24. července 2007

Český ArbCom se opět vyznamenal

Pomalu, ale jistě, se naplňuje hypothesa, že nový český ArbCom bude ještě horší než ten minulý. Co taky čekat od ArbComu, jehož členy jsou takoví výtečníci jako je Beren či Milda? Zatímco i starý lyncher Che se prohlásí za podjatého a už správně celou záležitost nekommentuje, pro Ruma nějaká pravidla slušnosti neplatí. Sice také konečně po letech uznal, že je podjatý, ale to mu nijak nebrání vystupovat v dvojjediné roli arbitra a strany a vše hlasitě kommentovat neznámo zda za ArbCom či za Cynikovu stranu.

Oč vlastně jde? Úplnou náhodou jsem zjistil, nový český ArbCom rozhoduje o žádosti Nácka Pospíšila. Nikdo se nenamáhal mne o tom jakkoli informovat. Proč taky? Zbytečně bych despoty rušil svými názory. O nepohodlných se přeci nejlépe rozhoduje bez jejich obtěžujících námitek.

To, že neustále odkazují na účet, který už rok nepoužívám, a že správce Vrba jim už dávno řekl, který je aktuální (je tam i redirekt), už beru jako samozřejmost. Co od nich lepšího čekat? Prostou lidskou slušnost? Pche. Lyncheři zkrátka musí své oběti obtěžovat, a to doslova za každou cenu. Liso k tomu napsal: "(mimochodom domnievam sa, ze odmietanim ziadosti premenovat uzivatela prejavuje cs.wiki neskutocnu malost a sikanerstvo) Liso@diskprís 05:36, 18. júl 2007 (UTC)" Ale ani pohled třetí osoby zřejmě lynchery nepřesvědčí.

Jak správně napsal Jan Záruba, na cs: si myslí, že mají jurisdikci nad celým vesmírem. Doslova si stanovili toto:

Osobní útoky mimo Wikipedii

Smyslem zákazu osobních útoků je vytvořit prostředí příznivé k tvorbě encyklopedie. Osobní útoky mezi editory Wikipedie na webových fórech a osobních stránkách mohou toto prostředí narušovat stejně účinně – i ony jsou proto také považovány za škodlivé, zejména je-li jejich účelem obejít tato pravidla. Ačkoli Wikipedie Internet od všech osobních útoků očistit nemůže ani nechce, je nutné bránit se snahám vyhýbat se postihu publikací útoků mimo její stránky.

  • Nedopouštějte se osobních útoků vůči ostatním editorům; to platí za všech okolností.
  • Byl-li jste kvůli osobním útokům již varován nebo zablokován, narušujete pokračováním v tomto chování na jiných místech tvůrčí atmosféru v komunitě; takové chování je považováno za projev zlé vůle.
  • Odkazy na stránky obsahující osobní útoky nebo osobní údaje jiných wikipedistů mohou být v závislosti na kontextu stejně problematické jako osobní útoky přímo na wiki. Nevkládejte takové odkazy; jsou přijatelné jen v případech, kdy jde o upoutání pozornosti komunity kvůli jejich nápravě nebo když přinášíte důkazy v žádosti o komentář nebo v průběhu arbitráže.
  • Přestože takové jednání může být kontroverzní, považují někteří wikipedisté za optimální reakci odstraňování odkazů na osobní útoky.
Naproti tomu na en: podobní fašisté již dávno prohráli. Tamní pravidla stanoví toto:

Off-wiki personal attacks

Wikipedia cannot regulate behavior in media not under the control of the Wikimedia Foundation, but personal attacks made elsewhere create doubt as to whether an editor's on-wiki actions are conducted in good faith. Posting personal attacks or defamation off-Wikipedia is harmful to the community and to an editor's relationship with it, especially when such attacks take the form of violating an editor's privacy. Such attacks can be regarded as aggravating factors by administrators and are admissible evidence in the dispute-resolution process, including Arbitration cases. In some cases, the evidence will be submitted by private email.

External links

Links or references to off-site harassment, attacks, or privacy violations against Wikipedians are not permitted, and should be removed. Such removals are not subject to the three-revert rule. Attacking, harassing, or violating the privacy of any Wikipedian through the posting of external links is not permitted, and those who do so deliberately or repeatedly may be blocked.[2][3] As with personal attacks, extreme cases of harassment by way of external links can be grounds for banning.

Není to úplně optimální (psaní mimo wiki je důkazem špatné víry), nicméně není trestné jako na cs:. Jenže praxe cs: je ještě horší než psaná pravidla: Psaní mimo wiki je podle některých malých českých polpotů trestáno zákazem na furt.

No a co. Aspoň si opět procvičím tvorbu maňásků.

Konkurenční blog

Konkurenční blog zkrachoval. Od 7. června 2007 se tam neobjevil žádný nový příspěvek.

23. července 2007

Výpověď jednoho rasisty

motto: "Když se vám zdá, že se velká část feministické argumentace týká pseudoproblémů, jste – jak už víte – něco jako rasista." Adam Drda

Ženy jsou matky, muži jsou živitelé. A basta! Což se takhle zamyslit nad tím, že by to mohlo být jinak? Radka se mu to pokoušela naznačit: "Ale fakt budu rada i clovekem. A kdyz zakleju od srdce tak nechci slyset, ze se to na zenu nehodi. Kdyz kolem klejou vsichni chapi jak mourovati :o)". Marně. Tihle Cynikové všeho druhu mají jednou pro vždy jasno.

Více na Žábě na prameni.

Když dva dělají totéž, není to totéž II

Na konci 80. let společnost Ocean vyvinula hru Rambo III. Cílem je osvobodit amerického plukovníka v Afghánistánu z ruského zajetí. Nyní Unie islámských studentů vyvinula hru Special Operation 85: Hostage Rescue. Cílem je osvobodit iránské vědce v Israeli z amerického zajetí. Najděte 10 rozdílů. Pro islamofoby je to však událost měsíce.

Větu: "Fakhrian said that the computer game had been inspired by Iran's supreme leader Ayatollah Ali Khamenei," čeští nedouci přeložili jako: "Hra dokonce je posvěcena nejvyšším duchovním vůdcem Alím Chameneím". Na Sprše z toho mají vánoce. Ad fontes, Sprchaři, ad fontes.

Updated.

20. července 2007

Názor skutečného filosofa

Na wikipedii, jak známo, Egg prosadil vulgární pravopis. Skuteční odborníci s tím však mají problém:
"V jedné maličkosti mám názor jednoznačný: prosím, filoSofie! Z píší jenom "postkomunistické" jazyky. Srdečně
--Sokoljan 16:37, 15. 4. 2007 (UTC)"

17. července 2007

Reforma wikipedie se odkládá na neurčito

Přestože ještě před časem jsem byl opatrně optimistický, výsledky voleb do ÚV Wikipedie předčily má nejhorší očekávání: "Kandidatury včetně hlasování (pro–proti–zdržel se): /Cinik (13–25–2), /Tompecina (6–35–1), /KláraK (11–31–2), /che (36–12–1), /Mirek256 (28–11–5), /Okino (35–10–0), /Beren (33–16–3), /Timichal (33–6–2), /Milda (30–5–4), /Pastorius (15–24–4).

Z kandidátů Cinik, Tompecina, KláraK a Pastorius nesplnili dvoutřetinové kritérium, ostatní kandidáti byli úspěšní. Vybírá se prvních pět z nich s nejvyšším počtem hlasů pro, zvoleni tedy byli che, Okino, Timichal, Beren a Milda. Mirek256 do pětičlenného výboru zvolen nebyl."

Jediný positivní výsledek je, že neprošel Nácek Cynik. Jinak ale nový ArbCom plný despotů: "che, Okino, Timichal, Beren a Milda". O Cheovi, Timichalovi a Berenovi je škoda slov. O Okinovi jsem ještě nedávno choval illuse, ale bohužel se ukázalo, že je aktivní berenista. Mildu neznám, ale věřím vyjádření Tomáše Peciny, že je to Miraceti light.

Reforma wikipedie se tedy odkládá na neurčito.

Updated.

Známá nemoc

Rum napsal: "Jeho přemýšlení o moci a vlivu (které samozřejmě vidí u jiných a ne u sebe, např. [23]), je varující. Je to známá nemoc u redaktorů, kteří kdysi měli projekt zcela pod kontrolou, kterou s jeho růstem ztrácejí a nemohou se s tím vyrovnat."

Měl jsem kdysi wikipedii pod kontrolou. Pak přišel Egg a tu kontrolu jsem ztratil. Nebylo lehké se s tím vyrovnat, ale odešel jsem středem: přestal jsem do wiki psát. Nebýt Malého čtenáře a p. Pospíšila, do wiki bych se nevracel. Když jsem se vrátil, chtěl jsem jen respekt pro svou odlišnost. Místo toho jsem byl několikrát zlynchován a lynch trvá dodnes. Myslím, že je to více visitka lyncherů než má.

Vzhledem k tomu, že Egg je svou podstatou troll a nikoliv vůdce, měl po mém vyštvání wiki pod neformální kontrolou Beren. Dokonce platilo "wiki, to je Beren". Nedávno začal svou autoritu ztrácet. ArbCom mu dokonce odmítl vyhovět v dalším lynchi (potrestání A za to, co dělá B - typická berenovština), a to ústy Chea, který byl jinak pro každou špatnost.

Beren se svým citem pro moc vyřešil svou nemoc asi nejlépe. Kandiduje do ArbComu a nejvyšší pravděpodobností bude zvolen. Blahopřeji mu, že bude moci účinněji buzerovat ty, kterým vyhlásil válku.

Updated.

16. července 2007

Antisemitism na wikipedii

Jak známo, nenávist k Arabům a Židům je průvodním znakem mnoha čecháčků. Příčinou je nezvladatelná intolerance a xenofobie těchto primitivů. Jak se to projevuje na wikipedii?

Dva wikipedisté (Emír Balduin Hallef Omar Ali al-Adid bin Abú Sharee al-Kerak a Petr K.) měli tu drzost, že se podepisují arabsky. Hned přišel nechvalně známý Egg, že mu to vadí, protože asi neumí arabsky ani písmeno. V diskusi se k němu připojily staré známé firmy, lyncheři neschopní tolerovat jakoukoliv odlišnost. "Arabským písmem ovšem nevládnu a učit se jej nehodlám, tito dva jsou pro mě teď na první pohled nerozlišitelní. --Adam Zivner 10:08, 13. 7. 2007 (UTC)"

Zvlášť absurdním důvodem pro xenofobii je lenost: "Při pohledu na hlasovací stránku není jasné, kdo hlasoval. Zvlášť, když tam ty arabské podpisy jsou 2. --Karakal 07:47, 13. 7. 2007 (UTC)" "Jeho hlas s podpisem v arabštině bych normálně škrtnul, nehlasuje regulérně a nemíní to vážně, tak by se teda ani neměl počítat, navíc nejsme povinni ověřovat v historii, kdo to vlastně hlasuje. --Nolanus ✉ C E 07:59, 13. 7. 2007 (UTC)" Přitom stačí nad odkaz najet myší, což je pro ně zřejmě neskonale obtížný úkon.

Docela by mne zajímalo, kde se v těchto wikipedistech xenofobie bere. Je jim pod 30, takže na kommunism se vymlouvat nemohou. Co je nutká k tomu potlačovat každou odlišnost a účastnit všech lynchů proti lidem s jinou barvou kůže?

13. července 2007

Do blázince patří Cynik

Cynik Ignác Pospíšil nedávno sprostě ostouzel jednoho soudce, protože si dovolil vynést usnesení, které Náckovi nevonělo. Nyní soudce konečně promluvil a ukázalo se, že se citlivě snaží nalézt nejlepší zájem dítěte. Nečekám však, že se Nácek Pospíšil soudci omluví. Od takového hulváta slušnost čekat nelze.

Updated.

Tolerance

Bohumil Doležal napsal: "Tolerance nespočívá v přesvědčení, že i ti ostatní mají stejnou míru pravdy. Tolerance znamená tolerovat nesprávné věci v přesvědčení, že ve svobodné konkurenci se nejlépe prosadí naše pravda. Ani trochu nevěřím tomu, že katolická církev je jedinou skutečnou církví Kristovou, ale chápu, proč tomu věří katolíci."

12. července 2007

Omluva

Omlouvám se za to, že jsem zavedl moderování kommentářů, ale ZMP se staly obětí jednoho zvlášť usilovného trolla. Ostatní se nemusíte bát, že bych Vaše příspěvky nepustil, a to i kritické, jen je třeba mít strpění s tím, než se k tomu dostanu.

A onoho trolla upozorňuji, že mu neprojde ani naprosto neutrální příspěvek, jako že ještě žádný nenapsal. Může to však zkusit pod jinou přezdívkou, třeba dostane druhou chanci.

Věřím však, že nakonec to trolla přestane bavit, a poté moderování opět zruším. Do té doby Vás aspoň může utěšovat to, že se tady na Vás nevrhne kýbl sraček, nýbrž probrané příspěvky.

11. července 2007

Farma zvířat na wikipedii

motto: "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější." George Orwell

Když jsem před časem napsal, že na wikipedii se zavádějí zvláštní stranické tresty pouze pro členy strany, tak to František Fuka jako nevěřící Tomáš zpochybňoval. Nyní se mu však od soudruhů z wiki dostalo tak názorné demonstrace, že už nemůže pochybovat ani on.

Jan Záruba (člen strany, ale jinak hodný hoch; jako jeden z prvních vystoupil proti lynchům) napsal: "Někdy mi připadá, že [Pastorius, buržuj] je koprolalik." Tomáš Pecina (buržuj) napsal: "Nevím, jak ostatním, ale mně někdy egg s Cinikem připadají jako fašisté :-)" Najděte se 7 rozdílů . . .

Člen strany za svou urážku buržuje pochopitelně žádný trest nedostal, vykořisťovatel dostal 14 dní natvrdo. To už přišlo jinak indolentnímu Mormegilovi, který se probral ze zimního spánku, moc, takže napsal: "Teď se přiznám, že se ve zdejších blokovacích zvyklostech přestávám orientovat zcela. Honza Záruba označil Pastoria za koprolalika. Tompecina na tento osobní útok upozornil, v následné související debatě o tom, zda „X mi připadá jako Y“ je stejně závažný osobní útok jako „X je Y“, použil obdobný výrok jako příklad. Načež Honza Záruba „dal najevo ze to nemyslel zle, cili to neni potreba nejak rozmazavat“, zatímco Tompecina byl „vyřešen banem na 14 dní“. Může mi někdo stručně objasnit 14denní rozdíl mezi tvrzením „Někdy mi připadá, že [Pastorius] je koprolalik.“ a „mně někdy egg s Cinikem připadají jako fašisté :-)“? (Pokud chcete, tak při vysvětlování klidně ignorujte kontext, ve kterém byly obě věty vysloveny; nedaleko umístěné narážky na Pastoriovu paranoiu klidně ignorujte taky.) --Mormegil 11:21, 4. 7. 2007 (UTC)" Pochopitelně mu to nikdo neobjasnil, natož stručně.

Mormegil si holt ještě pamatuje zlaté období wikipedie, kdy pravidlo Žádné osobní útoky znamenalo žádné osobní útoky, nikoliv žádné osobní útoky od buržujů a jakékoliv osobní útoky od členů strany. To však na wiki nyní nikoho nezajímá.

Jak vlastně systém dvou metrů vznikl? To bylo tak: na wiki přišel Egg a brzy poznal, že mu pšenka trollingem v článcích o RKZ a Cimrmanovi nepokvete. Tak si našel kompensaci v trollingu v kandidaturách na funkce. Jeho starý kámoš Beren vulgo Rum vulgo Moonglum to ideologicky zaštítil: "na stránce, kde jsou kritická vyjádření právě vůči té dané osobně jakožto kandidátovi důležitá, nebo naproti tomu v diskusi, kde mají zaznívat věcné a nikoliv osobní argumenty". No a od té doby se bere jako právní obyčej, že členové strany (= IRC kliky) mohou trollovat nepohodlné kandidáty.

Jak pejsek s kočičkou vařili dort

Wikipedisté se vyznačují tím, že všeho nejradši se vyjadřují k věcem, jimž nerozumí. Informatik píše o právu, nedostudovaný biolog o historii. Pokud se na wikipedii náhodou objeví odborník na danou věc, tak ho pro jistotu zablokují.

Teď se pustili do zakládání právnické osoby. Nikdy bych nemyslel, že s tím budou mít větší obtíže, založit nekomerční subjekt je totiž v ČR velice jednoduché. To by však v přípravném výboru nesměli sedět lidé z IRC kliky. Když se jim expert pokusil vysvětlit jejich omyly, tak ho pubertální správce Timichal pro jistotu zablokoval, a to rovnou na týden, aby se příště rozmyslel, zda má nedoukům radit.

Jak se však přirozeně ukázalo, zablokování ničemu a nikomu nepomohlo a lyncheři z wiki ve své krasojízdě pokračují: "Přípravný výbor sepíše stanovy na základě konzultací se zájemci o členství a předloží je ke schválení na ministerstvo. Jejich schválením sdružení vznikne a přípravný výbor má od toho okamžiku pravomoci všech orgánů sdružení. Přijme první členy a bez zbytečného prodlení svolá valnou hromadu. Ta ustaví orgány podle Stanov a Jednacího řádu a schválí program další činnosti." Škoda slov. Komu není rady, tomu není pomoci.

10. července 2007

Masaryk o Rusku

Bohumil Doležal píše: "Masaryk velmi dobře rozuměl rozdílu mezi evropskou a ruskou společností: ta ruská nemá smysl pro kritiku v evropském slova smyslu, tj. pro opatrné a racionální vážení dobrého a zlého. Zná jen buď vášnivé přijímání, nebo vášnivé odmítání. Buď fanatismus, nebo nihilismus, přičemž nihilismus je odrůdou náboženského fanatismu. „Euroamerická civilizace“ disponuje prostředkem, který je schopen víru očistit od fanatismu: tím prostředkem je nezaujatá, racionální kritika."

Proč je vlastně na wiki taková hrůzovláda

Stejně jako v 50. letech. Kommunisti ve své většině nebyli horší než ostatní lidé (i když nějaký Cynik se tam také našel), ale stvořili zrůdný systém. Dílem z blbosti, dílem z ignorance, dílem z nepochopení fungování systémů.

To samé platí pro wiki. Wikimol kupříkladu napsal à conto fungování ArbComu: "by možná pomohlo snažit se tvořit zpravidla co nejmenší pracovní skupinu - 3 člennou (tři tvoří společnost)". Těžko si představit větší omyl. Největší hrůzy ArbCom vyplodil, když o všem rozhodovali 2 arbitři (to je ovšem možné pouze v Kocourkově a v českém ArbComu).

Tomu všemu vládne bezduchý český formalism: "V arbitráži to ale nejde - arbitr si nemůže strany brát stranou a „hučet“ do nich, arbitráž je formální." Wikimol zřejmě nikdy neviděl pre-trial fasi amerického soudního processu. Ale možná je to tak lepší. Mám obavy, že na české části wiki by i mediace vypadala spíše jako její karikatura – paternalistické povyšování se nad "mediované" (v dikci Upravence).

Je pozoruhodné, jak typicky českou vlastností je zakopání se na posicích. Do ArbComu kandiduje 10 lidí a kdyby wiki neovládali komsomolci, bylo by to ještě více, ale pro Wikimola "není zde tolik lidí, není zde tolik potenciálních kandidátů".

Zase ten Beren

motto: "Beren není wikipedista, Beren je náboženství. Bez něj (tj. bez berenismu) by mnozí ztratili na wikipedii svůj smysl existence, a mnozí (a bylo by jich víc) by jej našli. Je to velká osobnost, ideolog par excellence, a autor několika základních thesí, kolem nichž se vše na wikipedii točí (např. o výsadním právu správců rozhodovat o obsahu, o Duchu Projektu, který do správců při rozhodování sestupuje atp.); též je zřejmé, že výsledek posledního "přes závit" tlačeného návrh na obnovení arbitráže s V. Z. ho dosti zasáhl a proto se snaží posílit svou moc takto. Jsem si zcela jist, že pro wikipedii bude bezpečnější, když zůstane běžným uživatelem." Tomáš Pecina

Ačkoliv to tak podle počtu článku nevypadá, nepíšu o Cynikovi rád. Chování Nácka může interessovat maximálně nějakého biologa, protože ten se primitivními organismy zabývá už z professe. Uznejte sami, co může být zajímavého na člověku, který má jednou pro vždy jasno a kdyby se narodil o několik desítek let dříve, tak by místo na wikipedii vyřvával v SA?

To Beren vulgo Moonglum vulgo Rum, to je jiný kádr. Je bezesporu intelligentní, a proto, ačkoliv o právu nemá ani ponětí, na rozdíl od Nácka Pospíšila umí přemýšlet, což je pro každou lidskou činnost to nejdůležitější. Jeho omyly jsou však o to fatálnější. Zatímco Cynik kráčí tam, kam mu velí jeho pudy, Rum není tak snadno vypočitatelný. Jeho nedávná kandidatura do ArbComu mne překvapila; netušil jsem, že jeho touha po moci je tak silná. Je zjevné (vidí to i Nolanus), že poté, co ho Che vyhodil s jeho žádostí, si Moonglum uvědomil, že jeho neformální vliv je dosti otřesen a snaží se ho upevnit. V současném hlasování dostal 20 hlasů proti 15. To znamená, že se reforma wiki odkládá, ale zřejmě již ne na dlouho. Po stalinismu přišel na wiki XX. sjezd.

Fascinuje mne Berenovo švejkovství – spravedlnost je nutná, ale v rozumné míře. Co je to ta "rozumná míra nespravedlnosti"? Zdá se, že je to jasné. Když se Nácek Pospíšil dopustí osobního útoku, není potrestán buď vůbec, nebo jen několika hodinami. Když si Tomáš Pecina neodpustí ironickou poznámku, dostane nejméně týden, aby si ji odvykl. Quod licet Iovi, non licet bovi.

Děsí mne Berenovo hraní na Savonarolu: "No rozpoznávat dobré a zlé se učí už malé děti. Jako arbitr musím totéž dělat pro projekt. Kdybych si myslel, že nedokážu poznat, co projektu škodí a co mu prospívá, tak bych tu jako kandidát na arbitra neměl co pohledávat." Zdá se, Beren, ač už není nejmladší, dosud nepoznal, že se svět neskládá jen z bílé a černé barvy.

Hnusí se mi Berenovo pokrytectví: "K první mé rezignaci (z funkce správce) vedl nesouhlas s řešením jedné krizové situace na wiki." Jak to bylo ve skutečnosti? Beren prohrál hlasování, jehož pravidla sám pomáhal nastavit. Tedy hlasitě a jednoznačně opovrhl rozhodnutím kommunity.

Ubohá je Berenova samolibost: "Ohledně Vyšinského nemohu sloužit, já na rozdíl od Vás podobná "díla" nestuduji." K čemu studium, když všechno vím nejlíp? Domnívám se, že Beren nestuduje Vyšinského hlavně proto, aby nezjistil děsivé podrobnosti mezi jím a Vyšinským. "Položit dotazy zainteresovaným a posoudit důvěryhodnost." = "Přiznání je postačující důkaz viny."

Beren se tak podobá Novotnému: "kdy se zdálo, že všechny podstatné záležitosti byly vyřešeny." = "Socialismus byl v naší vlasti úspěšně dobudován."

Proč byl Beren tak špatný arbitr a proč bude znovu tak špatný? Stačí ocitovat jeho vlastní slova: "Při posuzování případu mají vzít v úvahu nejen podstatu věci, ale i dosavadní snahu o její řešení. Například pokud se jeden účastník případu prokazatelně dopustí nějakého přestupku, ale zároveň projeví příkladnou snahu o smírné řešení, která však není vyslyšena druhou stranou, pak by tato skutečnost měla při arbitráži hrát velkou roli a klidně může i překrýt původní přestupek."

ArbComu vládnou dilettanti. To by možná tolik nevadilo, kdyby fungoval jako porota. Jenže český ArbCom se chová jako soud, navíc jako soud, kterému nezná naprosto základní věci: podjatost. Jsou jen 2 základní druhy podjatosti – podjatost k věci a podjatost k osobě. Podjatost k věci znamená, že soudce má osobní zájem na výsledku, tzn., že uvítá, pokud spor dopadne jedním způsobem a ne opačně. Podjatost k osobě znamená, že soudce má vztah k jednomu z účastníků, ať již positivní nebo negativní, a proto spor nedokáže rozhodovat nestranně. Může být člověk, který napíše: "Bohužel máte pravdu," nepodjatý? Podle Berena ano: "ani ji už nebudu moci jako podjatý rozhodovat, když jsem se do ní takto zapojil. Už vždy v ní mohu vystupovat jen jako strana." Pozdě, ale přece, chtělo by se dodat.

Nestrannost. Rum napsal: "arbitr má být nestranný pouze na počátku případu. Na základě důkazů se má přiklonit v dané věci k nějakému názoru a přestat být nestranný." Větší pitomost si lze stěží představit. Arbitr musí být nestranný od začátku do konce. Spor musí rozhodnout na základě pádnosti argumentů, nikoliv tím, že se přikloní k názoru kamaráda.

Neskončí to Brežněvem? Jak si vlastně stojí síly dobra proti silám zla?

Cynik – 12 : 19 – dobro vítězí.
Mirek256 – 18 : 14 – dobro vítězí.
Okino – 26 : 7 – dobro vítězí.
Tomáš Pecina – 4 : 27 – dobro prohrává.
Klára K. – 8 : 25 – dobro prohrává.
Che – 18 : 9 – dobro prohrává.
Beren – 20 : 15 – dobro prohrává.
Timichal – 24 : 8 – dobro prohrává.
Milda – 19 : 7 – dobro prohrává.
Pastorius – 10 : 24 – dobro prohrává.

Dobro tedy momentálně 3x vítězí a 7x prohrává. To není moc dobrý výsledek, ale 30% úspěch přeci jen znamená jistou naději na obrat k lepšímu a že se Cynikova koncepce ArbComu jako popravčí čety neuskuteční. Agentům StB už napříště možná pšenka nepokvete.

Updated.

9. července 2007

Blbec zůstane blbcem

a Cynik Náckem.

Cynik Ignác Pospíšil si nedávno popletl vraždu a ublížení na zdraví. Pokusil jsem se mu vysvětlit jeho omyl. Jenže pro chronicky nevzdělatelného Cynika je každé poučení jako červený hadr pro býka. Nyní je už jasné, proč není schopen vystudovat libovolnou vysokou školu. Kdykoliv je přistižen při neznalosti, tak se vymlouvá a neúspěšně zatlouká. Tak prý "Zákon to tak možná nenazve" znamená, že si může psát jakékoliv blbosti. Jenže to by nesměl napsat klíčové slovo "možná", protože zákon na choromyslné představy nehledí nikoliv možná, ale určitě.

Navíc výslovně napsal: "Neměl by být spíš souzen jako vrah – na mnohem víc let?" Přesně jak kommunisti: pronásledovat nepohodlné drakonickými tresty, bez ohledu na zákon. P. Hedvíček měl tedy pravdu: Nácek Pospíšil je ztělesnění nemožného – kommunistický katholík.

Updated.

28. června 2007

Ať se ArbCom přejmenuje na Gestapo

Nikdy mne nepřestane fascinovat, jakou neuvěřitelnou směsicí bohorovnosti, naivity, dilettantismu a ignorance se vyznačují současní členové českého ArbComu. Naposledy Wikimol napsal doslova toto: "Ale pochybuju, že byste se dál shodli v čem - teoreticky řečeno třeba v hledisku, jestli to má být arbitráž víc arbitrážní (řešit jen o co kdo požádá v rámci co chtějí účastníci řešit) nebo inkviziční (vystupovat za projekt, i když o to nikdo nestojí), a v plno dalších věcech."

Pominu-li, že odborně se říká způsobu vedení processu, který on laicky označuje jako "arbitrážní", kontradiktorní, chtěl bych vidět jediný arbitrážní soud na světě, který se řídí inkvisičním principem. Nepochybuji, že současní arbitři se inkvisičním principem řídili, protože vyhovuje jejich naturelu. Bezelstný -jkb- hovoří dokonce o "arbitrovaných" wikipedistech. Jenže opuštění "arbitrážního" (dle pojmosloví Wikimola) principu arbitrage v ruku v ruce s tajným rozhodováním znamená jen jedno. ArbCom se nepodobá žádnému známému arbitrážnímu soudu, nýbrž spíše Gestapu.

26. června 2007

Nácek Pospíšil je znechucen

Nácek Pospíšil se přiznal, že je znechucen. Proč? Údajně pro osobní útoky. Že by Cynik byl stejný pokrytec jako Beren a kritisoval to, co sám dělá? Nepředpokládám. Řeči o osobních útocích jsou jen chabé mimikry. Nácek pak naznačil, že ve skutečnosti je za tím něco jiného: "Navíc si dovoluji upozornit, že dotyčný pán úmyslně napadá a pomlouvá (pro pana Pecinu - všimněte si prosím, že píšu pomlouvá, nikoliv kritizuje) českou wikipedii všude možně." A jsme doma. Měl jsem lví podíl na tom, že na anglické versi wiki zmizel článek o jedné polské sebevražedkyni. Tím jsem Cynika zasáhl v jeho nejcitlivějším místě. Jaká byla jeho reakce? Naprosto standardní. Obvinil nás, co nácka známe, z trollingu. Jenže se ošklivě spletl. Ve skutečnosti jsme to byli my, kdo ctili pravidla wikipedie, a trollové naopak ti, kdo je porušovali. Musel přijít samotný Jimbo Wales, aby jim to vysvětlil: "It actually should be deleted, but at the very minimum the change of title of the article is obviously the right thing to do. The person is not notable, the event is *unlikely* to be notable, the change in school policy *might* be notable. Maybe. The whole thing might merit a sentence in an article about Polish school systems. Wikipedia is not a newspaper. I would have just deleted the article, but I wanted to give time for people to merge the salvagable contents from this nonsense into a reasonable place.--Jimbo Wales 12:12, 2 June 2007 (UTC)"

Reakce chronicky nevzdělatelného Pospíšila byla očekávatelná: "I am disappointed. I thought english wikipedia is global encyklopedia in english language. I see now english wikipedia is encyklopedia of only Anglo-Saxon world in many cases. Event is very notable in Slavonian world, I think I made clear it here. --Cinik 15:46, 2 June 2007 (UTC)" (bizzarrní a nesrozumitelná angličtina z piety ponechána) Cynik je zklamán pokaždé, když na jeho pitomosti někdo nebere zřetel. O polské pubertální dívce, která z neznámých důvodů spáchala sebevraždu, není nic známo nejen v Rusku, Bulharsku či Slovinsku, ale ani na Slovensku či ČR, i když se Cynik s usilovností hodnou lepší věci snaží o opak. Nicméně, proč by všichni Češi měli znát každého polského sebevraha?

Původně jsem měl stejný názor jako KláraK. Myslel jsem si, že jeden nevzdělanec nemůže v silné kommunitě nic znamenat. Ukázalo, že nemám pravdu. Cynik je jako tchoř (podle důvěryhodných zpráv i v reálném životě) a zasmradí všechno, kde se octne. Jediná chance je eliminovat ho tvrdým vynucováním pravidel. Jenže pro Cynika, jak nám nyní svým smutným selháním stvrdili správci, pravidlo Žádné osobní útoky neplatí. Tak mu dáme ochutnat jeho vlastní medicíny.

25. června 2007

Buzerace Pastoria

Povinností všech slušných lidí je zastat slušných lidí, kteří jsou v nouzi. Momentálně je v nouzi služebně nejstarší český wikipedista – Pastorius. Lyncherské konsorcium, zvané ArbCom, se rozhodlo, že ho sejme. Jako kdyby svou neaktivitu nemohli dotáhnout až konce, který už je blízko. Rozhodně by tak v tomto případě škodili méně.

Proto na znamení solidarity s Pastoriem vyhlašuji své předsevzetí, že pokud bude vyštván, prodiskutuji svévoli proti němu na Metě. Třeba se tam už najde někdo, komu se polpotovský régime na české versi wikipedie zajídá stejně jako mně. Má-li někdo jiný, účinnější, nápad, sem s ním.

Záchvěv rozumu u Chea

Ačkoliv byl Che zřejmě autorem posledního rozhodnutí ArbComu (jisté to není, český ArbCom ze zásady rozhoduje jako fémový soud, tedy tajně), nyní napsal docela rozumnou věc: "Nechuť členů výboru načínat nový případ byl důvod existující, ale podružný. Pokud bychom chtěli trestat wikipedisty za to, že poslali fotku ze srazu soukromě někomu jinému, musela by dostat ban půlka lidí na IRC. Fotku -jkb- zveřejnil Rosta, ale z nabídky dvou již zabanovaných uživatelů byl na návrh nového propírání zvolen V. Z. Nedělám si iluze o lidumilnosti V. Z. ve vztahu k -jkb-, ale "Protože poslal fotku ze srazu Rostovi, který ji dal na blog, bude místo nynějšího banu zabanován" mi přijde úrovní absurdity a očekávatelného bordelu okolo (nejen na stránkách arbitráže) přeci jen za hranicí, kterou by ospravedlňoval cíl mít na wiki od V. Z. jednou provždy pokoj. --che 00:28, 20. 6. 2007 (UTC)" (osobní útoky vymazány)

21. června 2007

Nové volby do českého ArbComu

Stejně jako kremlinologové museli odhadovat trendy na základě pouze těch událostí, které prosákly na veřejnost, tak i znalci wiki musí odhadovat trendy na základě možná nevýznamných jevů despotického régimu. Jednou z nich je, že jeden z nejhorších správců (po Berenovi), Petr K, který se zřekl svých správcovských práv v náhlém záchvatu sebereflexe, neprojde hlasováním o jejich znovuzískání. Že by tedy stalinism na cs: skončil a alespoň členové ÚV mají právo hlasovat podle svého svědomí? Uvidíme až podle toho, jak dopadnou volby do ArbComu. Buď do něj projdou opposiční kandidáti (KláraK a Tomáš Pecina), nebo v něm zůstanou kovaní marxisté jako Che [Guevara]. Jisté je jen jedno: největší hulvát celé wikipedie (ani Cynik se mu nemůže rovnat), o jehož křupanství se vykládají legendy dokonce po pražských saunách, Miraceti, do ArbComu nekandiduje. Nejhorší stalinista v něm tedy nebude. Uvidíme, zda je to dostatečný pokrok, aby i na wiki nastalo období Tání.

Stejně jako Lenin, napsal Miraceti svou politickou závěť. Odmyslíme-li si povinně rituální jazyk ("jsem oddaný věci socialismu" = "pomáhám projektu", "straniční představitelé dosáhli uznání" = "arbitr si vydobyl respekt při tvorbě článků", "objektivní zákony vývoje společnosti" = "arbcom objektivně pomáhal komunitě", "republiku si rozvracet nedáme" = kdo kde o kom řekl a kdy troloval", "škůdce socialismu byl odhalen" = "co vlastně znamenají jeho kličky", "naším cílem je boj za mír" = "arbitři mají v popisu práce rozhodovat tak, aby chránili projekt", "reálný socialismus" = "Myslím, že už v principu se to nedá dělat o moc lépe.", "prvořadá je soudružská kritika a sebekritika" = "Uživatelům radím, aby se snažili osobní problémy opravdu řešit sami a nenechávali to na arbcom.", "soudruzi z SNB musí provádět bezodkladná opatření a mobilizovat skryté rezervy proti rozvracečům lidovědemokratického zřízení" = "Na správce apeluji, aby se nebáli provádět opatření proti nebezpečně se rozrůstajícím sporům.", "za politikou KSČ stojí masy" = "Arbcom by se měl za správce otevřeně postavit stejně tak, jako by se za své správce měla stavět celá komunita.", "agenti imperialismu se vloudili do strany, ale byli odhaleni" = "A to až do okamžiku, kdy daný správce začne projektu jasně škodit.", "svazek dělníků, rolníků a pracující inteligence" = "vzájemná důvěra komunity, správců a arbcomu", "stát na čele pokrokového vývoje není právě snadné" = "Ani správcovství totiž není žádný med.", "když se kácí les, tak lítají třísky" = "Kontroverzní rozhodnutí správci mají před sebou velmi často.", "myslíme to s tebou dobře, soudruhu" = "Zablokování někoho na delší dobu obvykle nebývá aktem nepřátelství.", "je třeba získat nové kádry" = "nová krev je taktéž potřeba", "politbyro je třeba rozšířit" = "Možná by nebylo od věci, kdyby se počet arbitrů mírně zvýšil.", "členové a kandidáti politbyra jsou v prvé řadě oddaní věci socialismu" = "arbitři by měli by mít v prvé řadě vždy na mysli dobro projektu", "na kandidátkách Národní fronty jsou jen občané oddaní věci socialismu" = "vyberte ty, kteří mají na srdci dobro projektu", "straničtí a státní funkcionáři nemají žádné výhody, jsou pracujícím na očích" = "Arbitři proti Vám nemají žádné výhody, nemůžou se před Vámi nikam schovat a tam pracovat.", "komunisté jsou součástí dělnické třídy" = "Arbitři nejsou bozi, ale lidi jako Vy."), říká nám toto: ArbCom fungoval dobře a líp fungovat nemůže.

Jak je to doopravdy? Stejně jako s reálným "socialismem". ArbCom fungoval špatně a hůř fungovat nemůže. Triviální spor Adam Hauner v. Danny B. není ArbCom schopen rozhodnout půl roku. ArbCom stouží jako nástroj IRC kliky pro špinavou práci: k persekuci p. Hedvíčka, Jvana, Aeromixe, Semenáče či Pmp. Jiné nepohodlné wikipedisty odsouvá do kategorie druhořadých wikipedistů (Pastorius) pod permanentní buzerací, nebo se o to aspoň pokouší (Tomáš Pecina).

Jak z toho ven? Na sk: se ukázalo, že jeden gauner (Nácek Pospíšil) dokáže otrávit celkovou atmosféru. Dostane-li se tedy on, Petr K či Che do ArbComu, období Tání skončí stejně rychle jako po XX. sjezdu.

19. června 2007

Zpověď novináře

Malý čtenář nás upozornil na zpověď jednoho málo známého novináře. Protože je symptomatická, tak z ní vyjímám: "Jsem jen unavený, protože jsem léta věřil, že politika bude určitě lepší a lepší, stejně jako jsem věřil, že spravedlnost bude spravedlivější a spravedlivější."

Naši novináři nechtějí o realitě referovat, oni ji chtějí měnit. Jenže kvůli tomu nemají chodit do novin, nýbrž do politiky.

Poučení pro Cynika

Cynik na svém blogu zveřejnil jeden mimořádně smutný případ. Nicméně, jak je pro něj typické, s právní kvalifikací si hlavu nelámal. Je to pro něj vrah a hotovo. Co na tom, že na AIDS se obvykle nezemře do roka od nákazy, což je v common law obvyklé kritérium pro vraždu. Tak Cynika poučme, že onen pachatel se dopoustil těžkého ublížení na zdraví, nikoliv vraždy.

Další skandální rozhodnutí ArbComu

Na jisté ostudné stránce (kterou nebudu citovat, abych jí nezvýšil PageRank) visí nejnovější rozhodnutí českého ArbComu. Ocituji ho celé: "Arbitrážní výbor žádost zamítá, nebyl předložen jednoznačný důkaz, že Z poslal fotografii -jkb- Rossu Hedvickovi s úmyslem -jkb- poškodit. Samotná spekulace není dostačujícím důvodem pro znovuotevření arbitráže ani pro otevření arbitráže nové. Ve vztahu k uživatelům, kteří mají na Wikipedii zákaz přispívat, se doporučuje neiniciovat s nimi kontakty a neoživovat předchozí spory. Arbitrážní výbor se domnívá, že pravděpodobné negativní efekty znovuoživení arbitráže nebo vytvoření arbitráže nové překonávají možný přínos zkoumání tohoto incidentu. Pokud by se v budoucnu podobné případy opakovaly, nebo se objevil případ útoků jednoznačně prokazatelných bez dalšího šetření, výbor doporučuje předložit žádost o přezkoumání rozhodnutí před vypršením zákazu přispívání Z." (osobní útoky vymazány)

Toto rozhodnutí je pozoruhodné po několika stránkách. Je z něho vidět, že posice Ruma (vulgo Berena) na cs: slábne. Dokonce ani český ArbCom, který je jinak ochoten zlynchovat kde koho, nehodlá nyní Ruma následovat, aby se ještě více neztrapnil. Ze všech vystupujících Ruma podpořil pouze jeho kumpán, krvežíznivý Che, známý lyncher. Dokonce i Egg dal od celé záležilosti ruce pryč.

Dále je rozhodnutí pozoruhodné tím, že bylo vydáno již týden po Rumově žádosti. To je pozoruhodná hbitost, když víme, že jiná arbitrage se vleče už půl roku bez jakéhokoliv výsledku. Nicméně symptomaticky bylo vydáno poměrem 2 : 3 (v českém ArbComu obvykle rozhoduje menšina proti mlčící většině), a to opět anonymně, takže zase nevíme, kdo se kvůli zvýšení prestige tak hnal do ArbComu, aby tam pak nepracoval. Už jen čekám, kdy rozhodnutí ArbComu bude místo 2 lidí vydávat pouze jeden osvícený diktátor.

Odůvodnění rozhodnutí nestojí za nic, ale to není žádné překvapení; bylo by totiž první, které by za něco stálo. Kdy by byl předložen jednoznačný důkaz, že Z poslal fotografii -jkb- Rossu Hedvickovi s úmyslem -jkb- poškodit, tak by byl odsouzen na rok? Za to, že má špatné kamarády? Za to, že odpovídá za chování p. Hedvíčka? Za zločinné spiknutí?

Jak vypadá takové poslání fotografie s úmyslem -jkb- poškodit? "Ahoj kámo, posílám Ti fotku toho vola s úmyslem ho poškodit"? Nebo nějak jinak? Škoda, že ArbCom mlčí a nezasvětí nás do svých hlubokomyslných úvah.

Jinak bych chtěl upozornit zručného stylisátora, že "otevření arbitráže" je germanism. Arbitrage se vždy jen zahajuje.

15. června 2007

Jak jsem byl strýcem Františkem

V pozoruhodné koincidenci jsem 7. 3. 2005 zveřejnil svou úvahu Mutilace a jiné, ačkoliv již 22. 2. 2005 Jan Stern zvřejnil úvahu na obdobné thema Frommova Karkulka: Jak se bouří ženy. Vaginální dům, klitoridální jahody a dvanáct měsíčků.

Rozprava o mém článku byla o to mělčí, oč byla bouřlivější. Soustředila pouze na dvě themata: ženskou obřízku a roli genderu. Hlubší otázka po rozdílu mezi vlasy a chlupy nechala do značné míry stranou. Přitom Stern na mé otázky do značné míry odpovídá: „Vlas má však ještě jeden hluboký význam - jde o „transcendovaný chlup“. Žádná kultura světa nepovažuje vlasy za „chlupy na hlavě“, každá je kvalitativně odlišuje. Zatímco chlupy nesou jednoznačně animální konotaci, vlas se z animality vytrhuje. Vlas, to je kultura sama. Účes je prvním lidským memem (gen versus mem), prvním znakem oddělujícím se od těla a ustavujícím kulturu. To, že péče o účes je transkulturně feminním fenoménem, prozrazuje, že založení kultury je (nevědomě, mýticky) připisováno ženě.“

Katholická církev pomohla Hitlerovi

Ačkoliv se to Cynik pokouší všelijak zakrývat, je nezvratným faktem, že Katholická církev pomohla Hitlerovi. Co píše Encyclopædia Britannica? "Hitler placed the greatest value upon concluding with the Vatican in 1934 a concordat that granted the Roman Catholic Church more special rights in the German Reich than had ever been granted it in any earlier concordat. The concordat with the Vatican represented the first recognition of the Hitler regime by a European government and was viewed by Hitler as a method of entrance into the circle of internationally recognized political powers."

Spor obhájce svobody slova s fašistou

Klassický fašismus skončil v roce 1945 debellací Italské sociální republiky. K jeho definičním znakům patřilo potlačení svobody slova. Zdálo se, že se lidstvo poučilo a že po pádu kommunismu v roce 1989 nic nebrání úplné svobodě slova a demokracie.

Jenže fašisté sami od sebe nezmizí. Po roce 1945 se transformovali na rádobydemokraty. Tím však nikoho neoklamou: "Podle ovoce poznáte je." Svoboda projevu a přímá demokracie (referenda) jim narušuje držbu moci a usurpaci veřejného discoursu, a proto je fašistům trnem v oku. Naposledy se jeden fašista střetl s obráncem svobody slova na Sprše.

Svoboda slova v ČR skončila v roce 2000. Poté, co byl ve Francii rozsudkem uznán za trestný čin výrok: "Nezpochybňuji existenci koncentračních táborů, ale historici by měli prodiskutovat počet úmrtí. Co se týká existence plynových komor, je na historicích, aby to rozhodli," je jakýkoliv smysluplný vědecký discours o holocaustu státním násilím ukončen. Normálním lidem nezbývá nic jiného než se zachovat stejně jako za protektorátu či normalisace: vyprávět si alespoň protistátní vtipy.

14. června 2007

Konkurenční blog

Ačkoliv ZMP jsou otevřeny všem, 5 wikipedistů cítilo potřebu si založit vlastní blog. Přeju jim hodně zdaru, ačkoliv Egg cítil potřebu je za jejich otevřenost kritisovat.

Dodatek. Nicméně snaha o uzavřenost a censuru je vlastní i autorům toho blogu: "Jinak bych chtěl upozornit na to, že jaksi není vhodné vynášet takto živé (a citlivé) aféry na blog, příjde mi to dost nekonstruktivní." (Aktron)

Beren v praxi

Dostal se mi do ruky další pozoruhodný Berenův text. Děkuji Bohu, že v reálném životě nemám s tímto chlapíkem nic společného. Dovolím si jeho autentický text přeložit do češtiny:

Nazdar [nejradši bych ti vypíchl oko], celá věc [tyranisování Cynika na IRC] je trochu nedorozumění. Faktem je, že když se domlouvalo [kuly pikle proti Cynikovi], jak operátoři [rovnější mezi rovnými] zareagují [jak budou chicanovat Cynika], když Cinik neuspokojí požadavek komunity [nebude poslouchat jako hodinky], byl jednoznačně domluven [my, vrchnost, jsme rozhodli] časově ohraničený ban [vykopnutí z kanálu]. Ten již před nějakou dobou vypršel [bohužel], takže Cinik mohl legitimně [nebylo by to v rozporu s mým rozhodnutím] přijít a řešit [tlachat o wiki], co potřeboval [ale nikdo mu to neřekl, byli jsme rádi, že nás neotravuje]. Bohužel nemám záznamy [tohle jsem ve svém šmírování nepovažoval za důležité], ale předpokládám, že si Egg tuto skutečnost chybně vyložil [moji kumpáni se nikdy nepletou] (například nemusel být přítomen po celou dobu [má holku, takže netráví čas jen kafráním o wiki] nebo mohl věnovat patřičnou pozornost jen jedné části diskuse) [asi považoval za nutné buzerovat někoho jiného než otravu Cynika].

Egg se proto podle mě domníval [já to vím nejlíp], že chrání [to by tak hrálo, aby tam směl každý narušitel] rozhodnutí komunity [nás nadlidí] a v daný okamžik neměl žádnou možnost [než vykopnout Cynika okamžitě], jak své rozhodnutí konfrontovat s fakty [zeptat se ostatních nadlidí], měl k dispozici jen to, co si pamatoval [a s podlidmi, jako je Cynik, se nebavil. Proč taky?].

Záležitost jsem zkusil nějak vyřešit [jsem tzv. Godking] (zrušením banu [na to jako Beren mám přirozené právo] a hovorem [výslechem] s účastníky) - ani Cinik, ani Egg to podle mě nemysleli zle [jsou to věrní wikipedisté, bojují s vandaly a trolly], takže bych se přimlouval za ukončení této diskuse [ideodiversní centrály by toho mohly zneužít] a neživení dalších vzájemných antipatií [a tak nějak soudružsky si to vyříkat z očí v oči].

Proběhlé a doufám příjemně strávené Velikonoce tomu mohou napomoci [trochu blahosklonosti nikdy neuškodí. Jsem přeci Beren zvaný Godking]. Přeji hezký zbytek týdne [a wikipedické práci čest].

Beren

13. června 2007

Když o vás referuje milionář

Je to zvláštní pocit, když o vás na svém blogu píše český milionář. Symptomatické je překroucení jména.

Další zajímavé postřehy Iva Lukačoviče.

Berenova diktatura

Tomáš Pecina zpochybnil můj názor, že na české části původní wikipedie vládne Berenova diktatura (nyní však již spíše Berenova despocie než diktatura; dříve aspoň stanovili tvrdá pravidla, která neúměrně přísně trestali, např. jakoukouli nezdvořilost. Teď však trestají jednání, které je v každé normální společnosti samozřejmě příspustné, tj. kritiku, a to i nekonstruktivní, a pokoušejí se trestat osobu A za skutky osoby B.)

Spor však není o to, zda klika z IRC zavedla diktaturu či despocii, spor je o to, kdo byl její spiritus agens, spor je o Berena.

Není pochyb o tom, že Beren není žádný Stalin a že hrůzovládu nevytvořil on sám. Současný tupý legalism v nejhorších tradicích zákonného positivismu vymyslil a prosadil Tomáš Vrba. Intelektuální naivkové, jako je Dezidor či Adam Živnéř, se ho pokoušejí vyvážet i na en:, pochopitelně neúspěšně, neboť tam zcela přirozeně narazí na tvrdou ruku Jimbo Walese. Ačkoliv Wikimol dobře ví, která bije, své kamarády nevaruje. Inu solidarita kliky v praxi. Obhroublé zupáctví a rabiátství, nervositu z jakékoli diskusse, zavedl další výtečník, nyní vážený člen ArbComu, Miraceti.

Přesto přese všechno zůstává Leninem dnešní wiki Beren. Jen on je schopen tak mistrného pokrytectví. Jen on je schopen dvojí morálky v praxi. Jen on je schopen zneužívat maňásky a zároveň za totéž jednání jiné trestat. Jen on je schopen kritisovat zasahování ve své vlastní věci a zároveň to samé v praxi dělat.

Zkrátka a dobře, Berenovi dnešní marasm nikdo neodpáře. Díky své intelligenci dokáže leccos zakrýt, ale stále více lidí si uvědomuje, jaký doopravdy je. Naposledy ho Pastorius správně pojmenoval jako prvního aparátčíka wiki, který bojuje za "blaho projektu" (= věc socialismu). A když se kácí les, tak lítají třísky, to vy "trollové" (= ztroskotanci a samozvanci) na ZMP (= ideodiversní centrále) nevíte?

Brzy budou zavedeny zvláštní stranické tresty pouze pro členy strany (rovnější mezi rovnými: "Při rozhodování o uplatnění nějakého opatření může být vzat v úvahu přínos dotčeného wikipedisty pro projekt."), zatímco plebs bude i nadále dostávat knutou. Tím bude kommunism na wiki úspěšně dobudován.

Updated.

12. června 2007

Carl Schmitt

Jak správně předpověděl Magnus Maximus již v roce 2005, nacista (od 1. 5. 1933) a antisemita Carl Schmitt (1888–1985) se stává stále populárnější postavou v soudobém veřejném discoursu. Přitom Encyclopædia Britannica ještě nedávno o něm neměla ani zmínku, natož heslo.

Naposledy na něj odkázal ústavní soud ve svém skandálním rozhodnutí Pl ÚS 77/06 odst. 43: "Konečně pro C. Schmitta je parlamentarismus jako forma vlády otevřenou argumentativní diskusí, v níž jsou konfrontovány rozdíly a názory – politická moc je tím nucena k diskusi, která umožňuje veřejnou kontrolu (Schmitt, C.: The Crisis of parliamentary Democracy, London 1994, cit. dle Kysela, J.: Zákonodárný proces v ČR jako forma racionálního právního diskurzu?, Právník č. 6/2005)."

Je to zajímavý process. Na jedné straně jsou liberální obhájci práva popíračů holocaustu na svobodu slova na stále větším ústupu, na druhé straně se ideologové nacismu dostávají do mainstreamu. Domnívám se, že je to zákonité. V boji proti terrorismu je svoboda projevu nepotřebná veteš, zatímco aktualisované heslo Ein Volk, Ein Reich, Ein Führer lépe vystihuje potřeby dnešního establismentu.

7. června 2007

Mathias Rust



«Воздушный хулиган» из Германии (vzdušný chuligán z Německa) před 20 lety – 28.5.1987 a zrovna v Den sovětských pohraničníků – unikl protivzdušné obraně Sov. svazu a s letadlem Cessna 172 přistál na Rudém náměstí v Moskvě. Pamatuji si na tehdejší titulky novin i celosvětové pozdvižení. Tolik legenda, skutečnost byla ale poněkud jiná.

Cesta do Moskvy

Tehdy 19-tiletý Rust, čerstvý držitel leteckého průkazu, si letadlo pronajal v Hamburg(u) pro okružní let nad Skandinávií. Odletěl na Island, pak přes Norsko do Finska, kde 25.5.87 přistál na letišti Helsinki-Malmi. Za 3 dny odtartoval a jako cíl udal Stockholm. Nad mořem však změnil kurs na Leningrad, ze kterého se pak držel linie železnice až do Moskvy, kam dolétl v 18:15 hodin. Uskutečnil několik přeletů nad Kremlem i Rudým náměstím – tam dokonce ve velmi malé výšce, u mauzolea šel až na 3 m – ale bylo tam poměrně dost lidí, tak nemohl přistát. Nakonec v 18:40 hod. dosedl na střed Москворецкого моста (mostu), přes Василевский Спуск (Vasiljevův spád) pak doroloval ke Chrámu Vasila Blaženého (Храм Василия Блаженного) – viz pohled z výšky z obr. serie . Vystoupil z kabiny v červeném overalu, představil se a užaslým Moskvanům začal rozdávat autogramy. Načež byl zatčen soudruhy od tajné služby, tehdejší KGB.

Důsledky

Cessna byla „zaparkována“ (парковка на Красной площади) a Rust putoval do vězení Lefortovo, aby posléze stanul před soudem. Sov. justice viděla jeho „Friedensbotschaft“ (mírové poselství), jak tvrdil, v docela jiném světle a Mathias Rust byl 4.9.1987 odsouzen ke 4 letům pracovního tábora – za ilegální přicestování, výtržnictví s ohrožením zdraví přítomných lidí a za hrubé porušení mezinár. pravidel bezpečnosti vzdušného provozu.

Zatímco se v Německu rodiče Rusta snažili na storry jeho letu něco vydělat – »Stern« odkoupil exklusivní práva –, němečtí politici jednali o jeho propuštění z vězení. To se jim nakonec podařilo a 3.8.1988 přistál z vězení předčasně propuštěný a z SSSR vyhoštěný Mathias na letišti Frankfurt – ovšem již jako obyčejný cestující pravidelné linky, o své oprávnění k létání přišel..

Čistka v sovětské armádě

Malý hornoplošník s přídavnými nádržemi byl po přeletu finsko-sovětské hranice samozřejmě odhalen a jak i sám Rust později uvedl, sledovaly ho boj. letouny Mig 24, které on jednoduše ignoroval. Měl štěstí. Odpovědní velitelé totiž váhali dát rozkaz k jeho sestřelení, aby pak za svoji nerozhodnost byli později sami „sestřeleni“ – od velkého »Gorby« – ze svých vysokých postů. Z předčasného důchodu se tak mohl „radovat“ tehdejší ministr obrany Sergej Leonidovič Sokolov, jeho zástupce a velitel protivzdušné obrany Alexandr Ivanovič Koldunov – oba patřili k politickým protivníkům Gorbačova – jako i řada dalších vysokých důstojníků.

Michail Sergejevič Gorbačov využil situace, aby se zbavil odpůrců své přestavby a na jejich místa dosadil svoje lidi. Mathias Rust, mladík z BRD, se tak vlastně nepřímo a nevědomky zasloužil určitým dílem o tzv. pěrestrojku Sovětského svazu – viz. Матиас Руст пострадал за перестройку.


Na závěr

Roku 1989 se dostal Rust znovu na stránky novin. Během svojí civilní služby (alternativa voj. zákl. služby) v nemocnici Rissen zaútočil a vážně zranil nožem zdravotní sestru, která se prý s ním nechtěla líbat. Soud jeho čin (v 1991) ohodnotil 30 měsíci ztráty svobody, v říjnu 1993 byl Rust z vězení podmínečně propuštěn.

V r. 2001 byl obviněn z krádeže kašmírového svetru v obchodu a od soudu odešel s pokutou 10.000 DM. Za 4 roky nato mu soud dal peněžitý trest 1.500 Euro za podvod, loňského roku byl Rust opět souzen a odsouzen za další opakované podvody.

Jeho první manželství ztroskotalo, pak se oženil s Indkou, dcerou obchodníka s čajem.

Dnes žije Mathias Rust (39) údajně v Berlíně kde se živí jako prof. hráč pokeru.

Sport. letadlo typu Cessna 172 B s označením D-ECJB odkoupila za dvojnásobek odhadní ceny kosmetická firma v Mnichově, která ho později prodala do Japonska. Cessna je dnes vystavena pod širým nebem v parku nedaleko Tokia.

4. května 2007

Normálnost

Měl jsem kdysi na Sprše zuřivý flame war s Postavou do jazzu a Gogem o normálnosti. Zatímco já hlásal názor, že normální = většinové, jejich postoj jsem pochopil tak, že zastávají thesi, že normální je to, co je funkční. Postava nyní podal dementi: "tento pojem se dá vykládat různě".

Jak jsem však později zjistil z hovorů s mnoha lidmi, pojetí, že normální = funkční zastává tím méně lidí, oč horlivěji nebo vulgárněji je toto pojetí zastáváno. Jako symbolickou tečku za tímto sporem si proto dovolím o ocitovat Jana Zrzavého: "(Pozor – slovo „normální“ nemá jiný seriózní význam než ten, který užívá statistika, tedy vlastně „obvyklý“ či „běžný“. Inženýrský titul je jev stejně nenormální jako homosexualita či nezkažený chrup.)"

Updated.

23. dubna 2007

Jaký je život, když je vám méně než 20

Ale pozor, bez příkras (via Malý čtenář).

5. dubna 2007

Další kritika wikipedie

Malý čtenář nás upozornil na další kritiku wikipedie.

4. dubna 2007

Sudetská krize

28.3.1938 si Adolf Hitler do Berlína pozval předsedu Sudetoněmecké strany SdP Konráda Henleina a přikázal mu, aby ohledně národnostní otázky kladl čsl. vládě nesplnitelné požadavky. Henlein pak v Karlových Varech 24.4.38 předložil osmibodový »Karlovarský program« požadavků, týkající se mj. rovnoprávnosti, autonomie a napravení křivd z r. 1918 (viz také »Od 1919 k Mnich. dohodě «).

Splnění v programu požadovaných dalekosáhlých autonomních práv pro německou menšinu – jako např. samostatný správní aparát – by fakticky znamenalo konec československého státu. Tak byla vyprovokována tzv. »Sudetská krize«, která vyústila ve dnech 29. - 30.9.1938 v »Mnichovskou dohodu«. Do povědomí českého národa se zapsala jako »Mnichovská zrada«.

Na základě předpokládaného (a mylného) pohybu Wehrmacht(u) do Sudet, byla 21.5.38 v ČSR provedena částečná mobilizace. Pouze energický zákrok Anglie a Francie odvrátil hrozící válku. S ohledem na tyto okolnosti vydal Hitler o 9 dní později detailní pokyny k vojenské likvidaci Československa a nechal uvést Wehrmacht v pohotovost do 1.10.1938. Ze strany Německa současně nadále probíhala masivní propaganda. Poukazování na právo sebeurčení národa mělo dát německým plánům vzezření jakési legality; k tomu bylo nestále zdůrazňováno, že Sudety jsou posledním územním požadavkem.

Pro další průběh krise byl rozhodující postoj Velké Britanie, která doufala v zachování míru v Evropě za cenu ústupků. K tomuto účelu byla připravena jednat s Německem o změnách hranic ve středových. Evropě, zvláště když nesouhlasila s restriktivní menšinovou politikou Československa. Jakmile Hitler zač. září otevřeně pohrozil německým vpádem do ČSR, dorazil 15.9.38 britský ministerský předseda Arthur Neville Chamberlain v roli zprostředkovatele k osobnímu rozhovoru na Obersalzberg u Berchtesgaden.

21.9.38 odsouhlasila(!) čsl. vláda návrh Francie a Anglie, předat Německu území s nadpoloviční většinou německy mluvícího obyvatelstva – Sudety. Hitler ale v Sudetské krizi (sám k ní dal podnět) viděl dobrou záminku k napadení Československa, tedy i příležitost k rozpoutání války a návrh zprvu odmítl. Zdálo se, že válka je nevyhnutelná a ČSR tedy 23.9.38 vyhlásilo všeobecnou mobilizaci. Britská vláda nato požádala italského diktátora Benito Mussolini(ho) o zprostředkování jednání. Hitler, Mussolini, Chamberlain a franc. ministerský předseda Edouard Daladier se 29. září 1938 setkali v Mnichově – zástupce Československa ani jeho spojence Sovětského svazu nebyl pozván.

Sudetská krize byla před válkou tou největší. Zatímco Chamberlain věřil, že byl zajištěn trvalý mír, Hitler se k dohodě stavěl různě. Na jednu stranu litoval, že k jím chtěné válce nedošlo, na stranu druhou věděl, že něm. národ válku odmítá. Německý tisk ovšem připisoval zachování míru právě Hitlerovi, který tím v Říši získával na popularitě. Tak byly zároveň zmařeny plány pučistů z něm. vojenského velení kolem Ludwig Beck a Hans Oster , kteří po Mnichovské dohodě již nemohli doufat v podporu národa.

Ještě před tažením do Polska pronásledoval Hitlera stín »Mnichova« a údajně pronesl ke svojím generálům: »Mojí největší starostí je, aby v posl. minutě nepřišel zase nějaký „Schweinehund“ se zprostředkovacími plány«. Tím „Schweinehund“ byli očividně míněni Göring a Mussolini, kteří ho k jednání v Mnichově přemluvili. Nicméně „opětné získání“ Sudet bylo jedním z největších úspěchů Hitlerovy zahraniční politiky.

27. března 2007

Laskavý humor

Skvělou recensi napsal Petr Fischer v HN. Naproti tomu Tomáš Baldýnský v Reflexu tentokrát zklamal.

25. března 2007

V cizích službách – němečtí legionáři v Indočíně




Dokumentární film »In fremden Diensten« (V cizích službách) od Marc Eberle a Thomas Tielsch byl natočen k 50. výročí bitvy o Dien Bien Phu a vypráví o osudech německých cizineckých legionářů ve Vietnamu. Nedávno jej odvysílala stanice ARTE.

Vedle Vietnamců (osvobozenecké hnutí Viet Minh), Francouzů a Afričanů se války v Indočíně zúčastnilo i 35.000 německých legionářů. Po prohrané světové válce vstupovali do »Légion étrangère«, pověstné francouzské Cizinecké legie, která jim slibovala nový domov, novou identitu, novou vlast či pouhé dobrodružství.

Francouzští branci nesměli být (dle ústavy) nasazováni v zámoří a tak zůstala válka věcí koloniálních jednotek a především – legie. Krom toho bylo doma na válku v Indočíně nahlíženo jako na „špinavou“, takže bylo lepší, nechat pro zájmy Francie umírat cizince. Však o ně nebyla nouze. Zverbováni byli v zajateckých táborech, nouzových ubytovnách a od bezpočetných kanceláří, které Cizinecká legie ve francouzské okupační zóně zřídila. Mladí muži od Waffen SS či výsadkáři a horští myslivci z Wehrmacht ve svém životě stejně nezažili nic jiného než-li válku a nebylo jim tedy ani zatěžko svoje válečné „řemeslo“ uplatnit pro legii. Bylo to mnohdy jediné, co vlastně uměli.

Ve válkou zničeném Německu byla bída a ve filmu např. vojáci vzpomínali, jak se pak v legii konečně po dlouhé době zase do sytosti najedli. Do Francie byli rekruti odváženi pokoutně a tajně, jako franc. okupační vojáci, nakonec skončili ve Vietnamu, kde se po všech útrapách zpočátku cítili jako v nějakém ráji. Podíl Němců a Rakušanů dosahoval v legii, která se rozrostla na 36.000 mužů, někdy až 80 % legionářů.

Indočína (1947-1954)

Po ukončení 2. svět. války bylo pro vojáky Légion étrangère okamžité uplatnění v Indočíně – dnešní Vietnam, Laos a Kambodža – kde Francouzi od r. 1883 vlastnili kolonie. Přítomnost legie byla jen krátkodobě přerušena po čas války, kdy území r. 1940 obsadilo Japonsko. Někdejší, pod franc. koloniální nadvládou, slabý odpor Vietnamců přibral během války na intenzitě. Po odchodu Japonců (1945) využil polit. vůdce Ho Chi Minh mocenského vakua v zemi a vyhlásil demokratickou republiku Vietnam. Mohl se přitom opírat o národně-revoluční hnutí Viet-Minh, založené r. 1941 a cvičené jeho blízkým přítelem gen. Vo Nguyen Giap k boji proti jap. okupantům (na spol. fotografii je Vo Nguyen Giap stojící).

Jako první připlul 2. února 1946 do Saigonu 2. REI (2. pluk cizinecké pěchoty), o něco později i 5. REI. Po smlouvě 6. března 1946 mezi Ho a franc. vládou, která nakonec uznala samostatnou republiku na severu země, se ve Vietnamu vylodily ještě 13. DBLE (tzv. „polobrigáda“) a 3. REI. Nicméně celá Indočína byla pod kontrolou Francie, která si ve smlouvě vymínila nadále kontrolovat i sever země. Zpočátku byl klid, ale v listopadu bylo oddíly Viet-Minh(ů) zabito 29 franc. vojáků. O měsíc později zabili tito partyzáni 600 francouzských civilistů. Pro Francii to byla již ta příslovečná „poslední kapka“.

V lednu 1947 přistál ve Vietnamu 1. REC (pluk kavalerie). Francouzi měli pod kontrolou města – Viet-Minh volnou krajinu. Kdo se měl obzvlášť osvědčit, byli parašutisté. Poprvé za své existence byli seskupeni ze 2, později 3 batalionů (praporů) – 1., 2. a 3. BEP. Mezi legionáři představovali elitu, zpravidla sloužili již u německých výsadkářů za 2. svět. války a byli mezi nimi dokonce i veteráni z bitvy o Krétu. Výsadkové jednotky začaly zřízovat v týlu nepřítele dobře zabezpečená a těžkými zbraněmi vybavená opevnění (tzv. Forts), která měla vylákat partyzány z úkrytu, aby mohli být zničeni.

Válka v Indočíně začala být ale pro legii dost problematická. Její výstroj i výzbroj byla nedostatečná, používalo se prakticky všechno možné. Vedle franc. samopalu MAT-49 vesměs americké karabiny M1, M1 Garand, britský M1918 BAR a německý kulomet MG-42. Americké houfnice, bombardéry, z vozidel od amerických jeep(ů) po britské tanky.

Bitva o Dien Bien Phu

Z taktických důvodů zřídili Francouzi v listopadu 1953 rozsáhlé opevnění v údolí na hranicích Laosu, které pojmenovali podle nedaleké vesnice Dien Bien Phu. Byla to rozlehlá planina ohraničená ze stran vyvýšenými body, které Francouzi obsadili a pojmenovali: Anne-Marie, Gabrielle, Dominique, Huguette, Francoise, Beatrice, Eliane, Claudine a Isabelle. Operace »Castor« začala 20. listopadu seskokem 5.000 výsadkářů, kteří zajistili prostor a postavili přístávací dráhu. Celkově se na různých opěrných bodech Dien Bien Phu ke konci nacházelo asi 17.000 mužů.

Viet-Minh(ům) se zdařilo velké seskupení jejich vojska kolem opevnění a přistávajícím transportním letadlům způsobovali potíže protileteckou palbou. Na jejich iniciativě ale zvolna ubývalo. Mezitím s pomoci místních obyvatel budovali v džungli skryté cesty, po kterých pak dopravili do maskovaných palebných postavení v okolních horách děla, munici a jiný materiál. Za pomoci jízdních kol, bůvolů, nebo i jen lidské síly. V údolí také nepozorovaně vybudovali zákopy, poskytující ochranu před dělostřelbou a letectvem. Vojsko gen. Vo Nguyen Giap(a) čítalo 33.000 vojáků, později trojnásobek.

K překvapení Francouzů, kteří schopnosti nepřítele značně podcenili, začal 13. března 1954 útok dělostřeleckou přípravou z okolních hor. Hned první den byla zničena přistávací dráha a velká část franc. zásob. I přes spěšný přílet posil ztráceli Francouzi stále více svých opěrných bodů a obráncům začalo docházet i střelivo. Během prvních 2 dnů musely být vyklizeny op. body Beatrice a Gabrielle, zásobování probíhalo jen shazováním na padáku a valná část materiálu padla do rukou nepříteli. Letectvo sice neustále útočilo na zás. cesty nepřítele, ale bez zjevného účinku. Útoky z opevnění na nepřátelské pozice v horách neměly úspěch, protože protivník měl sudy s napalmem, který hořící stékal na útočící legionáře. 6. května padla Eliane a v pozicích bojovali už jen skoro samí ranění. 7. května 1954 v 17:30 hod. nechal velitel Dien Bien Phu (plk. Christian Marie de Castries) vyvěsit bílou vlajku. Pouze v Isabelle bojovali zoufalí legionáři 3.REI do půlnoci, pak zaútočili ztečí na pozice Viet-Minh(ů) a skoro všichni padli.

Závěr

V 57-denním boji o pevnost Dien Bien Phu padlo 4.000 franc. vojáků a přes 1.500 legionářů. Viet-Minh(ové) zajali přes 4.000 legionářů a 7 batalionů (praporů) Légion étrangère přestalo existovat. Generál Giap nasadil 200 děl a 50.000 vojáků, z nichž 22.000 padlo či bylo zraněno. Po této hořké porážce vyhlásila Francie svůj odchod z Vietnamu a země byla rozdělena na jižní a severovietnamský stát.

Během osmileté války v Indočíně padlo 10.483 legionářů (přes polovinu z nich byli něm. a rak. státní příslušníci), zostřily se také politicko-světové vztahy mezi Východem a Západem. Počáteční franc. koloniální válka s pochybnou legitimitou se v očích světové veřejnosti stala postupně oprávněným bojem proti komunismu v jižní Asii. Ke změnám nedošlo ale pouze ve světově-politické rovině. Němci již vstupem do vojska svého odvěkého nepřítele, Francie, změnili strany. Záhy se jejich ideologická a politická předsevzetí začala znovu měnit. Viet Minh(ové) pomocí gramofonů šířili noční džunglí německy mluvenou propagandu. Stalo se tak, že mnohý zajatý něm. legionář bojoval ke konci jako důstojník Ho Chi Minh(ových) partyzánů, aby se po svojem návratu do NDR stal nástrojem propagandy studené války. Hlavně východoněm. politik Erich Honecker se od r. 1951 snažil o návrat Němců z Indočíny, který pak probíhal přes Čínu, SSSR do NDR.

Cronologie

9. března 2007

Názor Bohumila Doležala na wikipedii

Bohumil Doležal: "Internetová encyklopedie Wikipedia zaměstnávala hochštaplera. Hochštapler byl odhalen a musel se poděkovat. To je krámů. Wikipedia je zadarmo a je užitečná. Aspoň mně byla užitečná už mockrát. A spoustě dalších penzistů, kteří nemají prachy na přístup k encyklopediím, za něž se platí."

23. února 2007

Buchenwald - nacistické vyšetřování

Nacistický vyšetřovatel a důstojník SS Georg Konrad Morgen vyšetřoval mnoho zločinů, které byly spáchány v německých koncentračních táborech. Nejznámější případ je Buchenwald, jehož velitel Karl Otto Koch byl popraven.

22. února 2007

František Fuka odhalen

Jiří X. Doležal: "Fuka však veřejnosti na svém serveru jasně demonstruje, proč se vlastně takovou činností, jako je psaní bizarních hanopisů na mou osobu zabývá. Jeho frustrace je pochopitelná, omluvitelná a soucit vzbuzující - nadáváním si totiž Fuka kompenzuje sexuální deprivaci."

Moskva - třetí Řím

V originále ten výrok zní: „Храни и внимай, благочестивый царь, тому, что все христианские царства сошлись в одно твое, что два Рима пали, а третий стоит, четвёртому же не бывать.“

15. února 2007

Kam kráčejí média?

Zajímavá úvaha Štěpána Kotrby.

7. února 2007

Vidět Liverpool


Při čtení smutného příběhu z USA o tragedii (3. díl) v říjnu 2005 a následné „pomoci“ konzulátu ČR jsem si vzpomněl na kluka, který byl nadšeným obdivovatelem Beatles a jehož jediným a velkým snem bylo navštívit Liverpool – město vzniku této legendární hudební skupiny. Československý konzulát se tenkrát (r.1981) v jeho případě také moc nevyznamenal.

Mirek Č. nekouřil ani nepil, po absolvování Zvláštní školy dřel jako pomocný dělník za pár šupů ve fabrice a bez odmlouvání dělal i ty nejhorší práce. To proto, aby mohl navštívit Anglii a město, odkud pochází Beatles a splnit si tak svůj velký sen, na jehož realizaci si od mládí střádal korunku ke korunce. Někomu byl pro smích, ve vesnici ho měli za neškodného blázna a mnoho lidí chtělo (z legrace), aby jim pak z Anglie poslal pohled. On totiž každému na potkání vyprávěl, že již co nevidět bude mít peníze na cestu pohromadě a poslat „čumkartu“ slíbil. K pozdějšímu překvapení všech to také dodržel.

V Anglii ale chudák za 3 dny zůstal úplně bez prostředků, protože ho (prý) někdo okradl. Není vůbec důležité, zda to je pravda, nebo zda všechno někde ztratil. Jde především o přístup zaměstnanců tehdejšího čsl. konzulátu, na který se nakonec obrátil. Jednak něvěděl, jak se bez jízdenky a dokladů dostat domů a také už padal hlady.

Soudruzi na konzulátu (špioni a přísl. StB) ale měli přece mnohem důležitější úkoly, než-li se postarat o nějakého nuzáka, byť to byl i jejich občan. Fanouška Beatles jednoduše vyhodili z budovy jako nějakého obejdu. Až po opakovaném úsilí a prosbách dosáhl zoufalý Mirek toho, že nějaký soudruh začal konečně „úřadovat“ a zatelefonoval do Prahy.

Po sáhodlouhém mezistátním telefonování a telegrafování (samozřejmě vše vyúčtováno) se musel pan Č. (otec Mirka) dostavit do Prahy a složit (na tehdejší poměry) dosti značnou finanční hotovost, na kterou si někde vypůjčil. Teprve potom se StB-áci na konzulátu v Anglii jakžtakž postarali o jeho syna a umožnili mu cestu domů.

Na serveru »Lidé.cz« je zkrácená verze tohoto příběhu pod názvem »Čsl. občan v nouzi« (6.2.07). Reakce některých účastníků jsou opravdu podivné.

11. prosince 2006

Zemřel Augusto Pinochet

Nechť se Hospodin slituje nad jeho duší.

Zajímavé, ač ne příliš překvapivé, je vyjádření Margarety Thatcherové, která truchlí nad jeho odchodem. Ctitelé Margarety Thatcherové, čeští "pravičáci", z valné části (ne všichni!) hájili Pinocheta jako zachránce Chille před komunismem. Takových apologetů je zde na "levičáckém" Západě pořídku. Že při té záchraně "lítaly třísky" rukama takových chilských Aloisů Grebeníčků, to českým "pravičákům", zdá se, dodnes nedošlo. Nedošlo a nedojde jim asi i mnoho dalších věcí, ale to necháme jiným článkům. Tento nekrolog nad Pinochetem budiž zejména smutným pokrčením ramen nad ideologickou zaslepeností některých lidí - obětí totalitní černobílosti.

5. prosince 2006

Filmová censura

Hlavním předmětem filmové censury je sex (včetně nahoty a klení – vulgarit), užívání drog (návykových látek) a násilí. V USA Motion Picture Association of America stanovila přesná a podrobná pravidla a od roku 1990 zdůvodňuje zařazení každého filmu:
  1. G – film pro děti. Není přítomna žádná nahota, sexualita nebo drogy. Násilí je minimalisováno. Konversace nejde za každodenní standard.
  2. PG – v doprovodu rodičů. Nahota je zobrazena jen krátce. Horror a násilí nepřekračuje umírněnou úroveň. Nedospělci se na tento film mohou dívat, ale některé scény by jim měly být vysvětleny.
  3. PG-13 – i v doprovodu rodičů pod 13 let nedoporučeno. Hrubé nebo trvající násilí není přítomno, stejně jako obecně sexuálně orientovaná nahota. Mohou být zobrazeny scény požívání drog a sdělovány sexuální vulgarity. Nejžádanější rating pro obecné (tj. nikoliv dětské) filmy.
  4. R – mládež pod 17 let jen v doprovodu rodičů: zobrazení soulože v missionářské poloze. Rodiče mají svým dětem vysvětlit některé scény. Film s "hvězdičkou": omezená reklama i příjmy.
  5. NC-17 – mládeži pod 17 let nepřístupno: homosexuální sex, nahé mužské tělo (je vidět penis), ženský orgasmus, sexuální úchylky; otevřené sexuální scény, nahromadění sexuálně orientovaného jazyka a scény krajního násilí. Tento rating však nutně neznamená, že snímek je pornografický.
Patří k podivným přežitkům amerického puritánství, že sex je pro děti považován za stejně škodlivý jako násilí, ačkoliv obé je ve filmech stylisované. Násilí více než sex: aby bylo drastičtější. Důvodem je to, že sex údajně rozleptává společenské vazby. Přitom sex je, na rozdíl od násilí, přirozenou součástí života. Vzhledem k tomu, že většina velkých filmových studií (20th Century Fox, Columbia, Disney, DreamWorks, Lion's Gate, MGM, Miramax, Paramount, Touchstone, Universal a Warner Bros.) usiluje o PG-13, aby přitáhly maximum publika, jsou spotřební americké filmy podivně censurované: milenci jsou zásadně oblečení, nebo střih vynechá vše mezi počátkem předehry a odpočinkem po orgasmu.

29. listopadu 2006

Ještě jednou k Vrbovi

Známý kontroversní správce Vrba si mne neustále bere na paškál. Naposledy tak učinil v diskussi o jeptišce, do níž jsem se tak dostal jako Pilát do kréda.

Vzhledem k tomu, že je správce už více než rok a stále se nenaučil základní principy, tak se ho dovolím o nich poučit:
  1. Základním pravidlem slušnosti je nepomlouvat ty, kteří se nemohou bránit. Anglická wiki výslovně normuje: "Wikipedia's hope for banned users is that they will leave Wikipedia with their pride and dignity intact, whether permanently or for the duration of their ban. As such, it is inappropriate to bait banned users or take advantage of their ban to mock them." Je symptomatické, že nic podobného v postkommunistické cs: nenajdete.
  2. Na ZMP jsem nikdy nikoho neurážel, pouze jsem otevřeně psal o věcech, které jsou nechvalně známému Vrbovi nepříjemné.
  3. Jak správně píše Hippopotamus, "Jistě jsou chvíle, kdy to jinak nejde a jedinec musí převzít odpovědnost, ale přebírá ji on a na své riziko a to je správné, ovšem v okamžiku, kdy se převzetí jiných pravomocí stává systémem, končí svoboda a je lhostejné zda je to ve státě, nebo ve společenství jakým je Wikipedie." Vrba již dávno systémově nejprve rozhodne a teprve pak se ptá ostatních, co oni na to. Tím se nijak neliší od Mussoliniho a jiných diktátorů, kteří si s oblibou nechávali svá rozhodnutí ratifikovat v referendech. Wiki však není despocie, nebo by aspoň neměla být.
Udělal jsem velkou chybu, že jsem tak nebezpečného člověka, jako je Vrba, povýšil na správce. Malý čtenář měl pravdu, takže se mu omlouvám za příkoří, které takto musel ode mne nepřímo vytrpět.

Navíc ho Cynik usvědčil jako lháře: "Pokud dokážeš úvést do souladu svou větu "Cinik byl nekolikrat zadan, aby zacal diskutovat neucinil to a pak udelal editaci, prostrednictvim sveho kamarada - Kotce" s existencí této editace, pak se milerád omluvím. Cinik 19:14, 27. 11. 2006 (UTC)" (pravopisné chyby z piety ponechány)

22. listopadu 2006

Odsun, transfer, vyhnání

Tomáš Krystlík

Poprvé se myšlenka odsunu německy mluvícího obyvatelstva z ČSR objevuje v plánu Edvarda Beneše v polovině září 1938, kdy vysílá tajně ministra J. Nečase do Paříže, aby zde zjistil podporu pro Benešův plán, podle něhož by Československo odstoupilo Německu území (instrukce Beneše Nečasovi hovoří o 4 až 6 tisících km2) s přibližně 800 až 900 tisíci českými Němci s podmínkou, že Německo přijme další milion českých Němců už bez území (podle oné instrukce to dohromady mělo být alespoň 1,5 až 2 miliony).

Článek vysvětluje okolnosti kolem vyhnání sudetských Němců a závěrem odsuzuje tehdejšího prezidenta Beneše.

Mohl se do věci vložit, rozsah násilí, zejména v době tzv. divokého odsunu, podstatně omezit. Neudělal to, ba dokonce svými veřejnými projevy čistku značně přiostřoval a svými podpisy (dekrety) legalizoval bezpráví. Podle dnešní judikatury by byl postaven před mezinárodní tribunál pro válečné zločiny jako je onen v Den Haagu, včetně ministrů obrany, vnitra a vůdčích politiků všech tehdejších českých politických stran bez rozdílu. Česko mu, celému světu navzdory, staví pomníky.

Třetí republika - národně socialistický stát 1945-1948

Tomáš Krystlík

Ideová východiska poválečného státu vycházela z nekomunistického odboje. Jsou shrnuta v programu Za svobodu, který byl vypracován v létech 1939-41, a jehož autoři byli i Milada Horáková, Ludmila Jankovcová a Vladimír Krajina. Podle něj měl být kapitalismus nahrazen řádem „sociálně spravedlivějším a hospodářsky účelnějším“ a společnost by měla být uspořádána na „základě netřídním“, neboť „teprve demokracie hospodářská a sociální trvale upevní demokracii politickou a umožní státům vnitřní rovnováhu a vnější bezpečnost“. Autorům programu Za svobodu se druhá světová válka jevila jako „boj mravního a politického názoru demokratického... s fašismem a nacismem“. Potíž byla v tom, že k „demokratickému názoru“ podle nich patřil nejen socialismus, nýbrž „svým ideovým cílem“ i komunismus.

Autor mi povolil kopírování svých článků. Protože jsou ale dost obsáhlé, využiji link na blog respekt.cz, kde již jsou zveřejněny.

Průměrné pravdivá česká Wikipedie

Ross Hedvíček

Není žádným tajemstvím, že současné vedení české Wikipedie, což je hlouček extrémně levicových vysokoškolských studentů vedených postarším upraveným emigrantem a konfidentem
StB, a já nemáme stejné názory na to, jak je česká Wikipedie tvořena. Jedním z hlavních principů, na kterém byla vytvořena původní americká Wikipedie (česká Wikipedie je vlastně jen jazykovou pobočkou) je princip NPoV - tedy Neutral Point of View. Důvodem vyžadování tohoto NPoV bylo zajistit, aby tato internetová encyklopedia byla nezaujatá, un-biased, bez extrémních náhledu na věc. Tedy velice rozumný názor a princip. Ovšem jinde rozumné věci jsou v Česku chápány značně nerozumně.

Celý článek

V orig. textu zde jsem doplnil odkazy.

15. listopadu 2006

Kultura v Čechách

Tuším, že v době začátku války v Iráku vznikl „úžasný” hit »Bagdád« . V ČR je dle všeho skupina »Divokej Bill« značně oblíbená a je o ní i zmínka na české Wikipedii.

S „protestním” textem další velmi úspěšné a vyhledávané „písně” – tentokráte hip hop od neméně oblíbené »MC Šaman« – se lze seznámit např. zde a celé „dílo” si pak možno i poslechnout ve formátu mp3.

Co si myslet o tvůrcích, interpretech a hlavně konzumentech takovýchto sraček? Kde se v nich bere ta nenávist ke všemu americkému? Kdo jim leje do hlav ty primitivní názory? Škola, rodiče, nebo obojí?, … či snad televize?

Copak jim dosud nikdo nikdy neprozradil, kdo vždy tahal Evropu z její vlastní bryndy (dvou svět. válek)? Že nebýt těch – podle nich – ‚amerických blbečků’, tak že by si dnes stěží mohli tyto své stupidity pobroukávat v češtině? Všichni ti dnešní hlupáci si neuvědomují, že bez zásahu USA by se v Evropě mluvilo asi jen německy nebo – a to nejspíš – rusky.

Stejně jako autor článku na respekt.cz si myslím, že v kultuře toho kterého státu se zákonitě odráží i převažující myšlenkové a názorové směry jeho obyvatel.

14. listopadu 2006

Také odkaz sametového převratu

Ivan Turnovec

»Státní svátek 17. listopad je svátkem poněkud rozpačitým.
V kontextu evropského vývoje byl konec komunistickém vlády v ČSR nevyhnutelný. Jeho způsob se z odstupu let jeví stále více podivným. Komunistická nomenklatura prorostla ihned s nastupujícími vládci a nemalou zásluhu na tom má právě Václav Havel a řada dalších disidentů provázaných s StB. Bývalí disidenti dnes požadují, aby citlivé informace o sledovaných osobách byly zpřístupněny pouze s jejich souhlasem. Některé materiály StB by tak nebylo možné zveřejnit. Vyvstává otázka proč?« (…)


Zajímavý starší článek je k přečtení na virtually.cz.

29. října 2006

K čemu je a k čemu není referendum

Luděk Frýbort (Hannover) upozorňuje ve svém článku na referendum , které proběhlo ve Švýcarsku.

Hlasovalo se o otázkách:
1. Přijímáte navrhovanou změnu spolkového zákona o postavení cizinců?
2. Souhlasíte se změnou azylového zákona?

Téměř 70 % voličů hlasovalo pro zostření imigračních a azylových zákonů.

28. října 2006

Stalinova německá elita

Před 60-ti lety, v říjnu 1946, bylo přes 3 000 německých konstruktérů a techniků i s rodinami deportováno do SSSR. Nedávno jsem o tom v televizi (MDR.de) viděl dokumentární film.

Dokument »Stalins deutsche Elite« (Martin Hübner, Deutschland 2005) osvětluje praxi a následky sovětské politiky. V počáteční fázi šlo především o obnovu tradiční zbrojní výroby v Thüringen. Na Stalinův rozkaz ale pak došlo k radikální změně a produkce byla kompletně přestěhována do Sovětského svazu. Včetně německého techn. personálu, odborníků přes letadla a rakety.

Jedním z nich byl Helmut Banas, konstruktér pohonných jednotek u Junkers-Flugzeugwerken, kde od r. 1936 do konce války pracoval na novém druhu „Wunderwaffen” (zázračných zbraní). Rusové ho překvapili 22.10.1946 v Dessau. Na osudný den si i po letech zcela přesně vzpomíná: „V šest ráno zběsilé zvonění u domovních dveří, když jsem otevřel, stálo přede mnou ozbrojené komando a dům byl zjevně obklíčen. Tlumočník přeložil krátkou řeč sovětského důstojníka: ‘Na rozkaz sovětské vojenské administrativy musíte 5 let pracovat v Sovětském svazu. Svoji manželku a děti si můžete vzít sebou, stejně tak i věcí kolik chcete ...’.”

Nočním „únosem” se v říjnu 1946 rozběhl největší „know-how-transfer” 20. století. Stejně jako Banas z továrny na letadla Junkers dopadli totiž ve stejnou dobu i tisíce jeho kolegů v celé sovětské zóně Německa. Vlaky plně nacpané „zázraky něm. techniky” a k ní i náležejího personálu supěly směr Moskva. Jedním z nejdůležitějších lidí mezi nimi byl i raketový specialista Helmut Gröttrup, zástupce Werhner von Braun, který se již před koncem války přihlásil do služeb americké armády. Gröttrup se nechal od Sovětů zverbovat do jejich východní zóny, kde pro vědychtivé vítěze rekonstruoval technologii V 2 – až do osudného říjnového dne 1946. Ještě ve vlaku sepsal Gröttrup protestní dopis Stalinovi, na který ale nikdy nedostal odpoveď ...

Po 2 týdnech cesty vlakem se deportovaní Němci nastěhovali do nových „domovů” v cizině, do sídliště »Upra« (u Kujbišev na Volze), aniž věděli, zda vůbec ještě někdy uvidí svoji vlast. Přesto se ale tito z Německa „ukořistění” technici a inženýři, kteří krátce předtím více či méně fanaticky na pracovním poli bojovali pro »Führer, Volk und Vaterland«, ujímají nových úkolů a s příslovečnou německou důkladností konstruují pro Stalinovo impérium letadla a rakety. Nic jiného jim asi nezbývalo. V představě, že by museli sdílet osud milionů válečných zajatců, nepřipadalo asi Hitlerovým „dobyvatelům nebe” nijak těžké, dát se do služeb Stalinovi. Také bylo zřejmé, že ve zničeném poválečném Německu by pro ně v dohledné době nebyla práce.

Osudy těchto techniků-specialistů v začínající »studené válce« jsou ztvárněny osobními příběhy samotných deportovaných Němců: Helmut Banas (Dessau), Helmut Gröttrup (Bleicherode), Werner Holzmüller (Leipzig), Werner Albring (Dresden), Horst Schneider (Staßfurt). Ke slovu se ale dostali i sovětští pamětníci, kteří události popisovali ze svojí perspektivy vitězů.

Překvapivé bylo, že bytovky pro německé rodiny měly evropský standart (splachovací WC), na sovětské poměry tedy úplný luxus. Na dveřích bytů byly jmenovky – bylo již předem určeno, kdo se kam nastěhuje. Němci byli i daleko lépe zásobováni, než-li normální obyvatelstvo, sídliště bylo oploceno a stráženo. Pamětníci zmiňovali i projevy nenávisti z ruské strany – zážitky z války byly ještě čerstvé. Někteří Němci (tehdy děti) si pochvalovali tamní krásnou přírodu. Rusové zase vzpomínali na – pro ně značně nezvyklou – pracovní kázeň německých kolegů, jejich úplně nepochopitelnou důkladnost a pilnost. Hned ale dodávali, že kdyby nějaký Němec odmítl pracovat, asi by skončil někde na Sibiři.

Jednalo se o zcela jedinečnou kapitolu německých poválečných dějin. Ačkoliv ti lidé tam u řeky Volhy žili privilegovaným životem a mohli pracovat, mnoho jich to „dobrovolně-vynucené přemístění” vnímá dost traumaticky, zvlášť když poslední z nich se domů vrátili až v r. 1952.

Německé prototypy a projekty ve srovnání s některými sovětskými a americkými letadly jsou k vidění např. zde.

12. října 2006

Ukázka stylu - Vrba je skutečně dobrá Čecha

Jako shrnutí šikanózní editace použil tuto perlu

Vytrvalé nevhodné a urážlivé chováním uživatelem Malýčtenář

11. října 2006

Šinágl v. Grebeníček

Pokud má někdo zájem, včera byl doručen v této věci rozsudek.

K ponížení ceny z důvodu zdemontovaného kola

Pěkný příklad novočeštiny je zde.

Výrazy, jako že výtah bude zdemontován nebo cena ponížena, toť lahůdka pro každého sběratele. Díky, Porši!

9. října 2006

Nájemníci na ústupu

Martin Zvěřina ve svém článku z 3.10. na serveru lidovky.cz krom jiného píše —

Velkou ranou pro organizované nájemníky je fakt, že Nejvyšší soud rozhodl, že výše nájemného nemusí odpovídat sociálním poměrům nájemníka. Z tohoto rozhodnutí však vyplývají obrovské komplikace pro stát. Ten by se měl postarat o sociálně slabé nájemníky a pomoci jim v bytové nouzi. To je největší problém do budoucna.

Nad mnohými diskusními komentáři se pak jeden nestačí divit.

Nechápu, jak může stát vůbec nařídit majiteli bytu (pronajímateli) výši nájemného a nutit ho, aby vlastně dotoval nějaké (sociálně slabé?) nájemníky, kterých se nemůže prakticky ani nijak zbavit. Dotyčný tedy nesmí nákladat se svojím majetkem jak by chtěl. A to prý je v CZ demokracie.

Ostatně mnohdy na tom ti nájemníci ani tak špatně nejsou a mají třeba i jinou možnost bydlení. Byt s regul. nájemným, který jim nepatří, pak klidně (drze!) s profitem pronajímají další osobě a nikdo s tím prý nehne.

To je úplný Kocourkov a v civilizované zemi něco nemyslitelného. Např. v Rakousku si podnájemník s malým příjmem může zažádat a pak dostává určitý příspěvek na bydlení od státu. Musí ovšem podepsat prohlášení, že nemá jinou možnost bydlení, včetně nějaké letní chalupy nebo chaty. Při nepravdivých údajích (zneužití), lze počítat s navrácením neoprávněné podpory, někdy i s tr. postihem.

Proč to jinde funguje?

Četl jsem si dnes článek o dnu bez aut, ve kterém mě zaujala úroveň nakupování v tzv. prodejních řetězcích. Na web. stránce D-FENS je podobných kritik víc, např. o nákupu rohlíků, o „zušlechťování” potravin v provozovně Meinl i o tristní situaci v jiných »marketech« na území ČR.

V Rakousku i Německu jsou tyto obchody ale také a neřekl bych, že prodávají něco špatného. V takovém rak. Lidl a Hofer (něm. Aldi) lze třeba kromě potravin koupit i různé elektrospotřebiče/elektroniku (pračka, PC, TV atp.) velmi dobré kvality a za přijatelnou cenu. Ve specializovaném obchodě to je mnohem dražší.

Ať už tyto dva nebo i jiné, všechny mají bohatý sortiment, kvalitní a čerstvé potraviny … . Ovoce i zelenina jsou personálem soustavně přebírany, pečivo z předešlého dne je extra a za sníženou cenu, stejně tak i tzv. »Restposten« – zbytek tovaru, kterého už není dostatečný výběr. Mnohde – jako Billa, Merkur … – mají i svého řezníka, někde nabízejí také (dražší) bioprodukty. Opravdu si nelze stěžovat.

Nasraný personál nebo postávající flákači s drátkem v uchu (ochranka), … nic takového zde není vidět. Pomalu v každé vesnici je koloniál, řezník, pekař … atp., funguje tady rozvoz všeho možného (pekař, uzenář, ovoce …) do vzdálenějších míst. Proč to tedy jinde funguje a pouze v býv. ČSSR ne? Jak je to jen možné?

8. října 2006

Je toto vůbec možné?

Po přečtení článku »Audi story« o ukradeném a nalezeném autě i o problémech s tím spojených, mám pocit, že autor si buď celý příběh vymyslel, nebo že opravdu „něco shnilého je ve státě českém”.

Napsal-li dotyčný všechno podle pravdy, jak se to skutečně stalo, pak tedy obdivuji jeho nervy. Být na jeho místě, asi bych se zbláznil.

4. října 2006

Hranice USA s Mexikem z českého pohledu

Autor Jan Daněk to má nějak popletené, alespoň co se týče názvu jeho článku Železná opona se vrací. Má chránit USA. Viz Centrum.cz .

Přirovnává totiž (úplně zcestně) situaci i opatření na hranici USA s Mexikem k někdejší ostraze a hraničním zátarasům socialistických států – tzv. »Železné oponě«. Zjevně tedy buď nezná význam slov imigrace a emigrace, nebo se snaží i on – a to bude ten pravý důvod – alespoň takto pošpinit ty „zlé“ Američany.

Člověk se nestačí divit a při čtení některých diskusních příspěvků pak i pochybuje o zdravém rozumu pisatelů.

2. října 2006

Brzda nebo plyn?

Článek »Kwaito ganxta quiz« se zabývá situací, kdy nic netušící řidič zastaví aby jinému pomohl v nouzi a je okraden nebo i přepaden. Zajímavé jsou i některé komentáře s vlastními zážitky.

O stejném problému se mj. zmiňuje i Jozef Vaškovič ve svém článku »Rady dané emigrantům nestačí« kde píše: „Znám to z vlastní zkušenosti. Byl jsem i s mou paní totálně okraden v těsné blízkosti Vysokých Tater. Byli jsme šťastní, že jsme se živí vrátili zpět do Vídně. Proto je lépe na Slovensko a do Čech nejezdit! Mnozí si to berou k srdci. Na silnicích je vidět stále méně a méně zahraničních turistů.”

Asi před 4 lety se mi nedaleko Č. Krumlova porouchaly stěrače. Sjel jsem z hlavní silnice a začal zjišťovat příčinu. Náhle zastavilo ošuntělé auto a 2 celkem solidně vypadající cikáni mi nabízeli lámanou němčinou pomoc. Hned jsem byl ve střehu a odmítl — česky. Jejich čeština byla bez sebemenšího přízvuku, nevnucovali se a i chápali moji nedůvěru, která je zjevně mrzela. Mladší z nich se podíval a že to zkusí spravit. Doma má dílnu.

Ve vesnici bydleli ve starém Okalu (mont. dům), vedle něj měli stodolu — autodílnu. Rameno stěrače bylo nutno ale vyměnit a tak jsme pro ten díl jeli do Krumlova, kde to hoši pak vymontovali z vraku. Nejprve ale bylo nutno získat souhlas majitele, kterého jsme zakrátko našli při práci na výkopech. Cikáni v Českém Krumlově jsou totiž výjimka, protože pracují (mají např. na starosti úklid města) a jsou na to i patřičně hrdí. Viz např. zde a zde.

Vrak byl ale starší model a díl nepasoval. I když nechtěli peníze (nespravili to přece), vyrovnal jsem se s nimi a odjel do Budějovic. Nabídli mi montáž nového kusu, ale už jsem je neviděl, protože díl v českobudějovickém servisu nebyl na skladě.

Tolik můj os. zážitek s (krumlovskými) cikány, kteří byli sice jiní než-li my „gádžové”, ale opravdu slušní. Byl jsem překvapen, jak jsem si s nimi i v mnohém rozuměl. Co se ale týče článků uvedených výše, musím se přiznat, že bych také nezastavil.