto národem (ruským nebo židovským).

Co na tom, že v realitě žádný národ neexistuje? Že je to fikce, kdy je za národ prohlášena skupina lidí, která žije uvnitř arbitrárně vymezených hranic, mluvící zpravidla jedním jazykem? Že příroda, včetně lidstva, obvykle není diskrétní, nýbrž spojitá, takže na hranicích žijí lidé, které je možné s klidem zařadit do obou národů na každé straně hranice? To naše chrabré realisty vůbec nezajímá, oni přemítají toliko o vyspekulovaných ideálních formách. Když je realita nerespektuje, tím hůř pro realitu: [Bolševické vedení] – "Rusové to byli hlavně později." Realita: "Ve 29členném 6. ÚV bylo 8 Židů, tj. 28 %. Ethnických Rusů bylo 14, tj. 49 %." Reakce? "To nic nemění na tom, že VŘSR nebyla revolucí Rusů." Zřejmě mimozemšťanů, jejichž akcidentem bylo, že jsou to Rusové.

Co na tom, že pravoslaví nebo judaism je stejná ideologie jako kommunism nebo sionism a že rovněž musela být nejprve recipována. Ne, pravoslaví je svou podstatou ruská ideologie, ačkoliv ho vymyslel Řek, a judaism židovská, zatímco kommunism svou podstatou ruská ideologie není, ačkoliv ho vymyslel Rus (a sionism Žid). Kommunism jako ruská ideologie toliko vypadá, ale to je falešné zdání.

Na podobné antinominalistické mýthy je nejlepší odpovědí obrazoborectví (revisionism). Na národy a tím spíš na zdravá jádra se vykašlat a zkoumat toliko fakta.

8. února 2010

Na Ukrajině vyhrálo Rusko

A to hned v prvním kole, jak uvádí ve střízlivé analyse Milan Vodička. Jediné, co na tom překvapí, je indolence Západu: "Petr Kratochvíl si myslí, že nastane posun od úzké spolupráce se Západem k balancování mezi EU a Ruskem. Jednoznačný příklon k Rusku je podle něj ale nepravděpodobný." Věř a víra tvá tě uzdraví. Janukovyč se jednoznačně nepřikloní k Rusku? Kam na tu naivitu chodí?