Zobrazují se příspěvky se štítkemTheologie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTheologie. Zobrazit všechny příspěvky

10. října 2019

Svatodušní svátky

Počítají se od velikonoční neděle a v německy mluvících zemích (D, Ö, CH, Li a Lu) jsou veřejnými svátky:
  1. Nanebevstoupení Páně (čtvrtek 40 dnů od velikonoční neděle): Ježíš Kristus vystoupil z Hory Olivetské na nebesa 40 dní po svém vzkříšení; od 30. dubna do 3. června
  2. Svatodušní pondělí (pondělí po letnicích – neděli; 50 dnů od velikonoční neděle, 10 dnů od Nanebevstoupení Páně): na apoštoly byl po Ježíšově nanebevstoupení seslán Duch svatý;  od 11. května do 14. června
  3. Boží tělo (čtvrtek 60 dnů od velikonoční neděle): oslava transubstanciace; od 21. května (např. 1818) do 24. června (např. 2038). Už nebývá veřejným svátkem, neboť je čistě katholický, až na Bádensko, Bavorsko, Hessensko, Porýní, Sársko, Rakousko, Liechtensteinsko a švýcarské katholické kantony.

2. prosince 2012

Svatozáře na mincích EU

Protože na Vodníkově blogu Bylo, nebude neutichá flame war o tom, kdo zavinil pokus o vymazání svatozáří u sv. Cyrilla a Methoděje, rozhodl jsem se, že k tomu napíšu vlastní post, ačkoliv jsem původně o této historce okresního formátu nechtěl referovat. Ale protože žijeme v době symbolů, zdá se, že tento příběh je docela významný jako je obdobná historka okresního formátu: Pussy Riot.

Základní Vodníkův problém je, že vůbec netuší, co je to Evropská unie – jeho ponětí je ještě menší než průměrného českého novináře, a to je co říct. Tak to napravme: Evropské instituce můžeme cum grano salis rozdělit na ryze evropské a národní. K těm prvním patří Evropská kommisse, Evropský soudní dvůr a další. K těm druhým Rada EU a Evropská rada. Evropský parlament má smíšenou povahu.

Vyberme si Kommissi (EK, KOM) jako typického zástupce evropské byrokracie. Je to de facto evropská vláda. KOM má mnoho poradních orgánů a znám ji docela dobře. Panuje tam evropský duch. Jednacím jazykem je angličtina (formálně i francouzština, ale tu jsem nikdy na živo neslyšel), neexistuje žádné tlumočení. Ačkoliv kommisaře jmenují národní vlády, nejsou s nimi formálně ani fakticky spojeni. Mít významného kommisaře je čistě o prestiži, reálný význam to nemá žádný.

ČR měla 3 kommisaře: První byl Pavel Telička. To je kariérní úředník. Jmenovat jej byl ze strany ČR anachronism, protože od Delorsovy kommise jsou kommisaři politici. Druhý český kommisař byl Vladimír Špidla. To byla optimální volba, protože KOM je přirozené místo pro vysloužilé politiky. Třetím českým kommisařem je Štefan Füle, kariérní úředník. Nesmyslná volba.

KOM nemá tolik pravomoci, jak si laici a často bohužel i odborníci myslí. Může je přinášet ucelené návrhy (osnovy) a vetovat pozměněné osnovy, které se jí nelíbí. Může žalovat členský stát u ESD. A to je všechno.

Podívejme se na „národní“ orgány EU. Nejznámější je Evropská rada. Teď zasedá 2x v každém pololetí v Bruselu jako vrchol presidentství EU. Rozhoduje o nejzásadnějších – strategických – otázkách směřování EU. Na celonočním zasedání tandem Francie + Německo převálcuje všechny ostatní státy. Tato „summitová demokracie“ je hlavním důvodem, proč je EU tak nedemokratická. Příští má být 13. a 14. 12. 2012. Tak uvidíme, co na nás zase vymyslí.

Důležitější z hlediska každodennosti je Rada EU, o které v ČR prakticky nikdo neví, protože na ni čeští ministři obvykle nejezdí. Je to de facto evropský senát. Zasedá v 10 formátech.

Duch Rady je úplně jiný. Je skutečně národní. Mluví se na ní v mateřských řečech, jen někteří zástupci nových členských států páskují a mluví anglicky. To je považováno za nezdvořilé, protože je to implicitní vyjádření nedůvěry k tlumočníkům. Na Radě se uzavírají hlasovací bloky, aby členský stát prosadil své zájmy. Zde se skutečně rozhoduje.

A pojďme k mincím EU. Podle původní nesmyslné informace svatozáře zakázala KOM. To se ale brzy ukázalo jako desinformace. Ve skutečnosti proti svatozářím vystoupila socialistická Francie a pravoslavné Řecko. O Francii nemá cenu diskutovat. Její pojetí sekularity je na rozdíl od USA zvrácené. Vede k pošlapávání lidských práv, např. v šátkovém zákoně.

Zajímavější je Řecko. To je jediný stát na světě, kde je pravoslaví státním náboženstvím. Až 97 % Řeků je pravoslavných. Officiální pravoslavný postoj svatozáře podporuje. Tak proč je Řecko proti nim? To pravoslavní nejsou schopni vysvětlit. Místo toho se vymlouvají na papaláštví politiků.

Ve skutečnosti je příčinou papalášství pravoslavného kléru. To došlo tak daleko, že odmítá plnit své povinnosti: vyobcovat řeckého pravoslavného z církve. Důvodem k exkommunikaci samozřejmě není práce pro Goldmann-Sachs, jak Vodník blábolí z cesty, ale aktivní prosazování protipravoslavné politiky. To je hřích v každé náboženské společnosti. Jenže pravoslavný klérus na víru kašle, jen si užívá své prebendy a politikaří.

Tohle pokrytectví je staré jako náboženství samo, jak o tom svědčí pronásledování καθαροι a donatistů.

10. června 2012

Struktura Bible

Zatímco dělení Bible na knihy je od nepaměti, dělení na kapitoly a verše je výtvorem západním: „Rozdělení Bible na kapitoly provedl Stephen Langton, kancléř pařížské university a později arcibiskup canterburský, roku 1228. Rozdělení kapitol Starého zákona na verše pochází z roku 1528 od Xantes Pagnino z Luccy. Nový zákon rozdělil na verše protestantský knihtiskař Robert Estienne roku 1555. Toto rozdělení platilo pro Vulgátu, ale později bylo přijato i pro hebrejský a řecký text, stejně jako i pro budoucí překlady. Rozdělení na verše bylo spočítáno podle masory, kde se poznamenává, kolik která kniha obsahuje veršů.“ (RTF, p. 9)

Nebýt Západu nedokáže pravoslaví na Bibli pořádně odkazovat.

30. ledna 2012

Vysvětlení duchů

Přesvědčivý text: „Na cestě, jíž jezdím domů, jsou v tomto místě v pravidelných odstupech poklopy kanálů. A tento den byly podmínky takové, že z kanálů stoupajícího teplého vzduchu kondenzovala pára, takže nad každým poklopem byl větší či menší sloupec mlhy. Ve svém starém Suzuki Swift jsem seděl hodně nízko nad zemí, takže jsem ke všemu vzhlížel. A kombinace mé pozice, křížení světlometů a pouličního osvětlení ve sloupci mlhy vytvořily na zlomek sekundy dostatečně přesvědčivou iluzi lidské postavy právě u jednoho poklopu.“

30. dubna 2011

Kolik andělů se vejde na špičku jehly

Ve veřejném mínění má scholastika velice nízké postavení, protože se údajně zabývala otázkami typu, kolik andělů se vejde na špičku jehly. Ve skutečnosti se scholastika touto otázkou nezabývala. Jak tento mýthus vznikl? Ačkoliv jsou doklady již ze 17. století, pramenem tohoto mému je kniha Isaaca D'Israeliho (1766–1848), otce premiéra Benjamina Disraeliho, Curiosities of Literature (Zajímavosti literatury, 1791). S typicky osvícenským výsměchem psal o tom, že se Akvinský zabýval otázkami, zda byl Kristus hermafrodit a zda jsou v ráji hovna. Ostatní scholastici prý řešili problémy, zda po Vzkříšení porostou vlasy a nehty a zda ke vzkříšení dojde v noci. D'Israeli doslova píše:
The reader desirous of being merry with Aquinas's angels may find them in Martinus Scriblerus, in Ch. VII who inquires if angels pass from one extreme to another without going through the middle? And if angels know things more clearly in a morning? How many angels can dance on the point of a very fine needle, without jostling one another?
Jenže ten údajný Martinus Scriblerus byl kollektivní pseudonym 5 anglických satiriků z roku 1741, kteří o počtu andělů na špičce jehly nepsali.

25. dubna 2011

Analogie hodináře

William Paley (1743–1805): Natural Theology, or Evidences of the Existence and Attributes of the Deity collected from the Appearances of Nature (1802):

IN crossing a heath, suppose I pitched my foot against a stone, and were asked how the stone came to be there; I might possibly answer, that, for any thing I knew to the contrary, it had lain there for ever: nor would it perhaps be very easy to show the absurdity of this answer. But suppose I had found a watch upon the ground, and it should be inquired how the watch happened to be in that place; I should hardly think of the answer which I had before given, that, for any thing I knew, the watch might have always been there.
p. 1

This mechanism being observed (it requires indeed an examination of the instrument, and perhaps some previous knowledge of the subject, to perceive and understand it; but being once, as we have said, observed and understood), the inference, we think, is inevitable, that the watch must have had a maker: that there must have existed, at some time, and at some place or other, an artificer or artificers who formed it for the purpose which we find it actually to answer; who comprehended its construction, and designed its use.
p. 3

THIS is atheism: for every indication of contrivance, every manifestation of design, which existed in the watch, exists in the works of nature; with the difference, on the side of nature, of being greater and more, and that in a degree which exceeds all computation.
pp. 17 a 18

22. února 2011

Nesektářské pojetí křesťanství

Philip Schaff: „On the Continent of Europe it is still customary to divide orthodox Christendom into three Confessions or Creeds—the Catholic (Greek and Roman), the Lutheran, and the Reformed—and to embrace under the Reformed all other Protestant bodies, such as Methodists and Baptists, or to speak of them as mere sects.“

16. února 2011

Můj problém s atheismem

Ačkoliv se považuji za atheistu, české atheistické stránky považuji za mělké, ať již jde o Filipa Tvrdého Massive Error, nebo nový jednomužný blog Michala/Mefika i-Ateismus. Produkty vzdělaného Tvrdého a hledače Mefika se samozřejmě silně liší; společná je jim neochota ke skutečnému dialogu. Někdo může namítnout, že Mefik se o dialog u Cynika pokouší. Jenže tam, kde chybí erudice, tam vítězí i tak slabý filosof, jako je ultrapositivista Jiří J. Stodola.

Pokud podstatou atheistických webů nebudou analytické texty jako jsou Nerudovy, dále se nedostaneme.

26. prosince 2010

Zase neposkvrněné početí

Problém militantních atheistů jako je Kapitán nebo Filip Tvrdý je v tom, že bojují se slaměnými panáky. Z nějakého neznámého důvodu je fascinuje zrození Panny Marie. Jenže na souloži sv. Jáchyma a sv. Anny nebylo nic zvláštního. Zvláštní byl pouze výsledek: z Boží milosti na rozdíl od ostatních lidí nebyla jejich dcera Marie při inkarnaci duše zatížena dědičným hříchem.

Chápu, že pro většinu atheistů je seznamování se s křesťanskými dogmaty utrpení, které jim nic nepřináší. Jenže pak holt nemohou s křesťany polemisovat, protože utrží leda ostudu. Domnívám se, že všem těm Kapitánům ve skutečnosti jde o panenské početí Ježíše Krista. Jenže tam není to slovo, které je tolik fascinuje: neposkvrněné. Ježíš jako Bůh samozřejmě dědičným hříchem zatížen nebyl z povahy věci. Na druhé straně, ani křesťané by neměli fušovat do věcí, kterým nerozumí. I kdyby Marie byla hermafrodit, samooplození je u vyšších živočichů vyloučeno, protože není možné mít zároveň funkční varlata i vaječníky.

Updated.

28. října 2010

Polemika Halík v. Hříbek

V Lidových novinách proběhla zajímavá polemika. Zde je její průběh:
  1. Modernistický katholický kněz Tomáš Halík napsal článek Zač křesťané vděčí atheistům.
  2. Reagoval scientista Tomáš Hříbek polemikou Zač mají být atheisté vděčni?
  3. Odpověděl mu opět Tomáš Halík článkem Předpoklad dialogu – ochota porozumět a
  4. reagoval bývalý lidovecký senátor a technik Jaroslav Šula.
  5. Zároveň se do polemiky zapojil Pavel S. Pokorný článkem Díky za Tomáše Halíka,
  6. bohemista Jiří Trávníček článkem Lekce „filosofického“ hochštaplerství,
  7. imunolog a pantheista Václav Hořejší článkem Tomáš Halík atheistou?,
  8. jesuita Milan Glaser článkem Nesnáze dialogu,
  9. integrista Michal Semín článkem Uzamčená Halíkova „laboratoř“,
  10. blogger Jaroslav A. „Kojot“ Polák článkem Předpokladem dialogu je ochota vyjasnit si, o čem to vlastně mluvíme,
  11. na což reagoval Tomáš Halík a Kojot odpověděl
  12. a doplnil o poslední příspěvky,
  13. které katholický psycholog Jeroným Klimeš následoval článkem Církev potřebuje pokání,
  14. lingvista František Štícha polemisoval s Václavem Hořejším článkem Kdo nebo co je Bůh?
  15. Mimo stojí úvaha Michaela Hausera Proč Češi nejsou atheisty?
  16. a rok starý dodatek Tomáše Hříbka Nový atheismus a jeho kritici, čímž se kruh uzavírá.
  17. Spíše výkřiky Filipa Tvrdého: 1, 2 a 3.
Updated.

15. srpna 2010

Nejstarší dějiny Židů

Název článku je poněkud matoucí, protože se budu zabývat dějinami Israelitů, tj. před židovskou ethnogenesí.

Vodník je známý tím, že úmyslně ignoruje veškerý intelektuální vývoj po roce 1848. Poslední text, který vstřebal a na který přísahá, je Kommunistický manifest, přesněji Manifest kommunistické strany (21. 2. 1848). Proto ignoruje nejen On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life (24. 11. 1859) a The Descent of Man, and Selection in Relation to Sex (24. 2. 1871), ale i Grundsätze der Volkswirtschaftslehre (1871) a Prolegomena zur Geschichte Israels (1878).

Dějiny Israelitů lze rozdělit na archaické (hebrejské) a klassické období. Levanta byla vždy místem střetu sfér vlivu dvou mocností: Egypta a Mezopotámie. Na konci 2. tisíciletí př. n. l. byla rozhodující mocností Assyrie (sever Mezopotámie) se sídlem v Aššuru, zejména od vlády Tiglatpilesara I. (1114–1076 př. n. l.), a Babylonie (jih Mezopotámie) se sídlem v Babylóně. Mezinárodním jazykem té doby byla aramejština.

Za vlády faraona Ramesse III., v roce 1179 př. n. l., přepadly Egypt mořské národy. Jejich součástí byli i Semité, včetně Hebrejců, kteří na rozdíl od bronzových Egypťanů již žili v době železné. Zdá se, že mezi mořskými národy Indoevropané převažovali. V Levantě do té doby žili jen pastevci. Nyní se tam usadili semitští Kanaánci (lidé z nížiny), kteří si vybudovali města, a v horách se usadili Hebrejci, kterým se od té doby říká Israelité, podle mýthického sjednoceného israelského království. Vedle nich v dnešní Gaze sídlili indoevropští Filištíni, posléze semitisovaní. Odtud název Palestina.

V roce 925 př. n. l. začíná klassické období, když farao Šešonq I. vytáhl do Kanaánu a vyplenil jej. Zdecimovaná města obsadili horští Israelité, kteří založili severní království – Samaří (nevhodně ahistoricky "israelské" království), jehož prvním králem byl Jarobeám I. (922–901 př. n. l.) – a jižní království – Judeu. Vrcholné assyrské období začíná vládou Adad-nárárího II. (911–891 př. n. l.). Samaří bylo na mnohem vyšší kulturní úrovni než Judea. Nicméně v roce 722 př. n. l. bylo vyvráceno Assyrií. Část obyvatel byla deportována do dnešní Persie, část zůstala, ale velká část odešla do Judey. Např. počet obyvatel Jerusaléma vzrostl 10x. Kulturní shock, který tím byl způsoben, dal vzniknout Bibli. Samařskou tradici representuje Elohista, judskou Jahvista.

Na konci 7. století př. n. l. se rovněž Judea stala obětí cizí expanse – tentokrát babylónské. V roce 587 př. n. l. byla většina judské elity odvlečna do babylónského zajetí. Velká část národa zůstala v Judeji, silná diaspora byla i v Egyptě: "Slovo, které Jeremiáš dostal pro všechny Židy usazené v Dolním Egyptě – v Migdolu, Dafné a Memfisu – i v Horním Egyptě" (Jeremiáš 44, 1). Obyvatelé severního království byli po jeho zániku nazváni Samaritáni, obyvatelé jižního Židé.

Epilog. Bitvou u Gaugamél (1. října 331 př. n. l.) skončila perská říše a začala světovláda hellénistických diadochů, zejména Ptolemaiovců (Egypt) a Seleukovců (Sýrie). Ta skončila v letech 149 př. n. l. – 30 př. n. l. nástupem Říma.

10. července 2010

Náboženská mapa USA

Je k disposici na Valparaiso University. Pokud by Vás zajímaly podrobnější statistiky, jsou tam rovněž.

31. ledna 2010

עולם אחרי השואה

Zatímco dříve mohly být o religionistice holocaustu pochybnosti, poté, co Věra Tydlitátová uveřejnila své vyznání víry, עולם אחרי השואה, již pochybnosti být nemohou:

"Opravdu pociťujeme, že šoa není tragédií srovnatelnou s jinými tragédiemi, že nás zasahuje poněkud odlišným způsobem. Tato odlišnost je podobné povahy, jakou je pro křesťana odlišná Ježíšova smrt od jiných justičních vražd. Byly jsou a budou stejně kruté a stejně nespravedlivé smrti, křesťan však věří, že právě ta jediná smrt má jakýsi zvláštní duchovní význam. Nepřeceňujme však tuto analogii. Pro křesťana má Ježíšova (lépe řečeno Kristova) smrt význam spásný, není beze smyslu. Pro Židy však není šoa v žádném případě nějakou smysluplnou obětí, proto také Židé neradi užívají termín holocaust, což znamená celopal, oběť božstvu. Šoa není oběť ve významu nějakého duchovního aktu, šoa je naprostá a nesmyslná zkáza.

* * *

Proč je oprávněné dělit věky na před a po šoa, proč se nám zdá, že náš svět je po šoa totálně jiný? Proč se nám po šoa nepřiznaně odpočítává nový letopočet?"

Cf. mystický premiérův projev, střízlivý presidentův projev a názor bývalého generálního tajemníka polské biskupské konference.

27. ledna 2010

Kant a thomisté

Richard Williamson poskytl rozhovor v bravurní francouzštině (pro nefrankofonní je tam i anglický přepis) a odpověděl na mnoho otázek. Vyjímám:

Panet: How do you argue that one can intellectually conceive God but not feel his profound existence? It’s my body. Intellectually I can conceive God.

Williamson: Religion is not a question of feeling. It’s a question of intelligence and will. You have just said that your intelligence can conceive God, therefore your intelligence is the most important part. The feelings/emotions will follow at the end. You are perfectly entitled to say: ‘Lord I do not feel you in anything. I understand with my intelligence that you exist and that you are listening and I pray to you, without feeling it, but I pray.’

Panet: What about “numen” and “phenomenon”?

Williamson: The distinction that Kant makes is very dangerous because he concludes that we can only know appearances. Beyond that we cannot know anything. It’s the destruction of reason, theology, the destruction of knowledge and the destruction of the human spirit. And that is the disaster that surrounds us the whole world over. Kant: he’s a criminal of the first order. A criminal.

24. ledna 2010

Rozpor mezi Matoušem a Markem

V Novém zákoně jsou, jak známo, celkem 4 evangelia. Jsou mezi nimi rozpory a někdy i s velice závažnými důsledky. Křesťanům to, zdá se, nevadí; jsou na podobné absurdity zvyklí.

Osobně za nejhorší rozpor mezi Matoušem a Markem považuji popis Ježíšova učení o rozluce manželství:

Mt 19, 3–9: "3 Tehdy za ním přišli farizeové a pokoušeli ho: „Smí člověk z jakéhokoli důvodu zapudit manželku?“ 4 „Copak jste nečetli,“ odpověděl jim, „že Stvořitel je od počátku ‚učinil jako muže a ženu‘ 5 a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘? 6 A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“ 7 Namítli mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal, že zapuzená manželka má dostat rozlukový list?“ 8 Odpověděl jim: „To kvůli tvrdosti vašeho srdce vám Mojžíš povolil zapudit manželku, ale od počátku to tak nebylo. 9 Proto vám říkám, že kdo zapudí svou manželku z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vezme si jinou, cizoloží.“" (zdůrazněno mnou)

Mk 10, 2–12: "2 Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: „Smí muž zapudit manželku?“ 3 „Co vám přikázal Mojžíš?“ řekl jim na to. 4 „Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a zapudit ji,“ odpověděli. 5 „To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce,“ řekl jim na to Ježíš. 6 „Od počátku stvoření je ale Bůh ‚učinil jako muže a ženu‘. 7 ‚Proto člověk opustí svého otce i matku, přilne ke své manželce 8 a ti dva budou jedno tělo.‘ A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. 9 Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.“ 10 Doma se ho na to učedníci znovu vyptávali. 11 Odpověděl jim: „Kdokoli zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží proti ní. 12 Také žena, která opustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží.“"

Podle Matouše je tedy rozluka (nevhodně "rozvod") povolena.

18. ledna 2010

Leibniz v. Voltaire

V dosti primitivním odsudku význačného, 79letého baptistického (tedy kalvinistického) kazatele a stoupence spikleneckých theorií, Pata Robertsona, jsme se kromě hlučných nadávek na kazatelovu adresu dozvěděli, že katastrofální zemětřesení na Haiti není Boží trest. Tak co to tedy je? Banalita v porovnání s dosud neznámým větším dobrem podle Božího úradku? Také jsme se dozvěděli, že Vodník čte OutsiderMedia, která přebírají články z katholických Umlaufovin. Trochu málo.

Každá katastrofa, ať již je to holocaust nebo zemětřesení na Haiti, vždy neomylně znovu otevře otázku theodicie. Věřící se totiž nedokáží vyrovnat se základním argumentem Davida Humea, který říká: „Chce Bůh předejít zlu, ale nemůže? Pak je bezmocný. Může, ale nechce? Pak je zlovolný.“

Leibnizovou odpovědí na problém zla v Essais de Théodicée sur la bonté de Dieu, la liberté de l'homme et l'origine du mal (1710) je, že žijeme v nejlepším z možných světů, protože nejvýše dobrý Bůh by ani jiný nestvořil. To odmítl Voltaire v Candide, ou l'Optimisme (1759). Poctivým věřícím, kteří nechtějí obětovat tradiční Boží přívlastky (vše-…), tak nezbývá než noetická skepse (agnosticism) z Talmudu: „Není nám dáno vědět, proč se bezbožným vede dobře a spravedliví trpí.“ Ostatní mohou společně s Dorothee Sölleovou odmítnout Boží všemohoucnost: Bůh nemá jiné ruce než ty naše. Proto není ani nutný Štampachův ještě primitivnější odsudek. Fascisující volání po omezení Robertsonovy svobody projevu v "nejlepších" tradicích bojující demokracie totiž odpovědí není.

Závěrem bych chtěl dodat, že odstranění posledních kommentářů z hlavní stránky ničemu nebrání. Pouze ubylo nekonečného žvanění o názorech a přibylo informací, i když se musím přiznat, že bych dal přednost faktům před nadávkami katholíků a pravoslavných na adresu kalvinistů.

16. ledna 2010

Stodolovy bludy


Jiří J. Stodola uveřejnil na blogu dvojice Cynik & Stodola nepřiznanou polemiku s mým textem Stodola je sám heretik. Předně kritisuje, že konstituci Dei Filius cituji anglicky, když ji sám cituje v antikvárním překladu z 19. století. Nemohu za to, že se česká katholická církev stará o vše možné, ale zveřejnit na Internetu moderní překlady kánonů ekumenických koncilů do češtiny ji nenapadlo. Proto musím pro závěry prvních 7 ekumenických koncilů používat obskurní pravoslavný "překlad" (naštěstí je v něm rusismů méně než je v českém pravoslaví zvykem: milost je milost, stejně jako v srbštině). Pro koncily po Velkém schismatu nezbývá než se uchýlit k angličtině.

Ačkoliv je Stodola zdivočelý thomista, takže pojmy jsou pro něj realia, lingvistikou je nepolíbený, o čemž anekdoticky svědčí i bizzarrní tvar *bizardních. Ale podstatnější je problém, že se nevyzná v gnoseologii, ač o ní píše.

Vězměme si 3 body antimodernistické přísahy: "Ac primum quidem: Deum, rerum omnium principium et finem, naturali rationis lumine "per ea quae facta sunt" [cf. Rom 1, 20], hoc est, per visibilia creationis opera, tamquam causam per effectus, certo cognosci, adeoque demonstrari etiam posse, profiteor. Secundo: externa revelationis argumenta, hoc est facta divina, iix primisque miracula et prophetias admitto et agnosco tan-quam signa certissima divinitus ortae christianae religionis, eademque teneo aetatum omnium atque hominum, etiam huius temporis, intelligentiae esse maxime accommodata. … Quinto: certissime teneo ac sincere profiteor, fidem non esse caecum sensum religionis e latebris subconscientiae erumpentem, sub pressione cordis et inflexionis voluntatis moraliter informatae, sed verum assensum intellectus veritati extrinsecus acceptae "ex auditu", quo nempe, quae a Deo personali, creatore ac Domino nostro dicta, testata et revelata sunt, vera esse credimus, propter Dei auctoritatem summe veracis." (zdůrazněno mnou)

Pro Stodolu je cognoscere, demonstrare i testari to samé. Zaměňovat cognoscere (poznat) a demonstrare (ukázat) je svérázná úchylka šílených thomistů, kterou nemá cenu se zabývat. Ale záměně demonstrare (ukázat) a probare (dokázat) se nevyhnul ani jinak zdařilý překlad antimodernistické přísahy do češtiny. Tyto pojmy je totiž třeba rovněž lišit; to demonstrate (anglicky), démontrer (francouzsky), zu beweisen (německy) neznamená dokázat, nýbrž ukázat, projevit. To, že něco ukazuje, nasvědčuje, ještě neznamená, že je to dokázané, vyjma evidentního.

Hlavní Stodolův argument je, že věří ve vznik Československa v roce 1918. To jen dokazuje, jak mu antinominalism popletl hlavu. Vždyť, co se stalo 28. října 1918? "V Praze byl před 10. hodinou ranní zveřejněn na tabuli redakce Národní politika na Václavském náměstí text nóty G. Andrássyho (z 27. října), což bylo pochopeno jako faktická kapitulace habsburské monarchie. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím a vyhlášení československé samostatnosti. Těsně předtím převzali zástupci předsednictva Národního výboru A. Švehla a F. Soukup Vojenský obilní ústav. Zatímco pražské ulice jásaly, dostavili se zástupci Národního výboru na místodržitelství k převzetí moci (místodržitel Coudenhove dlel právě ve Vídni). Do předsednictva Národního výboru byl kooptován první Slovák dr. V. Šrobár, který tak doplnil pět "mužů 28. října", jimiž byli A. Rašín, F. Soukup, J. Stříbrný a A. Švehla." Říkat tomu "vznik Československa" je čistě naše konvence, která nemá s realitou nic společného. Ale o tom psal již Dušan Třeštík. O událostech nám svědčí prameny: především vzpomínky pamětníků a listiny. Víra není nutná, ba je i škodlivá.

Pro Stodolu, jako heretického racionalistu, není poznání bez rozumu možné: "Především klást vedle sebe rozum a víru jako dva typy poznání je podobně neadekvátní jako třídit dopravní prostředky na automobily a škodovky." Intuice a zjevení mu zřejmě vůbec nic neříká, hlásí se k nim jen velice neochotně. Mojžíš zřejmě poznával Boha rozumem. Proto zbylou thomistickou hatmatilkou se nemá cenu zabývat, ta má stejně jako pravoslavná (např. "blahodať") jen zatemnit pravý smysl věci a uměle zabránit porozumění, což kritisoval již Milan Machovec v Ježíši pro moderního člověka (Jesus für Atheisten, 1972).

14. ledna 2010

ANATHEMA!

Slovenský arcibiskup Stanislav Zvolenský vyhlásil exkommunikaci 3 kněží a jednoho diákona za heresi. Jedná se o ultrakatholíky semínsko-lefébvristického typu, s některými z jejich bodů bych dokonce souhlasil.

12. ledna 2010

Kalijuga

Přehledná a stručná charakteristika naší doby v perennialistické perspektivě, z pera I. Štampacha.